Vojta plní nejenom své sny

Tahle scéna, kdy někdo z Extrifit Teamu vybojuje postup na Mr. Olympia, se mi odehrává v hlavě už poměrně dlouho. Jakmile se tak stane, já zasednu k počítači a napíšu emotivní článek plný chvály na dotyčného. Ta situace právě nastala. Emoce by byly, chválu jistě taky najdu, ale dát to dokupy se mi nějak nedaří. V hlavě přebíhají myšlenky sem a tam a nejčastěji používanou klávesou je Delete. Takže místo strhujícího úvodu to musím vzít pěkně zeširoka a od začátku.

Když jsem před nedávnem psal článek o majiteli značky Extrifit pod názvem Kdo vlastně táhne tuhle káru, který se vám náramně líbil, byl to ten nejdelší text, co jsem na stránky dal. A stejně se tam hromada věcí nevešla. To bych musel počínání okolo Extrifitu rozdělit do kapitol, kde by každá z nich, byla minimálně stejně tak dlouhá, jako celý ten článek. A jedna z těch kapitol by určitě pojednávala o Extrifit Teamu, o jednotlivých členech, jejich ambicích, chování a přínosu pro značku a opačně. Věřím, že by to bylo bezva počtení. Zase by se tam proplétaly osudy jak ve venezuelské telenovele a tak si říkám, proč to teď aspoň trochu nenakousnout.

Psal se rok 2008, kdy jsem se na počátku jara setkal poprvé s Vojtou. Já jsem se připravoval na MČech NABBA, které pořádal Petr Vaniš v Sedlčanech, měl jsem zrovna cheat day a jak tak baštíme a žvaníme, přišel si k Frantovi Nádvorníkovi nějaký blonďatý klučík pro proteiny. Představili jsme se, mrkli na formu, přičemž Vojta Koritenský, jak se ten maník jmenoval, se připravoval na MČech IFBB do 65 kg kategorie. Takže vážil nějakých 70 kg a z toho plynulo mé „nadšení“ z jeho postavy. Nic moc. Franta byl však opačného názoru a říkal, že v něm vidí potenciál a proto hned jak to bude možné, chtěl by s ním spolupracovat. O měsíc později vyhrál tenhle kluk MČech naprosto bezkonkurenčním způsobem a vzápětí přestoupil do federace NABBA.

Situace kolem federací NABBA a SKFCR sdružené v IFBB byla v té době diametrálně odlišná od dnešního stavu. SKFCR byla de facto v rozkladu, bez vedení a v krizi se potácela i samotná IFBB. Tehdejší přechodné vedení SKFCR se dokonce nechalo veřejně slyšet, že za všechny problémy mohou kulturisti a tak budou raději podporovat v té době nově vzniklé kategorie bikin a fitnessů atd..  Reakcí na to bylo to, že se kompletní špička sebrala a přestoupila do NABBY.  Tam se soutěží podle výškových kategorií a zmíněné Mistrovství Čech NABBA se konalo o měsíc později. A Vojta opět naprosto převálcoval všechny soupeře, tentokrát v  nejnižší kategorii a co víc, v boji o Absolutní vítězství jsem dostal na prdel i já, coby vítěz nejvyšší kategorie. Byla to rána. Ten o 30 kilo lehčí klučík dokázal zmuchlat soupeře jak papír svou výjimečnou, vrozenou tvrdostí svalových vláken, připraveností a perfektní kosterní stavbou a získal svůj první významnější titul Absolutního Mistra Čech NABBA. Za týden vyhrál znovu a frčeli jsme na MS do Řecka. Tam se však kvůli nedostatku svalové hmoty nedostal do finále, takže jsem se mu mohl ze svého druhého místa posmívat. Dlužno dodat, že naposled.

O rok později se již těšil začínající plné podpory Extrifitu a výsledkem bylo finálové umístění na MS v Košicích v roce 2009 a první titul Mistra Světa v roce 2010 z Malty. Kolem roku 2010 už začalo jméno Koritenský rezonovat i mimo web Extrifit, začaly se objevovat první rozhovory, videa a reklamy. Vznikla dnes legendární série fotek za „sklepa“, kterou dnes Vojta nenávidí, protože ty fotky jsou natolik skvělé, že zdobí ještě dnes nejednu posilovnu a Vojta na nich v porovnání s dneškem vypadá jak kostitřas. A vidět na fotkách svojí hubenou verzi otráví každého pravověrného kulturistu.  

Jakkoliv zní Mistrovství světa NABBA honosně, tím pravým mistrovstvím a nejvyšší metou, kterou v Nabba můžete zdolat, je soutěž Mr. Universe. Soutěž, doslova prodchnutá duchem staré dobré Anglie, se zvláštní aurou minulosti a skvělými diváky, kteří vám dají pocítit, že jste součástí jejich tradiční soutěže. Soutěž, kde své svaly napínali největší velikáni historie kulturistiky. Soutěže Mr. Universe se Vojta zúčastnil v roce 2011 a podlehl v ní pouze brazilské legendě federace NABBA Paulu Limo Santosovi. Mezitím se situace v SKFCR zklidnila, usadila, vedení převzal ing. Martin Jebas, který vyvinul značné úsilí o návrat skvělých kulturistů do náruče IFBB a tak společně s Tomášem Burešem, Petrem Vanišem, Katkou Kyptovou, Jindrou Michálkem, Radkem Loncem a mnoha dalšími přechází o půl roku později zpět do federace IFBB a v podstatě tím utlumují hvězdnou, ale krátkou slávu federace NABBA v ČR.

Hned první soutěž v rámci federace IFBB způsobí šok. Z prestižního Arnold Classic v roce 2012 přiváží jako jediný závodník z ČR zlatou medaili a zavírá ústa všem skeptikům, kteří do té doby tvrdili, že na úroveň federace IFBB nemá. Obrovskou devizou Vojty, platnou dodnes, je schopnost skvěle se připravit. V podstatě jsem ho ve špatné formě nikdy neviděl. Vždy byl připraven tzv. nadoraz, bez jediného gramu tuku, perfektně odvodněný a vyrýsovaný. Přesto nepůsobil strhaně a dojmem mnohých kulturistů, u nichž máte neodbytný pocit, že je to jejich poslední hodinka. Nebo spíš minuta. Navíc s každým rokem přicházel s nějakým tím kilem svalové hmoty navíc, což jeho proporce tvarovalo do stále zajímavější siluety. Jedinou slabší chvilku si vybral v roce 2013, kdy na dalším ročníku Arnold Classic předvedl nejslabší formu kariéry a výsledkem bylo „až“ 4. místo. Přesto to byl nejlepší výsledek ze všech českých kulturistů, kteří se soutěže zúčastnili. Z tohoto ročníku taky pochází jedna z nejoblíbenějších Vojtových fotek, kde je vyfocený společně s Arnoldem Schwarzeneggerem.

Rok 2014 je svým způsobem zlomovým pro Vojtovu popularitu. Do prostředí  You Tubu vstupuje série On The Top, za kterou stojí Martin Kocián a je společným dílem jeho, Vojty a Extrifitu a nastává skutečný boom Vojty Koritenského. Z první série On The Top je doslova kult s neuvěřitelným vyvrcholením v podobě triumfu na domácí Olympia Amateur v Praze roku 2014. Happy End jak kráva! Příběh, který byste v Holywoodské produkci označili za totální kýč, se stává reálií a pro Vojtu znamená přestup do Profi tábora…

Zbytek už znáte a tak se vraťme k Extrifit Teamu. Extrifit se již někdy kolem roku 2013 stává natolik finančně silnou společností, že seriózně zvažoval angažmá „hotového“ profíka s pravidelnou účastí na Mr. Olympia. Ale to by bylo morálně laciné gesto a především trochu nefér jednání k zákazníkovi. Extrifit si chtěl „vypěstovat“ vlastního profíka. Někoho, koho bude vést od amatérů do profi. Člena Extrifit Teamu, který bude od počátku spjatý s produkty značky, bude je aktivně užívat a bude s nimi spokojený. Ne, že se jenom vyfotí s pikslou.  První logickou volbou byl Petr Března. Já doposud tvrdím, že Petr, co se týká fyzických předpokladů, je jedním z těch, kteří by vcelku bez potíží dokázali na sebe nabouchat kolem 130 kil čisté svalové hmoty, potřebné při jeho výšce pro konkurenceschopnost v profi špičce. Bohužel, Petrovi se staly osudné vleklá zranění, která ho už dlouhodobě limitují v progresu a tak nějak to celé nevyšlo. Nicméně další pokus již úspěšný byl a Tomáš Kašpar vstoupil mezi profíky IFBB vítězstvím na Diamond Cupu. Byl to pro mě emotivní zážitek, protože jsem se té soutěže zúčastnil coby Tomášův doprovod a stálo to vážně za to. Tomáš tehdy táhl přípravu už strašně dlouho. Sezonu 2013 začal prvním místem na GP Pepa Opava, hodně smůly měl na Arnold Classic, kde prohrál o jediný bod s Absolutním vítězem a pak odjel na soutěže do Ruska, po kterých chtěl skončit. Tam se ovšem od Igora Kopčeka dozvěděl o premiérovém ročníku Diamond Cupu, kde je možnost vyhrát Profi kartu a tak to podržel dál. Od Arnold Classic už uběhly 3,5 měsíce, kdy Tomáš neustále držel formu, takže toho měl vážně plné kecky. Tělo defacto už moc neovládal, protože co chvíli to vypadalo jinak. Chvilku zalité, zatažené, jak se organismus bránil, chvilku suché, tvrdé, jak Tomáš bojoval o formu. Zkrátka sázka do loterie, která vyšla a která stále skutečně hodně odříkání. Rok na to se otevřela Profi divize federace NABBA a v ní si příslušnost stvrzenou dvojnásobným vítězstvím na Mr. Universe vybojoval Slavoj Bednář a Extrifit měl druhého profíka v Teamu. Po Slavojovi přichází na řadu Vojta- třetí profesionál. A není tajemství, že špičkové podpoře se těší také Sabina Pleváková, která počtem prvních míst ze všech mezinárodních soutěží zastiňuje všechny předešlé. Takže tu máme 3 profíky, další jsou v pořadí a pracujeme na „juniorce“. Tím samozřejmě myslím Extrifit Club, kde opět vidíme stoupající výkonnost jeho členů, hodně mládežnických titulů a ještě více práce před námi. Toto jsou fakta. Sportovci pod Extrifitem jsou zkrátka úspěšní a mají trvalý progres.

Takže když už máme ty profíky, dalším krátkodobým cílem bylo, dovést je na Mr. Olympia. A tady nám o víkendu Vojta vypálil rybník. Na Mozolani Classic jsme si říkali, že už je to dobré, zajímavé a že příští rok už by mohl naprosto reálně bojovat o postup. A bum, on je tady. Naprosto fantastická věc, ze které mám husí kůži po těle a která mě opět vrací na počátek článku, kdy toho chcete říct hrozně moc, ale nevíte jak.

Proč tedy zrovna Vojta?

Myslím, že za těch 8 let, co uplynuly od doby, kdy mě sejmul na soutěži, jsem ho poznal už docela dobře. Stali jsme se spolupracovníky, později společníky a dovolím si tvrdit, že i kamarády. Takže bych měl pár důvodů v kapse, proč je Vojta jedním z těch milionů kulturistů po celém světě, jenž touží po účasti na Mr. Olympia, a jedním z mála kterým se to skutečně povedlo.

Je důsledný. To, co vidíte v On the Top je takový naleštěný povrch. Nechci říct pozlátko. Ale lépe stravitelná forma toho, že on v přípravě jí maso, rýži, přesně navážené, přesně spočítané a neuhne z toho ani o prd. Jí, protože musí, ne protože chce, nebo mu to chutná. Spí, protože má po obědě spát. Ne proto, že chce, nebo že je líný. Cheat day má proto, protože ho má naplánovaný. Nevymýšlí blbosti, moc neexperimentuje, soustředí se na to, co funguje.

Je soustředěný. Vojta ví, kam směřuje. Eliminuje věci, které ho rozptylují a které nemají užitek pro jeho směřování k cíli. Nenechá se rušit ničím a nikým. To je bohužel problém Tomáše Kašpara, který pokud se zbaví tohoto nešvaru, poskočí výrazně ve své výkonnosti.

Je loajální. Vojta dobře ví, jaký přínos má pro něj Extrifit. A opačně, Extrifitu se vrací důvěra do něj vložená. Dobře a rychle pochopil, že ve spojení se silnou značkou je mnohem silnější, než bazírování na vlastním egu. Pokud jsem v předešlých řádcích psal o snaze vypiplat borce od úplného počátku až k postupu na Mr. Olympia v totálním spojení s Extrifitem, nemohu prostě uvést jasnější a zářivější příklad, než je ztělesněné logo Extrifitu jménem Vojta Koritenský.

Umí se obklopit správnými lidmi. Nedávno jsem četl, že Madonna je úspěšná ne proto, že by byla nejtalentovanější zpěvačkou světa, ale protože ví, s kým dělat. Myslím, že podobný příklad je i Vojta. Spolupráce s Tomášem Burešem je pro jeho progres zrovna tak klíčová, jako třeba spojení s Lukášem Veselým, jeho kamarádem a společníkem v Extrifit Gymu anebo už několikrát zmíněným Extrifitem.  A aby ta spolupráce mohla skvěle fungovat, nesmíte dělat podrazy, levárny, drobné podvůdky, což je Vojtovi naprosto cizí. Zní to jako samozřejmost, ale bohužel tomu tak v dnešní době není. Důvěra je klíčová pro oboustranný úspěch.

Je přirozeně inteligentní. Vojta umí přemýšlet a málokdy se nechá ovládat svým egem. Ne, že by ho neměl, ale umí ho udržet pod kontrolou. Od toho se odvíjí přístup k fanouškům, k tréninku, díky čemuž se mu vyhýbají zranění, k zákazníkům ve fitku a e-shopu. Moc se mi líbí jeho přístup, kdy si je vědom, že dieta, únava a příprava na soutěž je jen jeho vlastní rozhodnutí, které nesmí ovlivňovat okolí, nebo byznys. To je v dost ostrém kontrastu s ukňouranými příspěvky, nebo vzteklými náladami mnoha kulturistů v dietním období.

Možná jste překvapení, že tu nepíšu nic o štěstí, penězích a talentu a podobných klíčových věcech. Ale štěstí a dostatek peněz je souhrn těch bodů před tím. A talent? Jo, ten má, o tom není dál co psát. Vlastně už není moc co dodat. Vojta si postupem na Mr. Olympia splnil nejenom svůj sen, ale taky tak trochu můj, protože jsem tam vždycky chtěl jet a tak se můžete těšit na reportáž z Mr. Olympia no a taky hromady těch mladých kluků z vesnic, městeček, paneláků a fitek, kteří dostali jasný důkaz, že i kluk z Hradce z paneláku může míchat kartami na světových soutěžích a poměřit síly na té nejlepší soutěži světa. On the Top dostává úplně jiný rozměr. 

P.S. Příště si dáme někoho jiného z party. Zálusk mám na Slavoje. :-)