Vojta Koritenský- zpěvák

Autor: Pavel Vacek

Máme tady poslední dobou pořád nějaká vážná témata, závody, rozepře, teď do toho to porouchaný letadlo… Co to takhle trochu odlehčit?  Mám tady již delší dobu schován příspěvek, který vás na chvíli ochromí, neboť budete v němém úžasu zírat na obrazovku, nevěřícně kroutit hlavou a říkat si, že tohle jste vážně nečekali. Tak jako já. tit.JPG
 Jak jste si asi všimli, místo zaslouženého odpočinku po mém vysilujícím zaměstnání, sedím u compu, skládám písmenko k písmenku, tvořím slova, vymýšlím věty. Někdy povedené více, jindy se to nedá číst. Někdy to nedává moc smyslu, ale občas se z toho nějaká ta užitečná informace dá vydolovat. Každopádně jsem člověk ješitný, lačný po obdivu, a když v sobě objevím záblesk mlhavého pocitu uspokojení, rád se se svým plodem bezbřehé fantazie pochlubím. Třeba i kolegům v práci. Jeden takový se jmenuje Buchar. Martin Buchar. Pan. Je to velký hudební fanoušek a dnes, díky zázračnému působení našeho Xtreme 24 Hours Fat Burner již částečně nabyl lidskou podobu. A tohoto junáka, po čtení jednoho textového ztvárnění mého nesrozumitelného mumlání, publikovaném na našem webu, notně zaujala postava Vojty Koritenského. Tedy ne postava jako tělo, nýbrž osobnost Vojtěcha. Rozrušila ho natolik, že mě neustále obtěžoval dotírajícími otázkami na jeho adresu, jako že co dělá, čím se živí atd… Že prý má neodbytně nutkavý pocit, že se znají a že už se někde setkali. Leda v nějakém hodně divokém snu, pomyslel jsem si a nechal ho napospas jeho pochybám. pan Buchar
 Ne nadlouho. Jednoho dne se mladý pan Buchar přiřítil do práce s nadšením davu Staroměstkého náměstí po zisku titulu Mistrů světa v hokeji (když už jsme tedy u té aktuální piety). Oči mu planuly nadšením a ihned halasně oznamoval, že už ví, kde se setkal s Vojtou. „Vojta je zpěvák“ křičel na mě přerývavým hlasem plným vzrušení. „Vojta zpíval v kapele! A já na nich byl“ nenechal se odbýt a já začal uvažovat o hospitalizaci svého kolegy v patřičném zařízení u Mladé Boleslavi.  „Strašně! Ale fakt strašně jsem se ho bál, když mi z metru řval do xsichtu“ Tady jsem již pomalu začal ztrácet sebejistotu, neboť tak absurdní situaci si snad ani nelze vymyslet. Po právu jsem se tedy dožadoval důkazu. Obdivovatel hutného zpěvu Vojty Koritenského na mě vysypal informace o hudebním stylu, jehož název byl tak krkolomný, že nejsem s to si ho zapamatovat, názvu kapely, jejíž název nedává smysl, datum koncertu a klub, v němž bych se nechtěl ocitnout ani za peníze. Ale hlavně přátelé, hlavně vyhrabal nezvratný důkaz v podobě videozáznamu.
 Seděl jsem na židli jak opařený, upřeně jsem zíral na monitor, neschopen jediného slova, ve tváři nepřítomný výraz se směsí údivu, překvapení a nefalšovaného úžasu.  Po odeznění těchto symptomů jsem se zmohl pouze na konstatování, že Vojta byl zřejmě harcore odjakživa.


Další slova jsou již zbytečná. Vychutnejte si nyní lyrickou píseň v podání Absolutního mistra České republiky a Mistra světa v kulturistice Vojty Koritenského.
To je mazec, co? Tak tady máte nášup...