Vojta Koritenský- Připravuju On the Top PRO

Fanoušky české kulturistiky zasáhla jako blesk z čistého nebe zpráva o získání třech profesionálních licencí pro Českou republiku. Jedním z těchto vyvolených sportovců je i Vojta Koritenský, držitel titulu vítěze Arnold Classic a Olympia Amateur. O jeho cestě k profikartě, plánech a zázemí jsme si povídali v následujícím obsáhlém rozhovoru. 

Vojto, nejdříve mi dovol ti poblahopřát k zisku profi karty a první otázka samozřejmě musí směřovat k této události. Je zisk profi karty splněným snem, nebo pouze dalším krůčkem v kariéře? Obojí. Je to další splněný cíl, se kterým jsem ale prozatím ještě moc nepočítal. Nedával jsem tomu nějaké větší naděje, abych pak nebyl zklamaný, ale zároveň je to taky ten sen. Však víš jak to je, ne? Když jsme začínali, bavili jsme se o tom, jaký to asi musí být na Olympii, mezi profíkama, co to je asi za lidi a tak, ne? (smích)  

Takže sis hnedka projel na internetu soupeře? Ne, to vůbec ne. Ani bych pořádně nevěděl jaké.  

Jak si reagoval, když ti tu zprávu zavolal prezident SKFČR Martin Jebas? No to jsem byl úplně mimo. Chvíli jsem nechápal, co se vůbec děje. Byla to taková směsice šoku, překvapení a dojetí. A taky jsem byl trochu sprostej u toho, když mi to říkal (smích). No ještě teď mám trochu potíže to vstřebat.  

Pojďme zmapovat tu tvojí cestu k té profikartě. Zároveň je tu taková pozoruhodná věc, kdy ty v podstatě kopíruješ, nebo možná by se dalo říct, i zhmotňuješ vzestup a růst Extrifitu, protože ty jsi s ním v podstatě ztotožněn. Jaké byly ty tvoje začátky a začátky spolupráce s tvým sponzorem. První závody jsem absolvoval v roce 2008. Bylo to Mistrovství Čech, které jsem vyhrál. V té době už jsem znal Františka Nádvorníka, majitele Extrifitu zhruba rok. Vlastně ta účast na soutěži vyplynula na základě nějaké dohody, že mě podpoří pár kyblíky proteinu. Tehdy mi to ještě vozil osobně domů, to si ještě pamatuju. No a jak šel postupem času Extrifit nahoru, zdokonaloval se, tak i já se zdokonaloval. Teď je Extrifit na špici a já jsem profesionál.  

V době tvé první soutěže nastal takový hromadný exodus tehdejší špičky do federace NABBA, kterého si se zúčastnil i ty. Jak vzpomínáš na své závodění v té době? V NABBA jsem byl druhý na Mr. Universe, první na MČR a vyhrál jsem Mistrovství světa jak NABBA, tak WFF. Taky si hodně cením vítězství na Extrifit Cup, což byla tehdy moc pěkná soutěž. Byly to tenkrát moje začátky, moc jsem neznal rozdíly mezi federacemi a tak. Do NABBY šli tehdy ti nejlepší, tak jsem šel s nimi. Každopádně na tu dobu vzpomínám hrozně rád. Tam jsem poznal všechny lidi, se kterými jsem se vyloženě spřátelil a se kterými spolupracujeme dodnes. Ať už je to Tomáš Bureš, ty, Slavoj Bednář a vlastně celá ta parta, se kterou to táhneme doteď. Takže tohle bylo strašně super.  

Nicméně přes úspěšné působení v NABBA, následoval přestup do IFBB. Dnes se to ukazuje jako správné rozhodnutí, že? Ano. Jiné federace mají svůj limit, kdežto v IFBB je ten limit skoro nedosažitelný v podobě soutěže Mr. Olympia. Takže když byla ta možnost přestoupit zpět, šel jsem. První soutěží byl sice hned Arnold Classic, ale zaplaťpánbůh se ho hned napoprvé

To je dnes trochu nedoceněný výsledek, nemyslíš? Od toho tvého prvního místa se už mužskou kategorii kulturistiky na AC nikomu vyhrát nepodařilo. Jo, to je pravda. Možná je to tím, že tam jedou lidi, co se kloudně neumístí ani na republice. Ale já to chápu. Je to velká soutěž, jiná atmosféra, má to zvuk a prestiž, takže si to chtějí zkusit na vlastní kůži. Ale chce to k tomu trochu dozrát.  

Ty bys vlastně pomalu začal přípravu na AC v Americe, pokud bys nedostal tu kartu, že? Ano. Ale je pravda, že už jsem maličko ztrácel motivaci. Bral jsem to tak, že Arnold sice dobrý, ale je to v Americe, kde jsem ještě nebyl, udělám si výlet a zazávodím. Ale v momentě, kdy jsem se dozvěděl tu zprávu o zisku té karty, tak se motivace zvýšila snad o milion procent. Jak když vyletí raketa. To úplně chytíš nový dech, motivace je úplně někde jinde teď.  

K tomu zisku karty asi dost napomohlo i vítězství na Olympii Amateur, nemyslíš? No určitě jo. Já už posílal žádost po druhém Arnoldovi, ale ani jsem moc nečekal, že to vyjde. Teď jsem ji ale poslal znova, protože si myslím, že ty dvě první místa byly už docela solidní argumenty. Tam už se bylo celkem o co opřít.  

Jak vnímáš momentálně ty diskuse, které na různých fórech probíhají. Objevují se tam věci jako hurá Milan Šádek, ale Vojta, ten je lehkej atd.. Jéé, to je jedno. To je v pohodě. To je stejný, jak když se hraje fotbal. To jsou taky všichni chytrý a vědí dopředu, jak to všechno dopadne. Já samozřejmě vím, kolik jsem vážil na závodech, kolik můžu vážit dál a jaký mám šance. Já tam jdu s nohama na zemi, ale je to pro mě motivace, jak se zlepšit. Já vím, že tam zezačátku budu do počtu, ale je to stejné, jako když jsi zarytý fanoušek Realu Madrid a teď tě pozvou, aby sis s nima zakopal. Tak z toho budeš taky vyprsklej a těžko to odmítneš. Já si prostě žiju nějaký svůj sen a jsem rád, že si s nima můžu zahrát, obrazně řečeno.  

Já se ale stejně vrátím k té soutěžní hmotnosti. Ty se dnes už nemusíš tak strašlivě srovnávat do kategorie, jako tomu bylo například na Olympii Amateur. S jakou tedy počítáš vahou při svém profi  debutu?   Já byl na Olympii Amateur v osmdesátce asi tak na tři vteřiny, kdy to tam na váze při prezentaci skočilo. Na závody už jsem nastupoval s vahou kolem 85 kilo. Přesto to bylo dost spálený, což bylo dáno tím, že tam nebyla 85 kg kategorie a na poslední chvíli jsme to s Tomášem Burešem sedřeli z taktických důvodů až do té 80 kg kategorie. Zpětně viděno si myslím, že by byla vysoká šance i v té devadesátce, ale s Tomem jsme se shodli, že i těch 85 kilo už bylo lehoučce přesušených. Takže si myslím, že na jaře bych mohl mít kolem 90 kg ve velmi solidní formě.  

Tak zkušenosti třeba tvého teamového kolegy Petra Vaniše říkají, že ty profíci to neštípou tak úplně nadoraz jako amatéři, ale že trochu více rozhoduje hmota. Je to pravda. Na druhou stranu máš strach, tam přijít nedotaženej. Uvidíme. Každopádně to bude jiná příprava než obvykle. Příští týden se chystám za Tomášem Burešem, abychom na to sedli a nějak to vymysleli. Počkám si na kalendář soutěží a naplánujeme to tak, abychom z toho dostali maximum. Takže tuhle přípravu na Arnolda přerušovat ani nebudu, jenom ji natáhnu, abych mohl startovat už na jaře. Rád bych se zúčastnil Mozoláni Classic a pak také nějakých soutěží které budou kolem toho termínu. Pokud nějaké tedy budou.  

Na EVL’s Prague fanoušci mohli vidět, že jsi měl velmi solidní formu i přes to, že od Olympie Amateur, kde si vyhrál, uběhly tři měsíce. Myslíš si tedy, že v případě účasti na Mozoláni Classic bys protáhl formu až na EVL’s Prague? Jo, jasně, co by ne. Mě tohle nedělá zase až takové potíže. Letos jsem si držel formu v podstatě celé léto, na EVL’s to bylo taky ještě slušný a pak jsem vlétl do nějakého objemu, kde se váha vyhoupla na nějakých 105 kg. Ale i to bylo pořád koukatelné, takže si myslím, že tam nějaké to kilčo masa přibylo.

Pro kulturistu je důležité taky zázemí, ale i finanční stránka věci. Já se tím pádem musím vrátit k Extrifitu. Ty máš Extrifit Gym, děláš na webu Extrifit.cz. Co ti vlastně vše přináší spolupráce s touhle značkou? Spolupráce s Extrifitem je takový můj další splněný sen. Je to pro mě strašně důležitá věc a jsem strašně moc rád, že můžu být součástí toho všeho od samého začátku. Protože nejenom, že jsem sportovec se sponzoringem, ale mě to vyloženě živí. Živí mě fitko, živí mě e-shop a živí mě samotný Extrifit. Ty lidi tu značku znají, chodí za ní do fitka, kupují si tady výrobky té značky a věří ji. To všechno vytváří skvělý celek, kterého já využívám, co to jenom jde.  

Ono je to oboustranné. Ty se sponzorovi zase odvděčuješ skvělými výsledky. Dnes je to o to zajímavější, že Extrifit může směle prohlásit, hele, podívejte se, neznámého 60-ti kilového kluka z Hradce jsme dotáhli do profi. A bude mít pravdu, protože ty jsi tam od založení značky. No určitě jo. Já jsem skutečně nikdy nepoužil, nekonzumoval a neužíval doplňky jiné značky. Nepočítám nějaké vzorky, nebo třeba proteinové tyčky a ionťáky, co někde ochutnáš. Ale v přípravě, jak objemové, tak především na soutěž, jsem nikdy nepoužil nic jiného, než Extrifit. Já jsem na tom fakt odchovanej a maximálně mu věřím.  O to víc mě štve, že když třeba někde napíšu, nebo řeknu mojí zkušenost, že jsem spokojenej s tím a s tím, že se hned někdo ozve, že to je jenom reklama, že se zaprodávám a podobný kecy.  

Ty jsi před Olympií Amateur natočil moc pěknou sérii videí pod názvem On the Top. Jaké jsi na to měl ohlasy? Hele, ty ohlasy jsou v podstatě doteď. Neustále mi lidí píšou, že by rádi viděli více ze suplementace, víc to tam rozebrat, víc se o tom pobavit. My jsme se tomu trochu bránili, protože jsme nechtěli, aby to působilo jako reklamní projekt, ale ty lidi si to prostě žádají. Takže my jsme měli točit včera první díl série, která by mapovala přípravu na AC, ale když jsem se dozvěděl tu skvělou zprávu, tak jsme natočili pouze nějaký vzkaz fanouškům a příští týden se vrhneme na první díl nové série. Bude to zase na díly, bude to zase zpracované trochu jinak-pěkně a budeme se tam nějakým věcem věnovat trochu podrobněji. A bude se to jmenovat On the Top PRO. Akorát ten závěr asi už nebude tak slavnej, no. (smích)

A nějaké změny v soukromém životě budou? Já rozhodně nejsem příznivcem nějakých velkých změn. Mám rád situace a zázemí, kdy vím, co můžu čekat, co je pro mě nachystané atd.. Ale pokud to půjde vše tak, jak má, mohla by proběhnout i svatbička s mojí přítelkyní Bárou. Bára je člověk, kterému se můžu svěřit, na kterého se můžu spolehnout a opřít se o ní, když to nejde vše podle plánu. Tohle je pro kulturistu strašně důležité. Aby měl doma pohodu. Bára mi nachystá jídlo, i když se snažím, dělat si toho dost sám, protože se dvěma dětma toho má sama dost, ale je to každopádně velký přínos pro mě.

V souvislosti s tím mě napadá otázka, jestli si myslíš, že se dá ta vrcholová kulturistika dělat i jinde, než jenom v Americe?  To nevím. Je tu hodně dobrých kulturistů, ale pokud to srovnáš, pořád ta Evropa zaostává. Pořád jsou ty Američani o krok napřed. Mají informace. A ty se k nám dostávají se zpožděním.  Na druhou stranu si nemyslím, že to je jenom o penězích. Když se podíváš na nějaké kulturisty, tak tam žijí v nějakém sklepě o jedné židli a ve strašně skrovných podmínkách.  

Jsi dnes ještě ochoten pro tu kulturistiku obětovat doslova všechno a žít mnohdy jak nějaký poustevník?  Já to naštěstí nikdy neměl zapotřebí. Já nepocházím z nějaké bohaté rodiny, ale vždycky jsem si uměl vydělat peníze jak na život, tak na kulturistiku. Nikdo mi nic zadarmo nedal. Takže teď se sice zdá, že mám nádherný podmínky, ale tohle všechno přišlo postupně. Dělal jsem při práci vyhazovače, abych měl na přípravu, měl jsem různý brigády a tak. A samozřejmě se snažím, abych měl ty podmínky co nejlepší, takže teď si vážně nemůžu stěžovat. Nemusím nikde žebrat a ponižovat se. Obětuju kulturistice hodně, ale ne vše. Pořád mi dost zbývá na nějaký důstojný život.  

Možná, že to je odpověď na některé komentáře lidí, kteří, když vidí tvojí fotku, myslí, že spíš v posilovně a normální život se tě netýká. Já jsem v práci- ve fitku- přes celý týden, ale o víkendu normálně funguju. Jdeme s holkama do kina, na výlet, prostě normální spokojený rodinný život.  

Já ti přeju Vojto, ať ti to vydrží co nejdéle a děkuju za rozhovor.