Trénink v Extrifit Gymu

Trénink v Extrifit Gymu

Pavel Vacek | 02. 11. 2015

Převzato z webu spolujinak.cz   Zdravím všechny čtenáře. Po delší odmlce se hlásím o slovo s jednou velice příjemnou a milou záležitostí. Pokud mě sledujete, ať už na FB nebo Instagramu, mohli jste si před víc jak měsícem všimnou určitých změn, zvolnění tempa a velice ojedinělých zpráv, které jsem o sobě podávala. V soukromém životě jsem se rozhodla udělat zásadní krok a v období po tom jsem se z toho všeho musela vzpamatovat. Mám kolem sebe naštěstí skvělé přátele a milující rodinu – ti všichni mi hrozně moc pomohli a za to jim děkuji! Nebylo to jednoduché, ale je to za mnou. Načerpala jsem hlavně psychické síly a opřela se zase do toho. Čekají mě ještě 3 měsíce a kousek “poloobjemu” jak říká trenér, takže to musím ještě popohnat, protože je stále co budovat! 

V rámci “duševní ozdravy” jsem si naordinovala několik výletů a návštěv blízkých osob. Poslední v řadě byl Hradec Králové. Domluvila jsem se s kamarádkou Soňou, která je taky zapálená do cvičení a zdravé stravy, a se Sárou, o které jste se už u mě mohli dočíst, že se tam sejdeme a dáme si spolu trénink. Na pořadu dne byly nohy. No a protože je v Hradci Extrifit gym pod taktovkou Vojty Koritenského, volba byla jasná! Po příjezdu do Hradce jsme si daly se Sarou kávičku, probraly všechno, co bylo potřeba – a že toho bylo – a počkaly, až si pro nás přijede třetí parťačka a odveze nás k sobě na byt. Po milém přivítání jsme se odebraly na třídu E. Beneše a následně do fitka k Vojtovi. Po cestě jsme probíraly, že je škoda, že tam náš PRO kulturista nebude, protože jsme měly za to, že je ještě v UK (na soutěži BodyPower získal skvělé 5. místo!). Jak milé překvapení na nás v posilovně čekalo, když jsme se po příchodu na místo činu na vlastní oči přesvědčily, že je už zpět doma a ještě k tomu ve fitku! :D Nesměle jsme nakráčely do gymu (nevím jak vy, ale já, když se ocitnu v novém neznámém fitku, jsem z toho ze startu docela vykulená) a Vojtu zastihly v roli trenéra. Obří úsměv od ucha k uchu a velmi milé “ahoj” mě značně vyvedlo z míry. :D Po dvou kávách, kole, brutálně přeslazeném flapjacku a hellgelu (ano tohle všechno jsem před tím měla, protože víkend byl náročný a málo spánku mě dohnalo právě v tento den) byl tenhle zcela běžný pozdrav pro mě jako letenka do vesmíru! :D Dvě prohozené věty o tom, že jsem tedy přijela z Moravy na trénink, a že jsme to s holkama musely vidět, mě zaručily další dávku energie a všechny jsme byly nadšením bez sebe, že jsme se tam tak pěkně sešly.

Dostáváme se konečně k tréninku. Protože je Sára zdatnější a zkušenější kulturista než já, nechala jsem průběh tréninku na ní. Začaly jsme dřepy. Klasicky prázdná osa na zahřátí, pěkně svižně, žádné prostoje. A když přišlo na řadu nakládání už bylo jasné kdo je tady největšíí zvíře :) Sára končila s váhou kolem 60 kilo :D Mezi seriemi jsem ještě musela konstatovat, že to se člověku jinak cvičí, když má za zádama Profíka – Vojta jel zrovna záda na stroji za dřepovací klecí :D Po dřepech jsme šly na výpady. Pro mě nezvykle na místě, bylo celkem plno, motaly bysme se tam každému pod nohy. Tři serie po 15ti na každou nohu, Hellgel mezitím najel na 100 % v hlavně už mi hučelo jak v úlu. Další na řadě byl legpress. Podotýkám, že tenhle cvik je můj docela oblíbený – rychle jsem si na něm zvýšila maximálku, ale někdo tady na legpressu zvedne i 275! Moje maximalka je podstatně menší, ale baví mě to stejně :D Kolik jsem tam měla na posledni serii nevím, koktouče jsou označkované v librách, každopádně vám řeknu, že jsem si ten legpress užila jak nikdy. Bolest až do posledního svalového vlákna. Koncentrace na 1000% a v hlavně vám pořád jede, že chcete víc a víc….tímhle jsem svoje hranice posunula zase dal. Po legpressu přišly na řadu předkopy. Tady jsme se vyřádily všechny :D Sice jsme trochu bojovaly s nastavením stroje, ale naštěstí jsme se s ním domluvily a daly mu co proto. Lítalo to jako blázen, váhy slušné, až 15 opakování kdy poslední dvě jedete pomalu nahoru, pomalu dolů pak ještě pět posledních pressů na vyšťavení. No jely jsme na krev! Bývám bohužel u tréninku trochu hlučná, takže jsem si i zařvala a moje heslo “chceš nohy jako Olivia, tak makej!” nezústalo zapomenuto :D Tímto se omlouvám všem, jestli jsme naším “crazy monkey training day” vystoupením narušily jejich trénink, ale pochopte že když se sejdou tři holky, jedna větší blázen jak druhá a rozhodnou se to rozsekat na maděru pak se to občas zvrhne :D Mám pocit že někdy v tomhle momentě přišla věc o které se mi nikdy ani nesnilo, a kdyby mi někdo před pár lety řekl, že se to stane, tak mu řeknu, že se zbláznil. pozn. poslední dobou se mi takovéhle věci stávají docela často :D    

Vojta nás pozoroval, jak to tam drtíme a když jsem si sedla po odjetí asi druhé série vedle néj na lavičku prohlásil že makáme jak blázni! :D Nejsem už schopná to doslova citovat, ale něco v tom smyslu tam proběhlo….PROSTĚ NÁS POCHVÁLIL PROFI KULTURISTA!  

O mě se  v tu chvili malem pokusil infarkt. Chápejte moje pocity – spolupracuji s úspěšným kulturistou, několik jsem jich viděla live, bavila se s nimi, hrozně ty lidi obdivuji, jsou pro mě motivací, vzorem, ale když mě někdo takový řekne že fakt jedu! Tak to je pro mě už jako kdybych vyhrála první soutěž! :D Neskutečně mě to potěšilo, vážím si toho, jsem za to vděčná a nakoplo mě to zase dál takovou silou, že teď ty tři měsíce budu ještě potit krev ať to nabouchám a do diety nastoupím se 100% nasazením. Po předkopech ještě následovaly zákopy v sedě a vzhledem k tomu, jaká palba ten celý trenink byl, tak to stačilo až nad hlavu.  

Nemohly jsme si nechat ujít šanci se s Vojtou vyfotit, takže jsem ho šla poprosit o fotku. A aby toho za ten den nebylo málo, jako dáreček jsme od něj každá dostaly dva vzorky a malý šejkr! :D Co víc si člověk může prostě přát! Mě je jen hrozně líto, že do Hradce nebo do Břeclavi to mám tak daleko. :-/ 

Komentáře: