Touha po svalech je věčná!

Touha po svalech je věčná!

Pavel Vacek | . .

Nejprve se trošku podíváme do vzdálené historie a přesvědčíme se o tom, že svaly není téma pouhé blízké minulosti a bylo to téma vždy velice živé a oblíbené.

title-pic

Starověk

Jak v Řecku, tak v Římě byl kladem velký důraz na fyzický rozvoj a kondici. Právě Antika, kolébka tehdejšího světa, byla alespoň v našem západním světě místo, kde se na svaly kladl velký důraz. Podívejme se na renesanci, návrat k Antice, kde na renesančních obrazech vidíme postavy, které by dneska klidně mohly soutěžit na nejznámější kulturistické soutěži Mr. Olympia. Antika byla opravdu doba, která začala formovat celou západní civilizaci, které jsme my součástí. Pojďme se tedy podívat, jak to tedy s těmi svaly doopravdy bylo.

Řím

To, zda skutečně přežijí římští gladiátoři, záleželo právě na jejich fyzické síle a zdatnosti. Koloseum jistě nebylo pro slabého a nedostatečně rozvinutého jedince, proto Římané cvičili, a poté se jako gladiátoři utkávali se svými soupeři. Ten, kdo byl silnější a uměl lépe techniku boje, vyhrál, soupeř prohrál, a když palec směřoval dolů, jeho osud byl již zpečetěn. Gladiátoři byli většinou otroci, ale byli také gladiátoři profesionálové, kteří zápas měli jako dobrý zdroj své obživy. Byly také gladiátorky, říkalo se jim Amazonky a byli velice populární.

5410223825_319901b6ce_z

Řecko

Právě v Řecku začíná zrod filosofie, vědy a umění, a vzniká zde ideál člověka, tzv. kalokagathia, ona rovnováha mezi tělesnými a duševními vlastnostmi. Řečtí sportovci užívali svoji sílu ke vzpírání namísto římských gladiátorů, Řekové v tomto způsobu byli civilizovanější. Ve starém Řecku byli sportovci velice úspěšnými a uznávanými občany, bylo to také kvůli novému termínu, který se uchoval dodnes – olympionici. Na Olympijských hrách se utkávali ve všech možných disciplínách, aby všem ukázali, jak tělo i duše muže být v krásné rovnováze. V této době byla obliba svalů velmi vysoká, sportovec byl vážený občan a budil všeobecný respekt.

Středověk

Myslíte si, že ve středověku svaly nebyly populární, nemáte pravdu. Ač křesťané a zejména katolická církev upřednostňovala spíše ducha nežli tělo, můžeme samozřejmě vidět v podobě 150 kg duchovních, kteří celý den nedělali nic jiného, než se něčím cpali, i když učili, že tělo je chrámem ducha svatého, chovali se k němu tak, jako by mělo být až na posledním místě zájmu a bohužel to kázali a lidi se báli moc pečovat o své tělo, ale to je jiná kapitola. My se budeme zabývat kočovnými kmeny. Kočovné karnevaly byly ve středověku velmi oblíbeným stylem zábavy a právě na těchto karnevalech byli velice populární siláci, kteří se těchto akcí pravidelně účastnili. Měřítkem jejich popularity bylo, kolik který silák dokázal uzvednout, kolik měli na sobě tuku nebo kolik svalové hmoty, nebylo zase tak důležité, jediné měřítko byla již zmíněná hmotnost, kterou dokázali uzvednout. Tito siláci sbírali ovace po všech možných státech, kde se momentálně pohybovali. Ženy z nich byli u vytržení, protože je ohromovali svými silovými výkony, takže by se dnes dalo říci, že měli velký tábor fanynek, které dokonce i kočovali s nimi. Kočovní siláci byli tohoto času jakési celebrity, které byli skoro všude vítáni.

sandow 2

Fyzičtí kulturisté

Průmyslová revoluce přinesla mnoho pozitivního v 19. století, ale i věci negativní.  Jednou z těchto negativních věcí, je jakýsi sedavý způsob života, protože za lidi začaly dělat práci stroje, a lidé už nebyli v takovém pohybu, jako dříve. Proto také kvůli této nemilé skutečnosti začali lidé bojovat a vytvořili spolek. Pojmenovali se Fyzičtí kulturisté, a chtěli zlepšovat svoji postavu, dodržovali jídelníček, pravidelně chodili cvičit. Hledali někoho, kdo bude protipólem tohoto zavedeného stylu života, a který ostatním bude dávat příklad. Prostě hledali nějakou marketinkovou hvězdu a tou se nestal nikdo jiný než nám všem známý Eugen Sandow.

Eugen Sandow

Sandow se stal první kulturistickou hvězdou své doby, všichni ho milovali a měl pověst nejsilnějšího muže Evropy. Sandowa odlišovala od ostatních jeho postava, která měla pouze 5% tuku. Byl výborně tvarovaný od hlavy až k patě. Při exhibicích, jak po Evropě, tak v Americe ho diváci vítali nadšenými aplausy, a mnoho lidí zvedal ze židle. Jeho oblíbenost je patrná dodnes, kdy si každoročně odnáší vítěz soutěže Mr. Olympia sošku Sandowa. Stává se tedy prvním novodobým kulturistou a zapisuje se nesmazatelně do historie tohoto sportu.

Tak to všechno k malému ohlédnutí do historie, historie však není tématem dnešního článku, ale spíše zamýšlení nad tím, co nás všechny přitahuje ke krásnému a svalnatému tělu.

Asi se mnou budete všichni souhlasit, když řeknu, že každý z nás chce být krásný, vezměte si ruku na srdce, kdo z vás by chtěl být nějak ohavný? Krása jde ruku v ruce s celými našimi dějinami. Ač pojem estetika vznikl až v 18. století v Německu, lidé toužili po krásnu samozřejmě vždycky.  Prostě odjakživa lidé toužili po kráse a po tom být krásní, kdo si říká něco jiného, si lže do vlastní kapsy.

Touha po svalech je věčná, jak uvádí samotný můj nadpis, je realita, ve které žijeme. Zkuste se zamyslet nad tím, co vás motivuje k tomu, že cvičíte? Samozřejmě mně někteří namítnete, že vás to moc baví a že vlastně ani tak krásní být nepotřebujete, ale je to ve skutečnosti opravdu tak? Nebaví vás to proto, že pak máte krásnou postavu a právě proto vás to baví? To je ten pravý důvod.

561813_424060814274518_110711512276118_1793949_447772620_n.jpg

Výběr partnera

Všichni jistě dobře známe takové ty tři atributy, které si kladou děvčata. Kluk nebo chlap, jak chcete, má být hodný, chytrý a hezký, ale nejde mi nějak na mysl, že já zase tolik „koček“ neznám, co tedy chodí s hodným a chytrým, ale od Pána Boha s moc tělesně neobdařeným klukem. Nebo je tomu jinak? Jediný případ bychom nalezli u holek zlatokopek, které krásu svého chlapa měří podle čísla, které říká konečný zůstatek na účtu majitele.

Nevybíráte si vy kluci děvčata hlavně podle toho, jak se vám líbí, a nedokážete si představit, že byste chodili s nějakým 150kg „špekáčkem“, ale vždycky budete vy kluci říkat, ale ona je skvělá kamarádka, ale asi by nám to neklapalo. Přitom kdyby zhubla dobrých pár desítek špeků, tak byste se s ní bavili nebo chodili mnohem raději než s nějakou blonďatou barbínou. Zkuste se nad tím zamyslet.

Vlastně naše tělesná schránka, naše vlastní tělo je to vůbec první, co prezentujeme, čeho si na druhém všimneme, když ho vůbec neznáme. Je to něco, co něco vypovídá o nás, o tom jací jsme. Touha po tom být krásný je v nás, nic s ní nemůžeme udělat, ale proč bychom měli? Evoluce je neúprosná, ten krásnější přežije a ti, co nejsou tak obdaření, prostě vyhynou.

Co s tím můžeme dělat? Na co jsou svaly, proč chceme svaly? Tak to je jednoduché, po mnoha tisících letech například v ženách zůstala ta skutečnost, že když si vyberou silného muže, bude je chránit, že se jí nic nestane, že zůstane v bezpečí. Když se něco nepříjemného stane, přijde její vyvolený a všechny nepřátelé zlikviduje. Taková je skutečnost. Naopak proč tedy muži chtějí štíhlé protějšky, lze jednoduše vysvětlit. Hubená žena má větší pravděpodobnost k otěhotnění, je to snadnější, jak prakticky při výkonu styku, tak samotného oplodnění, tak i porod je jednoduší. Prostě nejvyšší možnost rozsít své semeno. Všechno je v nás.

Ale to jsme trochu odbočili, vraťme se ke svalům. Silnější přežívá, to už teď víme, je to jeden z důvodů, proč máme takové zalíbení ve svalech.

Commando_1789758i

20. století

Celé toto století bylo ve znamení svalů a na to nesmíme zapomínat, toto století se zabývalo svaly snad více než jakékoliv století předcházející. Slovo svalovec konotuje atributy typu nebojácný, odvážný, silný atd. Je tomu skutečně tak, je to v nás, je to naše kultura, do které se rodíme a přijímáme zavedená pravidla ve formě diskursů.

Diskurs

Tento termín můžeme považovat za obdobu něčeho, co je jaksi zavedeno a považujeme to za pravdu, ale pravda to být nemusí, protože interpretace pravdy je relativní. Tento termín můžeme nahradit také termínem kulturní relativismus. Všechno je vztažené od kultury, do které jsme se narodili a ve které žijeme.

Co tím chci říci?

Touha po svalech je věčná, protože se s ní už rodíme, nemáme jinou možnost, než to takto přijmout. Jistě mnozí z vás namítnou, že to tak není, že znají z okolí spousty lidí, pro které prostě jejich vlastní tělo nic neznamená. Je mi to jasné. Jistý prototyp takového člověka jsem také znal a vlastně jsem jich znal mnoho a mnoho. Ale pojďme se povídat na toho mého. Mladý student Univerzity Karlovy, sedící každý den v Klementýnu v Národní knihovně, kterého jeho vlastní tělo skutečně nezajímá, co k tomu říci. Podle mého názoru je to pouze potlačení tohoto mocného pudu, který v sobě všichni máme. Myslím si, že i tento můj studentík může být šťastný, dokud si nezačne hledat druhou polovičku, ačkoliv je sice velice inteligentní, váží přes metrák vážící a měří 170 cm, nebude to mít výběrem partnerky vůbec jednoduché, natož až půjde do zaměstnání. Znám mnoho HR managerů a personalistů, co mi tajně při své opilecké upřímnosti prozradili, že vybírají kandidáty hlavně podle toho, jak vypadají, i když samozřejmě je na univerzitě vždycky učili vybírat podle znalostí a schopností, prostě nemůžou to dělat jinak. Takže koukněme se na našeho milého studenta. Nejenže si nenajde děvče, ale i s výběrem zaměstnání nebo o moc úspěšnější. Možná se mnou nesouhlasíte. Ale to je to jediné, co proti tomu můžete udělat. Já si skutečně myslím, že to takto je, a kdy říká někdo něco jiného, dělá to proto, že si to nedokáže připustit, že to takto může být, ale ono to ve skutečnosti tak doopravdy je. Věřte mi.

579086_378423968907713_89189136_n

Touha po svalech a touha po krásnu či dokonalosti jsou v nás, to už nyní víme, ale co dál. Nezbývá nám než o své tělo pečovat, starat se o něj, udělat něco pro něj. Prostě cvičit, sportovat. Protože když se sebou budeme spokojeni, budeme i hodní na ostatní a budeme se cítit dobře, a o to nám přece jde, abychom byli spokojeni.

Téma svaly byly v minulém století a budou i v našem různě přetřásány, a každý bude chtít ohřát si tu svoji polívčičku, jak se říká, protože je to téma, které se líbí každému, hloupému i chytrému, chudému i bohatému, prostě všem, protože se to také všech z nás týká a nemůžeme před tím strčit hlavu do písku, protože se toto téma týká každého člověka a je na každém z nás, jak se svým tělem budeme hospodařit. Stačí být člověkem, a to jsme všichni. Všichni jsme kompetentní.

Ona slavná kalokagathia je aktuální jak dříve v Řecku, tak v dnešní době, pojďme se společně zamyslet nad tím, jestli to můžeme zvládnout pečovat jak o ducha, tak o tělo. Samozřejmě život si žádá svojí hloubku, nemůžeme nic ochudit, a když tomu nedáme patřičnou vážnost, doplatíme na to sami, protože život se nedá žít na zkoušku.

Závěrem

Svaly byly tématem našeho článku, samozřejmě musím zde na tomto místě říci, že péče o svoje tělo by neměla přejít až do chorobného stavu zamilovanosti. Vždycky ve fitku vidím ty borce, co chodí v tílku, mikiny se ani nevšimnou, ale naopak se jako narcisové neustále pozorují v zrcadle, a všichni se jim jen smějí. To asi nebude ta cesta.

Přeju vám, abyste našli vždy tu svoji cestu. Je to ve vás. Hodně štěstí!

 

 

Komentáře: