Tomáš Kašpar- V hloubi duše jsem pořád 17-ti letý fanda kulturistiky

Tomáš Kašpar- V hloubi duše jsem pořád 17-ti letý fanda kulturistiky

Pavel Vacek | 06. 11. 2015

Na nadcházející prestižní soutěži EVL’s Prague Pro nebude chybět ani zástupce Extrifit Teamu Tomáš Kašpar, který tak načne svou druhou profesionální sezónu. S jakými pocity nastupuje a jaké změny udělal v přípravě na tuto soutěž, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

  

Tome, na EVL’s Prague jsi odstartoval svou profesionální kariéru a rok se sešel s rokem a je před tebou další účast na této prestižní soutěži.

Jaký ten rok mezi profíky byl?

To je pravda. Mám za sebou první profesionální sezónu, kdy jsem absolvoval EVL’s Pro Prague a GP Fitness House v Rusku. Formu na EVL’s mi pokazilo, nebo spíš narušilo přípravu zranění hlavy, v Rusku už jsem měl lepší formu, což se projevilo na lepším výsledku, kdy jsem byl 7 z 15 závodníků. To mě potěšilo a dodalo sebevědomí, protože jsem zanechal za sebou i pár slušných jmen, jako třeba Kefalianose, Fedorova, kterého jsem sledoval ve 20-ti letech, nebo třeba Tótha, který už tam taky chvilku je.

  Změnil se nějak tvůj život přestupem do profi? Změnilo se to, že díky Extrifitu můžu dělat kulturistiku na profi úrovni a věnovat se pouze jí. Můžu se soustředit pouze na výsledek, bez toho, aby mě rozptylovalo zaměstnání apod… Jinak ta příprava je v podstatě stejná, jako byla, když jsem byl amatér, dieta taky, přibylo více doplňků a obrovská změna je v regeneraci. Což je podstatné hlavně s blížícím se termínem soutěže, kdy četnost a intenzita tréninků narůstá. V závěru pak cvičím téměř bez dnů volna. V dietě teď jedu v podstatě bez sacharidů, pouze na bílkovinách a tucích. Denně to vychází zhruba na 400 gramů bílkovin a 200 gramů tuků. Ale to chci teď změnit a přejít na vyváženější stravu se sacharidy, bílkovinami a minimem tuku. Rozhodl jsem se tak proto, že se mi zdá, že oproti loňskému roku jsou ty svaly prázdnější a že ten cukr tam chybí. I když mám energii z tuků, přece jen ty svaly vypadají jinak. V momentě, kdy mám volný den, tím nemyslím zrovna prasečák, a přidám na sacharidech, tak vidím, jak se svaly plní, jak získávají na objemu, takže z toho důvodu to dojedu na sacharidových vlnách.  

Takže to je jiný model diety, než si jel vloni? Ano, je to jinak. Vloni jsem měl klasické sacharidové vlny. Ale i v těch dnech nejnižšího příjmu sacharidů jsem nešel pod 100 gramů na den.  

A ten impuls ke změně přípravy vzešel odkud? Zdá se ti to lepší? Neřekl bych, že je to lepší, nebo horší. Je to prostě jiná cesta ke stejnému cíli. Sám víš, že v kulturistice snad ani neexistují lepší, nebo horší metody. Každý jsme jiný a jsou pouze různé cesty k výsledku. Chtěl jsem vyzkoušet něco jiného. Ale asi největší impuls byl v tom, že už nesním tolik jídla co dřív. Takže jsem byl ve finále rád, že to maso můžu jíst bez přílohy a navíc skoro vůbec nemám hlad. Dokonce už nejím skoro žádnou zeleninu, což je co říct, protože zeleniny jsem jedl kvanta. Dnes dám lžíci burákového másla, vepřovou kotletu a jsem spokojenej. Takže velkou roli hraje to, že už nejsem schopen spořádat taková kvanta jídla co dřív. Nevím, čím to je.  

Jsi zastánce precizního vážení jídla v dietě? No… tak musíš vědět, kolik máš bílkovin, kolik sacharidů, ale za ty roky už to máš v oku. Ale spíš vycházím z toho, že si koupím vaničku masa, vím, že toho je kilo a že tam je tolik a tolik bílkovin.  

Spíš jsem myslel ve vztahu k těm sacharidům. Jestli si precizně vážil každé zrnko apod.?

Vážil jsem to, ale zároveň jsem dal hodně na pocit. To znamená, že když jsem měl pocit, že musím sacharidy navýšit, navýšil jsem je bez ohledu na nějaký původní plán. A naopak, když jsem cítil dostatek energie, držel jsem cukry nízko a zbytečně je nenavyšoval.

Dobře, ale když to teď děláš na tom tuku, tak to měříš jak?

Mám normálně odměřenou lžičku oleje. Vím, kolik je jedna polévková lžíce, kterou použiju pod maso, mám navážené to burákové máslo, takže přehled mám. Není to tak, že bych tam něco kydnul bez ladu a skladu.

  Já se trochu vrátím k tomu, že nyní děláš pouze kulturistiku. Pokud si toto přečtou naši mladí čtenáři, dostanou dojem, že jakmile jim porostou svaly, nemusí pracovat. Jak to bylo u tebe?

K tomu, že mě dnes živí kulturistika, respektive sponzorský kontrakt s Extrifitem, vedla cesta dlouhá 19 let. Za tu dobu jsem pracoval u policie, v pojišťovně, v obchodě s elektrotechnikou, chodil jsem po nocích vyhazovat na diskotéku, různý brigády. Byla doba, kdy jsem měl dvě práce, abych mohl poplatit kulturistiku a taky období, kdy na kulturistiku zkrátka nebylo. Je to období plné překážek, které musíte zdolávat. 19 let je strašně dlouhá doba, ale když se ohlédnu zpět, připadá mi to jako včera, když jsem začal cvičit.   

Já si všiml, že máš u tréninku puštěný tablet, kde jedou tréninková videa těch největších borců. To tě to po těch letech pořád motivuje?

Určitě jo. Vždycky na to mrknu, dívám se na ně a společně s tou hudbou, co tam u toho hraje, mě to pořád motivuje. Dívám se na svoje oblíbené kulturisty, na závodníky, kteří už se mnou závodili, dívám se, jak žijou, jak jí a pořád mě to hodně zajímá. Chci se jim vyrovnat a bere mě to stejně, jako když mi bylo 17 let a viděl jsem to poprvé.

  Takže ačkoliv už si profík, si mezi nimi a jejich soupeř, pořád si ten mladý fanda kulturistů?

Jo. V hloubi duše mi je pořád 17 let a toužím se jim vyrovnat. Zrovna na EVLs jsem o tom přemýšlel, když nás tahali. Tak jsem si tam přemýtal, že v 17-ti letech jsem si lepil kulturisty na zeď, chtěl jsem s nimi stát na jednom pódiu a teď tě vytáhnou s nějakým borcem a já si říkám: Ty vole, je tohle vůbec možný? Nezdá se mi to pořád?

  Ale to musí být děsně příjemný pocit, nebo ne?

Jo, je, ale… (smích). No vlastně jo. Je to příjemný pocit, protože se půlku života o něco snažíš a to se pak stane skutečností.  

Máš nějakého arcioblíbence. Někoho, s kým opravdu toužíš zkřížit síly a být vyvolaný?

Tak to je celá první Top pětka. To se nedá přesně vyjmenovat. Spíš bych zabrousil do minulosti, kdy se mi moc líbil Dorian Yates. To byl můj dlouholetý oblíbenec. O něm jsem shromažďoval výstřižky a mám celý šanon jenom o něm. Pak to byl Jay Cutler a teď se mi líbí Dennis Wolf. Byť nemá lýtka, tak ale ta hustota a tvrdost svalů tam je obrovská. Navíc je ještě o něco mladší než já.    

Před námi je Olympia Weekend, jaký je tvůj tip na vítěze?

No podle mě si pro to jde Phill Heath. Škoda, že závodí jenom na Olympii, kdyby šel třeba i na Evl’s, mohl bych si říkat, že jsem stál vedle Mr. Olympie. Ale počkat. Vždyť já jsem stál vedle Mr. Olympia, Dextera Jacksona. Tak to je v pořádku.

Forma 20 dní před EVLs 2015

Forma 20 dní před EVLs 2015 Forma 20 dní před EVLs 2015 Forma 20 dní před EVLs 2015 Forma 20 dní před EVLs 2015 Forma 20 dní před EVLs 2015

Komentáře: