Status

Status

Pavel Vacek | . .

 

Je tomu tak půl roku, co facebook kulturistické subkultury zaplavil status, oslavující kulturisty coby novověké Mirky Dušíny a zhmotnění ušlechtilosti. Minimálně půlka z vás, co tento text momentálně čtete, sdílela tuhle krásnou moralitku společně s vlastním uchrochtnutím, kterak je to krásně oduševnělé a pravdivé. Je to v pořádku, protože lidé se odnepaměti snaží dělat se hezčími, zábavnějšími a vznešenějšími. Minimálně do té doby, než se ukáže, že tahle maska je přetvářka a klam. Takže si připomeňme, jací bychom my, kulturisté, tedy měli být a jak zněla ta oslavná slova, s kterými jsme se tehdy tak rádi ztotožnili:

 

 STATUS: Lidé si myslí, že kulturisté jsou pouze bezcitné, nasypané, opuchlé obludy s divnými prioritami, protože nepijí, nekouří a nevidí smysl v k * rv * ní se a většinou jsou to introverti, takže na nějakých diskotekách je lidé jen tak neuvidí, a asi proto jsou obdivovány jen jejich těla a nikdy ne charakter! Škoda, protože pravda je ta, že jim nejde jen o velké svaly jak si to většina lidí myslí. Jde o disciplínu, obětování, sebepřekonavaní a touhu něco dokázat, nezemřou jako obyčejný člověk ... Protože v činkárně se spolu s postavou formuje i charakter! Tito lidé dokáží OPRAVDU MILOVAT JEN JEDNU OSOBU! A pro ni dokáží udělat cokoliv! A na co lidé nejčastěji zapomínají - ano, mají i city, dokonce věci kolem nás prožívají intenzivněji než ostatní. Dieta je naučila vážit si jídla a vody tak, jak to nedokáže nikdo jiný. Smysl kulturistiky jako životního stylu nejsou pouze soutěže ... To hlavní přichází až po skončení kariéry! Tuny železa z nich vychovali věrných, obětavých a ani jeden by neřekl, že inteligentních lidí, kteří se v životě neztratí. Bohužel výjimka potvrzuje pravidlo a v poslední době se setkáváme i s trochu jinými typy lidí kteří nám kazí pověst. Ale každý má vlastní svědomí... JESUS_BODYBUILDER_MAIN   Status jsem nechal v původní podobě i s pravopisnými chybami, neboť to pak hezky pěkně koresponduje s větou o inteligenci, kterou by jeden neřekl.   Mnohem víc mě ale zaujala pasáž, kde se autorovi zasekl Caps Lock. Ta, kde se píše, že kulturisté dokáží milovat opravdu jen jednu osobu. Bez debat souhlasím! Pokud tím však autor myslel, že kulturisté milují především sami sebe.   Kulturistika je ten nejsobečtější sport jaký znám. Neznám kulturistu, který by nebyl ve větší, či menší míře sobec. A pokud touto vlastností nedisponuje, kulturistika, tedy pokud se bavíme o její sportovní a vrcholové podobě, mu ji ve velmi rychlé době dodá. Ale aby nedošlo k mýlce! Sobectví v běžném životě není zrovna vlastností, se kterou by se každý chlubil. Ve sportovním životě je to však osobnostní rys, který vás předurčuje k vítězství. Sobectví, zarputilost a cílevědomost jdou ruku v ruce. Příprava na soutěž nedává moc prostoru pro realizaci gejzírů spontánních nápadů partnerky na labužnická menu, dlouhé romantické výlety, nebo usilovné výšlapy do hor s fantastickou vyhlídkou. Nenene, vše se odehrává v neměnném rytmu jídlo-trénink-spánek. A to na minutu a gram přesně. Partnerka kulturisty 3 měsíce trpí přípravu partnera, kdy její protějšek pečlivě odpočítává rýži, maso, hlídá si každý zbytečný pohyb a je zcela ponořen ve svém světě. Dělá to, protože ho má ráda a protože ho podporuje v jeho snažení. A protože ví, že pak je konec a na 1-2 měsíce možná jeho sobectví ustoupí na přijatelnou mez. To partnerka kulturisty pro něj často dokáže udělat cokoliv! Nikoliv kulturista, jak je zmíněno v textu. Ten, a buďme k sobě vážně upřímní, ji častokrát dokáže odměnit akorát tak nevrlou náladou, když se jeho dieta zrovna odehrává v nulových cyklech sacharidů. A nevrlá nálada je v tuto chvíli pouze pěkným eufemismem pro poslání do… však víte kam.

 Tím se dostávám k dalšímu legračnímu výroku onoho statusu. Že kulturisté si váží jídla. Jako nikdo jiný prý. Opět pravda, jako nikdo jiný… Ale v interpretaci se asi opět zřejmě neshodneme. Moje babička, a vlastně téměř všichni lidé, co zažili válku, či chudobu, mi vždycky říkala, že se v jídle nimrám a že si nevážím toho, co mám na talíři. Měla pravdu. Optikou lidí, co zažili hlad, je kulturista ten poslední člověk na planetě, který si váží jídla. Je snad vyhazování žloutků vážením si jídla? Okrajování a vyhazování jen trochu tučnějšího jídla je vážením si jídla? Jídla v nemilosti typu vepřového, mléčných výrobků v dietách, pečiva atd…, jejich absolutní ignorance, je vážení si jídla? Předsoutěžní plýtvání vodou když pít nemusím a nepřijímání tekutin, když bych měl, taky svědčí spíš o mdlém rozumu, než o zenově kladném přístupu k darům přírody. Nee, kulturisté jedí a pijí to, co mají, aby měli svaly a aby byli co nejostřejší. K environmentálnímu vnímání jídla to má ale stejně daleko jako Palestinec k Židovi.

941964_10151577750843340_1003096136_n  Jo, kulturisti totiž dokáží dělat psí kusy, aby jim vyrostly svaly. Proto bych byl trochu opatrnější ve výrocích o sypání. Moc se mi líbilo, jak Branch Warren v Generation Iron říká, že pokud bude muset žrát hlínu, bude žrát hlínu. Takové odhodlání respektuji. Kulturista chce svaly, proto chodí do posilovny, ne že ne. Disciplína a odříkání jsou pouze prostředkem k tomu je získat. To je na kulturistice pěkné. Svaly nejsou zadarmo, nedají se koupit, nedají se vybudovat bez píle. Tvrdit však, že lidé chodí do posilovny k získání disciplíny a vůle, to bych si netroufl. Myslím si, že tyto vlastnosti buď máš, nebo nemáš. I proto je tak málo enormně svalnatých borců, i proto bývá fluktuace cvičenců po novoročních předsevzetích tak obrovská. A co si budeme povídat, kulturista taky své svaly občas rád ukáže.   Tím se dostávám k odvážnému tvrzení, že kulturisté jsou většinou introverti. Pár jich takových určitě je, ale většina? No to asi těžko. Už jen vzít si elastické triko, nechat se okukovat osazenstvem posilovny, v krajním případě si navléct miniaturní plavky a vystupovat před stovkami diváků, to na introverty moc nesedí. Jasně, je mnoho kulturistů, kteří neradi chodí v upnutých hadrech a dávají přednost volnému oblečení, ale většinou to dělají buď z pohodlí, nebo proto, že si v tom připadají větší. Každopádně neznám téměř žádného, kterému by vadil obdivný pohled kolemjdoucích.   Ne, nemyslím si, že kulturisté by byli nějakým spolkem introvertních podivínů, ale ani si nemyslím, že jsou společenstvím extrovertních náfuků. (Exhibicionistické úchyl(k)y na Karlově mostě a spol. záměrně vynechávám.) Kulturisté jsou prostě lidé, kteří jsou pro své sportovní zaměření vidět. Není třeba se za to omlouvat, nebo to nějak okecávat. Máme svaly a máme je, protože to tak chceme. Zrovna tak není potřeba adorovat kulturisty jako nějaké nadlidi s nadpřirozenými schopnostmi. Nepovyšujme se nad ostatní, nejsme lepší než modeláři, zahrádkáři, nebo běžci na lyžích. Kulturistika výrazně posílí vaše dobré vlastnosti, ale pravděpodobně získáte i nějaké ty špatné. Náš sport vyžaduje vůli, dřinu, sebeobětování zrovna tak, jako mnoho dalších. Nejsme subkulturou svatoušků, spousta z nás se k*rv*, kde může, protože jsou z ničeho nic atraktivní pro druhé pohlaví. Ale je tu i pěkná řádka těch, co dokáží být monogamní po celý život. Ti nejlepší kulturisté v dietách kouří, protože tím způsobem zahání hlad. Přesto nelze říct, že by neměli pekelnou vůli. Jsou mezi námi borci hašteřiví i ti, kteří by se rozdali. Zkrátka, zase tak moc odlišní od ostatní populace nejsme. Jenom máme cíl a vizi. A to není málo.     GO 5

Komentáře: