Sponzoring? A proč?

Už je to tady zase…  Nová sezóna se blíží a spoustu lidí napadne, že ten jejich koníček by zčistajasna mohl platit někdo jiný. Jen tak. Protože oni chtějí jít za svým snem…  Jasně, jde o sponzoring. Na jednu stranu cítím, a od mých stejně starých kolegů vím, že smýšlejí podobně, potřebu se k tomuto tématu vyjádřit, na druhou se chci vyvarovat toho, že budu označen za páprdu, co má jenom blbý kecy. Je to vážně složitá myšlenka, kterou je třeba nějak smysluplně uchopit, aby se snad nikdo neurazil nebo tak něco.  Takže o co vlastně jde?

Vzhledem k tomu, že čtete tento text, který je na stránkách Extrifit.cz, tak asi víte, že sponzorovaných jedinců je pod křídly této značky habaděj.  To je samozřejmě v pořádku, protože zn. Extrifit má kulturistiku ráda a ráda podpoří mnoho mladých talentů. Takže mnoho zájemců a v poslední době také zájemkyň, především těch mladších v dorosteneckých a juniorských kategoriích, pojme pocit, že se vlastně stačí jenom zeptat, požádat a poprosit a sponzoring je na světě. Jenže Extrifit má rád taky výsledky. Vyústění vaší píle a nezávislé ohodnocení toho, jak si stojíte. Takže já nevidím nejmenší problém v tom, proč se nezeptat, pokud máte alespoň nějaké výsledky. Jenže v tom je právě ten zádrhel. Výsledky. Výsledkem totiž není míněno to, že někdo cvičí. Ani to, že vám po třech letech narostly svaly. Pokud tedy nejsou skutečně dechberoucí. A dechberoucí nebudou do té doby, dokud nebudou srovnatelné se členy Extrifit Teamu. Proto se výsledkem myslí spíše nějaké umístění na soutěži. Nějaký skutečně výrazný počin. Samozřejmě i zde existují výjimky. Neoddiskutovatelný talent Vojty Koritenského se například nedal přehlédnout, byť za sebou neměl jediný start.  A to, že se spojení Extrifitu a Vojty neukázalo jako šlápnutí vedle, dokazují nesčetná vynikající umístění během jeho krátké soutěžní kariéry a naprosté splynutí se značkou. Ale vraťme se zpět k mládežníkům.

Mám za sebou jednu schůzku s mladým nadšencem, který mi říká, jak by strašně rád šel na závody, jak miluje kulturistiku nade vše, jak je to jeho život a že by chtěl být jednou profesionálem. Jedinou překážkou je prý absence sponzora, a jestli bych se tedy nějak nepřimluvil u majitele Extrifitu, když už sponzorujeme ty kulturisty. Koukám na něj a nevěřím vlastním uším. Mladík oblečen v drahé mikině Gasp s dvojkovou oktávkou před fitkem a se čtyřkovým IPhonem na baru, mě tady žádá o přímluvu na sponzoring. Aby mohl na závody. A já se v duchu ptám proč? Proč chce tenhle kluk sponzora. A na co? A za co? Já to prostě nechápu.

Opravdoví šampioni, borci co skutečně milují kulturistiku, přece neřeší, jestli si koupí IPhone nebo doplňky. Nebo permici. Nebo jestli zainventují nějaké prostředky do přípravy na závody. To je přeci jasné jako facka. Vždycky u nich bude mít přednost kulturistika.

Kluci, co žerou kulturistiku na maximum, neřeší dilema, jestli mají dost peněz na značkové hadry nebo mít doma zásoby proteinu či masa. Ta priorita je jasně daná.

Jasně, rozumím tomu, že je fajnové mít dost peněz na obojí. Nikoho nebaví žít jako poustevník. Na druhou stranu pak ale není fér, žádat někoho, aby financoval můj koníček. To je záliba eurobruselských komiků, kteří platí své „bohulibé“ skutky z peněz druhých.

Překážky tvoří charakter, ne umetená cestička. To, jak si s nimi dokážete poradit, to vás zocelí a upne na výsledek.  Jsou to právě tito kulturističtí fanatici, kteří dlouhodobě sbírají medaile na závodech, nikoliv závodníci s povoláním Syn u kterých je úspěch otázkou 1-2 sezóny. Jsou to právě ti kluci, kteří žijí spánkem, tréninkem a konzumací patřičných nutričních čísel. A s medailemi roste šance na získání sponzora. Přesto všechno se domnívám, že to ani jeden z nich nedělá pro nějaké hmotné výhody. Dělají to především pro sebe, pro svá vítězství. Pamatuji si velmi dobře, jak Petr Vaniš dlouhá léta jezdil Trabantem a žil skutečně velmi skromně. A i toho Trabanta si pořídil pouze proto, aby se dokázal dopravit do posilovny, která byla desítky kilometrů daleko. A nemusím snad dodávat, že výsledkem téhle píle, touhy a odříkání je účast na Mr. Olympia a přízeň sponzorů.

Častá námitka ale bývá, že pokud nebudu mít kvalitní zázemí, tak ty první nikdy nedoženu. Fajn, to platí možná tak u profi scény, nebo skutečně vysoké amatérské úrovně. Ale u juniorské kategorie dost těžko. Tam jde především o přístup k dané věci. Jestli má někdo o 5 tisíc na přípravu víc, nebo míň, skutečně nehraje roli.

To, co hraje roli zcela zásadní, je váš přístup k dané věci. To znamená, že nebudete chlastat někde na párty. Že nebudete spoléhat jen na to, co vám maminka navaří. Ne. Vy sami jste tvůrci vašeho budoucího úspěchu. Vy sami se musíte pídit po informacích, dbát na životosprávu a připravovat si krabičky s jídlem den co den. Vy sami se musíte sobecky vykašlat na kámoše/sparinga, když zjistíte, že vás brzdí. Vy sami se musíte rozhodnout, kam vrhnete svoje omezené finanční prostředky. Zdali to bude do dárků vaší přítelkyni, nebo do sebe a své touhy stát se co nejlepším kulturistou. Ta cesta je příšerně dlouhá a trnitá. Lemovaná nesčetnými zklamáními, ale je to právě ona cesta, která formuje váš charakter, vaši vůli a odhodlání.

A to je mimo jiné to, co mají potenciální sponzoři rádi. Svaly, osobnost, příběh. A jakou osobnost můžete nabídnout, když se budete chovat jako fňukny? Nemůžu na závody, protože nemám peníze, nevyhrál jsem, protože tamten má lepší podmínky, nevyhrál jsem, protože rozhodčí jsou podplacení…. Ale hovno… Nevyhrál jsi, protože jsi jenom ukňouranej ňouma. A lidi to z vás vycítí. Milan Obořil je kluk, který si nestěžuje nikdy a nikde. A lidi ho mají rádi a jdou za ním. A pokud jdou za ním lidi, mají to sponzoři rádi. Brzy se dočtete o Andree Neumannové. A budete valit bulvy, to vám garantuju. A proč? Protože si spousta z vás myslí, že lidi za ní jdou, protože si fotí zadek a umělý prsa. No.. u mnoho z nich to tak nepochybně bude, ale Andrea skrývá taky životní příběh, ze kterého sednete na zadek. Nevíte o něm, ani já jsem o něm nevěděl. A proč? Protože si nestěžuje, nefňuká a nevymlouvá se. A mohla by.

Takže jak už bylo řečeno, určitě jsou na závodech chasníci, které přivezl na soutěž tatík v obrněném Mercedesu, ale tihle týpci většinou stojí v pozdějších časech za prd, nebo často úplně skončí. Drtivá většina startovního pole má podobnou startovací čáru jako vy. Takže hurá do boje, získejte ostruhy, vybojujte medaile a vzbuďte respekt mezi soupeři. Pak se klidně hrdě přihlaste o pozornost nějaké suplementové firmy.

Ale pozor! Je tady ještě jeden háček. Nástraha číhá v podobě internetu, facebooku a všelijakých diskusí. Na to vážně bacha. Spoustu lidí již přišlo o potenciální sponzory, když jejich morálka nevyhovovala kodexu dané firmy. Jen si vzpomeňte na Tigera Woodse o kolik přišel sponzorů a miliónů, když vyšla najevo jeho nesčetná nevěra. A v době internetu a googlu se najde všechno na všechny. To samé platí o diskusích. Můžete vypadat jako pánbůh, ale pokud se někde vyjadřujete jako dlaždič, tak je to pro mnoho lidí problém. Můžete hejtovat lidi, co máme rádi a je to pro nás problém. Tedy spíš později pro vás. Fanděte jedné značce, ale nepište pak té druhé. A tak dále… dneska se dá najít vše.

Cílem tohoto článku vás nebylo odradit od všelijakých žádostí, ale spíše vám ukázat, kudy vede cesta ke sponzoringu. Vydržte. Kulturistika není fotbal, kde se rozdávají peníze za nic. A sponzoring není charita, jak si velmi mnoho lidí myslí. Ale ukažte jak velké je vaše odhodlání, dokažte všem, co ve vás je a pak už to půjde samo. A kdo ví, třeba se jednou i vy stanete sponzorovanými členy Extrifit Teamu.

P.S. A až se tak stane a vy jednou budete nosit hrdě nějakou značku na triku, připravte se na to, že rázem budete podvodníkem, který za úplatu propaguje doplňky, jež nefungují. Především pak u těch, kteří se klepou na vaše místo.

P.S. II. Již brzy opět spustíme akci „Odměna za výsledek“. Tam si na formu sponzoringu mohou hrábnout úplně všichni.