Slavoj Bednář- Mám dohodu se svým tělem.

Posledním členem Extrifit Teamu, který zakončil jarní část sezóny, byl Slavoj Bednář. A nemohl uzavřít soutěžní sezónu lépe. Slavoj se svým vítězstvím na Mistrovství Světa profesionálů federace NABBA stal nejenom výstavní tváří české odnože této federace, ale již svým druhým profesionálním triumfem také etalonem profesionální divize federace NABBA. Nejenom o jeho postavení v této organizaci, ale také o motivaci a výhledu do budoucna se bude točit tento rozhovor.

Ahoj Slavoji, MS profesionálů NABBA byla tvoje poslední soutěž v tomto roce?
Původně neměla být, ale rozhodl jsem se, že ano. Abych to uvedl na pravou míru. Já se měl za 4 týdny ještě zúčastnit soutěže Lee Priest Classic v Anglii, jenže jsem se dozvěděl, že tam nejsou žádné prize money. Vzhledem k tomu, že jsem v tuto chvíli nejlepší profesionál Nabba, budu tu chvíli sedět na trůnu, nechci již nikomu zadarmo zvyšovat úroveň soutěže. V tomto ohledu mě podpořil, resp., dokonce mě na tuto myšlenku sám navedl prezident federace NABBA, takže já jsem s tímto okamžitě souhlasil. Přeci jen se chci v rámci federace udělat vzácnějším a jsem naštěstí v pozici, kdy si můžu vybírat jen ty soutěže, kde už o něco půjde.

Možná by čtenáře zajímalo, zda i tady byly prize money a kolik dělala tvá výhra? Pokud si to nechceš nechat pro sebe.
Jasně, byly tady peněžité výhry. Já si odnesl 2500 Euro.

Jak to vidíš do budoucna? Myslíš si, že se podobné soutěže budou rozrůstat, nebo se profi divize neuchytí
Těžko říct. Já jsem samozřejmě strašně rád za vznik profi divize, protože to je pro mě nová motivace.  Přestože pro mě samotná soutěž není úplně ta prvořadá motivace. Jasně, chci vyhrát Universe, Svět, ale důležitější je pro mě vidět to, že jsem se někam posunul, že jsem dokázal zlepšit to, co jsem chtěl. To je ten můj motor. Jenže bez soutěže, bez reálného cíle v podobě té soutěže, člověk nikdy nejde do takového extrému, jak by měl. Protože ten dotek na dno sil a schopností, tak ten tě teprve posune o kus dál. Letos jsem se skutečně ždímnul nadoraz což se projevilo na formě a výsledku, ale také se to jistě projeví i v následné přípravě na další sezónu. Ale abych se vrátil k otázce. Dotované soutěže jsou v tuto chvíli pouze dvě ve federaci NABBA. Mr. Universe profi a MS profi, tzn. začátek léta a podzim. Pro mě by bylo optimální, kdybych si měsíc odfrkl, a připravil se na Universe, ale vzhledem k tomu, že jsem si dal ještě Lee Priest Classic na jaře, nechci si způsobit nějaké zdravotní potíže a tak podzim vynechám. Teď si dám půl roku oraz a příští rok se nachystám právě na tyto dvě největší soutěže NABBA.  

Možná ti budu oponovat, ale podle fotek co jsem viděl, mi přišlo, že máš od soupeřů poměrně odstup. Proč tedy nevyužít oné dominance a nejít i na podzim, byť ve stejné, nebo možná i trochu slabší formě, ale přesto by byl téměř jistý boj o titul. Co myslíš?
To máš pravdu. Soupeř co byl za mnou, vloni vyhrál Pro Universe NABBA, takže to je pro mě dobrá zpráva. Ale jde o to, že jsem 8 týdnů v plné přípravě a mohu jenom děkovat svému tělu, že to zvládlo. Je to samozřejmě hodně o psychice, kdy jsem toho měl místy plné kecky, ale podvědomě říkáš svému tělu: „neboj, všechno ti vrátím, vše dostaneš zpátky, energii, motivaci, odpočinek“. A já bych tímhle podvedl sám sebe. Pro mě je pauza od cvičení a odpočinek strašně prospěšný a já se raději nachystám na další rok. Svět je v Brazílii, tam jsem nikdy nebyl. Podívám se tam rád, vyhraju to tam rád (smích) a pak si to protáhnu až do Anglie na Universe. Já se teď samozřejmě trochu rouhám, že to vyhraju, ale já myslím na všechno. Na klouby, na šlachy, takových věcí, co se může podělat je příliš mnoho na to, abych něco podcenil. A proto potřebuju teď pauzu. Mám zkrátka dohodu se svým tělem a tu musím dodržovat, jinak se na mě příště vykašle.  

Ty jsi vyhrál Mr. Universe, dvě profi soutěže za sebou, musíš být v rámci NABBA strašně populární, nebo se pletu?
Na té Maltě bylo dost nových lidí, co mě ještě neznali, ale co se týká těch pravidelnějších tváří, tak mívám neskutečná přijetí pokaždé, když dorazím. Další profík Tony Scout mě viděl po roce a hned se k tobě hrne jak za nejlepším kámošem, Italové jsou úžasný… Ta NABBA je trochu přátelštější a lidi dokážou uznat kvality soupeře. Třeba s tím Davidem co skončil druhý, jsme se viděli poprvé v životě a bylo to napjatý, když jsme šli na pódium. Ale jakmile jsem vyhrál, dokázal mě upřímně ocenit, pogratulovat a okamžitě shodit tu masku rivality. A to je přitom fakt obrovskej chlap, mamut. Já si vedle něj připadám jak junior, ale přece jen na pódiu rozhoduje i něco jiného než jen objem a já jsem rád, že federace tohle dokáže ocenit.

A co fanoušci? Jaké máš postavení mezi nimi. Zafandí i „cizákovi“?
No právě! Na fandech vidíš, že se na tvoje vystoupení vyloženě těší. Že přijeli na závody a jsou schopný ti říct, že přiletěli na Maltu, aby se koukli na Slavoje. To ti musím říct, že tohle je to největší vítězství. Zároveň je to věc, která tě nejvíc táhne dopředu, protože je nechceš zklamat. Chceš tam přijít připravený a ukázat jim tu show, na kterou oni čekaj.  

Zdá se, že si se stal etalonem profíků NABBA. Nebudeš mít problémy s motivací v budoucnosti? Neotupí tě to v tom hladu po vítězství, pokud budeš vyhrávat jeden, druhý, pátý Mr. Universe?
Já myslím, že ne. Já jsem ten tip, co musí mít hodně dlouhou vizi. Musím mít cíle, které přesahují rok a víc. Potřebuju se takhle nastavit. A já teď už přesně vím, co budu dělat do října 2016. To je strašně dlouhá doba. To je rok a půl, kdy já mám motivace strašnej kotel. Já sám rád rozdávám motivaci, ale tuhle si nechám, protože to bude moc dlouhá sezóna a budu ji potřebovat. I kdybych měl 3x po sobě obhajovat stejný titul, myslím, že mi to vydrží. Já miluju ten sport, miluju ten proces, miluju tu změnu figury, mám rád to okolí sportu, jsem šťastnej, že můžu být s vámi, s Extrifitem a celou partou kolem, mám rád to, že se ze mě stává osobnost. Už nyní jsem první Čech, co vyhrál profi svět a Universe a chci vyhrát v jednom roce i svět a Pro Universe. To je momentálně motivace jako blázen. Jasně, já čtu ty diskuse, a vím, že mnozí považují za motivaci jenom účast na Olympii. Jasně, to by byla motivace, dobře. Ale nakolik to je taky reálný? Nechci nijak šťourat do IFBB, ale všichni víme, nakolik profi divize zpolitizovaná, vidíme, že nevyhrávají ty nejlepší atd… Jasně, určitě bych to chtěl vyzkoušet, neříkám, že ne. Ale tady mám naprosto výsadní postavení, jistotu, že budu vždy soutěžit s těmi nejlepšími a ať si každý říká, kdo chce, co chce, ale je fakt, že soutěžím jenom s vítězi MS a Universe. Jenom s vítězi. O tom je Profi NABBA. Dobře, je nás tam 30 profíků. Když se půlka nachystá, tak 15, ale pořád je to 15 Mr. Universe a Mistrů světa. Tak tam kurva jeďte a vyhrajte to. Vždycky tam je minimálně šest nadupaných, tvrdých borců v kategorii, co budou stát proti vám. A zas tak moc Čechů to Universe nevyhrálo. Pro kluka, jako jsem já, co nikdy netušil, že pojede do Anglie na slavnou soutěž, je vítězství neuvěřitelným zážitkem. A mně se tyhle pocity nemění. Já si připadám jak ve snu. Kde to jsem, co se děje? Já vyhrál dva Universy a teď profesionály NABBA? Jak tohle jsem mohl dokázat? Já nevím, ale jsem vděčnej za to, že se to stalo. Takže jestli budu mít motivaci? To si kurva piš, že jo! Obrovskou. (smích)

Musím ti pochválit fotky, které jsem viděl na facebooku, protože to je vážně pastva pro oko.  Asi vám přálo i sluníčko… … prosím tě Pavle, já ti do toho musím skočit, protože to je neskutečnej příběh a navíc musím tímto trochu splatit dluh. To fotil Petr Mihle a ten kluk je prostě úžasnej. On mě viděl v Praze na exhibici, zjistil, že nás pár jede na Maltu a sám po vlastní ose za námi přijel. Se všema těma svejma krámama. 20-ti letej nadšenej kluk, co rád fotí a dělá milion dalších věcí. Přijel dva dny dopředu, prochodil Maltu křížem krážem, vytipoval si všechny ty lokality, no prostě strašný práce si s tím dal. Jenže, já byl po závodech úplně hotovej, tak jsem vstal, bylo to suchý, pěkný, tak vezmu telefon a volám mu, jak je na tom, že teda jdem fotit. Jenže on měl ještě další dva závodníky, takže lítal jak blázen od jednoho k druhýmu a říká mi, jasně, za 15 minut na recepci. Tak tam jdu a do toho se mu tam přimotal ještě někdo jinej a tak si pro mě přišel někdy po hodině a půl. Já vyřízenej, bez snídaně hladovej, táhnu se za ním snad 5 kiláků na to jeho vysněný místo a po chvíli mu říkám, hele Péťo, kašlem na to, já to nedám, odveď mě zpátky. Jenže on byl z toho tak strašně smutnej, takže jak jsme se táhli zase zpátky, tak mě prosil, ať aspoň někde zastavíme, že mě vyfotí. Tak já nasranej, vyflusanej, jsem vylez na nějakou střechu a tam jsme udělali skutečně jen pár fotek, který jsou ale naprosto dokonalý. Nádherný. Takže já se mu musím ještě jednou omluvit, protože to dneska vidím jinak. Měl jsem se najíst, prd by se stalo a jít pak v klidu s ním, protože je vidět, že to měl kluk fakt zmáknutý. Poučení pro příště. 

Na čem chceš teď pracovat?
Zhruba dva roky zpátky jsem si řekl, že mám špatné ramena v šířce a prsa. Myslím si, že se s tím hodně hnulo, ale určitě je třeba na tom ještě hodně pracovat. Musím zlepšit i triceps z pohledu zepředu, takže zvětšit vnější hlavu tricepsu. Chci popracovat na zadních deltech a všeobecně zlepšit detaily. Nechci přibrat deset kilo špeku, to je na nic. Chci ještě něco málo nalepit, ale rozhodně se už nechci hnát za dalšími objemy. Letos si myslím, že jsem přihodit 1-2 kila, protože když jsem odlétal, měl jsem 113,8 , tam jsem se nevážil, ale pochybuju, že by to šlo na nějakých 106 kilo vodou. Odhaduju, že jsem měl spíš kolem 107-108, takže tam je něco navíc. Každopádně mnohem důležitější je teď pro mě zachovat koncept té postavy a pracovat na tvrdosti a detailech.  O váze to úplně tak není. Je to spíš o stavbě, o struktuře svalu a o detailech a kvalitě. Vem si, že Heath má taky nějakých 110 kg, je o 2 cm menší jak já, ale jak to vypadá? A když vedle něj stojí borec o 15-20 kg těžší, tak to ani není vidět. Nebo Shawn Ray, 95 kg, dneska by se tam postavil a všichni by šli do kopru. Pro mě je už roky tohle obrovská motivace. Já nepotřebuju honit kila, potřebuju pěkný, boulovatý, separovaný svaly plný detailů.  

Ještě poslední otázka. Začíná léto, prázdniny, podle fotek to vypadá, že jste si to tam náramně užívali všichni. Doporučil bys Maltu jako turistickou destinaci?
Komu stačí špicovej hotel a bazén, tak zrovna ten Dolmen resort, kde jsme byli, by mu mohl vyhovovat. Ten je fakt super. Ale všeobecně ta Malta v těch uličkách docela žila. No rozhodně to pro mě byly suverénně nejhezčí a nejpříjemnější závody, kde jsem startoval. Vem si, že přijedeš ve čtvrtek dopoledne, hned jsme šli k bazénu, ještě můžeš relativně dost pít, takže pod slunečníček na opalovačku ladit formu…. Ženuška si dávala Mojito, žádnej stres, všechno pohodička. Zrovna tak v pátek, kdy jseš v krásným prostředí, kde si zazávodíš, uděláš výsledek, no prostě skvělej zážitek na celý život, co ti budu povídat…