Rosťa Konvalinka - Vítěz vůle

Rosťa Konvalinka - Vítěz vůle

Pavel Vacek | . .
Tak jsem právě dokoukal první závod této sezóny Moto GP v Kataru. Parádní jízda! Valetino Rossi tam spolu s ostatními předvedli pořádnej kus srdíčka. Ale vy si asi číst o motorkách nechcete, co? OK. Budeme se věnovat tomu našemu dvorečku, ale motorkám a hlavně obrovskému kusu předvedeného srdce a vůle po vítězství se nevyhneme. Vlastně to bude předmětem dnešní story. Při 115 kilech
Pokud patříte mezi naše stálé čtenáře, jistě víte, že zhruba před rokem a čtvrt, konkrétně 13. 1. 2012 jsme uveřejnili článek o spolumajiteli Jabloneckého Extrifit Gymu, Rosťovi Konvalinkovi, kterak podnikl úchvatnou dietní jízdu, která měla za výsledek zhubnutí těžko uvěřitelných 45 kilo za 6 měsíců. Z původních 160 kil se dostal na solidně přijatelných 115 kg. Jenže Rosťa mimochodem není vzrůstem žádný 150 centimetrový žokej, ale pořádný kus chlapa, takže oněch 115 kil nebylo pro někoho pořád ještě vyžraných 115, ale už docela slušně zpracovaná váha, která se zakládala převážně na svalových objemech.
 
Není třeba dodávat, že tento článek, ostatně jako i jiné podobné články, jenž jsou více než co jiného především oslavou pevné vůle, vzbudil velkou pozornost a ohlasy. Jenže osud tomu chtěl, že tato prezentace morálních schopností je jen slaboučkým odvarem věcí nadcházejících. Netrvalo dlouho a po zveřejnění tohoto článku vykoukly první jarní záblesky slunce a počasí nastavilo svou přívětivou tvář. A jelikož oba mí přátelé- Rosťa Konvalinka a Martin Holub, na rozdíl ode mě, který motosportu holduje pouze z pohovky obýváku, dokáží své silné silniční stroje uvést i v praktickou ukázku pekelné jízdy (v mých očích), neváhali, a využili první den připomínající jaro ke své vyjížďce. Jenže znáte naše silnice po zimě. Bordel, písek, prach…. Teď už asi tušíte, kam směřuje mé vyprávění.

Přesto si dovolím malou vsuvku, kterou jsem ještě nikdy ve svých článcích nepoužil. Rosťa o tomto článku neví vůbec nic. Dokonce i ilustrační fotky jsme pořídili na tajňáka. Netuším, jak velké bude jeho překvapení až rozklikne svoje oblíbené stránky a jak se na tento text bude tvářit. Doufám, že dobře. Protože to, co vám chci nyní odvyprávět, je pro mě osobně úplně jiná liga, než jakákoliv připitomělá kulturistická dieta spojená se všemi těmi malichernými předsoutěžními problémy. Takže se vraťme k vyprávění. 378391_492705380791233_336486036_n Toho dne se totiž Rosťovi začal psát úplně jiný životní příběh. Nebudu zabíhat do podrobností, nebudu řešit příčiny a okolnosti, protože jsem tam nebyl. To co vím, vím z doslechu. Každopádně faktem je, že Rosťa měl na motorce vážnou nehodu. Vedle obvyklých zlomenin si velmi vážně poškodil dolní končetinu. Nejsem žádný primář Sova, abych tady latinsky popisoval detailní popis zranění, zkrátka noha pod kolenem byla fuč i s botou. Urazil si jí o kandelábr značky u silnice. Cestou, nebo spíš lépe řečeno pádem, s sebou sroloval ještě asi tak 200 metrů plotu a další, z dnešního pohledu malicherné drobnosti. Pokud jste velkými příznivci černého humoru, můžete navštívit Jablonecký Extrifit Gym, kde vám to kluci, především pak hledač nohy Martin Holub, rádi a v opulentních barvách vylíčí. Pokud vám to nebude v přítomnosti Rostíka blbé, tak se i zasmějete.

Nicméně tenkrát do smíchu nebylo nikomu. A tím myslím skutečně širokou liberecko-jabloneckou komunitu. Skutečným štěstím v neštěstí se ukázala při tomhle karambolu Rosťova tréninkem zocelená a osvalená postava. A ač tady na stránkách čtete různé oslavné texty na kulturistiku, tak ve světle těchto událostí můžeme v klidu říct, že to jsou jenom takové kecičky. Avšak v tomhle případě lze bez uzardění prohlásit, že kulturistika zachránila Rosťovi život, na čemž se shodli i operatéři a chirurgové. Bez pevného svalového skeletu radno pomyslet, jak to taky mohlo skončit. V tomhle období nikdo netušil, jak se s tímto hendikepem vyrovná chlap jako Rosťa. Rozumějte, myslím tím chlápek, který je odjakživa sportovcem. Hráč amerického fotbalu, vyznavač úpolových sportů – juda, zápasu, boxu, kulturistiky atd.. Prostě týpek, který hýřil aktivitou, sršel energií a ze kterého měl každý vždy respekt. Věřte, že pro někoho takového to není jednoduchá situace. Jenže Rosťa překvapil. A jedním dechem dodávám, že překvapuje čím dál víc. Rosťa po nezbytné rehabilitaci a všech možných i nemožných lékařských úkonech a operacích je prostě…. No on je prostě zase ten starý Rosťa – vyznavač boxu, kulturistiky, sportovec a týpek, ze kterého má každý respekt… To je prostě neuvěřitelné! Tady není lítost, nebo ostych nad vzniklou situací absolutně na místě! Možná si někteří z vás, a věřím, že nějaký blb se skutečně najde, řeknete, že to vlastně teda nic není, že jsou lidi, kteří jsou na vozíku a také sportují a podobně. Jenže tohle není soutěž v tom, kdo se jak vyrovnal se svým postižením. VŠICHNI do jednoho to jsou borci! Mimochodem časem přineseme i reportáž o Danielu Minstrovi, jehož podpořila firma Extrifit doplňky výživy v přípravě na ME v kulturistice vozíčkářů.
Především jde o to, že pokud to dnes vypadá skoro jako banalita, tak to není dáno povahou zranění, nýbrž přístupem zraněného k dané věci. A tady Rosťa předvedl kus srdce. Kurevsky velkej kus srdce! A taky vůle po vítězství nad nepřízní osudu. A tady Rosťa jednoznačně vyhrál.

 A já bych mu chtěl dát alespoň tímto způsobem najevo svůj obdiv a smeknout před ním onen příslovečný klobouk.

Komentáře: