Roman Vavrečan- Fascinují mě nejtěžší kulturisti dneška.

Roman Vavrečan- Fascinují mě nejtěžší kulturisti dneška.

Pavel Vacek | 12. 11. 2015

Po Davidu Oravcovi přinášíme rozhovor i s druhou aktuální posilou Extrifit Teamu Romanem Vavrečanem. Roman na sebe strhl pozornost svým jarním vítězstvím na Mozolani Cupu, kde předvedl tak spektakulární tvary svalových skupin, že se téměř přes noc stal idolem mnoha kulturistů vzývající estetické pojetí kulturistiky nad hrubou hmotou. Roman zároveň patří mezi ty sportovce, kteří kladou důraz nejenom na sportovní růst, ale také na růst osobnostní, přičemž obě složky se snaží uvést do harmonického souladu. Když jsem tedy při představování dvou našich nových posil říkal, že oba mladíci odlišnější již být nemohou, nebyl jsem daleko od pravdy. Věc, která je však spojuje bezezbytku, je láska ke kulturistice a touha prosadit se v ní a uspět.   

Romane, můžeš se čtenářům krátce představit? Dobrý den. Jmenuji se Roman Vavrečan, mám 23 let a už pátý rok se věnuji sportovní kulturistice.   Já jsem viděl, že už závodíš poměrně dlouho, ale do povědomí širší kulturistické veřejnosti ses dostal až vítězstvím na Mozoláni Classic. Jaké byly tvé výsledky předtím? Ano, to je pravda. Cvičit jsem začal, když jsem měl asi 15 let. Mojí první soutěž jsem pod vedením Petra Kokošky absolvoval v 17-ti letech. V té době by mě ani ve snu nenapadlo, že bych mohl zvítězit, protože se mi úplně všichni zdály lepší než já. Nicméně měl jsem štěstí začátečníka a tak se mi po třech měsících diety a tréninku podařilo vyhrát mou první soutěž. To byl okamžik, ve kterém jsem objevil kouzlo kulturistiky. A nejen kulturistiky, ale i skutečnosti, že s dostatečnou dávkou odhodlání, disciplíny a cílevědomosti není nic na světě nemožné. Své štěstí začátečníka jsem stihl využít ještě nejbližší roky, během nichž se mi podařilo vyhrát pohárové soutěže juniorů v Topolčanech (2010), Mistrovství Slovenska juniorů v Zuberci (2011), a získat druhé místo na Mistrovství Slovenska v Beckova (2010) a nakonec nešťastné sedmé místo na MSR juniorů v Beckove (2012).

Co byl ten impuls, který tě přivedl do posilovny? Myslím, že to bylo srovnávání sil s kamarády. Pamatuji si, že už při první návštěvě posilovny jsem měl o něco více síly než moji vrstevníci. To se mi líbilo a chtěl jsem, aby to tak zůstalo i nadále. Navíc jsem si v té době koupil můj první časopis M & F a nemohl jsem se vynadívat na titulní fotografii Štefana Havlíka.  

Tomu rozumím, ale to už jsi v té posilovně byl. Mě zajímá, proč jsi tam vůbec vkročil? Ze zvědavosti, nebo jsi byl nespokojen se svým tělem? Určitě jsem byl už i v té době nespokojen se svým tělem a bohužel mi to zůstalo dosud (nebo chválabohu?). Ale myslím, že to bylo spíš ze zvědavosti, jaký výkon jsem schopen v posilovně podat.  

Dnes je jasné, že první, čím doslova přikováš pozornost, jsou tvé tvary svalových skupin. Nicméně na fotkách z tvých 17-ti let tomu nic nenasvědčuje. Ty ses stal estétem až po nabrání svalové hmoty. Mýlím se v tomhle, nebo ti lidé už dříve říkali: Ano, ty budeš estetický závodník. Sice hodně fotek z první soutěže, nebo z toho období nemám, pravda ale je, že jsem absolutně neuměl pózovat. Začal jsem se to učit jen dva dny před soutěží a samozřejmě před samotným vystoupením jsem si to ani nestihl procvičit. Ale podle toho, co si pamatuji, mě lidé v té době nezařazovali do žádné skupiny a dokonce ani do tohoto roku jsem nezaregistroval, že bych byl v nějaké škatulce. Já si doteď připadám spíš jako kulturista s širším pasem a s náběhem na rozvoj končetin, spíš jako estetický typ postavy kulturistů staré školy. Myslím, že se ta estetičnost projevila díky mé snaze o rovnoměrný svalový rozvoj, nápravě slabin a samozřejmě zejména zlepšenou prezentací.

Často slyším, především u závodníků kategorie Physique, že se nechtějí hnát za objemy, aby neztratili estetiku. U tebe to bylo ale právě naopak, ty jsi jí získal až po nabrání poměrně značného množství hmoty. Jaký máš na to názor? Nemyslíš, že to je trochu paradox? Myslím, že názor physique soutěžících je ovlivněn strachem z neznáma a zejména mylnou představou, že více svalů se rovná vypouklé břicho a další jiné nedostatky. Myslím si, že v případě správného tréninku a ostatních aspektů přípravy, může více svalů působit jen více esteticky. Příkladem jsou podle mě kulturisté staré školy, ale i mnozí současní kulturisté (např. Shawn Rhoden). Já ale patřím k lidem, které fascinují i ti nejtěžší kulturisté dnešní doby. Ale znám také množství sportovců, kteří mají přirozeně velmi pěknou stavbu těla a netřeba jim hodně svalů aby dokázali působit esteticky.  

Jaký je tvůj cíl? Kam bys to chtěl dotáhnout? Můj cíl je to dotáhnout tak daleko, jak to jen půjde. Nechci mluvit o profi kartě a podobně, protože si myslím, že je to mnohem náročnější, než si mnozí myslí. Přede mnou tu už bylo nespočet mladých a potencionálních kulturistů, kteří tomu obětovali celý život, a přesto se jim to nikdy nepodařilo dosáhnout. Avšak od samého začátku mě fascinovala představa vybudovat si impozantní tělo s trvanlivým svalovým základem. Ne jen dosáhnout formu a svalové objemy vždy jen před soutěží, ale zachovat si to během celého roku.  

Vím o tobě, že jsi přerušil vysokou školu, bylo to kvůli kulturistice, nebo to je pouze souhra okolností? Je pravda, že velkou roli v rozhodování o ukončení studia sehrála kulturistika. Studoval jsem vědní obor, ve kterém je nemožné věnovat se kulturistice na světové úrovni. A představa zanevřít na kulturistiku jednoduše nepřipadala v úvahu, bylo by to, jako bych se vzdal jediného, co mi vnášelo v té době do života radost. Ale dalším důvodem bylo, že jsem si uvědomil, že moje představa o budoucí profesi, byla úplně jiná než realita.

Čím se tedy teď momentálně živíš? Živí mě více činností, protože se dá říci, že stále více se vzdělávám a učím, jak vydělávat na živobytí. Akorát to není oficiálně a na vysoké škole. Od ukončení studia jsem se začal zajímat o obchod jako takový. Zejména díky motivační literatuře a literatuře osobnostního rozvoje jsem si uvědomil, že obchod je nejkratší cesta, jak dosáhnout můj cíl - finanční nezávislost. A proto se v současnosti zabývám obchodem v oblasti zprostředkování finančních služeb, ale také v oblasti doplňků výživy, kterou díky kulturistice dobře znám.  

Když už jsi u těch doplňků. Ty jsi nedávno podepsal sponzorskou smlouvu s firmou Extrifit. Proč právě s ní? Ano, je to pro mě obrovská pocta a skvělá příležitost. V prvé řadě proto, že jsem měl štěstí, že jste mě oslovili. Společnost Extrifit vnímám jako společnost, která se cílevědomě a strategicky prosazuje na trhu. Jednak díky rozvoji sortimentu a jednotlivých produktů, ale také zejména díky prezentaci značky prostřednictvím sportovců, která se mi velmi líbí, a myslím, že je efektivní. Právě proto je pro mě ctí stát vedle úspěšných sportovců z prestižního Extrifit teamu, ale i skvělá příležitost jak sám sebe zviditelnit a propagovat.  

Jaký výrobek z portfolia značky tě nejvíc zaujal? V první řadě mě zaujala celá řada kvalitních (a velmi chutných) proteinů, které obsahují trávicí enzymy včetně laktázy. Vzpomínám to proto, že již dlouhá léta je přítomnost enzymu laktázy hlavním kritériem při výběru proteinu, neboť mám laktózovou intoleranci. Dále mě zaujal předtréninkový doplněk výživy Hell gel. Nejen díky jeho unikátní gelové formě, která ve velké míře zvyšuje pohodlnost užívání, ale i kvůli množství účinných látek, jejichž komplex nenajdeme u ostatních produktů tak snadno.  

Jaký je tvůj výhled do budoucna? Na co se chystáš a jaké máš sportovní plány? V první řadě bych chtěl v nejbližší době využít podporu sponzorů a zaznamenat pokrok. Mým plánem je, poprvé se postavit mezi muže a následně přehodnotit své šance a další přípravu. Udělám vše proto, abych se dostal v soutěžení i na mezinárodní půdu. Moje neúčast na MS juniorů mi mírně nabourala plány, a proto další účast v letošní sezóně není jistá. Nejdříve bych chtěl reprezentovat Slovensko na mezinárodních soutěžích typu ME nebo MS a až následně vyzkoušet soutěž typu AC nebo Olympia amateur. Toto všechno bych chtěl podle možnosti absolvovat už příští rok. Vím, že to zní trochu neurčitě, ale hned jak se mi podaří vytyčit si cíl, který bude pro mě reálné docílit, ihned vás o tom seznámím  

A my o tom budeme čtenáře neprodleně informovat. Já ti, Romane, děkuji za rozhovor. 

Komentáře: