Radek Lonc: Arnold Classic Europe byl především byznys

S Radkem cvičíme ve stejné posilovně Fitmexx v Liberci. Když jsem ho téměř denně vídával během jeho přípravy na Arnold Classic Europe, pozoroval jsem jeho kulminující formu, která dávala transformaci Radka Lonce úplně jiný rozměr, než na jaký jsme byli u něj zvyklí. Leč navzdory životní fazóně se nedostavil kýžený výsledek na ACE a já musím za sebe říci, že než nějaké zklamání jsem cítil spíše obrovské překvapení. Samozřejmě ne úplně pozitivní. Vždyť Radek je jeden z nejmohutnějších kulturistů co znám. Po skončeném závodě jsem naopak Radka neviděl dlouhé dva měsíce a začal se obávat, zdali ho onen neúspěch nesložil příliš. Leč moje obavy se ukázaly jako liché a následující rozhovor určitě rozjasní tváře všem fanouškům Radka Lonce. 

Ahoj Radku, 2 měsíce jsme se neviděli. Co jsi dělal tu dobu po závodech?

No…. musím začít trochu od začátku. Samozřejmě se má pauza odvíjela od soutěže ve Španělsku, na kterou jsem se hrozně moc těšil a ze které jsem byl posléze hrozně moc zklamaný a rozčarovaný. Takže když jsem se vrátil domů, tak mé první myšlenky směřovaly k tomu, že už nikdy soutěžit nebudu a že tohle už nemám zapotřebí. Pak jsem tedy z toho rozhodnutí ustoupil, ale rozhodl jsem se, že si dám konečně jednu delší pauzu, aby si tělo odpočinulo a dal trochu ulevit kloubům, vazům a podobně. Prostě abych se dal dohromady před pořádným tréninkem, na který pomalu najíždím.

Ty jsi odjížděl na AC dle mého názoru v životní formě. Jak si sám říkal, měl jsi napruhovaná stehna, což u tebe není zvykem a zkrátka to vypadalo na dobré cestě. Ještě den před soutěží, mi Vojta posílal fotky z vašeho pokoje, kde to bylo dobré a pak ses neprobojoval do semifinále. Jak si to vysvětluješ? Co se stalo, viděno z tvého pohledu?

Z mého pohledu bych trochu vinil podium, resp. jeho nasvícení, které bylo skutečně hodně nešťastné. My jsme soutěžili za denního světla, svítilo tam jenom pár zářivek a jediné ostré světlo co tam bylo, šlo paradoxně proti rozhodčím. Tohle celé dalo prostor ne tolik dobře připraveným závodníkům, protože pokud měl někdo nějaké detaily, tak prostě nebyly vidět. Ale kulturistika je o ostrých světlech a o detailech. Takže tentokrát měli výhodu kluci, kteří byli velcí, boulovatí, ale rozhodně nemuseli být nějak extra vyrýsovaní. Viz Lesukov, který přišel ve „formě“, ve které nejsou mnohdy kulturisti ani v objemu. Zblízka to bylo fakt šílené. A vyhrál. Což je samozřejmě věc druhá, protože tam bylo strašně moc dobrejch kluků, hromada dobře připravených borců a všechno v obrovském počtu. To jsem nikdy ještě nikde neviděl na žádných závodech. A to jsem viděl třeba MS, jak bylo tady u nás v Ostravě. Tady bylo prostě v kategorii 34 borců a z nich 30 bylo dobře připravených, nebo alespoň abnormálně objemově vybavených. Tohle bylo vážně nevídané. A právě s ohledem na takovou vyrovnanost mohli rozhodčí věnovat větší péči porovnávání jednotlivých závodníků a ne udělat jedno vyvolání a konec. Na druhou stranu je fakt, že to bylo tak nabité a vyrovnané, že kdyby to rozhodli stylem ententýky dva špalíky, bude to ten, tak to je jedno. Za sebe snad mohu jen říct, že jsem byl konečně spokojen se svou formou a že jsem toho víc udělat nemohl. Přesto to skončilo tak, jak to skončilo, nedá se nic dělat.

Takže ses zařadil po bok závodníků, kteří prohlásili, že na španělský AC už nikdy nepojedou?

Tak především jsem měl pocit, že o žádné závody nejde. Je jasné, že mít titul z evropského Arnold Classic, nebo samozřejmě i amerického, je určitě prestižní věc, ale pořadatelé k tomu bohužel s tímhle faktem vůbec nepřistoupili. Přišlo mi, že šlo především o to, abys zaplatil startovný a pak si to nějak odplácej a nazdar. Zanechalo to ve mně dojem, že to je především byznys. Takže nechci nějak extrémně zavrhovat AC, ale můj názor je, že už nikdy nepojedu na takovýto typ soutěže. Budu závodit na závodech, které budou zaměřený na kulturistiku. Tzn., že už nechci startovat na nějakém cirkus-šou, kde organizátoři ani sami nevědí, co vlastně chtějí pořádat. Takhle jsme se mazali normálně mezi diváky Expa, což mi přišlo tedy dost nestandardní. Ale tohle mě ani tolik netrápilo, jako spíš to pódium a světlo.

Takže nějaké rozčarování tam je.

Jo. Byl jsem hodně zklamanej, to jo. Na druhou stranu to vyvážil fakt, že jsme se tam sešli jako dobrá parta a bez ohledu na to jaké byly závody, tak jsme se to užili. Prostě dobrej výlet. Podal jsem si ruku s Arnoldem a to se taky počítá jako nezapomenutelný zážitek.

Nemrzí tě zpětně, že jsi nestartoval s Vojtou v Rusku, kde panovaly naprosto odlišné podmínky pro závodníky?

To mě mrzí dost. Ale jak jsem řekl, já přijel ze Španělska rozhodnutý, že končím. O závodění jsem nechtěl ani slyšet. Teď zpětně mě to samozřejmě trochu mrzí, protože to byl typ soutěže, o které jsem mluvil. Šlo tam hlavně o kulturistiku.  

Máš teď nějaký konkrétní výhled do budoucna?

Konkrétní ani ne. Teď se cítím dobře, a pokud to půjde, tak bych zkusil něco na podzim. Nebránil bych se ani startu na MS. Každopádně chci, aby to byly kulturistický závody, bez nějakých přidružených nesmyslů, protože na AC jsem měl pocit, že stará dobrá kulturistika tak, jak jí známe, už skončila. A tomu se mi nechce věřit.