Proč nerostu?

Proč nerostu?

Pavel Vacek | 14. 11. 2015

Tohle určitě nebude článek o nejnovějších výzkumech z amerických laboratoří, kde ti nejlepší sportovci běhají, trénují a zvedají zátěž obmotáni drátky vedoucí z přísavek po celém těle. A následující domněnky nebudou podpořeny neprůstřelnými fakty. Bude se spíš jednat o postřehy, které jsem nasbíral já osobně ať už ve vlastní sportovní kariéře, anebo jsem odposlouchal z nesčetných rozhovorů s těmi nejlepšími kulturisty u nás. Vlastně se dá říct, že následující čtení je tak trochu z kategorie Jedna bába povídala… Jenže, sami to znáte. Občas mají ty báby pravdu.

Děláte všechno správně. Makáte v posilovně, dodržujete stravu, dokonce si ji odměřujete, abyste měli dokonalý přehled, za suplementaci jste utratili půlku rodinného rozpočtu a stal se z vás nespolečenský podivín, neboť zkrátka nikam nechodíte. Spíte minimálně 8 hodin, jste fanaticky upnutý k tréninku a nevidíte skulinku pro vaše zlepšení v oblasti životosprávy. A přesto nerostete. Anebo rostete absolutně neadekvátně k vynaloženému úsilí. Sakra proč tomu tak je?

Jste ve vývinu Ten fanatismus, absolutní oddanost kulturistice, která ovšem bohužel často nenese kýžené ovoce je především doménou dospívajících sportovců ve věku 16- cca 22 let. Zkrátka v ideálním věku, kdy si borci sice myslí, že život začíná být těžký a složitý, nicméně jsou pořád na světelné roky vzdáleni skutečným povinnostem reálného světa. Mysl může na 100% směřovat pouze jediným směrem. Na kulturistiku. Jenže jak už bylo řečeno, přírůstky zdaleka nesplňují očekávání a nejsou poplatné předvedenému odhodlání. Příčinou může být to, že v tomto věku tělo musí nejprve adaptovat na to, co s ním zčistajasna vyvádíte. Uvádí se, že vývoj chlapce v muže je ukončen zhruba ve 22 letech. Do té doby má tělo dost práce s budováním vašich orgánů, kosterního aparátu, endokrinního systému atdatd.. A teď si vemte, že své tělo navíc ještě obtěžujete požadavkem na nadměrné osvalení vymykající se běžným generačním parametrům. To je pro organismus zkrátka problém, který u některých jedinců, často těch, kde je už růst ukončen, je vyřešen zdárně, kdežto jiní se mohou přetrhnout a svalů prostě přibývá pomalu. V těchto letech zkrátka musíte vytrvat, až bude vaše vnitřní adaptabilita na vysoké zatížení ukončena v souladu s vaším vývojem. Do doby, kdy tvorba testosteronu pojede na plné obrátky, a vy sami na sobě poznáte, že touha po růstu vousů se stane otravnou realitou. Proto také můžeme v tomto období po ukončeném vývinu zaznamenat pokroky, kdy mnozí jedinci výkonnostně doslova skáčou. Znám případy závodníků, kteří během jednoho-dvou let nabrali stejné množství svalů jako za celé působení v dorostu a juniorech dohromady. Ale nezoufejte, jestli je něco obrovským nevyčíslitelným benefitem tréninku v dorosteneckém věku, je to právě ona oddanost spojená s disciplínou. Přesně dle rčení co se v mládí naučíš… Ve stáří, resp. v pozdějším věku z této navyknuté disciplíny budete už jenom ukrajovat.  

Talent Dalším důvodem může být jednoduše to, že zkrátka nemáte na kulturistiku talent. Ano, já vím, není to zrovna příjemná věta, ale berte to z té lepší stránky. Můžete být skvělým crossfiťákem, plavcem, automobilovým závodníkem anebo florbalistou. Ale kulturistou ne. Tak už to prostě někdy chodí. Mě vážně udivuje všeobecně rozšířené přesvědčení, že velké svaly může mít každý. Že každý může uspět v kulturistice. To je omyl. Respektujeme talent pro hokej, chápeme, že každý nemůže vyhrát Wimbledon a v televizi se rozplývají nad neopakovatelným talentem motocyklového závodníka Marca Marqueze. Takže když existuje něco tak nepředstavitelného jako že dítě má talent sednout na motorku a všem ujet, proč by neměl existovat talent na to, že někdo zvedne 3x činku a má biceps 50 cm? Nedávno jsem se připletl k diskuzi nad šílenou transformací Petara Klančira.

V podstatě šlo o to, že jedni říkali super a druzí, těch bylo víc, říkali anabolika. Nepopírám, že v té proměně hraje velkou roli i chemická výpomoc, jenže, marná sláva, i na to potřebujete talent. Myšlenka, že ti nejlepší jsou nejlepší proto, že toho nejvíc do sebe nahází, je od začátku mylná. Existuje totiž zástup zoufalců, kteří do sebe rvou anabolika horem spodem, přičemž výsledkem je v lepším případě finálové místo na Čechách v horším nic a zdravotní komplikace. Hranice, kde byste měli zvážit, zda své tělo zbytečně netrápíte špatně zvoleným koníčkem, samozřejmě neexistuje, ale pokud žijete život poustevníka, protože jste všechno prosypali, navzdory tomu, že výsledek se ne a ne dostavit, je to možná moment na přehodnocení životních priorit a souboj se svým vlastním talentem ukončit vhozením bílého ručníku do ringu.

Nervy Trochu obloukem se zase vracíme k počátku. Fanatické úsilí je zrovna tak mnohdy na překážku. Vážně děláte co máte s puntičkářskou přesností, vaše mysl se bezmezně koncentruje na kulturistický styl života a přesto se ne a ne hnout z místa. Často se pak stane, že jednou prostě povolíte, zvolníte a dáte si psychický oraz. A ono ejhle, začnete se zlepšovat. Jakoby zničehonic. Tohle je totiž naprosto platné známému „čím víc chcete, tím míň to jde“. Tělo se tak vystresuje na splnění daného úkolu, že se prostě zablokuje. V momentě, kdy vpustíte do své hlavy také jiné myšlenky, než kolik zvednete dneska na benč, tělo zase začne reagovat. V sexuologii je tohle známý jev. Chlápek, co si nabrnkne novou kočku je tak nažhavený podat první společnou noc ten nejúžasnější výkon v jeho životě, že si ve finále podá leda tak kapesník, aby se mohl vybrečet. Neznamená to však, že je impotent, jenom se soustředil až moc.. Ale pozor, ono to neplatí jenom při budování svalstva! Stejné to může být i v dietě. Poslední dobou jsem zpovídal Petra Vaniše, který si lebedil v tom, že má moře práce a nemůže myslet jenom na jídlo, přičemž právě proto se mu lépe drží dieta. Nebo Vojta Koritenský. Vojta letos zažil tu nejstresovější přípravu v jeho životě. Práce na fitku, práce pro Extrifit, objednávání strojů, placení všeho možného i nemožného, hlídání řemeslníků, dojíždění 30 km do posilovny, do toho rodina, to všechno má setsakramentsky daleko k ideálním podmínkám pro přípravu. Přesto, dle Vojty spíš právě proto, z toho byla životní forma a první místo na Olympia Amateur.

Jestli vám dal článek odpovědi na některé vaše otázky, nebo vás třeba uklidnil ve vaší interní rozepři, zda vám dovolená nezničí kariéru, to nevím. Spíš jsem vám chtěl naznačit, že občasný odklon od té rutiny neuškodí, spíše naopak. Je fajn strávit čas s přáteli a určitě neuškodí, když si občas vyrazíte ven. O to víc se totiž zase budete těšit k železu. A o to jde. Pokud se totiž z vašeho cvičení vytratí radost, výsledky se vytratí jakbysmet.

Komentáře: