PETR VANIŠ- Byl jsem neskutečný fanatik

O Petrovi jsme psali v pátek, při příležitosti zveřejnění nové posily Extrifit teamu, kterým se stal právě Petr Vaniš. Jeho úctyhodné úspěchy můžete prostudovat v tomto pátečním článku. Nyní vás zvu k rozhovoru s touto výjimečnou osobností české kulturistiky.   22821_376628162412594_1563978808_n
Petře, ty závodíš obrovskou řádku let. Kde pořád bereš motivaci k tréninku a dietě? No však už jsem chtěl párkrát skončit. Naposled to mělo být v roce 2012 po Olympii, ale ta nedopadla podle mých představ. Tak jsem si řekl, že bych se tam ještě jednou rád vrátil a užil si jí, jak se patří. A taky bych se rád umístil podle mých představ. A kde hledám motivaci? Už to prostě patří k mému životu, nedokážu bez toho být. Ale vždycky se najde nějaký nový stimul. Teď spolupracuji s novým trenérem, Pavlem Provázkem, nyní mě hodně motivuje spolupráce právě s Extrifitem, takže to jsou takové nové podněty do přípravy. A třeba tréninky jedu teď úplně jinak.

To mě zajímá. Ty jsi proslul těmi těžkými tréninky s brutálníma váhama. Už tedy trénuješ jinak? Určitě. Jedu hodně pumpovací tréninky, menší váhy. Ale svalovici pořád mám po takovém tréninku. Ale je to trochu jiná svalovice, než po těch těžkých váhách. Ale musím říct, že na těch svalech je ten jiný trénink docela znát. Hmota se neztrácí, jde to víc do tvrdosti. A zároveň nemám takové problémy s pohybovým aparátem. Klouby a úpony zdaleka tak netrpí jako dřív, když jsem tahal 300 kilo. 315486_458403894235020_1608622154_n
A teď retrospektivně viděno, myslíš si, že ten důraz na co největší váhy v tréninku byla chyba? Nebo si byl nucen přistoupit na tento lehčí typ tréninku kvůli horší regeneraci? Regenerace je horší určitě, to nemůžu popřít. Teď potřebuju o den, dva dny dýl, než dříve, ale ne že bych ani nechtěl tahat ty váhy. To mi kolikrát i docela chybí, ale před Olympií jsem si natrhl prsní sval, takže mám takový lehčí blok, ale prostě s Pavlem Provázkem jsme se domluvili, že on mi sestaví tréninky a já je pojedu podle něj. Vyhovuje mi, že moc nemusím přemýšlet, co pojedu a jak. Ale víš co… Já třeba jedu legpress 3sekundy dolů, 3 sekundy nahoru, mám tam 200 kilo a udělat tímhle stylem 25-30 opakování je kolikrát horší, než dát 5 x 600 kilo.

A myslíš si, že když si na začátku kariéry, že je dobré, jet pokud možná co největší váhy? Asi od každého něco. Ty váhy jsou dobrý. Svaly mi po tom narostly a taky tolik neztrácejí na objemech, když jsou z tohoto typu tréninku. Naopak, když jseš taková ta klasická pumpička, tak ten sval jde mnohem rychleji pryč, když ho nestimuluješ. Ale jak říkám, chce to od každého kousek. Těžký základní cvik, který třeba pak dopumpuješ něčím menším a izolovanějším. tumblr_msitshRrOt1s8vayno1_500
Mluvil si o Olympii. Jaké to je, závodit na ní? Je to ten splněný sen, jak se říká? Určitě. Když jsem začínal jako 20-ti letej klučina a viděl ty borce v časopisech, tak si tam chtěl být. Tehdy to tak měl každý, kdo se chytil činky. Po čase, po nějakých 5-7 letech cvičení a závodění, ti došlo, že to je skoro nemožný se tam dostat, a že ta cesta je strašně dlouhá. Jenže pak udělali tu kategorii do 212 Lbs a najednou se otevřela nová šance. A já jí využil. Co se týká samotného Mr. Olympia, tak to je neskutečný závod. Žádný takový jiný neexistuje. Jenom ta atmosféra, ti fanoušci, meeting… Já tam přijel bez fotek a oni to nemohli pochopit. Já jim říkám, že na mě nikdo není zvědavej, ale oni se nad tím jen podivili a říkají „vždyť jsi profesionál, lidi na tebe přijdou“ A taky že jo. Sám jsem tomu nechtěl věřit. Ty prostě jseš na Olympii, tak se s tebou chtějí fotit, chtějí o tobě něco vědět. 

Takže sis to užil… No právě že ne. Já měl 40-ti stupňové horečky a právě jsem si to neužil, jak bych měl. Právě proto bych se tam rád podíval znovu. Už mi ani nejde tolik o umístění, jako si to tam užít se vším, co k tomu patří. Nasát pořádně tu atmosféru, na kterou budu vzpomínat.

Ty jsi mluvil o tom, jak si chtěl stát na Olympii, když si začínal cvičit. Byl jsi takový ten kulturistický fanatik? Neskutečnej. Blázen. O tom by mohla vyprávět moje manželka a nejbližší okolí. Když si na některé situace vzpomenu, tak akorát kroutím hlavou a říkám si, jak to, že mě nezavřeli do blázince.
Takže manželka si asi užila, že? No, jéjé. Zlatej člověk. Druhou takovou bych asi nenašel. Jakmile přišel čas spánku, nebo jídla, tak šlo absolutně všechno stranou. Nezajímalo mě nic. Prostě jsem se musel najíst. Kolikrát jsem manželce vynadal, když po mě něco chtěla a já zrovna musel jíst. Nebo taková klasika. Jedu z tréninku autobusem, přišel přesně vypočítaný čas jídla, tak jsem vyndal krabičku, tam jsem měl puding a začal to do sebe tlačit. Celej autobus na mě čuměl, ale mě to bylo jedno samozřejmě. Dneska už bych se styděl.

A není ten fanatismus v mládí to, co tě formovalo a předurčovalo k budoucím úspěchům? To na 100%. Couvnout se dá vždycky, ale přitvrdit k sobě je těžké. Tenhle sport prostě musíš dělat 24 hodin denně, takže to jistou dávku fanatismu vyžaduje. Znám obrovské množství lidí, kteří měli takové dispozice, takový talent, že pokud by chtěli, dostali by se hodně vysoko. Ale nedali tomu vše a tak se nedostali nikam. Vidím to zblízka i u mých svěřenců. Nikdo z nich není vyložený talent, ale pokud dřou, věnují se tomu, jak mají, tak kolikrát porazili mnohem talentovanější borce, kteří to prostě někde šulili.

Teď je nový systém kvalifikace na Olympii, kde se sbírají body za umístění a na základě těch dosažených bodů se můžeš klasifikovat. Vyhovuje ti tenhle postup? Ani moc ne. Já mám vybráno 6 závodů, na kterých bych se chtěl letos objevit. A já věřím, že alespoň na jednom z nich bych to třetí místo urval. Což by mi ve starém systému ke kvalifikaci stačilo. Teď bych musel vyhrát, čemuž zase tak moc nevěřím, takže musím sbírat body za druhé až páté místo. A to mi ve finále třeba nemusí stačit. Ale uvidíme, čas třeba ukáže, že jsem se mýlil. 312603_400386470036763_776913835_n
Na jaké doplňky se spoléháš ve své přípravě? Na klasiku. Protein a BCAA. Dávám hned po ránu, před tréninkem a po tréninku. Po tréninku dávám hromadu BCAA.

Co to je pro tebe hromada BCAA po tréninku? 10-15 gramů. Ale i ráno dávám těch 10-15 gramů. Já mám totiž dost velký problémy se ráno nasnídat. Jak se říká, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne, tak to já nemám. Já se musím nejdříve trochu nastartovat proteinem, nebo BCAA. K tomu nějaký spalovače, Carnitin. Hodně se těším na ty vaše NOčka, protože jsem měl možnost někde nějaké vyzkoušet a fakt mi to dobře šlapalo. (pozn. V čase úpravy článku přišel mail od Petra se zněním: „Ten HellNox šlape jako prase. Neskutečně napumpovanej. Paráda.“) Já všeobecně, když spolupracuji s nějakou firmou, tak užívám doplňky jenom od ní. I to byl důvod, proč jsem chtěl spolupracovat s Extrifitem, protože to zaměření a důraz na růst svalů je tam úplně zřejmé.
Máš vůbec ještě nějaký vzor, nebo kdo se ti z té profi scény líbí? Vysloveně vzor jsem neměl nikdy. Samozřejmě mnohem víc si všímám kulturistů mojí výšky, takže se mi líbil Lee Labrada, teď Flex Lewis, toho navíc znám ještě z NABBA, pak Dexter Jackson. Těch jmen je víc. Moc se mi líbí současný Mr. Olympia Phil Heath. Ten kluk kdyby cvičil s tkaničkou od bot, tak mu to poroste taky. Ten je obdarovaný od pánaboha. A neskutečně uznávám Ronnie Colemana za ty jeho tréninky, co dělával. To je u mě pan Kulturista.
Uvidí tě domácí fanoušci na podzim doma na EVL’s? Uvidím, jak se bude vyvíjet sezóna. Nejsem ještě zcela rozhodnutý, ale pokud budete chtít z pozice sponzora, abych tam závodil, tak třeba budu.

To bychom nemohli domácím fandům udělat, aby tě neviděli na domácí půdě. Takže asi budeme chtít. Tak se uvidí.
Já ti Petře děkuji za rozhovor. 10241_12_1