Petr Prielozny- Bez práce se žádný sen v Americe nekoná.

Petr Prielozny- Bez práce se žádný sen v Americe nekoná.

Pavel Vacek | . .

Jedni mu fandí, druzí mu nemůžou přijít na jméno. Kulturista, který se rozhodl splnit si svůj sen a vydal se do USA. Jak se mu vede a jak se žije v USA? To vše se dočtete v tomto rozhovoru. kulturista_prielozny_mseno_denik-380
Petře můžeš se těm, kteří tě ještě neznají, představit?

Zdravím čtenáře a fanoušky kulturistiky. Myslím, že mne moc lidi nezná, takže jmenuji se Petr Prielozny, je mi 26 let, měřím 180cm, soutěžní váha z poslední soutěže byla 84kg, to bylo v roce 2009 kdy jsem soutěžil tady v USA. Momentální váha je 120kg, objemových samozřejmě. Očekávána soutěžní váha letos bude kolem 95kg, ale samozřejmě upřednostním maximální připravenost na úkor váhy.
V České republice jsem soutěžil od roku 2004 jako dorostenec a poté 2005 a 2007 jako junior. V roce 2009 jsem se přestěhoval do USA, kde jsem měl důležitou sezónu soutěžení. Vyhrál jsem několik NPC soutěží, což mi umožnilo uchytit se jako osobni trenér zde v New Yorku.
Rok 2010, 2011, 2012 jsem si určil k objemové přípravě a taky abych si mohl v klidu vyřídit všechny důležité dokumenty k životu v USA. Letos budu zase soutěžit na velké soutěži zde v New Yorku. 

Jaké jsou tvé aktuální míry?

Jak jsem zmínil, nyní mám objemových 120kg a rád bych soutěžil kolem 95kg.
Tělesné míry si neměřím, není to pro mě důležitý ukazatel zlepšení, vím, že když  přidám centimetr na jednom místě, změní to symetrii těla, takže vše musí být rovnoměrné. 

Jak dlouho už se kulturistice věnuješ a jaké byly tvé začátky?

Soutěžní kulturistice se věnuji od 17 let, kdy jsem poprvé soutěžil ve starším dorostu. Potom v 18ti letech, už jako junior, a tady v USA mezi muži od 22let.
Začátky nebyly takové, jaké jsem si představoval, neumístil jsem se jak jsem doufal, ale důležité pro mě je, že jsem to zklamání proměnil v motivaci do příštích let.
Řekl bych, že nejdůležitější bylo pochopit kulturistickou výživu, která hraje důležitou roli v životě kulturisty. petrprielozny9
Jakých ocenění si ceníš nejvíce?

Pro mě byl nejlepší zážitek, když jsem poprvé vyhrál soutěž a to tady v USA.  Všem co říkali, že na to nemám, jsem zavřel hubu, takže to bylo takové zadostiučinění. Byla to soutěž Billa Granta, legendárního kulturisty, který trénoval s Arnoldem a celou partou v Californskem Gold\'s Gymu. To jsem se zase cítil o kousek blíže k tomu kulturistickému vesmíru. Na začátek roku se mi povedlo potkat se s Arnoldem a podat si s ním ruku, jako asi pro mnoho závodníků, tohle byl pro mě jeden z nejsilnějších zážitků.

Připravuješ se momentálně na nějaké závody?
 
Ano, připravuju se na zimní soutěž, na kterou se moc těším. Naposledy jsem soutěžil a odešel jako vítěz a to také plánuji s mým návratem. Plánoval jsem soutěžit na Americkém národním šampionátu, ale jelikož ještě nejsem americkým občanem, tak musím ještě rok počkat.  Příštím rokem už budu mít povoleno zažádat si o americké občanství.
Přípravu začnu 13 týdnů před soutěží, rád bych se dostal na hranici kolem 4% tělesného tuku.
Letos plánuji zužitkovat soutěžní formu a mám v plánu několik DVD na cvičení, výživu a jiné komerční plány.

Jak vypadá skladba tvého tréninku?

Celou svou karieru jsem jel klasicky kulturistický trénink, několik sérií na partii, víc na velkou partii, méně na malou svalovou partii, shazovačky, supersérie atd. Letos jsem se rozhodl zkusit něco úplně pro mě nového a to tréninkový systém Heavy Duty, který byl vytvořen Mikem Mentzerem a aplikován zejména Dorianem Yatesem.
Po nastudování celé této filosofie jsem od ledna začal praktikovat tuto metodu a musím říct, že už teď vím, že se nevrátím ke starému tréninku.
Heavy Duty metoda, pro ty, kteří neznají, spočívá v provedení pouze jedné pracovní série, která je nesena přes barieru bolesti. Takže před prvním cvikem je dobré rozcvičeni, potom 1-3 rozehřívací série s lehčí váhou a potom jen jedna jediná série, kdy se tlačí naplno, po vyčerpání sil při pozitivní dráze pohybu mi můj sparing pomůže s pár vynucenýma opakováními, a když se dostanu na úroveň selhání i zde, pokračuje s negativní drahou pohybu, kdy sparing břemeno nadzdvihne do počáteční fáze a já, s posledním úsilím, břemeno kontroluji v negativním pohybu.

Momentálně trénuji 3x týdně, při tomto tréninku cítím svalovou horečku kolem 5dni, takže pro někoho se zda týden odpočinku mnoho, mě to občas příjde krátké.
Na závěr bych řekl, že jedinec, který chce takto trénovat, musí mít silnou psychiku a umět propojit mysl s tělem. 59331_297495267034317_1633955779_n
Můžeš nám nastínit tvůj obvyklý jídelníček?

Tak stravu si hlídám dobře, v objemu jím kalorií kolik chci, jelikož mám hodně rychlý metabolismus a musím toho hodně spořádat, abych vůbec přibral. V objemu jím přibližně 6-8 jídel denně a v soutěžní přípravě kolem 14 malých jídel za den. Kladu hlavně důraz na sacharidy, tohle pro mě dělá rozdíl v tom, jestli shazuji nebo přibírám. Základem je snídaně, sváča, oběd, sváča, sváča, večeře, druhá večeře. Denně se pohybuji kolem 6000-10000kcal a to v objemové přípravě. V soutěžní přípravě většinou aplikuji sacharidové vlny a to intuitivně, snažím se naslouchat svému tělu.

Ty v současné době žiješ v USA. Co tě přivedlo právě do těchto končin?

Byla to holka a soutěžní vize, kterou jsem měl. Musím říct, že začátky nebyly vůbec lehké, ale asi jsem měl štěstí, že vše dopadlo, jak dopadlo. V roce 2009 jsem přijel do Californie, kde jsem pobyl asi tak 2 měsíce, potom jsem sednul na letadlo do New Yorku, kde jsem měl pár kontaktů, sehnal si malý byt, začal inzerovat jako osobní trenér a během chvilky jsem začal mít dost klientů.
Amerika je snem mnoha lidi, ale pokud tu nebudeš tvrdě makat, žádný sen se konat nebude. Je to tu dost nemilosrdné, buď pracuješ tvrdě, nebo nemáš kde bydlet a co jíst.
V roce 2010 jsem s mojí manželkou založil firmu na osobni trénování a výživové poradenství, takže práce je pořád spousta.

Jak se ti v USA líbí? Hodláš se ještě někdy vrátit domů nebo v USA zůstaneš? Je něco, co ti v USA chybí?

V USA se mi libí moc, jako kulturista se tu cítím blíže tomu celému kulturistickému epicentru, i když bych si přál, aby závodníci drželi více při sobě, jako tenkrát v 80. letech.
V USA určitě zůstávám, jak jsem již zmínil, příští rok si zažádám o občanství.
Je to smutné, ale myslím, že v Evropě není moc možností pro mladé ambiciózní lidi, takže všem mlaďochům doporučuji, sbalte kufry a jeďte prozkoumat svět křížem krážem a nasbírejte nové zkušenosti a zážitky.
Domů do ČR se jezdíme podívat za mou rodinou 1-2x za rok. ad_Petr_Prielozny1
Jaký je pohled na kulturistiku v USA? Když to třeba srovnáš s ČR?

Tohle se mi na Spojených Státech nejvíc líbí. Tady je prostě kulturistika považovaná jako každý jiný sport, lidé tady rozumí těžkému úsilí, které je potřeba k dosažení výborné postavy. Posilovny tady jsou plné strojů, které v Evropě ani moc k vidění nejsou. Já v tréninku moc strojů ale nepoužívám, občas jen zařadím na odizolování určité svalové partie.
Jen zde v New Yorku znám spoustu profesionálních a amatérských kulturistů, physique kluků a holek z různých kategorií, většinou jsou všichni přátelští, rádi si pokecají na metru o tréninku, dietě atd.
Jelikož je tu několik federací, je tu soutěž skoro každý týden.

Zaznamenal si v USA nějaké rozdíly oproti ČR, co se týče kulturistického stravování či tréninku?

Neřekl bych, že stravování se tu tolik liší, podle mého, když je závodník soustředěný, musí jíst jak potřebuje. Řekl bych, že vidím rozdíl v připravenosti mezi Evropskými a Americkými závodníky, nevím proč, ale Evropští závodníci mi přijdou vždy lépe připravení, menší procento tuku, lepší odvodnění. Na tohle jsem taky sázel, když jsem se připravoval na NPC soutěže, věděl jsem, že mohu porazit masivnější závodníky, pokud budu dokonale připravený.
Ohledně srovnání tréninků, vidím zde všechny různé druhy, někdo cvičí hodinu, někoho vidím ve fitku drtit svalovou partii 5 hodin, takže asi jako všude.

Co takové závody? Je úroveň závodů v USA jiná než třeba Evropě?

To si piš :) Tady je všechno větší, větší pódia, víc fanoušků, víc závodníků. Vím, že většina českých závodníků, která měla možnost soutěžit zde v USA, tvrdí, jak skvělá je tu organizace na soutěžích, ale já myslím, že je to stejně zmatené jako všude jinde. Nikdo neví, v kolik přesně jde tvoje kategorie na řadu, takže musíš být prostě v pozoru, abys náhodou neprošvihnul svou kategorii, takhle to alespoň dělám já.
Ale myslím, že poslední 2 roky se situace v ČR zlepšuje a lidi začínají zase soutěžit, máte nyní spoustu skvělých závodníků jako Burák, Dalibor, Vojta, Borky, Lukáš Osladil, Kyptová, takže snad se jim podaří namotivovat dost mladých, aby se taky zapojili. 399293_297495250367652_1395444725_n
Potkal jsi v USA nějaké známé tváře?

Záleží jaké myslíš, jestli filmové nebo sportovní. Z těch filmových pár ano, modelka Tara Banks a herec Leonardo Dicaprio bydleli ve stejné budově jako já, to bylo v Battery Park City. Takže jsem s nimi párkrát pokecal ve výtahu nebo když jsem venčil psíka. Jako osobní trenér jsem trénoval Nicka Cannona, který je manžel zpěvačky Maryah Carrey. Tady jsem byl před pár lety v baráku Beyonce a Jay Z, vlastní celé patro jednoho staršího baráku, ale je to obrovský. Byl jsem na obchodním semináři, který vedl Donald Trump a spoustu dalších, lidi to tady tak neberou, prostě to jsou lidi, jako každý jiný.
Z těch sportovních samozřejmě musím zmínit setkání s Arnoldem, to byl jeden z mých snů, které jsem si musel splnit. Bylo to úžasné, ta energie okolo něho je prostě nepopsatelná. Potkal jsem spoustu profesionálních kulturistů jako Vica Martineze, Ronnieho, Capriese Muray,Doriana, a spoustu dalších, ale pohoda, normální lidi.

Sleduješ kulturistické dění v ČR? Líbí se ti v současné době nějaký český kulturista?

Dění určitě sleduji, jak už jsem zmínil, máte tam spoustu talentů.  Jirka Borkovec bude během pár let v profi, teď na sebe lepí tunu masa, takže to bude vypadat skvěle. Pořád doufám, že Peťan Března zopakuje jeho formu, kterou měl tenkrát tady na focení v Kalifornii, protože ten do profi taky patří. Burák má skvělý tvary, takže když je jen zvětší, ale zachová si svou symetrii, bude neporazitelný. S Lukášem Osladilem to samé, ten má velmi jedinečnou stavbu těla, takže akorát potřebuje přibrat pár kilo a bude to bedna.

Hodně tuzemských závodníků směřují svou přípravu na Arnold Classic. Byl jsi se již podívat na těchto závodech, co na ně říkáš a plánuješ i ty účast na těchto závodech?

Dlouho jsem o tom přemýšlel, určitě se jednou zúčastním, ale až budu vědět, že to bude úspěšné. Začíná se tu scházet Evropská elita, která ani nesoutěží na Evropě nebo světě, neboť tu přípravu směřují na tuhle soutěž, která je vlastně vstupní branou do americké kulturistické scény.
Já myslím, že je to skvělá příležitost pro všechny. DSC01118  
Zeptám se tě na doplňky výživy. Zaslechl jsem různé zvěsti o tom, že americké proteiny a doplňky všeobecně nejsou moc kvalitní, že legislativa v USA je dosti benevolentní a výrobci toho často zneužívají. Ty jsi přece jen tamnímu trhu blíže, proto bych se tě zeptal na tvůj názor.

Já bych s tímto názorem nesouhlasil. Trh s doplňky výživy je tu obrovský a s tím i velká konkurence, takže ty nejlepší společnosti se budou snažit mít kvalitní doplňky, které budou fungovat, tímhle se můžou zbavit té menší konkurence. Kdybych měl zhodnotit Evropské a Americké produkty, myslím, že v efektivitě jsou stejné, ale nabídka je tu daleko větší. Taky si myslím, že je na trhu převážná část produktů, které nejsou vůbec potřeba. Svým klientům se vždy snažím vybrat produkty, které mám odzkoušené sám na sobě.

Já osobně používám Whey Protein, Casein, Creatine, Glutamine, BCAA, Tribulus Terestis, ZMA, Fish oil, Taurine, Caffein, L-arginine, B complex, C, multi. Je to kolem $200 na měsíc.

Jaká je vlastně popularita doplňků v USA?

Jak jsem zmínil, popularita je obrovská. Rozdíl je v tom, že většina velkých fitek, neprodává suplementy přímo v posilovně, dost jsem se tomu divil, protože tohle je v Evropě normální, když jsem se ptal proč, tak mi bylo řečeno, že je to potencionální právnická žaloba, kdyby to náhodou někomu nesedlo.
Lidi tady používají všechno, spalovače tuků, proteiny, sachariďáky atd.
Ted jsem viděl sachariďák který má 1500kcal, což je teda pecka pro žaludek.

Závěrem bych ti chtěl poděkovat za rozhovor a dal bych ti možnost posledního slova, kdy můžeš někomu poděkovat nebo někoho v ČR pozdravit.

Poděkovat bych chtěl Vaší redakci, že jste si na mě vůbec vzpomněli a dali mi příležitost o sobě něco napsat.
Vím, že se asi pod článkem objeví nenávistné řeči jako vždy, ale jestli se tu najde alespoň pár fanoušků, kteří si tenhle článek rádi přečetli, budu stejně spokojený. Díky a buďte zdrávi.
long baner.jpg

Komentáře: