Petr Března- Kategorie Physique je skvělá věc

Petr Března- Kategorie Physique je skvělá věc

Pavel Vacek | 11. 11. 2015

 

Petr Března je po dlouhá léta vnímán jako významný český těžkotonážník, kterému se prorokovala slibná kulturistická budoucnost. Řízením osudu se však věci zkomplikovaly a Petr se na chvíli ze sportovní scény vytratil.  O to větší překvapení byla pro mnoho kulturistických fanoušků jeho forma na exhibičním vystoupení firmy Extrifit na EVL’s Prague 2014. Na něm bylo zjevné, že Petr je zpět a že se s ním musí zase počítat. Následující rozhovor je veden právě o tom, co dnes Petr Března dělá a co chystá do budoucna. Ten, kdo však Petra zná, ví, že zachytit jeho květnatá, poutavá a nadmíru vtipná vyprávění, které dokáže rozkvést do šílených odboček a dalších podružných historek, je v textové formě téměř nemožné. Přesto věřím, že pro vás přináším aspoň letmý pohled na Petra Březnu tak, jak ho možná neznáte.

Ahoj Petře, po nějakém útlumu tě je poslední dobou zase vidět? Vše se v dobré obrací, nebo jak to je? Ano, je to tím, že si mi zlepšila ta noha, po zdravotní stránce se vše uklidnilo a já se mohl mnohem víc věnovat tréninku a tím pádem se zase dostat trochu do formy. I proto jsem se mohl zúčastnit několika akcí Extrifitu a tím pádem je mě zase víc vidět. Zatím to jsou jenom nějaké promo akce, byť častokrát velmi vydařené a pro mě motivační, ale na závodech už jsem dlouho nebyl. Pokud to ale půjde dál tímhle směrem, rád bych se některých soutěží zúčastnil už příští rok.  

Je vidět, že tvá forma momentálně není vůbec zlá. Není to špatné, to je pravda. Je to proto, že jsem původně zamýšlel závodit už letos, ale nestihl bych se představit v adekvátní formě, tak jsem to stopl a udržuji se v tomto standardu. Já jsem otevíral BFC Fitness v České Lípě, takže každý asi tuší, kolik je okolo toho starostí, takže se to tím poněkud zkomplikovalo a na klasickou přípravu už nezbyl čas ani energie.

Tohle tvoje nové fitness je ale evidentně zaměřeno trochu jinak, že? Je zde samozřejmě kompletní vybavení pro kulturistiku, ostatně jsem si tuhle silovou část hodně dělal i pro sebe, ale mnohem větší důraz jsem tentokrát kladl na aerobní zónu a funkční zónu tak, aby si na své přišli všichni sportovci. Tedy i ti, kteří mají posilování pouze jako doplněk ke svým sportům, anebo se chtějí věnovat momentálně módnímu crossfitu, workoutu apod.. Ten trend je prostě takový, že železo zůstává, ale k tomu je třeba mít i funkční zónu, protože to tzv. funkční posilování podle mě hned tak neopadne, jako tomu je u módních věcí typu Zumba atd..  Ale tohle, co tady mám, je jen takový základ, protože mi sem chodí atleti, horolezci atd.., takže chci tady postavit i horolezeckou stěnu, závěsné sítě pro házení medicinbalů a podobně. Ale ono se to hodí i pro ty kulturisty, každý si to rád vyzkouší, odreaguje se a přitom posiluje svaly, které normálně nezatíží.  

Ty, přestože jsi představitel té velké, těžké, dalo by se říct hardcore kulturistiky, ses trenérsky dost odklonil a věnuješ se právě přípravě závodníků kategorie physique, bikiny atd.. Je to tak?  Ano, určitě. Už když kategorie Physique začínala a vedl jsem o tom někde nějaký videorozhovor s Lukášem Roubíkem, kde se mě ptal na názor na tuto kategorii, tak jsem mu řekl, že v tom vidím veskrze pozitivní věc. Pro fitko, pro fitness byznys, je to jedině dobře. Tohle je kategorie, která osloví hromadu lidí. Je prostě fakt, že každý asi nemůže mít 120 kilo a přitom by rádi závodili, rádi by byli součástí té fitness komunity a rádi by zakusili nějakou sportovní kariéru. A tyhle kategorie, bikiny a physique, to prostě umožnily v podstatě všem. Byť samozřejmě můžeme mít výhrady k prezentaci některých závodníků, která by mohla být přeci jen trochu mužnější. Nicméně fakt je ten, že ty kluci vypadají mnohdy moc dobře.   A k funkčnímu tréninku ses dostal jak? „Díky“ tomu zranění nohy. Sám jsem trénovat nemohl a tak jsem se více věnoval klientům. Já nejsem toho názoru, že trenér by měl s klientem chodit dva roky po posilovně a dělat s ním pořád to samý. Spousta lidí platí za to, že si nechají podat železo a počítat opakování. Ale to může dělat kde kdo. Podle mě je třeba, aby se ten klient něco naučil, aby se zlepšoval a zároveň bavil. A my nejsme v Praze. U nás na severu (v Rumburku) jsou v posilovnách 4 stroje, takže co na nich máš pořád vymýšlet? Takže jsem zapojoval cviky s gumama, lanama a prostě s dalšíma pomůckama, které ale nejsou zase tak nákladné na pořízení. Takže jsem nakoupil TRX lana, těžká lana, gumy a spoustu dalších věcí a začali jsme na tom cvičit. A lidi to ocenili, protože je hromada lidí, kteří ani nemají zrovna náladu makat pod těžkou činkou. Dělají jiné sporty a pro ně je cvičení s těžkým medicinbalem prostě přínosnější. Třeba horolezci mi sem do České Lípy chodí jenom kvůli konstrukci, kde se zavěsí na prsty a visí tady. Venku nemůžou, je hnusně, tak blbnou tady.

A chodí ti sem tedy takoví ti klasičtí kulturisté? Ale to je jasný, že jo! Ale i oni to využijí. Třeba jenom pro zpestření si tady ručkují, zkouší si mlátit kladivem do pneumatiky a tak. Normálně by kvůli tomu nikam nešli, ale když už to tady je, tak tě to láká, máznout kladivem do tý gumy.  

Ok. Vraťme se zase na chvíli k tvé osobě. Ty jsi byl nedávno v Řecku, kde jsi jako sportovec zastupoval Extrifit u jeho importéra a mě překvapilo, jak obrovské ohlasy na tebe v Řecku byly. Jak to? No ty mi řekni… Já nevím, já byl úplně v šoku. Vždyť já si připadal jak Kai Green, ambasador Olympie v Praze! Neskutečný, co se tam dělo! Když jsem přilétl, vzali mě rovnou do posilovny, kde už bylo setkání s nějakými výherci tamní soutěže, kdy dostali něco od Extrifitu a společný trénink se mnou. Takže se trénovalo, fotilo a já mě pak pózing. A oni pořád něčemu tleskali. Člověče, já si sundal triko, šel jsem do tílka a oni začali tleskat jak šílený. No já vůbec nevěděl, co se děje.  Už to byl obrovský zážitek pro mě a to to teprve všechno začalo. Druhý den ráno jsem si užil snídaničku, výlet po Aténách a pak se jelo na soutěž, která teprve v šest večer začínala v krásných prostorech, narvaných lidma. Když pak byla soutěž, tak mě uvedl promotér na pódium, celá hala zase tleskala, já jim salutoval, pak mě usadili jak Phil Heatha v Praze za rozhodčí k VIP stolu, tam jsem zase povstal a rozdával zdravice, no pecka, co ti mám povídat. No a pak jsem měl jít dělat exhibici. A díky tomuhle cirkusu jsem byl nervózní jak prase. Já nikdy, nikdy v životě nebyl nervózní z exhibice ani ze závodů! Nikdy! Ale teď jsem z toho byl úplně šílenej. Tak jsem si říkal, no Péťo, teď to tam musíš rozbalit, aby Řekové teda viděli. A nic…samozřejmě… Všechno jsem pokazil, to, co jsem měl nacvičené, moc nevyšlo, a i když to asi nebylo tolik poznat, pro mě to byla nejhorší exhibice, co jsem udělal. A samozřejmě následoval největší aplaus, co jsem v životě zažil… A tak jsem se ještě rozhodl, naštrádovat si to dolů mezi lidi a to si neviděl, co se dělo… No hotovo, neuvěřitelný.  

Takže po letech závodění, je tahle v podstatě nevýznamná exhibice jedním z tvých nejsilnějších zážitků v kulturistice? Určitě. Oni byli neskutečně vstřícní a pohostinní. Já od nich dostal třeba plaketu. Když to tam hlásili, že mi jí dají, myslel jsem si, že mi dají něco, co jim tam zůstalo, co po někom zbylo. Ale ne. Mám normálně plaketu se svým jménem, že jsem přínos pro jejich soutěž nebo co. No chápeš to? Anebo na semináři, kterého se mimochodem zúčastnila hromada lidí, pokaždé, když ti položili otázku, nezapomněli poděkovat za to, že jsi přijel a poctil je návštěvou. Tak já zase pokaždé poděkoval za to, že jsem mohl přijet, takže než se to přeložilo, tak jsme si 5 minut děkovali a pak jsme mohli povídat.

A jak tě vůbec prezentovali? No, to jsem se dozvěděl později. Trochu jako profíka, který ale není profík, protože mu to uniklo těsně. (smích) Ne, prezentovali mě jako třetího z Arnold Classic a člena Extrifit Teamu. Extrifit tam má dobrý zvuk.   No tak my víme, že máš dobré exhibice, to jsme všichni viděli na EVL’s. Spousta lidí říkalo, že jsi rozený herec, ale moc lidí neví, že skutečně hraješ v nějakých reklamách. Jak si se k tomu dostal? No, zase přes Extrifit, kde nějaká agentura poptávala svalovce a tím jsme si předali kontakty. Pak mě zvali na všelijaké castingy, kterých jsem se zúčastňoval, ale nikdy to nevyšlo. Tak jsem jim naposled, když mi volali, abych někam jel, řekl, že na to kašlu, ať tam pošlou jenom fotky. A ono to vyšlo. Takže jsem nedávno dodělal reklamu na Mc Donald a teď naposled jsem hrál nějakýho gangstera v klipu nějakého čínského zpěváka. Na toho Mekáče to bylo jenom takové křoví, ale v tom klipu toho Číňana už jsem měl docela solidní roli. Přepadával jsem banku. Střílečka s policajtama, samopaly, výbuchy, no sranda..  

Lákalo by tě, věnovat se herectví víc? Tohle poslední natáčení bylo super a byl to jeden z mých dalších silných životních zážitků. Jinak nevím, no… Lákalo by mě to, samozřejmě, ale hodně záleží na štěstí, známostech. Já ale nemám čas navštěvovat nějaké kursy a obcházet castingy.

Dobře. Příští rok tě tedy uvidíme na závodech? Já bych hrozně chtěl. Určitě bych chtěl závodit v Rakousku, už kvůli tomu, že mě tam každoročně zvou, bude Mozolani Classic, třeba i Olympia amateur bude zase v Praze, to bych chtěl taky zažít. Je toho dost. Ale fakt nevím. Nic mě neomezuje v tréninku, silově jsem na tom dobře, ale ta noha prostě nějak nechce růst. Možná, je to tím, že jsem teď málo jedl, nedával jsem tomu ani zdaleka 100%, díky tomu, že jsem dělal to fitko, takže jakmile se to uklidní, třeba to půjde. Momentálně mám 128 kg, vršek docela ujde, silově jsem na tom dobře, ale já především potřebuju, aby se ty nohy zlepšily. Bez progresu na nohách nikam nepůjdu. Ale snažím se to zlomit, makám na nich.  

A pokud bys náhodou nešel, uvidíme tě zase v roli trenéra na soutěžích? Tak to je jasné, kluků tady připravuju dost. Těší mě, že mají výsledky a že to baví i je. Takže za BFC (Března Fitness club) určitě zase vyrazíme v hojném počtu.   A zahrneš letos do teamu závodníků i svojí manželku Katku? Ano. A pokud udrží na uzdě svoje chutě, bude dobrá. My tím teď docela žijeme.  

Komentáře: