Petr Března: Do velkých vah se mi už moc nechce.
Autor: Pavel Vacek
24. 11. 2015
Ahoj Petře, mnoho lidí asi ví, že ses zranil při benči, mnoho lidí to i prostřednictvím reportáže z EVL’s vidělo zprostředkovaně z tvého telefonu, ale přesto se zdálo, že operaci se nakonec vyhneš. Proč ses najednou tak odhodlal k zákroku?
Na počátku toho zranění jsem navštívil doktora u nás, v České lípě, a tam mi potvrdili, že je to jen potrhané, nikoliv utržené v šlaše. Na doporučení Radka Čejky jsem si ale našel kontakt na pana doktora Holibku v Olomouci, tam absolvoval konzultaci a prošel tam prohlídkou. V té době to bylo ještě oteklé a vlastně se to jevilo skutečně jen jako natržené. Ovšem potom, co mi MuDr. Holibka řekl, abych zcela vysadil trénink a necvičil nic, ten otok odtekl, no v ten moment se ukázalo, že to prso viselo už skutečně jen na nitce. V podstatě to bylo tak, že ta dolní a střední část prsa byla přetržená celá.
Asi se nebudeme pouštět do nějakých odborných výrazů, ale dá se tedy laicky říct, že to prso bylo jakoby přetrženo vejpůl?
No, v podstatě podélně ano. Pan doktor mi to pak názorně ukazoval na záběrech z operace, které mám k dispozici, kdy tam jdou ty dvě „porce“ prsa přes sebe a on to pak následně rozděluje a sešívá.
Co všechno obnáší ta operace? Od zranění po zákrok.
Nejprve jsem absolvoval v Lípě magnetickou rezonanci, klasické vyšetření u doktora atd.. Teprve až když jsem se rozhodl pro tu operaci, tak začal klasický kolotoč vyšetření od EKG, po krevní a alergologické testy. Samotný zákrok byl v pohodě, samozřejmě v narkóze, takže tam jsem necítil vůbec nic. Horší bylo probouzení, protože jsem se probouzel ve značných bolestech. Dali mi totiž málo utišujících prostředků. Teprve až když přišel doktor na kontrolu a zeptal se mě na moji váhu, bylo mu hned jasné, že mi musí zdvojnásobit dávku.
Co bude teď následovat?
Za deset dní jedu zase na kontrolu, pokud bude vše v pořádku, budou následovat 4 týdny maximálního klidu a pak započnu rehabilitaci. Což obnáší nějaké cviky, lehkou zátěž a podobně. Ale skutečně jen lehce, spíš jde o to, naučit ten sval zase vykonávat svou funkci pod minimálním zatížením. Takže se bavíme o nějakých 4 měsících bez normálního tréninku.
Ty to máš teď ještě zafáčované, ale jak poznáš, že se to vrátilo do původního stavu?
Podle hmatu. Než jsem šel na zákrok, já byl úplně nemocnej z toho. Pořád jsem to ošahával, pořád jsem to zkoumal, hledal nějakou naději a ztrácel ji pokaždé, když se mi zdálo, že ten defekt je větší. Neustále jsem s tím někoho otravoval a hodně lidí mi na základě zkušeností taky říkalo, že to není prasklé, že to je jen natrhané a že to bude jen malý, neznatelný defekt. Nakonec mě přesvědčily hovory s Tomášem Burešem, Radkem Čejkou a Standou Pešátem, kteří prostě natvrdo řekli, že to je ulítlé a že když se to nepřišije, bude to vypadat blbě. A měli pravdu. Třeba na EVL’s Prague, kde jsem se kvůli tomu ani nechtěl moc ukazovat, to je skutečně ještě minimální v porovnání se stavem těsně před operací. Teď když to ohmatám, tak je zjevné, že to je zpět. Že tam není díra, ale zase maso. Takže jsem i psychicky víc v pohodě kvůli tomu. Cítím se dobře.
Radek Lonc má místo bicepsové šlachy nějakou titanovou svorku. Říkal, že je ten biceps ve finále silnější než předtím.
No je možný, že ze mě bude nakonec nějaký kyborg. Ale ne, vážně, uvidíme, jak to půjde dál. Hodně lidí mě teď kontaktovalo s tím, že se jim to stalo taky. Někdo s tím má potíže, jiný vůbec. Hodně z nich se jich ptalo, proč jsem to nechal dělat až v Olomouci, takže jsem jim řekl, že to bylo na doporučení Radka Čejky. Martin Dráb i Richard Čada tam byli u něj taky. Následně jsem se dozvěděl, že MuDr. Holibka dělá i špičkové hokejisty, fotbalisty, takže to je určitě kapacita.
Taková praktická otázka. Platí tohle pojišťovna, nebo zaplatí jen běžný zákrok v místě bydliště?
Ano, všechno platí pojišťovna. Docela jsem taky překvapený, že to nebyl problém. A jsem za to rád, samozřejmě.
Myslíš si, že se tahle příhoda projeví v tvém tréninku?
Sám jsem zvědav, kolik pak budu moct zvedat, ale upřímně řečeno, moc už se mi do těch vah nechce.
Máš z toho blok?
Asi jo. Ani tak nejde o tu bolest, to se dá přežít, to je v pohodě. Sešije se to a jede se dál, ale jde o to, že tě to vyřadí na strašně dlouhou dobu. Já byl doteď 13 týdnů mimo, jenom na to, aby vlastně pouze zjistili, jestli to je urvané nebo ne. A teď mám před sebou další 4 měsíce, kdy v podstatě budu jenom najíždět na trénink a pak další čas k tomu, abych se dostal do nějaké slušné formy. Čili rok v pytli.
Omezuje tě to i při ostatních cvicích.
Ne, to ne. Já chtěl normálně cvičit. Třeba u zad úplně v pohodě. Jenže mi řekli, že bude lepší úplně vynechat, tak jsem vynechal. Ale jinak se až na cviky, kde to prso chtě nechtě zabere, jako např. Francouzský tlak, pullover, kliky na hrazdě atd.. to normálně šlo. Nohy taky v klidu. Jenže když nemůžeš jet pořádně, furt se musíš něčím omezovat, tak mě to prostě nebavilo a vyloženě jsem se trápil v tý posilovně. Takže když jsem necvičil vršek, zaměřil jsem se na nohy, kde jsem si stanovil nějaký plán. Kardio, 2x týdně nohy a tak. Jenže stejně jsem to pak jenom šmrdlal a to tě přestane bavit. Takže jsem to nakonec udělal tak, že jsem si naordinoval skutečně jen volno, včetně jídla. Takhle dlouhý odpočinek jsem neměl celých 19 let, co cvičím, takže třeba aspoň tahle pauza se pak projeví v hladu po cvičení a dosažení formy.