Pavel Vacek rozhovor před MS 2017 – kulturistika masters 40 – 44 let nad 90 kg

Pavel Vacek rozhovor před MS 2017 – kulturistika masters 40 – 44 let nad 90 kg

Extrifit | 09. 11. 2017

Pavle, k závodění jste se letos vrátil po osmileté pauze. Jak během těch osmi let vypadaly Vaše tréninky, bylo to jen takové udržovací šolíchání, nebo to nebyl velky rozdíl oproti tomu, jak jste cvičil teď v přípravě na soutěž?

Já a vlastně celá ta moje generace byla odkojená na kultovním videu Doriana Yatese Bloods & Guts. Všeobecným trendem devadesátek byl výrazný odklon od osmdesátek, kdy tréninky byly výrazně delší s mnoha sériemi, ale menší intenzitou. Cvičily se tedy nesmírně tvrdé, intenzivní, ale krátké tréninky se spoustou vynucených opakování, sérií do totálního selhání apod.. Takže pokud vyrostete na tomhle, nějaký vyložený šmrdlání prostě neumíte. Myslím si tedy, že jsem i v té přestávce cvičil relativně tvrdě, ale bez té motivace ta tvrdost zdaleka nebyla taková, jaká byla před tím. Abych si zachoval nějakou motivaci k solidním tréninkům, hodně jsem zkoušel různé systémy typu Korte apod.. O nic nešlo, nebylo co ztratit a ty předem plánované výkony alespoň zajistily reálné cíle. Teď, s nově nalezenou motivací už zase cvičím jako magor shazovačky, do selhání atd.., A hrozně mě to baví.

Měl jste v průběhu Vaší závodní kariéry nějaká zranění a jak Vás případně v tréninku omezovala? Máte nějaké tipy, co cvičit nebo necvičit, když Vás bolí to nebo ono?

Zhruba od 34 let mám nějaké chronické bebíčko ve vzpřimovači. Ale nejedná se o zranění, ale zřejmě nějakou nervovou záležitost, protože přes veškerá vyšetření, která neukázala nikdy nic, to prostě bolí. Ale nic hrozného se neděje, omezuje mě to jenom při dřepech a mrtvolách. Takže cvičím čelní dřepy, kde musím být mnohem víc ve vzpřímené poloze, takže je to v cajku. Teď v přípravě, pokud něco bolí, dám prostě jiný cvik, nebo superserii, nebo něco jiného s menší váhou. To je o té motivaci. Předtím by mě louplo v kolenu a šel bych domů. Teď na to buď kašlu, nebo najdu řešení, abych ty nohy odpálil jinak.

Máte v rukávu nějaký zajímavý cvik, který třeba není dnes úplně rozšířený, ale Vy na něj nedáte dopustit?

Zdvih na biceps jednoruč v předklonu stojíc na jedné noze na balanční podložce, jenž je napříč procvičované paži, přičemž druhou paží se držím za ušní boltec. Moc to nefunguje, jak je z rozvoje mých bicepsů zjevné, ale nevzdávám to…

Cvičíte raději sám, nebo se sparingem? Vybavíte si trénink s nějakým zajímavým tréninkovým partnerem?

Cvičím sám, především proto, že mám extrémně nepravidelnou denní dobu na cvičení. Jednou jdu ráno, druhý den v devět večer, třetí třeba v jiném městě. Jinak si vždycky rád zacvičím s kluky z Extrifit Teamu a asi největší překvapení mě čekalo u tréninku s Vojtou Koritenským. Vojta totiž na videích vypadá, že to tak jako jenom šolichá, ale nic není vzdálenějšího pravdě. On jede v konstantně strojovém tempu strašně moc cviků a sérií a musím říct, že právě s ním jsem toho měl na konci plný zuby.

Jaký je Váš tip na obrovské paže? Vím, že ruce nejsou zrovna Vaší nejsilnější partií, ale právě proto jste určitě vyzkoušel různé přístupy v jejich tréninku. Co zabralo?

Už jsem se lekl, jestli to není rozhovor pro silvestrovskou náplň webu. Ale jo, máš pravdu, na prsa mi stačí dva cviky a je to hotový. Na ruce, především na biceps, triceps je docela ok, jsem dělal psí kusy. Zatím se mi asi nejvíc osvědčil trénink na biceps 2x týdně v lehko-těžkém stylu. Jeden trénink víc opakování, hodně nahnané krve, druhý trénink důraz na váhu, nebo bolest. Triceps mi naopak při cvičení 2x týdně vyloženě odchází.

Když jste se rozhodl, že byste se mohl zase připravit na soutěž, nevěděl jste, jak to bude nakonec vypadat a jestli to bude k soutěžení. Jak jste spokojený s formou, do které jste se dostal?

Celý ten můj „návrat“ byl o znovunalezené radosti z přípravy a tréninku. To bylo obrovským motorem a brzdou zároveň. Do určité fáze, což byla ta předvedená forma, se mi dostávalo díky tomu do výsledné formy strašně lehce. Ale vím, že tam jsou rezervy např. v podobě vypruhovaného zadku, kam už se mi zajít nechce. Ta radost by se vytratila a zbylo by jen trápení. A na to kašlu. Já si potřebuju hrát s dětmi, starat se o rodinu, psát články, prostě normálně fungovat. Ne, že se budu polomrtvej vykrucovat před zrcadlem a volat na dcery: „Číhejte děcka, jak mám proužky na zadku. To je, co? No a teď už neotravujte, jdu umírat na gauč.“ Takhle to nemůže být. Takže v rámci toho, co jsem si předsevzal, jsem byl s formou spokojený.

Na jaké umístění Pavla Vacka na mistrovství světa 2017 bych si podlě Vás měl vsadit, kdybych měl v kredenci zbytečnou pětistovku?

Tak záleží na kursu.. Asi bych spíš poradil, koupit si za ní BCAA od Extrifitu. Ale rád bych nakoukl do finále. Když už jedu na výlet, ať tam chvilku pobudu, ne?

Chtěl byste někomu poděkovat za podporu nebo pomoc v přípravě?

Já samozřejmě nemůžu opomenout manželku, páč jinak bych po návratu z MS neměl uplatnění pro svoje nádobíčko. No a taky proto, že přestože jsem se snažil omezit tu dietní prudivost na minimum, nějaká ta slabá chvilka tam samozřejmě proběhla. Určitě musím poděkovat i Robertu Smutnému, u kterého ve fitness FITMEXX po celých těch 8 let zdarma cvičím. Jinak musím hlavně poděkovat majiteli Extrifitu, Frantovi Nádvorníkovi. Na tu přípravu neměl vliv. Ale na celý můj život ano. Takže mu patří poděkování za vznik tak úžasné věci jako je Extrifit a já jsem nesmírně šťastný, že se toho celého mumraje, který kolem téhle značky je, můžu účastnit a spoluvytvářet ho. Dělám to, co mě baví a zároveň se můžu hrdě postavit za tu značku, protože vím, že nepropaguju šunty, ale věci, které sám chci používat. Každopádně velmi speciální dík patří čtenářům Extrifit.cz. Bez zájmu o mé články by ve mně dost těžko rostla touha předvést, že nejsem jenom nějaký žvanil, co píše od stolu a kolem posilovny jede jenom MHD. Se vzrůstající oblibou blogu ve mně sílil pocit, ještě alespoň jednou předvést, že když už v jednom kuse žvaním o kulturistice, dietách a celém tom fitness dění, že v tom jsem s nimi a že vím, jaké to v té dietě je a co se prožívá. Jak to snažení dopadlo už nechám na posouzení každého čtenáře. Já jim každopádně musím poděkovat za jejich zájem o mě a mou práci, bez kterého by tenhle rozhovor asi nevznikl. 

Komentáře: