PAVEL VACEK - CESTA KULTURISTY 3. část seriálu: Mistrovské soutěže NABBA

 
Po ukončení sezony 2004 jsem věděl, že svou sportovní dráhu budu muset na chvíli přerušit z důvodů příjemných, veselých, ale i méně zábavných. (Dělání dětí je bezesporu fajn, vyběhávání hypotéky a její splácení už tak bezva není). V té době jsem cvičil tak na půl plynu polozdechlého žigulíka, přesto jsem v roce 2006 získal tu nejcennější odměnu v životě.  8. 9. toho roku se ze mě stal tatík krásné Valentýnky.

Ale vraťme se zpátky ke kulturistice. V roce 2007 jsem jezdil po závodech s dalším vynikajícím kamarádem Petrem Březnou, se kterým spolupracuji již od jeho 19 let. Péťa úspěšně závodil a já mu neméně úspěšně nosil vodu a otíral záda od barvy, plácal ho po ramenech atd… Moje nadlidské a heroické úsilí v těchto oborech zajisté přispělo  k tomu, že Petr vyhrál jak Mistra Čech tak i ČR. A právě tohoto roku jsem jako divák toho po závodech sjezdil opravdu dost, ale že bych na těchto soutěžích pociťoval nějaké nutkání se vrátit na soutěžní prkna, to se vážně nedá říct. Až na té úplně poslední v jarní sezoně. Tou byla Vitalmax Skinfake Open v Liberci. Ten závod měl fantastickou úroveň nejenom v konkurenci soutěžících, ale i v zázemí a finančním ohodnocení.  Tam mě to nadchlo opravdu natolik, že jsem  začal uvažovat, že si zase půjdu někam zablbnout v plavkách.  P6210415 kopie.jpg
Menší problém ovšem skýtal fakt, že během té 3-leté přestávky se mé tělo úspěšně přetransformovalo do podoby tlustého chrta a já si nebyl jist, zda budu na jaře v optimální formě a na podzim mě žádná soutěž nelákala. Obrovským impulzem tedy pro mě bylo rozhodnutí pořadatele o přesunutí Vitalmax Open na podzim. V tu chvíli jsem si řekl, že to zase zkusím. Vzhledem k tomu, že moje sebevědomí při pohledu do zrcadla schytávalo smrtící direkty, rozhodl jsem se začít s přípravou hned 1. ledna 2008. K mému milému překvapení jsem se dostával do formy neuvěřitelně rychle a začal jsem tedy přemýšlet, že bych zkusil i jaro. Řeknu upřímně, že jsem se dlouze rozhodoval, jestli půjdu na soutěže IFBB nebo NABBA.  Naštěstí mi to pan Janoud, t.č. prezident  SKFČR, usnadnil prohlášením v interview pro páteční přílohu deníku Sport o tom, že chce sportovní  kulturistiku záměrně potlačit, protože kluci prý moc zlobí a bylo rozhodnuto.  P6210233 kopie.jpg
1. Mistrovství Čech NABBA organizované Petrem Vanišem bylo z mého pohledu skvěle vydařenou premierou a jsem rád, že se mi podařilo zvítězit. Na MČR rozhodčí upřednostnili brutální masivnost Radka Lonce a já skončil druhý. Historicky první MČR si nemohl ujít ani můj opětovný spolubojovník Tomáš Bureš. Vyhrál jak svoji kat.(men II) tak i absolutku. Ostatně jako obvykle. Přesto jsem byl rád, že jsem získal důvěru a nominoval se na MS NABBA do Řecka.

MS NABBA

Musím říct, že mě tehdy na letišti až překvapilo, jak početná byla naše mise. Mírnou zlomyslností od vedení výpravy bylo, že určila sraz přímo pod obrázky nádherně nafocených fast-foodových dobrot, na které jsme my závodníci až hypnoticky zírali. Přiznám se, že mě znepokojovaly pouze dvě věci. Za prvé, abych nedostal Černého Petra v podobě palubního lístku hned vedle Radka Lonce, protože to bych přiletěl ještě užší, než jsem, což by mé šance ještě více zminimalizovalo. A za druhé to byl Jarda Cink, velký přítel konspiračních teorií, který poté, co spatřil tři muže v turbanu, třímajíc v ruce korán, se jal zaříkávat nějakou mantrou, dušujíc se, že to určitě někam napálíme nejdéle tak 10 minut po startu. Zaplaťpanbů se ani jedna z obav nevyplnila a já si mohl plně vychutnat horkou letní noc, která nás uvítala na letišti v Řecku.  P6210956 kopie.jpg
V místě konání-letovisku Katerini-jsme byli ubytováni v úplně novém hotelu přímo na pláži, což bylo naprosto fantastické. To jsme ale plně docenili spíše až po závodech.  Jinak se dá říct, že organizace v podání Řeků je spíše takovou volnější disciplínou. Čas měřili tak maximálně na hodiny než minuty, ale to u jižních národů bývá celkem obvyklé. Mně osobně to ani moc nevadilo, protože  klání jako takové se uskutečnilo cca asi tak 100 metrů od moře v takovém novodobém amfiteátru. Takže když jsme odzávodili semifinálovou část, nic nám nebránilo osvěžit svá těla přímo v mořských vlnách. Večerní finále už pak byla jedna velká show s perfektní diváckou kulisou, kdy jednotliví členové naší výpravy sbírali vesměs jedno vynikající umístění za druhým. Já skončil druhý za krásně stavěným a dobře osvaleným Mariuszem Dohnem z JAR.  Absolutku vyhrál Tomáš Bureš. Ostatně jako obvykle. Mistrovství i díky tvrdým a vyrovnaným soubojům početného startovního pole skončilo až kolem 1 hod. v noci. P6221005 kopie.jpg
No ale byli jsme v Řecku, takže jít spát bylo takřka nemyslitelné.  Takže po jednom mistrovství Světa ihned začalo druhé a to v pojídání Gyrosů, kebabů, zmrzlin, zákusků, hranolek a já nevím čeho ještě dalšího…Tuhle Tour de fast-food jsme zakončili s partou až někde nad ránem a já jen děkoval své prozíravosti, že jsem dárky pro rodinu nakoupil už v pátek, protože jsem tam prožral poslední cent…