Partners Cup 2014

Autor: Pavel Vacek

20. 10. 2014

Psát reportáže je čím dál těžší. Přibývá kategorií, některé se slučují, jiné větví, u některých je výklad pravidel jednoduchý jak facka kdežto u jiných to vypadá, že tomu nerozumí vůbec nikdo. Jsou také soutěže, o kterých referuji rád a jiné, kam se zase tak moc netěším. GP Čelákovice, která za 20 let existence přijala ve svém názvu už mnoho jmen, avšak existující neustále pod taktovkou pořadatelského týmu Mirka Tichého a Romana Karbuly, je rozhodně ten první případ. Nejenom, že se soutěž odehrává vždy ve velmi přátelském duchu, ale také zde panuje fajnová atmosféra a pořadatelé se snaží přichystat vždy něco navíc. Letos tedy přidali exhibici reprezentantky ve Fitness Lenky Bořutové- Červené a profesionála Tomáše Kašpara. A taky jednu příjemnou ceremonii pro pamětníky soutěže. Ale o tom později a teď už k soutěži. IMG_1868 Kategorie Fitness dětí Pokud jste tuto kategorii už viděli například na Mistrovství Čech, víte, že se kompletně odehrává v režii dětí ze Sportovního studia Petry Kadlecové. Ani v Čelákovicích tomu nebylo jinak, byť se o narušení této hegemonie snažila Kateřina Smičková z podobné líhně, avšak na Moravě, a to z AVE Přerov. A taky jistě víte, že zde rozhodují především sestavy dětí, které bývají nápadité, někdy velmi náročné, ale vždy předvedené s velkou radostí z pohybu. Poněkud absurdní porovnávání dětských tělíček tedy už nemá na výsledky žádný význam a je tam víceméně proto, aby sloužilo jen jakási přípravka pro potenciální další působení v „dospělejších“ kategoriích bikiny, fitness, bodyfitness atd… Podle verdiktu rozhodčích měla tedy nejlepší sestavu Eliška Pokorná, která se jistě o radost z výhry ráda podělila se svými oddílovými kolegyňkami.

1. (10) Eliška Pokorná
2. (5) Andrea Remešová
3. (1) Daniela Kohoutová
4. (2) Anna Žambůrková
5. (8) Veronika Lhotková
6. (9) Marika Julie Gregorová
- (4) Kateřina Smičková

Bikiny do 164 cm Od malých holčiček se přesuňme k těm poněkud větším, byť o reprezentaci basketbalistek zrovna řeč taky nebude. V početné kategorii Bikiny fitness do 164 cm se do finále dostala a šesté místo obsadila Dominika Benešová, dívka s krásnou postavou, ale víceméně vizuálně nedotčená nějakým zásadním silově-tréninkovým výsledkem. Rusovlasá Denisa Wewiorová vsadila na dráždivě koketní pódiovou prezentaci a docela jí to vyšlo. 5. místo. Bramborovou placku získala od jarní sezóny výrazně vylepšená Michaela Rizeková, avšak ani tento progres prozatím na medaili ještě nestačil. Boj o prvenství se totiž odehrával především mezi Andreou Sivákovou, Kateřinou Fantovou a Denisou Ženíškovou. Každá měla své přednosti a nedostatky zároveň. Pokud bychom vzali do úvahy pouze přední postoje, myslím, že bychom našli vítězku v osobě Andrey Sivákové, jenže…. A teď mi dovolte malou vsuvku. Tuhle kategorii mi byl čert dlužen. Ono je totiž strašně jednoduché na to mlčky zírat, než popisovat nedostatky, které se většinou v této kategorii odehrávají v oblastech, kde se jen cudně uculujete. Takže, je mi to trochu žinantní, ale myslím, že hlavním nedostatkem Andrey byl prťavý zadek. Resp. jeho absence. Ten kvality předních postojů srazil na konečné třetí místo. Druhá v pořadí Kateřina Fantová dohnala nedostatky v eleganci postavy přiměřeným vyrýsováním a pevností hamstringů. Vítězkou se tak stala, jak už to v této kategorii bývá, Denisa Ženíšková, která nabídla trošičku svalů, trošičku vyrýsování, od všeho něco málo, ale navrch přihodila sympatickou tvář, elegantní siluetu a trendy kulatý gluteus. 1. 22 Denisa Ženíšková 2. 24 Kateřina Fantová 3. 23 Andrea Siváková 4. 33 Michaela Rizeková 5. 29 Denisa Wewiorová 6. 30 Dominika Benešová - 19 Lenka Křižková - 21 Kateřina Blažčíková - 28 Marcela Sľúková - 31 Kateřina Berdychová - 32 Lucie Juřičková - 35 Marcela Veselá Bikiny nad 164 cm V této osmičlenné kategorii se do finále svým dívčím vzhledem probojovala Sandra Šlajchová a získala šesté místo. I na Evě Havelkové je znát progres, zrcadlící se především ve velmi zajímavém V-tvaru trupu, ale Eva má trochu netradiční pódiovou prezentaci, která nemusí sedět úplně každému. Ta jí tentokrát vynesla 5. místo. Příliš hubená a přespříliš vyrýsovaná na tuto kategorii byla Kateřina Lašáková a proto zůstala pod stupni vítězů. Tam naopak vystoupala na třetí místo Eva Simkovičová s nádhernou siluetou postavy a slibnou budoucností. Byl jsem velmi zvědav, jak si rozhodčí poradí s Markétou Tůmovou. Markéta v této konstelaci soutěžících, na této soutěži a v této kategorii byla oproti soupeřkám úplně jinde ve svalovém rozvoji i vyrýsování. Říkal jsem si, že ji buď hodí někam dozadu, nebo bude naopak první. No, verdikt pak vyzněl trochu šalamounsky, když Markéta obsadila místo druhé. Vítězkou se tak stala dívka s trochu paradoxním jménem pro bikiny závodnici, Daniela Bečková. Daniela nabídla přesně to, co velí pravidla. Přiměřené osvalení, vyrýsování, ženskost a eleganci postavy. Proto si odnesla nejenom zlatou v kategorii, ale také Absolutní vítězství. 1. 34 Daniela Bečková 2. 16 Markéta Tůmová 3. 20 Eva Simkovičová 4. 25 Kateřina Lašáková 5. 17 Eva Havelková 6. 18 Sandra Šlajchová - 26 Eva Petráčková - 27 Jana Waclawková Bodyfitness Pokud by se kategorie jmenovala Kulturistika žen, Kateřina Forysiak by brala zlatou s takovým přehledem, že by si zbylé dámy mohly akorát tak foukat rány z toho uštědřeného výprasku. Jenže kategorie se jmenovala Bodyfitness a Kateřina byla tím pádem dost přes čáru. Proto zůstala čtvrtá a z medailí se mohly radovat jiné. Třeba Stanislava Tichá, která předvedla úžasný V-tvar trupu avšak s nevýrazným svalovým reliéfem. Katarzyna Ludowicz z Polska velmi tvrdě útočila na vítězství především svým vrškem těla, ale spodní část zabránila tomu, aby ohrozila pohár pro vítězku kategorie. Tou se stala Petra Mazačová a potvrdila tak stálici užší české špičky. K výkonu Petry bych poznamenal, že se jí podařilo výrazným způsobem od jarního MČR zlepšit v oblasti objemu hýždí, které jí na Mistrovství poněkud limitovaly. Tentokrát byl spodek těla v mnohem větším souladu i s vrškem. 1. 40 Petra Mazačová 2. 42 Katarzyna Ludowicz 3. 38 Stanislava Tichá 4. 44 Kateřina Forysiak 5. 43 Michaela Štípková 6. 36 Marie Pavlíčková Physique muži Tak, dámy máme za sebou a je třeba přikročit ke kategorii, kde muži nosí své šortky proklatě nízko u pasu. A začneme hned zostra a to zřejmě jediným, poněkud kontroverzním verdiktem v jinak dobře rozhodované soutěži. Ale ani zde bych tuto kontroverzi nepřikládal na vrub rozhodčím. O co tedy jde? Pokud byste hledali v této kategorii tělo s nejlépe vyrýsovaným svalovým reliéfem, s nejlepší tvrdostí svalů při největších, ale přesto adekvátních objemech s dobrým poměrem pas/ramena, našli byste ho pod hlavou Václava Kohouta. Ale to je zřejmě špatně, neb dle výkladu pravidel této poněkud schizofrenní kategorie byste měl být pouze „přirozeně“ svalnatý a vyrýsovaný. Tedy, je logické, že ten „nepřirozeně“ musí z kola ven. Jak se na takovou kategorii připravit, ví čert, ale je třeba brát v potaz, že to je nová kategorie, která si svou cestu teprve hledá. Druhá věc, kterou bych chtěl zmínit a která už jde trochu na triko samotného Václava, je ta, že v této kategorii tak nějak automaticky předpokládáte fešné nagelované mladíky s úsměvem zářícím víc, než slibované světlé zítřky před volbami. A při vší úctě k Václavovi, ten tyhle předpoklady neměl. Jeho účast v kategorii physique bych přirovnal k návštěvě skvěle pařícího tatíka na techno párty. S vědomím toho, že jsem s Václavem skoro stejný ročník. Jo, jasně, je to cool, zapaříš, ale všichni tak nějak subjektivně cítíme, že by ten otcovský dozor už měl zmizet. Kategorie klasické kulturistiky by byla mnohem lepší. A co říci k ostatním? To je trochu problém, protože dvě pózy neposkytují příliš prostoru k odhalení kdovíjakých slabin. Všichni měli skvělá, fantastická břicha, dobré formy, solidní véčka a bez výjimky ti kluci vypadali setsakramentsky dobře. Rozhodčí si to tedy podle jemných nuancí rozházeli a výsledky máte zde: 1. 50 Miroslav Kadlec 2. 52 Václav Pátek 3. 54 Richard Biško 4. 45 Martin Ryvola 5. 56 Tomáš Wollmann 6. 55 Václav Kohout - 46 Jakub Kraus - 48 Patrik Fibich - 49 Ladislav Vopravil - 51 Radek Chlumský - 53 František Chvojka - 76 Pavel Čermák Klasická kulturistika Tomáš Harský musí nabrat ještě pěkných pár kilo svaloviny, aby mohl pomýšlet na vyšší než šesté místo. Ale alespoň byl slušně vyrýsovaný. To Michalu Gáboríkovi by prospělo stáhnutí nějaké rýsovací aplikace do telefonu. Kostra, symetrie, tvary slušné, do super formy ale daleko. 5 místo. Velice solidní „masters“ formu ukázal věkem skutečný masters závodník Patrik Šerý. To bylo dobré. Mnohem slabší byla jeho rádoby veselá sestava, ze které jsem se ani po dvou dnech ještě nevzpamatoval. Tak bizarní zážitek to byl. On se ten uvolněný dojem musí vždy brutálně vypilovat, aby z toho nebyl spíš trapas jako v případě Patrika Šerého. Třetí místo tak nějak zbylo na Jana Klanicu. Výš to nešlo a za ním taky dlouho nic. Jan se prezentoval především velmi dobrými zádovými postoji a druhým největším objemem svalstva. Tím nejvíce objemným závodníkem byl bezesporu slovenský pretěkár Michal Ferenc. Chybělo málo a kategorii by vyhrál. Na kategorii klasické kulturistiky působil značně mohutně, ale přitom vyváženě a esteticky. Hlavní předností pak byla jeho šířka ramen a celková masivnost. Nedostatkem naopak jistá nedotaženost formy. V tom právě exceloval vítěz kategorie Vladimír Smékal. Vysekaný nadoraz, tvrdý jak žula a hustý jak anonymní příspěvky na netu. To vše při zachování adekvátních objemů a bez výrazné slabiny. 1. 58 Vlastimil Smékal 2. 47 Michal Ferenc 3. 57 Jan Klanica 4. 61 Patrik Šerý 5. 59 Michal Gáborik 6. 60 Tomáš Harský - 62 Marek Jan Bajger Kulturistika do 80 kg V této kategorii soutěžil a čtvrté místo získal Milan Bodlák. Ročník 1952, kdyby náhodou existoval někdo, kdo by to ještě nevěděl. Co o něm napsat? Už ani nevím, jak ho vychválit, protože 2x ročně pobije o dvě generace mladší borce, aby pak odjel domů a příští ro to zopakoval. Doufám tedy, že se na mě Milan nebude zlobit, když na jeho účast nahlédnu prizmatem mojí osmileté dcery, která mě do Čelákovic doprovázela a která hleděla na pana Bodláka v nehraném úžasu pravíc: „Jak to, tati, že má ten dědeček tak velký svaly?“. Nevím, jestli to Milana potěší, ale mě to přijde úžasné. O Tomáši Lukáčovi jsem si myslel, že vyhraje (možná bych si to měl s tou přihláškou na rozhodčího ještě rozmyslet). Tomáš se zlepšil, přibral, čímž se zakulatil a zároveň neztratil nic ze své symetrie a skvělých tvarů vršku. Přesto by to chtělo nějaké to kilo svalů navíc. Možná právě to rozhodlo o jeho 3. místě, protože Martin Mancini na druhém místě se jevil o dost masivnější. Na druhou stranu, široký pas v kombinaci s nepříliš velkým rozvojem dolních končetin nevěstí nic moc dobrého. Ale což, kulturistický verdikt je otázkou momentálního subjektivního názoru a Martin se jevil rozhodčím zkrátka lepší. To lze říct i o Miroslavovi Trnečkovi, byť s mnohem menším prostorem pro negativa. Misku vah překlopil na svou stranu vítězství zřejmě lepším rozvojem dolních končetin, které lehce převyšovaly nohy ostatních soupeřů. 1. 68 Miroslav Trnečka 2. 69 Martin Mancini 3. 64 Tomáš Lukáč 4. 77 Milan Bodlák 5. 65 Zdeněk Bečka 6. 63 Michael Straka - 66 Tomáš Rajnoha - 67 Pavel Balog Kulturistika nad 80 kg V nejtěžší kategorii šestý Tomáš Mikula při svém mladém věku prezentoval především solidní předpoklady a slušně rozvinutý vršek těla. Na své soupeře však ještě objemově nestačil. V podstatě s totožnou postavou, ale s lepšími nohami a tím pádem lepší symetrií, disponoval na pátém místě Pavel Svinka. Roman Kamarýt byl takovým souborem velkých objemů trupu a paží s těmi nedostatečnými a to především v případě nohou. Symetrie v jeho případě dostávala těžce na frak a čtvrté místo toho bylo důsledkem. Nicméně zrovna v tomto ohledu v tom nebyl rozhodně sám. Adam Romanec byl ještě v pohodě a právě díky rovnoměrnému rozvoji, byť také zrovna s nikterak úchvatně rozvinutými stehny, získal bronzovou pozici. Takovým prototypem kulturistické rozházenosti je na českých pódiích již zdomácnělý polský závodník Guran Bartosz. To je úctyhodná kompilace velkých svalových objemů s prazvláštně uchycenými svaly roztodivných tvarů. V některých pózách, třeba hrudník z boku byste mu těžko hledali soupeře, aby se hned v nějakých dalších totálně ztratil. Guran každopádně pořád roste a do ČR jezdí s dobrou formou. Zde sice byla horší než vloni a letos na jaře, když závodil na jarním PBC Cupu, ale pořád velmi dobrá. Ale i kdyby přišel vyřezanej jak pánbůh z nějaké sakristie, bylo by mu to málo platné. Zůstal by beztak druhý jako teď. Tedy v případě, že by opět účinkoval v jeho kategorii slovenský reprezentant Filip Godzsák. Kdysi, když jsem narazil na nějaký zajímavý superlativ, tak jsem si ho zapsal a někdy později využil u obzvlášť výjimečného výkonu. Potom jsem se na to vykašlal a to byla chyba, neboť právě teď mi ona sbírka superlativů náramně chybí. Všechny bych je vypotřeboval na Filipa Godzsáka. Byl jedním slovem fantastický. Mnoha dalšími slovy pak byl neohroženým vítězem, jasně dominujícím zjevem soutěže, jedincem s dechberoucími kvadricepsy a kulturistou, jež svým soupeřům nedal tu nejmenší, mikroskopickou šanci jakkoliv vzdorovat. Jeho vítězství, včetně toho absolutního bylo jednoduše drtivé. 1. 70 Filip Godzsák 2. 73 Guran Bartosz 3. 75 Adam Romanec 4. 74 Roman Kamarýt 5. 72 Pavel Svinka 6. 71 Tomáš Mikula

Jak už jsem zmínil v úvodu, pořadatelé si při příležitosti 20. výročí pořádání této soutěže přizvali k ceremonii téměř všechny bývalé absolutní vítěze této soutěže. Normálně bych asi na zmínku o podobné důchodcovské oslavě vykašlal, kdybych neměl tu ješitnou potřebu informovat o tom, že i já jsem byl jedním z oceněných a touto cestou bych chtěl Mirku Tichému a Romanovi Karbulovi a jejich realizačnímu týmu veřejně poděkovat. Přestože to je další z medailí, která postupně zmizí pod nánosem prachu, náramně mě potěšila. Díky chlapi, že jste si na nás vzpomněli.

DDOV