Paradoxy kulturistiky

Paradoxy kulturistiky

Pavel Vacek | . .

Dnešní článek bude pojednávat o tom, co ještě nikdo nezpracoval, alespoň ne tady na naší české scéně. Takže se pohodlně posaďte a začtěte se, protože tento článek by si měl přečíst doslova každý, kdo posiluje, ale také všichni ti, kteří sportují a posilování mají jako doplněk ke svému sportu.  Dnešní článek věnuju všem lidem, kteří se rozhodují, jestli mají vstoupit na soutěžní prkna. Takže jdeme do toho. 44408_156210917726177_3115125_n
Odsouzeni k trénování
 
Všichni jsme odsouzeni k trénování. Bláznivá myšlenka. Co myslíte? A právě o této bláznivé myšlence je náš článek. Žijeme v době, kde nic není jisté, skoro všechno je dovolené. Možná si to neuvědomujeme, ale žijeme v chaosu, žijeme v takzvané postmoderně. Ale pryč už s nějakými pojmy, budu se to snažit, co nejjednodušeji vysvětlit. Dejte mi prosím šanci. Ale jeden pojem si přece neodpustím.
 
Sociální darwinismus
 
Kdo je silnější, přežije, kdo je úspěšnější, vyhrává. Možná i to, že kapitalismus je nejlepší ze všech možných systémů, právě nahrává této teorii. Kdo neuspěje, má prostě smůlu. Přijde o práci, nemůže zaplatit nájem a může se dostat třeba na ulici. Stane se z něj bezdomovec. Je omyl si myslet, to se mně nemůže nikdy stát, co je to za blbost? Může se to stát doslova každému. Prostě a jednoduše. Kdo je lepší vyhrává, kdo je slabší, má jednoduše smůlu. Snažte se být vždy nejlepšími, protože těm patří naše budoucnost.
Paradoxy kulturistiky
 
Říká se, že život je otázka priorit, já ale říkám, že život je otázkou kompromisů. Kompromisy musíme doslova dělat na každém kroku, a platí to i v oblasti našeho tréninku. Musíme najít ideální trénink svalových partií. Někomu stačí dva cviky na biceps jednou týdně a má dobré výsledky, někdo potřebuje daleko více cviků na stejný výsledek. Musíme prostě hledat a hledat. Musíme tvrdě trénovat, abychom dosáhli dobrých výsledků, ale jak na to? Musíme nejlépe stimulovat naše svalová vlákna, ale zároveň zase nemůžeme být na tréninku tři hodiny, to už bychom šli do katabolismu a náš výsledek by se minul účinkem. V tom je právě ten náš paradox. My musíme hledat pro sebe tu nejlepší, a právě ideální délku tréninku, prostě něco, co nám nejlépe zabírá. V tom je právě i náš trénink plný našich kompromisů, které musíme sami vymyslet. Snažte se sami být svým osobním trenérem, jestliže se naučíte naslouchat vlastnímu tělu, budete zase o krok dál, a to vás posune úplně na novou životní etapu trénování. Věřte mi. Sami sebe přece znáte nejlépe. Nemyslíte?
  395768_313408025378188_202786569773668_874356_1666400649_n.jpg
Kdo je kulturista?
 

Budu velice stručný. Pojem kulturistika je z francouzštiny a do českého názvosloví se dostal v 60. letech minulého století inspirován polskou kulturistikou, která byla o něco dál než ta naše československá. Jestli je to šťastné řešení, posuďte sami. Mně osobně se více líbí bodybuilding, ale možná je to jen díky tomu, že jsem takový to postkomunistický dítě, vychovanej začátku devadesát let, a co bylo tehdy americký, bylo prostě cool, bylo prostě dobrý, bylo prostě super.
 
Kdo je teda kulturista? Je to jen ten, kdo momentálně závodí? To asi ne. Takže když v mých článcích nacházíte pojem kulturista, skutečně mám na mysli všechny, kdo to s posilováním myslí opravdu vážně, a jestli plánují si stoupnout na soutěžní pódia, je už věc druhá. Samozřejmě si myslím, že čím více soutěžících, tím lépe, ale kulturistika je opravdu záležitost na celý život. Soutěžit můžete v každém věku, takže potenciálně má možnost každý se jednou ukázat, i když momentálně říká, já se zatím necítím nebo tak něco.
 
Jeden z mých příštích rozhovorů bude s jedním s nestorů československé kulturistiky, který letos oslaví 85. narozeniny, panem Zajíčkem, a i přes svůj pokročilý věk chodí stále pravidelně 3x týdně cvičit, ale nechtěl bych předbíhat, vše se dozvíte ve zmiňovaném rozhovoru. To jen dokazuje, že všechno jde, když se chce, a kulturistika je opravdu záležitost na celý život. Kulturistou můžete být celý život. V tom je kulturistika naprosto unikátní.
 
Musíme se stát elitou!
 
Kulturistika a vůbec sport člověka právě učí nežít v chaosu, ale žít v určitých pravidlech. Můj názor je takový, že se společnost rozkládá, v dnešní době nastává krize společnosti. Všichni stojíme na prahu nové éry a předpokládám, že bude i nadále přibývat chaosu. Ale má to jisté řešení. Musíme se stát elitou. Být v určité oblasti těmi nejlepšími.
 
My dnes ale hovoříme o kulturistice. Vyhraje a uspěje jen ten nejlepší, ale vraťme se na samý začátek našeho článku. Řekl jsem vám, že jste odsouzeni k trénování. Stručně vysvětlím. Absolutní svoboda je jen mýtus, je jen abstraktní slovo, které prakticky neexistuje, kdo je zcela svobodný? Kdo? Odpovím ihned. Nikdo. Všichni musíme dodržovat určité zákony a pravidla a ke svobodě se můžeme jenom přiblížit. Ptáte se, jak to, že právě já jsem odsouzen k trénování?
A nezůstávám pouze u tohoto, jsme odsouzeni ke sportování vůbec. Jak je to vůbec možné? Co jsou to za opovážlivá slova? Odpovědi naleznete v následujících odstavcích.
  401435_289271377805026_275678749164289_780964_2113964510_n.jpg
Komplex bývalých závodníků
 
Kulturistika nás musí chytit, musí se nám vrýt pod kůži. A když kulturistice řekneme své ano, máme vyhráno. Znám spoustu bývalých závodníků, kteří se bohužel s kulturistikou rozloučili a už vůbec netrénují. O nich otevřeně říkám, že jim někde hluboko v srdci skutečně něco schází a už nejsou takoví jako dřív. Nejsou si už tak jistí. Nejsou už tak vnitřně silní. Bohužel.
 
Člověk by se neměl naučit prohrávat, aby si na to nezvykl a nebral to jako něco normálního, jako samozřejmost. A když už prohraje, měl by vždy povstat z popela jako bájný Fénix a jít dál a nehledět na současnost, ale jít hrdě tváří v tvář budoucnosti. Možná teď někteří myslíte na Milana Šádka a máte pravdu, tahle slova opravdu patří Milanovi. Nedávejte kulturistice nikdy košem. Bude vám vždy chybět ve svém srdci.
 
Buďte na sebe hrdí!
 
Vytyčte si určitý cíl. Bojujte za něj. Žijte pro něj. Cíl, který nás udělá silnějšími, a tím se staneme lepšími a silnějšími lidmi. Kulturistika není pro slabochy. Kulturistika lidi zoceluje a všeobecně trénování nám dává sílu. Sílu, kterou v našem životě tolik všichni potřebujeme. Život je sám o sobě leckdy někdy dost obtížný a my máme tu možnost se naučit být statečnější ve zvládání nejrůznějších životních překážek a všech možných životních omylů. Takový je prostě život.
 
Začnu trochu složitěji, změna je život, jak se říká. Možná. Naše bytostná podstata zcela odpovídá konceptu kulturistiky jako sportu. Co tím myslím, se jistě ptáte, že jo? Kulturistika je ušitá na míru tomu, jací jsme a čím jsme. Odpovídá našim niterním potřebám a touhám a učit se od kulturistiky můžeme doslova na každém kroku. Jsme schopni prostřednictvím kulturistiky být na sebe hrdí a mít se více rádi, protože abychom měli rádi a vážili si druhých lidí, musíme mít nejdříve rádi a vážit si sami sebe. A to je oč tu běží. Život si vždy žádá určitou hloubku, když se na ni vykašleme, vždy na to sami postupem času sami dojedeme. Je to bohužel tak. 385473_263339717051686_202786569773668_749078_498894639_n.jpg
Probuďte v sobě bojovníka!
 

Každý z nás je bojovník, buď si to uvědomujeme, nebo ne. Buď ho v sobě probudíme, nebo ho necháme navždy spát, což je v každém případě velká škoda. I vy probuďte v sobě bojovníka a chovejte se jako středověcí rytíři. Buďte čestní, spravedliví a bojujte za pravdu.
 
Tyto hodnoty jsou věčné a jsou stejně aktuální jako ve zmiňovaném středověku. Být odsouzen ke kulturistice vlastně znamená uvědomit si, čemu věřím, čemu rozumím a hlavně, co mám rád. Znamená to nebýt v úpadku, nebýt tuctový, být jiný než ostatní. Mít možnost se seberealizovat.
Patřit mezi elitu a nebýt průměr, ale vyčnívat z davu a vždy se ke kulturistice hrdě přihlásit. Vzdávat kulturistice svůj hold. Budoucnost patří elitám. Budoucnost patří vám.
 

Komentáře: