Norbert Zajac-Cesta za snem- První zklamání

Norbert Zajac-Cesta za snem- První zklamání

Pavel Vacek | 11. 11. 2015

Podzimní soutěžní část v roce 2008 jsem se rozhodl vynechat a zaměřil jsem se na objemovou přípravu na jarní sezónu 2009. V tomto mém objemovém období jsem poznal jedno děvče, díky níž jsem se seznámil s Martinem Krakovským. Martin byl pro mě obrovským vzorem, vzpomínám si, jak jsem dennodenně navštěvoval portál eastlabs.biz, stahoval si odtud tréninkové videa, či nahrávky z různých kulturistických akcí a v mé sbírce nechyběl ani Krako jako mistr Slovenska v té době v kategorii do 75 kg. Pouze připomenu, že aktuálně je už i vicemistr amatérské Olympie 2014 v kategorii do 90 kg V životě by mi tehdy nenapadlo, že bych mohl někdy s těmito borci trénovat, či dokonce se kamarádit a ono se to nakonec stalo skutečností. Objemovou přípravu na rok 2009 jsem absolvoval s novým sparingpartnerem Krakem a musím podotknout, že právě on mi dal takový první pořádný impuls na skutečný, jak se řekne 'Hardcore' trénink ... Velké váhy, vysoká intenzita, pot, krev a bolest! Jsou to krásné vzpomínky, a i když je možná momentálně mezi námi jistý druh rivality, myslím si, že i Maťo toto období vnímá podobně pozitivně a časem si společně zavzpomínáme na tyto momenty, které byly součástí mého života a pozitivně mě ovlivnily v mém pokroku.

NÁROČNÝ ROK 2009 Začátkem roku 2009 jsem odstartoval soutěžní přípravu, ve které mi opět pomáhal Ondrej Miláček, ale už jsme spolu neprobírali až takové množství detailů přípravy, jako v předchozích dvou sezónách, ale spíše šlo o nějaké poradenství, či kontrolu formy. Ondro měl tehdy spoustu povinností, co se týče studia na vysoké škole a já jsem to plně akceptoval. Faktem je, že už jsem byl o něco znalostně zdatnější, takže jsem si věděl spoustu věcí ohledně stravy či tréninku nastavit sám. Rok 2009 byl pro mě velmi náročný. Kromě čtyř naplánovaných soutěží jsem byl i v maturitním ročníku, a tak mě čekali zkoušky dospělosti na Střední průmyslové škole v Martině, v oboru technické a informatické služby ve strojírenství. Do celého dění vstupuje i staronová osoba Matúš Dudík, přezdívaný Dudo, který se taktéž začal připravovat na svůj debut v naturální kulturistice pod Ondrejovým vedením. Byla cítit mezi námi jednak kamarádská podpora, ale i trošku rivality a dokonce jsem až začínal být alergický na to, když Ondro přede mnou vychvaloval Ďuďa, v jaké je formě ... Samozřejmě, teď se nad tím jen usmívám, nuže pravda je taková, že už jsem nebyl já jediný ten, kdo byl středem pozornosti v Ondrově portfoliu svěřenců a to mi trošku vadilo. Ale tak to mělo být! Na plánu jsem měl se zúčastnit v týdenních periodách následujících po sobě akcí s názvy: Mezinárodní mistrovství České republiky 2009, které se konaly v Českých Budějovicích, o týden na to Victoria Natural Cup 2009 ve Velkém Grobe a Mezinárodní mistrovství České republiky 2009 v Michalovcích. Třešničkou na dortu mělo být Mistrovství Evropy UIBBN v Bruselu. Samozřejmě všechny tyto soutěže jsem měl už absolvovat v kategorii juniorů, protože už jsem měl 18 let.

VĚNEČKY A DEKRET No, aby toho nebylo málo, na podnět mé kamarádky Veroniky \'Loli\' Polereckej, která studovala na gymnáziu Paulinyho Tótha, jsem se rozhodl, že budu s ní chodit na Věneček, právě na její školu, která byla nedaleko té mé. Jak toto všechno jsem dokázal skloubit, mi je dodnes velkou neznámou, vždyť kromě dvoufázového tréninku, přípravy na maturitu a tréninků společenských tanců ve Věnečku, jsem ještě chodil po nocích stále pracovat jako vyhazovač do herny a o víkendech jsem působil jako člen úklidové čety v jedné firmě, se kterou jsme chodili uklízet kolem pracovních linek ve fabrice na výrobu bot ECCO. Naštěstí, jak jsem už sotva tahal jazyk po zemi, blížil se závěrečný ceremoniál Věnečku. Řeknu vám, byly to strašně kruté chvíle pro mě, měl jsem asi 3 týdny do soutěže, nemohl jsem se ničeho najíst, a když vám na této slavnosti asi 3x po sobě postavily před vás všelijaké dobrůtky, bylo náročné to psychicky ustát. Ale zvládl jsem to! Měl jsem s sebou sbalená kuřecí prsa a vařené brambory, sice všichni se na mě nechápavě dívali, ale mně to v podstatě bylo jedno, protože to jsem prostě já, když mám svůj cíl, jdu si za ním i přes \'mrtvoly\'. Na této závěrečné slavnosti jsem dostal i dekret společenských tanců, takže první taková včelička úspěchu se už dostavila. Trošku mě mrzelo, že na mou taneční partnerku Lolu, jsem byl dost nepříjemný, ale ona to chápala a to jí nikdy nezapomenu!  

'NADČASOVOST' O pár dní na to jsem se zúčastnil i reprezentačního srazu společně s Dudou, který, pokud si dobře pamatuji, se konal v Banské Bystrici ve fitness centru Mega Gym. Vzpomínám na to, jak výběrová komise na Mistrovství Evropy v čele s Petrem Buvalom použila na mě termín \'nadčasový\', což mělo znamenat, že jsem příliš brzy v moc dobré formě, což mi neuvěřitelně příjemně pohladilo ego. Najednou se zúčastnil i Jakub Strigáč, kterého jsem již zmiňoval jako takový prototyp krásné estetické postavy v prvním mém díle a hned v té chvíli jsem věděl, že on bude ten můj největší soupeř a rival sezóny 2009. Účast na ME nám byla všem zúčastněným přislíbena. Samozřejmě, každý si to hradil sám, takže nikdo nic nechtěl nechat náhodě. Příprava pokračovala dál a já jsem měl zase ten problém s vyrýsování spodní části těla. Tentokrát jsem vůbec nevěděl, co mám vymyslet na to, aby to zabralo.

PŘESTUP DO SAKFST Na margo přestupu do federace SAKFST, o kterém jsem už tehdy otevřeně říkal, mě Ondro Miláček vzal za svým oddílovým trenérem panem Lubomírem Hečkem, který měl pod palcem oddíl všem známý, VTJ Technika Liptovský Mikuláš. Pan Hečko mi poradil obden trénování spodní části těla, trošku mi upravil kardio, trošku stravu, ale už to bylo pod tou podmínkou, že jakmile se vrátím z ME v naturální kulturistice z Bruselu, zúčastním se hned ještě Mistrovství Slovenska ve sportovní kulturistice dorostenců, ve federaci SAKFST. Pamatuji si jako včera, když mě pan Hečko viděl trénovat i pózovat a vyjádřil na mě svůj názor, byl jsem v úžasu. Pro mě to byla a vlastně i je obrovská osobnost slovenské kulturistiky a opět jsem se dostal do styku s někým, o kom jsem si četl akorát na různých portálech, fórech na webu, ale nikdy by mě nenapadlo, že právě on by mohl být můj další mentor. Jeho metoda zabrala, nohy byly proseknuté a já jsem makal, jak se jen dalo. Ráno jsem se učil na maturitu na kardiu a večer také. Trošku mě mrzelo, že všechny ty chvíle, které jsou spjaty s maturitou jako sbírka peněz do klobouku, či procházka po městě s třídním tablem, jsem musel vynechat, ale měl jsem svůj sen a za ním jsem si tvrdě šel!  

MASAKR Nastal poslední týden před mezinárodním Mistrovstvím Česka v Českých Budějovicích. Tento týden byl i maturitní, takže řeknu vám, byl to řádný masakr. Moje superkompenzace začínala pondělní stravou, která se skládala pouze z ryb a vody. Dvoufázově jsem trénoval až do středy a do středy jsem tahal i dny s nulovým příjmem sacharidů. V úterý jsem maturoval ze Slovenského jazyka a literatury, ekonomiky a účetnictví, z kterých jsem dostal dvojku. Ve středu jsem opět ráno šel na trénink do Vons Gymu, po kterém jsem se oblékl do obleku a kráčel jsem vzhůru kopcem na průmyslovku, která sídlila asi 3 km, právě nad fitkem. Zeleným v obličeji, unavený a ve stavu silné hypoglykémie začala maturitní zkouška z anglického jazyka a strojírenství. Z obou předmětů jsem tuším dostal trojku, ale nezapomenu na téma z Anglického jazyka s názvem Food. Když píšu tyto řádky, směju se, až mi slzy tečou, ale tehdy to byla přímo fatální katastrofa pro mě, vždyť si představte, že máte mluvit o přípravě brynzových halušek ve stavu, kdy by vám i zrnko rýže přišlo jako ta největší delikatesa na světě. Zvládl jsem to, a dovolím si říct, že mě to jen zocelilo. Cukrovačku jsem začal hned po odchlupení ve čtvrtek ráno, když jsem začal i odvodňovat na sobotní soutěž.

NÁVŠTĚVA U MOZOLÁNIHO Najednou mi volá Martin Krakovský. Zvednu a v tom se mě zeptá, jestli se nejdu s ním předvést do Žiliny, že má tam dohodnuto setkání s Andrejem Mozolánim. Celý bez sebe, i když velmi unavený, jsem neváhal a utíkal si co nejrychleji nabalit jídla na cukrovačku. Mamině jsem to šel hned oznámit jako velkou věc, že se jdu setkat s mým největším vzorem, s mistrem světa v kategorii do 75 kg v roce 2005 z čínského Šanghaje, Andrejem Mozolánim. Začal jsem přehazovat svou sbírku časopisů Muscle & Fitness a vytáhl jsem červencové číslo z roku 2006, kde je na titulce právě Andy s jeho manželkou Ankou. Radoval jsem se z toho jako malý kluk a chtěl jsem si vyžádat podpis od svého velkého vzoru! Když jsme dorazili do Žiliny, sedl jsem si do křesla v jeho fitku Mozolani Traninings na Solinkách a dokud Maťo mluvil s Andym, já jsem si vytáhl rýži se sušeným ovocem a v klidu jsem jedl. Andrej si toho všiml, přišel za mnou a zeptal se mě, co to jím. Polekal jsem se, že to tam má zakázané, ale on mi dal najevo, že šlo pouze o žert. Řekl jsem mu, že se připravuji na soutěže a že jsem si vzal i se sebou plavky, že by mi bylo nesmírnou ctí, pokud bych mu mohl předvést mou formu a on by se mi k ní vyjádřil. Andrej bez problémů souhlasil, šel jsem se převléknout do aerobní místnosti a čekal ho tam. Andy přišel i s manželkou Ankou a já byl celý roztřesený, že jdu svou formu ukázat mistru světa a vicemistryni světa ve fitness. Odpózoval jsem mu a nikdy nezapomenu na jeho slova, pamatuji si je, jako kdyby to bylo včera a zněly: \"Pokud vydržíš, budeš patřit mezi špičku v amatérské kulturistice!\" No není to ironie? Kdo by to v té době řekl, že o několik let na to se mi podaří získat titul juniorského mistra světa právě pod Andyho vedením a že naše cesty se spojí, nejenom co se týče sportu, ale i mé pracovní kariéry a celkového pokroku? Rozradostněný jsem ještě Andyho s Ankou požádal o podpis na tu titulku Muscláča a šel jsem spokojeně domů, soustředit na svou soutěž, která následovala o 2 dny později.

PRVNÍ MEZINÁRODNÍ TITUL Do Českých Budějovic nám trvala cesta přibližně asi 7 hodin. Byla to docela fuška, bral nás tam s Dudou jeden kamarád Čmuďo i s jeho manželkou, kteří byli velmi ochotní a ještě nás tam i natírali a rozcvičovali. Kdyby nebylo jich, neměli bychom se tam ani jak dopravit! Soutěže v ČR mají své kouzlo. Lidé jsou tam přátelští a ceny byly vždy velmi pěkné. Tuto soutěž jsem vyhrál a porazil jsem svého největšího rivala Jakuba Strigáča. Dokonce se mi podařilo porazit i Jana Páleníčka, který je také velmi kvalitní závodník v naturální kulturistice. Stal jsem se mezinárodním Mistrem České republiky v kategorii juniorů! Byl to můj první titul z mezinárodní scény!  

ZKLAMÁNÍ A KŘIVDA O týden na to, se konala pohárová soutěž Victoria Natural Cup ve Velkém Grobe, kde mi Jakub vrátil porážku a já jsem tedy skončil na druhém místě. Byl jsem strašně smutný a zklamaný, ale s odstupem času jsem pak uznal, že jsme si byli velmi podobní formou i estetikou a že tento verdikt byl správný! O další týden na to se konalo Mezinárodní mistrovství České republiky v Michalovcích. A na základě zkušenosti z této soutěže jsem dal tomuto dílu název první zklamání. Poprvé jsem totiž pocítil hořkost prohry, oprávněnou křivdu a ucítil jsem i lobbování ze strany rozhodčích! To, že mě Jakub porazil, mi vůbec nevadilo. Na této soutěži skutečně vypadal lépe. Já jsem působil moc ploše, moje svaly byly sice separované, ale tím, že tělo bylo vyšťaveno ze dvou předešlých soutěží, působil jsem prázdně a unaveně. Zarazilo mě však to, že mě porazil Ladislav Moučka, který skončil na 3. místě a kterého jsem s přehledem i na předešlých soutěžích porazil, dokonce o 4 až 5 míst a určitě si dovolím tvrdit, že neměl ani lepší formu, ani separaci, ani žádnou jinou devizu vůči mně na to, aby mě mohl porazit. Takže v celkovém měřítku mezinárodních M-ČR jsem skončil až na 4. místě, kde mě porazil i Jan Páleníček, který skončil na místě druhém. Samozřejmě, že medailisté byli oceněni i v rámci Mistrovství Slovenska a tak mně příslušela i bronzová medaile. Hrozně jsem plakal, byl jsem demotivovaný, psychicky jsem se zhroutil, start na ME jsem zrušil, nedokázal jsem ani dotáhnout dietu na dorostenecké M-ČR ve federaci SAKFST a chtěl jsem se konečně normálně najíst a žít ...  

POMOC OD MÁMY A SPOLUŽÁKŮ Dostat se z toho psychicky mi opět neuvěřitelně pomohla mamina, ale i moji spolužáci. Dokonce moji spolužáci v rámci předmětu aplikovaná ekonomie, ve kterém jsme si měli vytvořit svou firmu a reálně podnikat, věnovali mi celý výdělek jako sponzorský dar! Na toto když si vzpomenu, tak mám husí kůži po těle, protože ano, 20 euro možná není mnoho, ale částku, za kterou si mohli koupit například láhev vína a jít si to užít někam na třídní akci, dali mně a budu se opakovat, ale to je další gesto, které jim nikdy nezapomenu. Stejně ani na gesto Milana Sumky, mého spolužáka, který mi vybavil od svého otce také menší finanční sponzorský dar a strašně mi s otcem fandili. Po pár dnech, když jsem se z toho všeho jakžtakž dostal, jsem cestoval do Liptovského Mikuláše za pánem Hečkem, který mi promluvil do duše a začali jsme přípravu na rok 2010, ale o tom až v dalším pokračování.

Komentáře: