Nevěřte každé hlouposti

Moderní technika nás zaplavuje miliardou informací denně. Je velmi těžké odlišit pravdu od lži, důležitou informaci od výkřiku do tmy. Možná proto máme tendenci hledat tajemství, záhady a následně vymýšlet nejrůznější teorie, kterými si chceme dokázat správnost naší myšlenky. V tomto ohledu jsou v největší nevýhodě mladí lidé bez nabytých zkušeností a bez možností porovnání s vlastními výsledky. A právě mladí lidé mají tendenci hltat ty největší špeky a sedat nejrůznějším podvodníkům s peptidy, hormony a jinými pochybnými zázraky na lep.  Kulturistika, založená na emocích v tomto ohledu úplně vyniká. Jenže přes všechny složitosti kulturistiky stejně tvrdím, že ty nejdůležitější faktory které můžete ovlivnit, jsou pouze 3. Pořádně jíst, pořádně cvičit a dobře odpočívat. Bohužel, spousta z vás si to přesto dělá mnohem složitější.

Trénink

Dostávám dotazy od náctiletých kluků vážících jen o něco málo více než obézní čivava, kterak vybudovat žlábek mezi prsním svalstvem. Jak udělat, aby byla noha u kolena trochu svalnatější, jak cvičit, aby prsní sval neměl dole rovný zářez, ale byl kulatější… atd…atd… Odpověď zní: Nijak. Protože kde nic není, ani smrt nebere, natožpak, aby se tam vyskytl nějaký žlábek. Nejdřív je potřeba udělat maso. Objem svaloviny. Teprve poté se s ním dá něco dělat. A objem neuděláte protisměrnými kladkami, uděláte jej s pomocí co největší váhy, které můžete za předpokladu správné techniky použít. Tzn. benč, benč hlavou nahoru, popřípadě tlaky s jednoručkami. A teď se zeptám, uděláte na rozpažkách, nebo protisměrných kladkách stejnou váhu jako na benč? Ne! Neboť by vám to zpřeráželo hnáty a lokty byste měly na druhé straně. A co dá vašemu tělu víc zabrat, tlaky s jednoručkami, nebo peck-deck? Jasně že tlaky! Vy potřebujete stimulovat organismus k tomu, aby sílil pro případ dalšího zatížení. Po peck-decku vás sice určitě pálí prsa jako pobyt Jana Husa v Kostnici, nicméně organismus a jeho nervový systém tenhle pokus o vybudování objemu hrudníku ani nezaznamenají. Proto je tolik důležité cvičit vícekloubové cviky. Právě pro jejich účinek na adaptaci- posílení- celého organismu proti další případné zátěži. Ale ani když budete mít požadovaný objem, nemáte, co se týká vámi vysněných tvarů, vyhráno. Vlastně máte tenhle boj prohraný od samého počátku. Pokud si totiž vaše genetická výbava usmyslela, že vámi vysněné hluboké oddělení mezi prsními svaly mít nemáte, tak ho zkrátka mít nebudete, ani kdybyste si na to vzali rozbrušovačku.

Tvary svalů máte jednou dané a změnit je můžete vskutku minimálně. Druhý problém je ten, který systém tréninku zvolit. Máme zde vysokofrekvenční tréninky typu Korte, máme také pravý opak, kdy se cvičí 6 x týdně s jednotlivými svalovými partiemi atd… Zkrátka je toho hafo. Navíc se může zdát, že všechny vedou k pozitivnímu výsledku. Myslím, že pro začátek je vhodný kompromis cvičení 4x týdně s rozdělením na půlku těla. Pondělí- Nohy, lýtka, prsa, břicho. Úterý- Záda, ramena, biceps, triceps. Středa volno, čtvrtek a pátek cyklus opakujte a o víkendu nabírejte síly a regenerujte. Mějte na paměti používání základních cviků.  Tzn. Dřepy, Legpress, benč, tlaky jednoruček, přítahy na hrazdě, přítahy v předklonu, tlaky na ramena, bicepsový zdvih a francouzské tlaky. Nic víc nepotřebujete. U všeho si naložte tak, abyste při vašem osmém opakování mysleli, že je to vaše poslední.  Nevykecávejte, nečumte po holkách a snažte se, abyste si sami před sebou mohli říct: „Tak, dneska jsem do toho dal všechno.“ A nebojte se, že byste náhodou měli pravdu, protože on vás z tohoto vašeho omylu někdo rychle vyvede.  Snažte se, abyste se v každém tréninku zlepšili. Nemusí to být hned o 10 kilo navíc. Dokonce ani o 5 kg. Bohatě stačí, když v každém tréninku uděláte o 1-2 opakování daného cviku navíc. Jednak tím budete zase o něco více stimulovat sval a jednak budete mít o motivaci postaráno. Pokud totiž víte, že daného cviku musíte udělat v aktuálním tréninku o 1-2 opakování navíc, je to poměrně zvládnutelné a tato konkrétní motivace navíc mnohem účinnější, než všelijaké motivační cancy na facebooku. Zkrátka a dobře, chcete-li přibrat, trénujte těžce, ale úsporně. Přírodní národy mají velmi dobře vypozorované, který úlovek stojí za vynaloženou námahu. Tak by to mělo být i u vás. Výsostně izolované cviky, jako peck-deck, zdvih jednoruč o koleno, předkopávání apod.. jsou pro vás jenom zbytečný výdej energie s minimálním ziskem.

Jídlo

Článek je věnován těm, kteří začínají a chtějí přibrat, proto tedy záměrně diskriminuji chlapce s problémem opačným. Pokud tedy chcete přibrat, žerte. Co můžete. Tohle ovšem slyším dnes a denně. Že prý jí tak, že do sebe nemohou víc dostat. Jenže pokud to tak je (dost často není), tak je to jenom jídlo, které vás zaplácne, ale nic nedá. Typickým představitelem je takové pečivo s něčím. Nejlépe gothajem, který maso viděl pouze na letáku v prodejně. Nebo v lepším případě knedlík v jídelně přelitý hnědým cosi se zbytky rozvařeného masa.

Tady nebude vyhnutí a musíte si zjistit, která potravina obsahuje jaké hodnoty. Na druhou stranu extrémy typu obav z vysokého Glykemického indexu a vysokého podílu tuků taky myslím, že jsou trochu zbytečné. Nedávno jsem měl v poradně s Vojtou dotazy na procentní podíl vlákniny, s Milanem něco o denaturaci pšeničného zrna atd… Nikdo neměl páru, o čem je řeč. Jo, je fajn, že takové znalosti máte, ale nic se nemá přehánět. Z obav před porušením všelijakých pravidel pak zapomínáte na to hlavní. A tím je kvantita. Takže začněte jíst rýži, brambory, těstoviny, luštěniny, prostě sacharidy. A to ve velkém. K tomu přidejte jakýmkoliv způsobem nějakou bílkovinu- maso, tvarohy, vejce, rybičky v konzervách, prostě vše, co obsahuje alespoň 20 g bílkovin na 100 g váhy potraviny. Proč tak obecné rady?  Ano, mohl bych napsat, denně půl kila hovězího, k tomu brambory a být ve svém textu nekompromisní, jenže nejsme v Americe a dneska je kdejaký rodič rád, že může dát synkovi alespoň na tu posilovnu. Z možností, které jsem uvedl, se dá vykombinovat poměrně obstojná strava, která nebude nijak více náročná na finance, než běžný jídelníček. Proto to zkuste splácat, jak se dá. Já jsem třeba byl celá studentská léta na ovesné kaši, rybičkách, sójových bobech a taky to šlo. Maso tehdy moc nebylo, a když ano, tak drahé. Mýtus o soběstačnosti jídlem a levných potravinách za komunistů jsou jen nostalgické fantasmagorie pacientů s těžkou sklerózou.

A propó doplňky. Je třeba říci, že byste měli mít v první řadě perfektní jídelníček. To rozhodně platí zcela bez diskusí. Druhá věc je ta, že suplementy v přepočtu na čistou gramáž proteinu častokrát vyjdou levněji. Proto je doporučuji. Ale opět se snažte držet základu, tzn. protein, gainer. Pokud tedy nedisponujete otcovým bezedným měšcem. Pokud takový máte, skvěle. Určitě nic nezkazíte, když si dopřejete celé spektrum výrobků. Naopak. Jenže pokud je váš rozpočet omezený, zakupte si raději něco s vyváženým poměrem bílkovin a sacharidů. Např. High 80, Hero, anebo naopak klasický gainer. Je totiž fajn pocit, že se vám po E.NOX bombově cvičí, ale z dlouhodobějšího hlediska vám přinese větší efekt suplement, který rovnoměrně dodává stavební látky potřebné pro váš růst.

Odpočinek

Svaly nerostou v posilovně, ale doma. To je neochvějná kulturistická pravda. Trénink je jenom stimulem k vašemu růstu. Řekněme roznětkou. Při tréninku vaše svaly zatížíte, a ty, v době regenerace, rostou tím, že do sebe vcucávají sacharidy, bílkoviny, zkrátka všechno, co jim pomůže vystavět se silnějším a odolnějším pro příští tréninkovou zátěž. Ale jak tento proces bude probíhat, když tyto stavební látky nedodáte, nebo když je naopak spotřebujete na nějakou jinou aktivitu? Odpověď je jednoduchá. Blbě. Nebo ještě hůře- nijak. Musíte si zkrátka vybrat. Buď chcete být velcí a přibrat, nebo chcete běhat s přítelkyní po horách nebo s kámošema hrát fotbal. Nabírat při neexistujícím prostoru na regeneraci a spánek, navíc s velkým výdejem energie, jednoduše nejde.

Pravidelnost

Vojta Koritenský vám to říká v každém díle On the Top. Je to pořád dokola. Nevynechat jídlo, nevynechat trénink. Jídlo, trénink. Víc jídla, tvrdší trénink. Pro pochopení kulturistiky nepotřebujete vystudovat atomové inženýrství. Ale potřebujete mít v sobě nutkání, dělat to samé pořád dokola. A když tuhle činnost pořád, byť mírně, gradujete, výsledky se musí dostavit. Prostě musí. Ale je to o trpělivosti. Dneska každý 16-ti letý trouba do sebe napere první věc, co mu nějaký koumes poradí, že je IN a že na tom jedou „všichni“. Musím se smát, když čtu všechny ty zasvěcené komentáře na sociálních sítích. Lidi, co nevědí nic, mají pocit, že vědí všechno. To je strašidelná kombinace hlouposti. Ale z toho se dá vyrůst. Otázka do pranice spíš je, jak budou růst za 5, 6, 10 let, když v šestnácti vystřílejí všechny možnosti? Na stěně bude viset už notně zažloutlý diplom z dorostu, nebo juniorů, ale v zrcadle bude pořád ta samá postava. A na to, s odpuštěním, sere pes. Když si ale počkáte, vytrváte, naučíte se poznávat své tělo, naučíte se legální postupy progresu, jednou to budete vy, o kom budou oni „zasvěcenci“ vyprávět. A budete to vy, co se tomu budou smát.