Nejslabší článek řetězu

Každý, kdo pravidelně cvičí, se jistě snaží, aby měl své tělo – svaly, klouby, vazy a šlachy – v naprostém pořádku a mohl tak absolvovat náročné tréninky. Občas každého z nás něco bolí. Pokud jsou to svaly, pak nám většinou tato bolest příliš nevadí, jelikož nám to značí dobře odcvičený trénink. Co když je to ale bolest kloubů, případně kolen, beder a jim podobné bolesti? V tomto případě bolest už není tolik vítaná. Za bolest bederní páteře, ač se to možná jeví jako překvapivé, často odpovídají kyčle. V dnešním článku se tedy blíže podíváme problematiků kyčlí a také na modifikace cviků, které vám pomohou udržet citlivou část páteře v pořádku.

Páteř patří v kulturistice mezi nejčastěji zraněné části těla. Poranění bederní páteře dokonce tvoří až 23% všech zranění, k nimž při tomto sportu dojde. Právě dolní partie zad patří tedy mezi nejčastěji zraněným částím těla. Ačkoliv jsou některá tato poranění důsledkem přímého traumatu vyvíjeného na bederní páteř, některá mohou vzniknout v důsledku jiných skrytých potíží. Relativně nedávno byl proveden lékařský výzkum, který odhalil a identifikoval problém týkající se pánve. Jde o femoroacetabulární impingement (FAI). Femur je dlouhá stehenní kost, která se upíná na pánev a končí dole u kolene. Acetabulum je název dutiny ve tvaru šálku, která se nachází v základně pánve a v níž je uložena hlava stehenní kosti. FAI tak vlastně vystihuje stav, ve kterém jsou hlava femuru a retabulum moc blízko sebe, takže dochází k narušení jiných tkání (známých jako labrum, jde o kruhovitou chrupavku, která se nachází uvnitř retabula) a ke vzniku nadměrného tření. Jedinci trpící FAI jsou náchylnější k předčasné osteoartritidě kyčle, která může vést až k vážným bolestem pánve a následně k nutnosti provést totální kyčelní náhradu již v poměrně mladém věku.

Existují 3 tipy FAI: „pincer“, „cam“ a kombinace obojího. „Pincer“ forma FAI se objevuje, když dochází k nesprávné orientaci jamky kyčelního kloubu, případně je způsoben hlubší jamkou. „Cam“ forma FAI nastává, když není hlava femuru kulatá a vytváří se abnormální kontakt mezi hlavou kosti a acetambulem kyčle. Kombinace „pincer“ a „cam“ formy znamená, že jsou přítomny oba popisované problémy a mobilita kyčle je tím značně omezena. FAI postihuje především sportovce a hodně aktivní jedince. „Cam“ forma se nejčastěji vyskytuje u mužů po 20. roce života, zatímco „pincer“ forma postihuje hlavně aktivní ženy mezi 30-40 lety. Kombinace obojího se může objevit jak u mužů, tak u žen v jakémkoliv věku. Aktivity, jako jsou hluboké dřepy, mrtvý tah, běh, jóga, fotbal, tenis, americký fotbal, mohou u lidí s FAI způsobovat typické příznaky. Mezi ně patří bolesti kyčlí a (nebo) bolesti bederní páteře, jejichž intenzita může být velmi různorodá. Bohužel se u jedinců trpících FAI vyskytují skryté kostní abnormality, jež nemůže změnit ani odpočinek ani rehabilitace. Pokud se chcete vyhnout potencionálnímu poškození kyčelního kloubu nebo bederní páteře, je důležité, abyste modifikovali aktivity, které mohou být pro páteř a kyčle rizikové (přečtete si v odstavci „modifikace aktivit u lidí s FAI). Popsané úpravy spolu s rehabilitačním programem zaměřeným na izolaci muskulatury kyčle a jejich posílení, při které se současně vyhýbáte extrémnímu rozsahu pohybu v bocích, jsou jedinou cestou k tomu, jak se můžete vyhnout dalším potencionálním problémům, aniž by byl nutný zásah chirurga. V opačném případě vám ortoped může doporučit artroskopickou operaci, případně zákrok vedený klasickou cestou, v jehož rámci bude napravena poškozená chrupavka, upraven tvar hlavy femuru a případně i retabulu a stimulován růst nové chrupavky. Většina lékařů, kteří mají s FAI zkušenost, doporučuje včasný chirurgický zákrok, například odstranění nadbytečné kostní hmoty, čímž se předejde dalším poranění kloubu a současně dojde ke zmírnění nepříjemných potíží. Aby mohlo dojít k diagnostikování FAI, potřebuje lékař znát vaši anamnézu, provést sérii klinických testů, RTG kyčlí a případně i magnetickou rezonanci nebo CT vyšetření.  

Mohou se vyskytnout i případy, kdy lidé trpící FAI nemají žádné potíže. Ovšem obvykle se jisté příznaky objevují a patří k nim především bolesti v tříslech, bolesti bederní páteře, problémy při chůzi do kopce, pocit lupání v kyčelním kloubu. Bohužel bývá tato bolest způsobená FAI často zaměňována za jiné zdravotní potíže – jako jsou kýla, problémy s meziobratlovými ploténkami, apod. V tabulce „Otestujete se na FAI“, jsou popsány některé běžné jednoduché testy, které můžete provést sami, abyste zjistili, jestli se i vás tato problematika týká. Bohužel jsou příznaky FAI často přehlížené a správnou diagnózu lékař stanoví až příliš pozdě. Pak je hybnost kyčlí tolik omezena, že zátěž, kterou na tělo vyvíjí cviky, jako jsou dřepy či mrtvý tah, není rovnoměrně rozmístěna mezi kyčle a dolní část zad. Sportovec trpící FAI se kvůli nedostatečné mobilitě pánve musí víc předklánět a tím při provedení dřepů a mrtvého tahu nadměrně zatěžuje bederní páteř (konkrétně bederní ploténky).  

MODIFIKACE AKTIVIT U LIDÍ S FAI   čemu se vyhnout       

• hluboké dřepy s činkou na zádech
• mrtvý tah z podlahy
• chůze do kopce nebo na páse s náklonem
• běh
• jízda na kole                       

   Alternativou je toto

• dřepy s činkou vzadu nebo vpředu v polovičním rozsahu pohybu, leg press, hacken dřepy
• mrtvý tah v kleci v částečném rozsahu pohybu
• eliptický trenažér nebo stepper
• nastavte si sedlo do takové výšky, aby při šlapání nedocházelo k hluboké flexi boků

OTESTUJTE SE NA FAI

1. Pomalu proveďte dřepy bez zátěže, zatímco váš tréninkový partner bude věnovat pozornost úhlu holenní kosti a trupu při pohybu dolů. Bylo by ideální, kdyby tyto úhly byly identické, případně velmi podobné. Jestliže je ale úhel sklonu trupu v dolní fázi pohybu výrazně větší, než úhel holenní kosti a trupu, jedná se o příznak narušení hybnosti kyčlí a jste vystaveni riziku poranění kyčlí nebo dolní partie zad.

2. Zarážky na stojanu, ve kterém provádíte dřepy, umístěte mezi koleno a střed stehen. Postavte se čelem k tyči a jednu nohu zvedněte, jako kdybyste tyč chtěli překročit. Nahoře ale opřete chodidlo o tyč. Když uvidíte, že se holenní kost vychýlila oproti ose trupu, je to příznak nedostatečné flexibility kyčlí. Holeň by měla být v linii se stehenní kostí. Abyste svoje zjištění potvrdili, opakujte pohyb, ale tentokrát se snažte mít horní nohu v linii se spodní. Jestliže vám to nepůjde, je rozsah pohybu v kyčli skutečně narušený. (podobně jako v případě, kdy jednoduše nezvednete chodidlo tak vysoko, takže v podstatě nejste schopni test provést).

3. tzv. Faber test je klinická zkouška využívaná v medicíně a slouží k vyšetření sakroiliáního kloubu. Vy ho ale použijete, abyste určili hybnost kyčle. Lehněte si na záda na zem, pravá noha je natažená, levou pokrčte v koleni do pravého úhlu a umístěte tak, aby byl kotník levé nohy vedle pravého kolene (nohy tvoří tvar písmene P). Požádejte tréninkového partnera, aby vám pomohl stabilizovat pravý bok a tlačte levé koleno k podlaze. Všimněte si, jak velká vzdálenost zbývá mezi levým kolenem a podlahou. Potom test proveďte na druhou nohu. Pokud je výrazný rozdíl (v průměru více než 7 cm) mezi oběma stranami, pak má strana, na níž bylo koleno dál od podlahy, omezenou hybnost. A v případě, kdy se koleno ani jedné nohy nepřiblíží k podlaze, se jedná o problém obou kyčlí.  

Pokud 2 z těchto tří testů dokončíte s pozitivním výsledkem, je velké riziko, že trpíte omezenou pohyblivostí kyčelních kloubů.