Nejčastější zranění v kulturistice

Nejčastější zranění v kulturistice

Pavel Vacek | 28. 10. 2015


Toto téma samozřejmě pro mnohé z nás nebude tématem oblíbeným, protože zranění pro nikoho není nic příjemného. Zkuste to vzít ale z jiného konce, povíme si, o tom, jak předejít nejrůznějším zraněním a jak postupovat, když už nás nějaké potká. Říkám to poprvé a asi naposledy, tento článek by si měl opravdu přečíst každý, protože se týká naprosto všech.


Natržení velkého svalu prsního

Jak jistě všichni dobře víte, jedná se mohutný sval, jehož hlavní úlohou je přitahování paže před hrudní koš.
Na rozdíl od jiných sportů je v kulturistice natržení šlachy tohoto svalu docela časté a to zejména při benčpressu. K natržení dochází u relativně silných sportovců při obrovském rychlém vynaložení síly, přičemž šlacha nestihne na napětí reagovat včas.

Občas se zranění objevuje při nízkokalorické dietě (nutno podotknout, že tyto diety oslabují nejen svaly, ale i šlachy a klouby, takže pozor!)

Jak už jsem zmínil, toho zranění se většinou objevuje u benčpressu, postihuje zpravidla pouze šlachu upínající se ke klíční kosti. Její natržení je extrémně bolestivé, sportovec může dokonce ztratit vědomí.

Jak poznáme zranění?

Na přední straně paže se objeví otok s podlitinou a stažením klíční části vznikne uprostřed přední části deltového svalu prohloubenina.

Občas se stává, že toto zranění chirurg diagnostikuje jako málo závažné. Omyl je způsobem tím, že zraněný dokáže při vyšetření provádět veškeré pohyby spojené s motorickou funkcí velkého svalu prsního. Proto se zranění projevuje jako obyčejné natržení svalu a ne jako vážnější přerušení šlachového úponu. Při odtržení klíční části totiž funkci předpažování přejímá přední část svalu deltového.



Zjistí-li se přetržení šlachy klíční části, je nutné ji co nejdříve připojit chirurgickým zákrokem  zpět ke kosti pažní. Jestliže se tak včas nestane, dojde ke stažení části svalu od sebe a k tzv. fibróze (přetvoření svalových vláken), což znemožňuje pozdější provedení zákroku. I když si člověk uchová celkovou pohyblivost paže, vinou absence horní části velkého svalu prsního nikdy nedosáhne své dřívější síly, a bude-li chtít pokračovat v posilování, pocítí velké omezení.

Natržení tricepsu

Napadá vás při jakých cvicích se vám toto zranění muže přihodit? Dám vám příklad. Přítahy horní kladky širokým úchopem za hlavou. Ačkoliv dlouhá hlava trojhlavého svalu pažního nepatří při zádových cvicích mezi nejvíce namáhané svaly, dochází při shybech s přídatnými závažími a přítazích horní kladky za hlavou s velkou zátěží nejčastěji právě k jejímu poškození.

Široký sval zádový je mohutný vějířovitý sval, který připojuje paži k hrudnímu koši a jehož distální (distální – dále od středu těla, opak proximální) šlacha je pevně přichycena ke kosti pažní. Dlouhá hlava tricepsu je naproti tomu sval menší, jehož hlavní funkce je zaprvé natahování paže a zadruhé její přivádění k hrudnímu koši, tímto způsobem doplňuje funkci širokému svalu zádovému. Natržení dlouhé hlavy tricepsu postihuje unavený sval, nejčastěji v důsledku nedostatečného rozcvičení. Při shybech nebo přítazích horní kladky za hlavu stačí krátké uvolnění širokého svalu zádového a celé napětí se přenese na dlouhou hlavu tricepsu. Ta se může částečně natrhnout, nejčastěji u místa úponu ke kosti pažní (úplné odtržení se naštěstí vyskytuje jen občas). Oproti poranění zad, které prakticky znemožňuje veškerý trénink horní poloviny těla, je natržení dlouhé hlavy tricepsu podstatně méně omezující. S menší zátěží můžete nadále provádět zádové cviky jako přítahy spodní kladky či veslování s T-tyčí. Před obnovením tréninku trupu je ovšem vhodná krátká zotavovací pauza.
Natržení dlouhé hlavy tricepsu se může vyskytnout také při francouzských tlacích v lehu. Abyste předešli tomuto zranění, zařaďte před cvikem vhodný strečink.

Natržení šlachy bicepsu

Jedná se vůbec o nejrozšířenější zranění u kulturistů. Natržení nebo úplné odtržení dlouhé hlavy bicepsu.
Zpravidla postihuje sval již oslabený zánětem šlachy, a sice po náhlém pohybu paže vzad, například při hodu do dálky (toto zranění je časté u vzpírání a vzniká trhem, také u baseballu a tenisu).
Během tohoto pohybu je dlouhá hlava náhle vystavena velkému napětí a následně se trhá – nejčastěji v místě, kde její šlacha vstupuje do mezihrbolkového žlábku kosti pažní.

Mrtvý tah s velkou zátěží, muže přihodit i jiné charakteristické poranění bicepsu. Obvyklou technikou používanou u mrtvého tahu, která při zvedání velké zátěže zabraňuje otáčení činky v dlaních, je tzv. střídavý úchop (jedna ruka drží činku nadhmatem, druhá podhmatem).

I když tento postup obecně neskýtá zvláštní riziko, může ve vzácných případech způsobit natržení nebo oddělení distální šlachy bicepsu v místě připojení svalu ke kosti pažní. Během aktivní fáze mrtvého tahu je úsilí vyvíjeno především svalstvem nohou, hýždí, zad a břicha. Paže zůstávají pasivní a jsou maximálně propnuté. (na medicíně nás učili, že můžeme logicky vysvětlit rozdíl mezi pronací a supinací tak, že u pronace si jako šaháme pro něco a supinace naopak) supinace se tedy rovná nadhmatem a pronace podhmatem, ale není na škodu si tento tahák zapamatovat.


U supinované paže může lehké zkrácení jedné z hlav bicepsu vyvolat přílišné napětí, které je spolu s velkou zátěží důvodem natržení šlachy, či dokonce jejího úplného odtržení od kosti vřetenní. V porovnání s natržením šlach jiných svalů např. širokého svalu zádového nebo adduktorů stehna, které bývá doprovázeno nesnesitelnými bolestmi nutícími cvičence bez odkladu ukončit trénink, vyvolává natržení šlachy bicepsu navzdory své vážnosti bolest relativně malou. Na trojbojařských soutěžích se již našli sportovci, kteří i po natržení šlachy bicepsu dále pokračovali v mrtvém tahu.



Jak poznáme toto zranění?

Na předloktí se objeví viditelný otok způsobený krevním hematomem. Nejnápadnější je ovšem proměna bicepsu, který v horní části paže blízko svalu velkého prsního a deltového vytvoří kulovitý útvar a odkryje tak níže položený hluboký sval pažní. I přes natržení svalu může být paže nadále ohýbaná, třebaže menší silou, a to díky účinku hlubokého svalu pažního, svalu vřetenního, dlouhého i krátkého radiálního natahovače zápěstí a přivráceného svalu oblého. Mnohem větší potíže nastávají při supinaci předloktí, kdy provedení koncové fáze pohybu zůstává pouze na hlubokém svalu pažním.


Pokud není šlacha chirurgickým zákrokem okamžitě navrácena zpět na kost vřetenní, dochází k nevratnému stažení svalu a změnám ve struktuře vláken. Pohyb paže je sice možný i nadále, avšak se značnou ztrátou síly při jejím ohýbání a supinaci.
Tomuto úrazu lze zabránit pravidelným tréninkem bicepsu, jehož cílem není budování svalu, nýbrž zesílení šlach. Za tím účelem je vhodné obohatit bicepsový zdvih s obouruční činkou sériemi s cheatingem, při kterých cvičící dodává čince švih zakláněním trupu. Pokud je tato technika prováděna pravidelně, pak napínáním zesiluje distální šlachu bicepsu. Musí být nicméně prováděna opatrně, a ne s kulatými zády.

Výhřez ploténky

Toto poranění je při posilování relativně běžné zranění. Většinou bývá způsobeno nesprávným držením zad při cvicích jako dřepy s olympijskou činkou, mrtvý tah či přítahy olympiády v předklonu k hrudníku.
Zásadní chyba, které je třeba se vyhnout, spočívá v kulacení zad, kdy se stlačuje přední část meziobratlové ploténky. Pokud ploténka praskne nebo zestárne, přesune se tekutina rosolovitého jádra směrem dozadu a začne tlačit na míchu či kořeny páteřních nervů. Příznaky závisejí na druhu poškození, množství vytlačené tekutiny rosolovitého jádra na ploše, na kterou tlak působí. Ploténka pak buď jednoduše vyčnívá, nebo hůř, rosolovité jádro vyhřezne skrz vazivový prstenec, který je obklopuje, a někdy dokonce protrhne zadní vaz spojující obratle. Stlačení nervových vláken způsobené roztržením vazivového prstence je velmi bolestivé a vede ke značnému pohybovému omezení. Při posilování dochází k výhřezům zpravidla v bederní oblasti, nejčastěji mezi třetím a čtvrtým nebo čtvrtým a pátým bederním obratlem. Bolest je tupá a vychází z hloubky, někdy ji provází otok a brnění. Objevuje se uprostřed zad nebo ještě častěji na jedné straně a rozbíhá se k hýžďovým svalům, pánvi, kosti stydké, a dokonce do celé dolní končetiny. Vyhřezlá ploténka se zpravidla vrací do původní pozice a bolest postupně odeznívá. Někdy však vyklenutí ploténky nezmizí, případně se uvolní část meziobratlové chrupavky a stlačí nervová vlákna. V obou případech bývá lékařem navržen chirurgický zákrok.
Aby nedošlo k výhřezu ploténky, je třeba při rizikových cvicích jako dřep s olympijskou činkou, mrtvý tah, předklony s činkou za hlavu či přítahy olympijské činky v předklonu k hrudníku zaujmout správné držení těla.

Při jakémkoliv cvičení s velkou zátěží je nezbytné postupovat podle následujících bodů

1. Hlubokým nádechem nadměte hruď jako balón a zadržte dech, čímž zpevníte hrudník a předejdete případnému pádu hrudního koše dopředu.

2. Napnutím břišního svalstva zpevníte břicho a zvýšíte nitrobřišní tlak, který zabraňuje zhroucení trupu vpřed.

3. Kontrakcí svalstva bederní oblasti narovnejte záda.

Narovnáním trupu popsaným způsobem a jeho fixací napnutím svalů zabraňujeme kulacení zad, které může zapříčinit výhřez a poškození meziobratlových plotének.
Po náročném tréninku je dobré provést strečink páteře, např. zavěšením se na hrazdu, a uvolnit tělo, aby se snížilo napětí zádových svalů a vyrovnal se tlak uvnitř meziobratlových plotének.



Natržení hamstringů

Natržení hamstringů se při posilování objevuje docela často. Dochází k němu většinou při dřepech s olympijskou činkou, je-li trup příliš předkloněn. Hamstringy, s výjimkou krátké hlavy bicepsu femoris, se velkou silou stahují z krajně natažené pozice, aby se narovnala pánev. To vede k natržení nejčastěji jejich horní nebo střední části.
Poranění se může vyskytnout při tréninku na stroji (zakopávání v lehu na břiše) za použití velké zátěže, a to na začátku pohybu, když jsou nohy propnuté a svaly natažené.

Ačkoliv natržení hamstringů zpravidla není rozsáhlé ani závažné (jen zřídka lze pozorovat větší natržení svalu nebo oddělení od šlachy), způsobuje vždy bolest a má sklon vyvolávat komplikace.
Poranění této svalové skupiny je totiž často následováno tvorbou vazivové jizvy, která vytváří vazivové tření znemožňující další sportovní aktivity. Také hrozí, že se vzniklá neelastická jizva při velkém zatížení opětovně natrhne.

Abyste zabránili tomuto poranění, zahrňte do tréninkové jednotky speciální protahovací cvičení, popřípadě jimi prokládejte jednotlivé série dřepů, mrtvého tahu či hacken dřepů.
Na druhou stranu některé cviky, jako předklony s činkou za hlavou nebo mrtvý tah s propnutýma nohama, které kombinují posilování a strečink svalů, mohou být považovány za nejlepší ochranu hamstringů.

Co dělat po natržení hamstringů?

Abyste omezili tvorbu vazivové jizvy, je nezbytné, co nejrychleji zahájit rehabilitační cvičení. Týden následující po poranění je třeba provádět mírný strečink stehna. Cílem je protažení poraněných svalů a zejména uvolnění jizvy, aby se po obnovení tréninku znovu nenatrhla.

Tak, v tomto článku jsme uvedli nejčastější zranění, která se v kulturistice mohou přihodit. Všem vám přeji, aby se vám všem vyhla, jak čert kříže, ale zase na druhou stranu, co by to bylo za sport, kdyby se občas nějaké to zranění nepřihodilo, nejsme žádní šachisti (Pavel Vacek promine- kdysi závodil v šachu, pozn. redakce), jsme prostě bodybuildeři, a když už se teda něco stane, tak s tím musíme bojovat. Kdybychom se jenom báli, co se nám muže utrhnout, tak můžeme rovnou sedět doma na kavalci a na fitko se vykašlat, anebo si zvolit jiný sport. Ale ne, my jsme si vybrali ten nejnáročnější sport, protože měníme samotné lidské tělo, tak prostě k tomu občas nějaké to zranění patří. GOOD WORKOUT!!!

Komentáře: