Mozolani Classic očima Extrifitu

Osmé, šesté, páté a dvě čtvrtá místa zrovna nezní jako kdovíjaký teamový úspěch. Vždyť úspěšní se pyšní blyštivými kovy a ty se nedostavily. Přesto považujeme dosažené výsledky Extrifit teamu na Mozolani Classic za parádní. Proč? Tak se pojďme podívat na Mozolani Classic optikou Extrifitu.

Loňský ročník Mozolani Classic zasadil hlubokou ránu do vynikající pověsti tohoto sportovního podniku z minulých let. Špatný výběr prostor kombinovaný s extrémní nepřízní počasí zapříčinil, že na promotéra soutěže Andereje Mozolaniho se snesla vlna kritiky. A právem. Jiný by zahořkl, cítil by se ukřivděn, anebo by to flegmaticky hodil za hlavu bez nejmenší odezvy.  Ne tak Andrej, který si z kritiky vzal to nejlepší a organizaci Mozolani Classic 2015 doslova obrátil naruby špatným ven, dobré nechal uvnitř a připravil mix preciznosti, vstřícnosti pro závodníky a atraktivity pro oko diváka v novém, řádně vytuněném ročníku.    Soutěž se přesunula do Bratislavy, kde našla adekvátní prostory v Istropolisu, pro závodníky bylo zajištěno ubytování v luxusním hotelu Lindner v bezprostřední blízkosti soutěže a divák dostal atraktivní koncept soutěže v americkém stylu „vítěz bere vše“ v brutálně silné soutěžní konkurenci. Jediným, kdo tentokrát trochu zklamal, byli spíš diváci. Ne, že by jich bylo málo, ale nebylo jich dost. Vnímám Slovensko jako jednu ze zemí zaslíbených kulturistice a vím, že tamní fitness komunita umí vyrobit fantastickou atmosféru. Zkrátka, čekal bych, že bude k nehnutí, k prasknutí a barák se bude otřásat v základech z toho, jak budou fanoušci podporovat své oblíbence. Což se bohužel tak docela nestalo a já neznám důvody toho, proč fanoušci kulturistiky minou nejlepší jarní soutěž středoevropského regionu a nejlepší soutěž Slovenska v roce 2015. Ti, co přišli, si ovšem užili závody a přidružený program bezezbytku a doufám, že Extrifit jim v tom náležitě napomohl svým programem Expa.

Ale pojďme se již podívat na sportovní stránku věci a účinkování vybraných členů Extrifit Teamu. Čímž se zároveň zříkám jakékoliv objektivity, neboť jí zkrátka při vší vůli nejsem schopen. Než se však budeme bavit o jednotlivých umístěních, osvětleme si netradiční koncept soutěže, neboť je to důležitý kontext umístění závodníků. Jak v kategorii Bikin, tak mužů jsme mohli vidět soutěžící ve třech kategoriích, ze kterých postupovali 4 nejlepší do tzv. superfinále. Tam se logicky utkalo 12 lidí o konečné umístění. V podstatě to známe ze soubojů o absolutní vítězství, kde vyhlásí vítěze, ale další umístění již ne. Zde jsme mohli zjistit, kdo je druhým, třetím, sedmým atd… nejlepším závodníkem celé soutěže. Chápu jisté rozčarování, především lehčích závodníků, kteří musí svádět síly z mnohdy mnohem těžšími soupeři, ale mě jako divákovi se to líbí. Soutěž má spád, šmrnc a vidí souboje různých postav s různými objemy, kdy ne vždy platí, že ten nejtěžší musí zákonitě vyhrát. Ostatně dnešní profesionál Vojta Koritenský je toho důkazem, neboť na svých prvních závodech NABBA získal absolutní prvenství při váze 70 kilo. Pamatuji si to velmi dobře, neb jsem se stal jeho obětí, ač o 30 kilo těžší.

No a teď už vážně k těm výsledkům. Tím v uvozovkách nejhorším výsledkem je osmé místo Timey Trajtelové. A ty uvozovky jsou skutečně na místě a skutečně velké, neboť je třeba si uvědomit, že ve dvou kategoriích se musela kvůli obrovskému počtu závodnic provádět eliminace do semifinále. Čili mezi prvních patnáct. A ani těch patnáct závodnic v kategorii nebyla žádná pralesní liga. Naopak, Slovensko je svou úrovní kategorie Bikiny fitness pověstné a momentálně tvoří světovou špičku. V konkurenci žen se tedy neztratila ani 19-ti letá Timea Trajtelová se zjevným zlepšením a potenciálem zařadit se právě mezi tuto světovou elitu.

Skutečným překvapením soutěže je ale páté místo Sabiny Plevákové. Polemizovat o tom, zda při stejné formě mají pravdu rozhodčí ze světové soutěže Arnold Classic, kterou Sabina vyhrála, nebo místní svazoví rozhodčí beztak nemá cenu. Na Slovensku zkrátka preferují větší tvrdost a vysušenost, ve světě plnost svalových bříšek a zdravé vyrýsování žen kategorie Bikiny fitness. A asi se shodneme v tom, že je lepší být první na MS, ME a Arnold Classic než pátá na Slovensku.

I šesté místo Norberta Zajace lze v kontextu absolutního vítězství celé soutěže považovat za úspěch. Vždyť i mezi muži se sešlo v kategorii nad 85 kg přes 20 závodníků, takže i zde bylo vcelku těžké dostat se aspoň do semifinále.  Noro samozřejmě nemohl svými objemy konkurovat nejtěžším závodníkům soutěže, ale představil působivou symetrii postavy s patřičným vyrýsováním především dolní poloviny těla. A to přesto, že ten soutěžní vrchol čeká Nora v podobě vytoužené účasti na ME v případě jeho nominace, která by mu ovšem neměla utéci.

Obrovským překvapením však byla forma Milana Obořila na čtvrtém místě. A to i přesto, že i Milan má svůj vrchol sezony daleko před sebou. Milan působil na pódiu mnohem těžší, než by napovídala jeho váha 89 kil, jeho nohy patřily k nejlepším v soutěži a tvrdě útočil i na vyšší pozice, kde mu však stáli v cestě borci podobné konstituce jako např. Filip Godzák s o něco většími objemy, extrémně vysekaný Ján Král, anebo vyvážený, objemný Jozef Nagy, vítěz Mozolani Classic 2015.

A pokud jsem v úvodu mluvil o na pohled nepříliš příznivých místech čtvrté místo Vojty Koritenského je typickou ukázkou takového optického klamu. Samozřejmě, že jinak než obrovským úspěchem se 4. místo Vojty při jeho profesionální premiéře nazvat nedá. Vojta ukázal naprostou konkurenceschopnost, přišel v totálně životní formě, připravený naprosto nadoraz a přitom těžší, než na jeho posledním amatérském triumfu na Olympia Amateur. Dokáže-li přidat ještě 6-7 kilo svalové hmoty, bude při jeho tvaru postavy, celkovému dojmu v základním postoji tvrdě atakovat ty nejlepší profi závodníky kategorie do 212 lbs. Při jeho mládí a možnostech by to neměl být tak nereálný úkol a český fanoušek bude mít možnost pozorovat další cestu za vysněnou účastí na totální vrchol v podobě účasti na Mr. Olympia.