Mistrovství Čech IFBB 2012- reportáž

Tak, a máme za sebou první mistrovskou soutěž na české straně hřiště. Mistrovství Moravy proběhlo již o den dříve, a neděle dávala prostor k tomu, aby se v Nechanicích zkompletovalo postupové pole závodníků, kteří se utkají o týden později na celovíkendovém klání o titul Mistra České Republiky.

V Nechanicích měla premiéru celá řada nových nařízení, nebo pravidel chcete-li, nová kategorie i masívní rozšíření použití nové barvy, která nahrazuje populární dream tan po jejím zákazu na soutěžích IFBB. IMG_1710.JPG
Nejprve bych se rád zastavil u této nové barvy, neboť problémy s úpravou pokožky se vinuly jako pěkně vykrmený had celou soutěží. Pokud bylo cílem zákazu Dream tanu zamezit znečišťování prostor, tak se domnívám, že toto se trochu minulo účinkem, neboť zaprasenené místnosti zbyly po závodnících tak jako tak. Horším faktem zůstává, že mnozí, a troufám si tvrdit, že nadpoloviční většina závodníků si s novou (přikázanou) barvou prostě nevěděla rady. Jistě, je to novinka a časem se vykrystalizuje nějaký obecný mustr, jak se s tím natřít, ale dnes… Dnes byla finální úprava mnohých závodníků jedním slovem děsivá. Ba ne, jedno slovo nestačí. Byla děsivá, příšerná a občas by bylo mnohem lepší, kdyby ta barva byla použita na recyklaci barvy holínek wehrmachtu, než aplikace na vlastním těle. Možná i to byl jeden z důvodů, proč jsme na těchto závodech viděli skutečně velmi zřídka poutavé svalové detaily s precizním vykreslením. Každopádně, pokud na snímcích uvidíte šedo-zeleno-černo šmouhaté závodníky, věřte, že nemá smysl googlovat po nabídkách nejnovějších monitorů, neboť ten je zcela v pořádku.
Kategorie Bikiny

Tak to jsme si to vyříkali s první novinkou a teď si vezmeme na paškál druhou. A tím je premiéra kategorie Bikiny. Ten, kdo mě zná, tak v tuto chvíli očekává, že tuto novinku ztrhám, rozcupuju na cucky, přežvejkám a vyflusnu ve stavu, kdy se budete bát šáhnout na myš a rozkliknout fotky. No, byl jsem původně takto naladěn, ale po zhlédnutí této novinky tak učinit rozhodně nemůžu. Né, že bych z toho byl úplně na větvi, to ne, ale nemůžu ani radikálně tvrdit, že to na mistrovství nepatří. Ten dojem z této kategorie byl pro mě trochu rozpačitý. Na jednu stranu příjemný pohled na pěkné, vysportované dívky, na stranu druhou zbytečně dlouhé porovnávání ničeho. Co mě vyloženě uvádělo do rozpaků, a to myslím smrtelně vážně, bylo pózování s vystrčenou zadnicí a jejím frenetickým pohybem ze strany na stranu. To si pak připadáte jako pes na řetězu, kterému šermují před čumákem voňavým buřtíčkem. Přiznám se, že nedokážu úplně přesně posoudit atributy vedoucí k vítězství v téhle kategorii a tak se pouze podělím o vyloženě osobní dojmy. Mně se nejvíce líbila Julie Wohaková, mojí paní Petra Kolářová pro její netuctovou neobvyklou image a vyhrála krásná krasavice Vladimíra Krásová, svěřenkyně manželů Sukupových.
Bodyfitness do 164 cm

A u žen ještě chvíli zůstaneme. Tentokrát u těch malých vzrůstem. Vybrat vítězku by zvládl i ten největší rozhodcovský elév. U debutující Jaroslavy Brzákové byl nedostatek zkušeností příliš znát na jejím projevu. Třetí místo. Barbora Kosinová má naopak prezentaci na podiu v malíku, ale byla pro změnu z formy. Což je s podivem, neboť jsem týden před soutěžní viděl na komunikačním zázraku jménem facebook její fotky v mnohem lepším světle, než v jakém se představila v Nechanicích. Prostě se během týdne něco porouchalo a bylo z toho místo druhé. Což by samo o sobě nebylo tak špatné, pokud by mezi vítězkou nezela mezera velikosti Grand Kaňonu.  Takže jasnou a posléze i absolutní vítězkou se stala Milena Koudelková z Fitnesscentra Dobříš.
Bodyfitness nad 164 cm.

Naopak výsledkový rozdíl rozměrů poprsí čínské gymnastky zaznamenala kategorie žen-čahounek. Tedy bodyfitness nad 164 cm. V této kategorii se svedl urputný boj o vítězství mezi Šárkou Píckovou a Evou Vomáčkovou. A byl to souboj podobný těm, co vídáme v kulturistice. Jedna koncepce postavy byla štíhlejší, o něco lépe vyrýsovanější s dominantním břišním svalstvem. Tuto kombinaci představovala Šárka. Jejím opakem byla o něco svalnatější, výrazně ramenatější Eva s těžko přehlédnutelným V-tvarem trupu. Evina dominance v základním postoji se ukázala jako klíčová a domnívám se, že právě z tohoto důvodu ji arbitři přiřkli vítězství. Což je dobře, protože jsme si mohli vychutnat dojemnou chvilku při vyhlášení výsledků, kdy cenu předával Evě její manžel, známý kulturista Marek Vomáčka. A to mě vzalo za srdce…fňuk.
Klasická kulturistika do 180 cm

Takže utřít slzy, zachovat se jako muž a jako muž zhodnotit jiné muže. Jsou tady klasici. A tady, přiznám se, nastalo první zklamání odpoledne. Když se řekne klasici, vyvstanou mi na mysl svalově drobnější, ale zato perfektně nachystaní a žulově tvrdí kulturisté. Zde jsme mohli tu druhou část vynechat. Vlastně ne. Jeden závodník tyto parametry splňoval. Byl jím Ladislav Thun, který ovšem, pro mě zcela nepochopitelně, skončil až na pátém místě. Tento kmet s tělem mladíka všechny válcoval svou připraveností. Jasně, vzhledem k věku a nedostatkům v kosterním a svalovém rozložením na vítězství pomýšlet nemohl, ale na medailové pozice rozhodně ano. Určitě nejprotřelejším závodníkem kategorie byl reprezentant v klasické kulturistice Pavel Bartoníček. Pavel určitě časoval formu až na za dva týdny vzdálené Mistrovství Evropy a forma tomuto cíli také odpovídala. Na vyšší příčky to bylo prostě ještě měkké a zatažené. Nicméně jeho legendární V-tvar mu zajistil třetí místo. Souměrnost a kompaktnost při zachování svalových objemů zdobila Bohumila Štěpánka na druhém místě. K tomu aby zvítězil, by potřeboval přeci jen lepší kresbu a větší tvrdost svalové hmoty. Né, že by měl vítěz kategorie Marcel Branda těchto atributů na rozdávání, ale přeci jen byl v tomto ohledu na tom líp než jeho soupeři. Navíc přidal nejlepší rozvoj nohou v kategorii a tím si pojistil zasloužené vítězství.
Klasická kulturistika nad 180 cm

Tato kategorie nám opět nabídla jeden tuze zajímavý souboj s bojem do poslední sekundy a otevřeným koncem. Částečně do něj zasahoval i Josef Čamra svou vynikající separací a připraveností, bohužel nedostatečný svalový rozvoj, který byl navíc ještě podtržen poměrně vysokou postavou, nedával větší naději než na konečné třetí místo. O druhé, resp. první místo se svedl boj mezi úžasně stavěným a objemnějším Vítkem Sahulou a perfektně připraveným Pavlem Samkem. Vítek Sahula, věkem ještě junior, bezesporu patří mezi velké talenty naší kulturistiky. Také on má již za sebou reprezentační zkušenosti a jedno má také bezprostředně před sebou. Tou je start na blížícím se ME a také on má tedy jistou rezervu ve vyrýsování. Co je ovšem naprosto precizní, je jeho prezentace na pódiu. Jeho základní postoj se absolutně vymyká pojetí této pózy a nutno dodat, že tento experiment mu jde jedině k duhu. Taktéž pózování mu jde jakoby samo. V tomto ohledu dost ztrácel na svého soka Pavel Samek. Čím ho ovšem výrazně předčil, byla momentální forma. Ta byla excelentní. Tvrdý, suchý, vyrýsovaný. To byla základní charakteristika Pavla. Taktéž byl jedním z asi tak pěti závodníků, jež dokázali zvládnout přechod na novou barvu a jeho úpravě pokožky nebylo co vytknout. Rozhodčí v tomto případě dali přednost kvalitě a momentální formě a upřednostnili Pavla Samka před Vítkem Sahulou.   
Kulturistika do 75 kg

Nejmenší zastoupení startujících měla kategorie do 75 kg. Zřejmě se nám generace nových kulturistů vypasila do vyšších pater anebo nerostou už prťaví kluci. Nevím, faktem je, že pokud by byli přítomní závodníci ve formě, mohli by úplně v klidu otevřít i pětašedesátku. Vždyť váhově nižší kategorie byly vždy doménou precizně vyřezaných, maximálně vyrýsovaných borců na samé mezi únosnosti. Zde byl na samé mezi únosnosti pouze pohled na zájmový koníček přítomných borců. Snad se jejich vyrýsování do příštího týdne posune k lepšímu. Takhle mě zaujal pouze vítěz kategorie Michal Šáda, který rozhodl o svém výsledku solidním rozvojem svalstva, vyváženou postavou bez výrazných slabin, současně při alespoň trochu solidním stupni vyrýsování a připravenosti na soutěž.
 
 Kulturistika do 82 kg

Předčasným vrcholem nedělního klání byla bezesporu nejlepší kategorie celého mistrovství Čech, kategorie mužů do 82 kg. Zde se představilo šest účastníků, přičemž věkové rozložení dosáhlo rozpětí od juniora až po pokročilého masters. Tím byl Milan Bodlák na místě šestém, kterého jsem mnohokrát viděl už v daleko lepší formě. Vyrýsování nechybělo, svaly bohužel ano. Na čtvrtém místě jsme mohli vidět pana Strnada z populární reklamy na T-mobile. Pana Strnada představoval v tomto případě Jakub Antalík a komplet tedy rozhodně nebyl. Jakub měl suverénně nejlepší vršek kategorie a suverénně nejhorší nohy kategorie. Díky svým opravdu luxusním pažím, ramenům a všeobecně masivnímu vršku se jevil v některých pózách jako např. most muscular až trochu komicky. Nicméně pokud se mu podaří na tenké nožky naplácat nějaké to kilo svaloviny, ten handicap alespoň trochu opticky zmírnit, tak do budoucna to může být velký hráč na kulturistickém poli, se kterým se bude muset počítat. Masívní vršek těla tomu nasvědčuje. Zatím se musel spokojit pouze se čtvrtým místem. Tím, kdo na Jakubově antisymetrii nejvíce vydělal, byl určitě Aleš Zelinka. Aleš předvedl solidní symetrickou postavu bez zjevných slabin, ale také bez nějakých zjevných předností. Pěkný byl jeho V-tvar, celkově líbivý tvar, ale jeho vyrýsování zaostávalo za jeho soupeři. Proto třetí místo. Zato vítěz nebyl jistý do posledních chvil. Rozhodovalo se mezi juniorem Zdeňkem Razákem a Filipem Grznárem a pokud jsem u jedné kategorie poznamenal cosi o těsném rozdílu, tak zde to bylo o bradavku gynekomastií nepoznamenaného muže. Skutečně. Vyhrát mohli oba. Zdeněk svojí formu perfektně načasoval, byl vaskulární, tvrdý, suchý po povrchu a s masívními zády a pažemi. Slabinou ovšem zůstávají dolní končetiny, byť zlepšené oproti jiným sezónám. Jenže… Právě dolní končetiny byly největší a zdrcující zbraní Filipa Grznára. Takový objem neměl na soutěži nikdo. Pokud přidáme působivý x-tvar siluety těla, není se třeba divit, že rozhodčí dali Filipovi přednost před Zdeňkem i přes to, že neměl tak dobrou finální připravenost. Kulturistika do 90 kg
Jak už to tak bývá, po nejlepší kategorii soutěže musela jít úroveň poněkud dolů. Je ovšem škoda, že to je v kdysi výstavní kategorii do 90 kg. Na pátém místě mě zaujal Michal Kičák. Zaujal mě natolik, že ani s jednodenním odstupem nejsem schopen pochopit jeho umístění. Jistě, měl nedostatečné vyrýsování, mizernou úpravu pokožky, ale to většina závodníků kategorie také. Jenže na rozdíl od svých soupeřů měl poměrně solidní objemy a hlavně hloubku svalů. Zdůvodnění jeho umístění se rozplývá někde mezi rozhodcovským pultem a pódiem. Já ho viděl výrazně výše. Sérii čtvrtých míst konečně prolomil svým třetím místem pravidelný účastník mistrovství Rudolf Pinkas. Ruda oproti minulým letům zapracoval na celkových objemech a hlavně paže, které bývaly vyloženě strašidelnou slabinou, se mu podařilo dát do alespoň trochu přijatelné roviny. Přesto se domnívám, že váhově o stupeň nižší kategorie by mu slušela více.Oku lahodící Josef Kadeřábek z Extrifit Gym Rumburk vybojoval stříbro. Josef je poněkud útlý v ramenou, vyvažuje to ovšem líbivými tvary jednotlivých partií a souměrností postavy. Brutální je pravidelně forma vítěze kategorie Michala Trykara. Nazvat Michala estetickým typem nelze, ani kdybyste chtěli tuto větu použít coby test funkčnosti detektoru lži. V momentě, kdybyste to vyslovili, rozletěly by se ty hejblátka na všechny světové strany. Michal se je této skutečnosti dobře vědom a proto chodí s železnou pravidelností na závody rozcupovaný do nejmenšího svalového vlákna, s viditelnou i tou nejmenší mikrožílou na svalovém povrchu. A za tento přístup se mu dostává pravidelně uznání v podobě vysokých umístění na soutěži.
Kulturistika nad 90 kg

Těžkotonážníci. To je poslední dobou populární slovo. Vystihuje i Radima Kučeru na pátém místě. Nikoli však kvůli svalové hmotě. Přesto mu nelze upřít entuziasmus, se kterým se vrhal do jednotlivých soubojů. Pokud se v úvodu mluvilo o nových opatřeních ze strany IFBB, tak na jedno takové ohledně potírání gynekomastie doplatil Jiří Lasík. Ale aby nedošlo k mýlce. Jirka rozhodně nevlastnil prsa třináctileté školačky. Na jeho „provinění“ by se dalo použít spíše slůvko nepatrné. Nepatrné, ale přesto bylo. A to ho odsunulo až na čtvrté místo. V každém jiném případě by byl pravděpodobně druhý. Po dlouholetém boji se železem se odhodlal ke svému prvnímu startu na kulturistické soutěži také David Frýba. A nezkušenost na něm byla více než patrná. Toporné pohyby a malá bojovnost nedala šanci předvést v plné parádě jinak velice slušný svalový rozvoj. To ovšem nemění nic na faktu, že David je skutečně velký chasník a tyto snadno opravitelné závady lehce odstraní. Premiérové třetí místo je ale bezesporu úspěchem. Ještě lépe si vedl jeho oddílový kolega, další nováček ve startovním poli, Lukáš Hnátko. Ani on nebyl ztělesněním vydařených pohybových kreací, ale jak už jsem řekl, to je daň za nezkušenost. Davida porazil především díky lepší separaci svalových partií a výsledkem byl titul vicemistra Čech. Asi jako bílý muž v obleku sedící na chodbě sociálky působil mezi svými soupeři Petr Soukup. Nepatřičně. U Petra se o nedostatku zkušeností nedá vůbec hovořit, byť, pomineme-li kraťoučké intermezzo ve federaci NABBA, měl několikaletou soutěžní odmlku. Tuto neděli stál na pódiu kulturního domu v Nechanicích starý dobrý Petr Soukup, tak jak ho známe z dob jeho největší výkonnosti. Velký, tvrdý jak šutr, viditelně vaskulární, bez výrazných slabin a připravený smést z pódia všechny, kteří mu stojí v cestě za titulem mistra Čech. Jeho porovnávání neporovnatelného v závěrečném boji o absolutního vítěze přičítám pouze křečovité snaze o drama v režii rozhodčích.
Co říci závěrem? Určitě bych si neodpustil, pokud bych nepoděkoval organizátorům za jejich vstřícnost pro poskytnutí dostatečného prostoru pro náš server. Mnohokrát děkuji.

Také bych si neodpustil, abych znovu neapeloval na zrušení další novinky a to klouzavé přestávky mezi semifinále a finále. Jednak jsem nervózní z toho, že nevím, kdy začne finále, ale hlavně mi nestačí 40-minutová pauza na doplnění energie pomocí alespoň trochu přijatelného kusu žvance. Z té klobásy, kterou jsem si musel koupit v místním bufíku, abych nezhynul bídnou smrtí hlady, je mi blbě ještě dneska.

Ale to je asi tak všechno. Lidí byla hromada, fandilo se hlučně, soutěž navzdory asi miliónu kategorií odsýpala poměrně svižně a rozhodování se celkem vydařilo. To je za mě asi tak všechno a uvidíme se opět za týden na Mistrovství České republiky ve Žďáru nad Sázavou.