Mistrovství Čech 2014- kulturistika

Autor: Pavel Vacek

6. 5. 2014

Pokud jste si zvykli na každoroční reportáž z Mistrovství Čech, musím vás v tuto chvíli zklamat. Poznámky z této soutěže v mém elektronickém aparátu se týkají pouze kategorie Kulturistika. Bojovné odpůrce nových, moderních kategorií, však musím zklamat znovu. Žádný cílený bojkot se nekoná, ale můj zdravotní stav, notně podlomený vyčerpáním a především turbokurzem otužování importovaným z totálně promrzlého a ne zcela organizačně zvládnutého Mozoláni Classic mi nedovolil shlédnout celou soutěž. Dokonce i ony poznámky se týkají pouze semifinálové části. Přesto jsou v poměrně vzácné shodě, až na pár výjimek, s verdikty rozhodčích a proto se pustím do následujícího textu, abych svých šest čtenářů přece jen trochu potěšil.

IMG_3371 Kategorie do 67,5 kg David Ondráček (č. 63) na pátém místě přijel především sbírat zkušenosti, o čemž svědčila především jeho bídná úprava pokožky a nedostatečné vyrýsování, které se o nějaký ten týden minulo s termínem soutěže. Jako jistou satisfakci divákům předvedl velmi slušný rozvoj dolních končetin. O něco více kil svalové hmoty by se hodilo Jiřímu Baranovi (č. 88), aby mohl ohrozit medailisty své kategorie. A ačkoliv měl druhou nejlepší formu kategorie, výš než na čtvrté místo to nemohlo stačit. Na momentální formu tak nějak všeobecně nebyl brán příliš zřetel, neboť by se jinak nemohlo stát, že Pavel Hochwalder (č. 28) skončí třetí. Jednoznačně nejvyrýsovanější účastník Mistrovství Čech, ostrý jako břitva s výrazně tvrdým, avšak subtilním svalstvem. Právě tento fakt ho zřejmě stál vyšší umístění v soutěži. O titul si to pak následně rozdali dva typově téměř totožní soutěžící. Oba dva s velmi slibným potenciálem, oba disponující mohutným, kulatým svalstvem. Bylo to skutečně velmi těžké rozhodnutí, ale přeci jen o něco větší objem svalstva Petra Svačiny (č. 106) převážily misky vah na jeho stranu a titul Mistra Čech připadl právě jemu. Po velmi těsném a vyrovnaném souboji zbylo druhé místo na Michala Horáka (č. 67) Kategorie do 75 kg Šesté místo obsadil po dlouholeté pauze k soutěžení navrátivší se Petr Pavliš (č.17) z Extrifit Clubu. Petr disponoval vrškem těla aspirujícím na medaile, avšak slabá průbojnost a hladké dolní končetiny s nedostatečným rozvojem ho odsunuly na chvost finále. Vloni ještě juniorský závodník Jindra Musil (č.12) přechodem do kategorie mužů ochutnal dospělou konkurenci a výsledkem bylo vzhledem k jeho věku velmi solidní 5. místo. Příčinou bylo především jeho slabší vyrýsování a nedostatečné zpracování nových svalových objemů. Nedostatečná separace byla též bolístkou Patrika Horského (č. 91), což je obzvláště s podivem, neboť jeho klubový šéf z PeVanu Gym Sedlčany v témže čase předváděl na Slovensku jedno z nejšílenějších vyrýsování kulturistických soutěží. Patrik si holt mustr nevzal, a tak skončil čtvrtý. Na oplátku nabídl mohutnou a rozložitou postavu. To Matěj Ryšavý (č. 79) bojuje se svojí nepříliš vstřícnou genetickou výbavou tím nejlepším možným způsobem. Oslnivou přípravou a působivými dolními končetinami. Přičemž jeho lýtka jsou na dobré cestě stát se další českou legendou, zřizující si vlastním privátní fanklub. Matěj jako jediný v kategorii též předvedl z boku ukázkově řezaný gluteus, ale vršek postavy, to bude ještě běh na hodně dlouhou trať. S cílem v mlze. V neděli z toho bylo ovšem pěkné třetí místo. Naopak masivní vršek těla je výraznou dominantou Miroslava Pražmy a jeho boční pózy nesnesly konkurenci. Bonusem navíc byla jeho bezchybná úprava pokožky. Odměnou mu tudíž bylo 2. místo na Mistrovství Čech. Už ani nevím, co nového a objevného bych napsal o matadorovi českých pódií Pavlovi Bartoníčkovi. Snad jen, že se stal (pokolikáté už?) Mistrem Čech díky svému bezchybnému a dokonalému V-tvaru trupu, podpořenému dobrou formou. Kategorie do 82 kg Jednoznačně největším zklamáním soutěže byla tato kategorie. To už je větší zábava šťourat se v nose než sledovat podobné kategorie. Mimo pana Bodláka bych tu pouze vyzdvihoval podprůměr, který by měl těžké komplikace i s postupem do finále na Mistrovství juniorů a to se mi nechce. Budu se tedy věnovat pouze nestorovi České kulturistiky Milanu Bodlákovi (č.97), jenž zcela po právu a s přehledem ve svých 62 letech ovládl hodnocení této kategorie a rozmetal svoje soupeře. Pan Bodlák zřejmě disponuje věšteckou koulí, neboť upustil od svého tradičního vyrýsování a udělal vzhledem ke konkurenci jedině dobře. Náhle se jevil plnější, vitálnější, jeho stehna nabrala na objemu, přičemž separace i nadále zůstala na dobré úrovni. Zkrátka pan Bodlák působil mnohem „kulturističtěji“ než v letech minulých a do své bohaté sbírky si mohl přidat další pohár. Kategorie do 90 kg. Na šestém místě skončil další debutant v barvách Extrifit Clubu Lukáš Bezchleba (č.46). I Lukáš doplatil na nedostatek zkušeností a absenci dravosti a bojovného projevu. Přesto platí, že největší „zásluhu“ na jeho výsledku mají nedostatečně vyrýsované dolní končetiny, které byly v ostrém kontrastu s velmi solidním vrškem s dominantním rozvojem paží. Jestli dobře koukám do oficiálních výsledků, tak Michal Kičák (č.69) na pátém místě měl být čtvrtý a Petr Borč (č.61) na čtvrtém pátý, neboť součet Petrových bodů v soutěži je 41 a ne 40 (11+12+18), jak je tomu ve výsledkové listině. Každopádně oba dva borci jsou typově téměř totožní a rozhodují pouze malé detaily. Oba mají masivní svalstvo horní poloviny těla, bohužel naskládané na užší kosterní konstrukci. Michal měl však ostřeji separované svalstvo stehen a i to byl jeden z důvodů, proč měl být podle mého názoru čtvrtý. Bronzový David Siegl (č.73) byl taktéž borcem, jenž byl obdivován za masivní rozvoj paží, dobré boční postoje, ale na své soupeře rovněž ztrácel v šířce ramen a rozložitosti postavy. Marně hledám důvody pro umístění Ľudovíta Michela (č.109) na druhé příčce. Osobně jsem ho považoval za jasného vítěze kategorie. Vynikající, hluboce oddělené dolní končetiny s dobrým objemem byly doplněny esteticky stavěným vrškem těla, který ani v nejmenším nijak nezaostával za soupeři v jeho kategorii. Každopádně tento věkem ještě junior má budoucnost rozhodně před sebou a každopádně bude aspirovat na absolutní vítězství na nadcházejícím MČR juniorů. Ale zpět k MČech. Tím jediným důvodem odsunutí Michela z pozice vítěze, který mě napadá, je nekompromisní a bezprecedentní připravenost vítěze kategorie Michala Trykara (č. 56). Přesto mi tento verdikt přišel trochu jako splátka dluhu rozhodčích za často podhodnocované umístění Michala v minulých ročnících mistrovských soutěží. A možná je to tak i správně. Mladý Michel si na titul počká. Kategorie nad 90 kg Nejlepší a nejnabitější kategorie s jednoznačně nejvyrovnanějším startovním polem nabídla také nejzajímavější podívanou. A také nejdiskutovanější. Tak se na ní pojďme podívat. Petr Bernat (č.119) na šestém místě se při nástupu kategorie jevil v základním postoji jako jeden z aspirantů na medaili. Bohužel, tento prvotní dojem si v průběhu soutěže pokazil neprůbojným a nedoladěným pózingem a také přeci jen o něco horší separací, která však v základním postoji nebyla kupodivu nikterak viditelná. Pokud ovšem Petr do soboty zapracuje na prezentaci, sundá ještě nějaké to kilo, tak svými solidními objemy může na MČR ještě leckoho potrápit. Navíc v kategorii do 90 kg může v klidu útočit na titul. Zdeněk Flachs (č. 9) je synonymum pro označení stálé a neměnné formy. Už několik let nastupuje v podstatě v totožné fazóně, která ovšem není nikterak slabá, či dokonce špatná, ale k tomu, aby Zdeněk konečně prorazil na stupně vítězů, jí vždy nutný kus chybí. A tak je z toho opět standardní umístění ve finále, tentokrát páté místo. Těsně za stupni vítězů skončil Jaroslav Kejř (č.42). Vynikající závodník kategorie Masters, ročník 59 těžce zatápěl svým mladším kolegům. Přesto se věk zastavit prostě nedá a v této konkurenci jeho výkonnost na lepší než čtvrté místo nemohla stačit. Bronz si v této těžké konkurenci vydobyl Robert Smutný (č. 45), jenž své soupeře za ním válcoval formou a tvrdou plností svalových skupin. Zejména jeho póza double biceps zezadu byla pravděpodobně nejlepší z celé kategorie. Přesto se boj o vítězství odehrál pouze mezi dvěma borci, kteří si do toho nenechali moc mluvit. A byl to souboj setsakramentsky těsný, neboť každý z jeho aktérů měl co nabídnout. Tomáš Trojan (č. 77) vyložil na svůj stánek předností exkluzívní pár stehen, jež nesnesly konkurenci napříč celým mistrovstvím. K tomu přihodil úzký pás a dobrou úpravu pokožky. A s tím se jal vyrukovat do boje proti jeho soupeři Láďovi Kurčíkovi (č.95). Ten se opevnil ve své tvrzi vystavěné z mnohem lepší vyzrálosti svalových skupin, lepších zádových a bočních postojů a také evidentního entuziazmu z opětovného soutěžení. Řež to byla lítá a nemilosrdná, a kdyby v ní vyhrály obě strany, nikdo by nemohl říct ani popel. Osobně se domnívám, že Láďa strhl vítězství na svou stranu především díky lepším zádovým postojům a mnohem bojovnější prezentaci. Tomáš Trojan tedy skončil druhý a jistě spřádá plány na odvetu, která se koná již tuto neděli na MČR v Praze. Už teď se těším. Absolutní vítěz Tak to už byla jenom formalita podobná vydání občanky při završení věku, kdy už vás nikdo nezavře za vaší kopulaci. Láďa Kurčík vystoupil na pódium, nechal nás, pamětníky, zavzpomínat na staré dobré časy prostřednictvím jeho typického pózování a převzal si cenu. (ale to už jsem viděl jenom ze záznamu) Nechci se tu rozepisovat o hollywoodském comebacku legendy, neboť to se dobře poslouchá aktérovi, až když mu je někde mezi 70 lety a smrtí, ale bylo to fajn. A navíc si to šetřím na reportáž z M ČR. Pořadatelé Kluci z Kutné Hory, Petr Rychtár a Pavel Cháma jsou především hodně fajn týpci. Ovšem mnohem důležitější pro Svaz kulturistiky je to, že z nich rostou vynikající a stabilní organizátoři soutěží. Jak už jsem několikrát naznačil, nebyl jsem na této soutěži po celou dobu, ale z ohlasů od závodníků jsem nezaznamenal jedinou výtku na adresu pořadatelů. A to je snad největší důkaz dobře odvedené práce.