Mistrovství Čech 2013

Po letošní zbytečně dlouhé zimě, jsme se my, příznivci kulturistiky, fitness a všeho toho okolo, dočkali první mistrovské soutěže ročníku 2013.

Tím bylo Mistrovství Čech mužů a žen v kulturistice, bodyfitness a bikiny. Soutěž se konala pod hlavičkou  Body Fit Club Hradec Králové, ale v reálu ji měli pod palcem nadšenci z  kulturistického oddílu v Nechanicích, kde také v místním kulturáku soutěž probíhala. Nutno říct, že soutěž měla vynikající a bouřlivou diváckou kulisu, skoro jako za starých dobrých časů kulturistiky. Zároveň podotýkám, že jako u mnohých kulturistických soutěží se i na této sponzorsky podílela značka Extrifit cenami pro vítěze, ale také drobnými dárky pro diváky.

Ale teď už k samotné soutěži. Pokud jsem učinil zmínku o starých dobrých časech kulturistiky, tak je dobré druhým dechem dodat, že se na dobré časy zase začíná blýskat. Svědčí o tom vzrůstající počet závodníků v kategoriích, přičemž především ženy tu emancipaci vzaly vskutku z gruntu, vtrhly do posiloven a výsledkem je hojný počet závodnic v kategoriích bodyfitness a bikin. DSC_0425
Kategorie bodyfitness do 160 cm

Předchozí věta se ale netýká žen malého vzrůstu, neboť v pidi kategorii (ve smyslu, co je malé, to je pěkné) soutěžily pouze tři ženy. Zatímco na vítězce Veronice Zobačové (č. 74), jenž je již ostřílenou závodnicí této kategorie, se shodli rozhodčí vcelku jednoznačně, tak o druhé, resp. třetí místo se rozhořel velmi vyrovnaný boj. Svedla ho mezi sebou Renata Křemenáková (č. 10) a Markéta Seifertová (č. 13).  A byl to boj natolik těsný, že zrovna v kategorii bodyfitness, kde rozhoduje i mnoho jiných faktorů, než je jenom svalová připravenost, definice a podobně, nedokážu přesně říct, proč byla Renata K. druhá a Markéta S. třetí.
Kategorie bodyfitness do 164 cm

Zde se nám počet účastnic navýšil již na šest, přičemž tou šestou byla bohužel Jaroslava Brzáková (č. 91). Největší slabinou, která ji odsunula na šesté místo, byla nedostatečně zpracovaná dolní polovina těla. Vrškem se naopak mohla rovnat i závodnicím o několik míst výše. Taktéž Luďka Burdová (č.62) zaostala za svou formou z Pražského poháru. Její svalový reliéf byl měkký a nevýrazný, plusem však nadále zůstává působivá silueta postavy a předpoklady do budoucna. Lucie Kačírková (č.25) bude muset zapracovat na větší tvrdosti svalových partií a sebeprezentaci. Poté se s ní však bude muset počítat na lepší než „jen“ čtvrtá místa. Vcelku jednoznačným třetím místem byla ohodnocena forma Lucie Jakešové (č.47). Lucie měla dost jasný náskok na své pronásledovatelky, ale první dvě místa ohrozit nemohla. Na své úspěšnější sokyně ztrácela především v kvalitě svalového povrchu. Dalším, domnívám se, že negativním elementem byl nevhodný výběr černých, základních plavek v prvním, velmi důležitém kole. Problémem byl tvar a nepřiměřená velikost vrchního dílu plavek, který působil poněkud rušivě a trochu rozhazoval dojem při vzájemném porovnávání. Nicméně ani tento detail nemohl mít vliv na souboj o prvenství v kategorii mezi Milenou Koudelkovou (č. 70) a Irenou Wildmanovou (č. 19). Tento boj byl nesmírně vyrovnaný a výkonnostní rozdíly byly skutečně mizivé. Irena W. se zdála být tvrdší a pevnější než její největší konkurentka s o trochu lepšími zádovými postoji. Milena K. měla zase o něco více svalové hmoty, ale také o chlup širší pas. A i když jsem si myslel, že vítězství si odnese Irena, koncensus rozhodčích zněl nakonec opačně a o prsa severokorejské gymnastky zvítězila Milena Koudelková.
Kategorie Bodyfitness nad 164 cm

V této kategorie bodyfitnessové šílenství žen dostoupilo vrcholu a na pódium nechanického kulturáčku napochodovalo 16 pěkně stavěných žen. A nutno podotknout, že ne úplně rozlehlá plocha pódia s tím měla co dělat. Vybrat nejlepší šestici soutěžících, byl vskutku nelehký úděl rozhodčích. Navíc při obrovské vyrovnanosti středu startovního pole. Z tohoto úhlu pohledu je účast ve finále a šesté místo v něm vynikajícím úspěchem. Právě na tomto šestém místě se umístila Veronika Žižková (č. 9). Z mého pohledu nejženštěji působící závodnice ve finále. Upoutala vystupováním, pěkným V-tvarem trupu, ale tyto faktory se pomalu stávají již standardem a k vyššímu umístění nevedou, a proto je třeba přidat na ostrosti svalového reliéfu. Pokud mám skutečně nějaký problém s umístěním závodníka, nebo závodnice na M Čech, tak je to páté místo Gabriely Gabrielové (č. 95). Viděl jsem jí mnohem výš! Vždyť to byla právě Gabriela, kdo se nejvíce blížil svojí typologií, připraveností a pojetím bodyfitness pozdější vítězce kategorie. Jedinou příčinou jejího „špatného“ výsledku mohl být fakt, že byla velmi málo průbojná, což v kombinaci s malým pódiem a umístěním zcela na kraji řady mohlo znamenat, že ji někteří rozhodčí jednoduše přehlédli. I to se v početně hodně obsazených kategoriích stává. Pokud jsem se zmínil o Veronice Žilkové coby nejženštějšího typu, tak Jana Hartmanová (č. 31) na mě působila zase nejsportovněji. I ona svedla svůj těsný minisouboj s Jitkou Čtvrtečkovou (č. 5) o třetí místo, ze kterého o jeden jediný bod vyšla lépe právě Jitka Č. Možná strhla své vítězství na svou stranu nejlepším břichem v kategorii. Na Janu H. tedy zůstalo místo čtvrté. Dlužno však dodat, že 1 bod v kulturistice je asi takový rozdíl jako internetové spojení středoafrické vesnice s kubánskou venkovskou usedlostí. Tedy žádný. Druhé místo se stalo kořistí Rii Hrušovské (č. 2), která vítězku kategorie sice převyšovala svalovými objemy, ale ne tak pěkným V-tvarem trupu, jakým disponovala Šárka Picková (č. 44). Šárka P. je reprezentantkou ČR v této kategorii a na jejím výkonu to bylo znát. Uzoulinký pas, výrazný V-tvar, perfektní připravenost, to vše dohromady nedalo navzdory trochu subtilnější stavbě těla soupeřkám šanci a k titulu ve výškové kategorii přidala Šárka Picková i titul Absolutní mistryně Čech v Bodyfitness.
Bikiny

Přiznám se, že pokud jsem trochu tápal v hodnocení bodyfitness, tak na rovinu říkám, že hodnocení  bikin je pro mě španělskou vesnicí. Moje hodnocení se omezí maximálně tak na šovinistické „Jo, ta je fakt pěkná“, nebo „Ta by měla ještě shodit“. A tomu nechci přítomné čtenářky z řad závodnic vystavit. Přesto i tato kategorie nabírá evidentně na popularitě a startovalo v ní 13 závodnic. Já se z pozice redaktora Extrifit.cz zmíním především o závodnicích Extrifit Clubu, Monice Kubové (č. 90) a Monice Mlejnkové (č. 42). Pro obě tato soutěž představovala jejich soutěžní debut a obě Extrifit Clubu udělaly pěkné výsledky v podobě osmého a šestého místa. O závodnících Extrifit Clubu se ještě zmíníme v samostatném článku, tak pojďme prozatím dál. Jak už jsem řekl, přesné příčiny toho, proč ta která závodnice skončila tak, jak skončila, si nedovolím odhadnout a vzhledem k tomu, že dobrá polovina závodnic jsou partnerkami našich známých reprezentantů, si nechám poučky z prvních řádků raději pro sebe. Ovšem nebudu vám dlužen pořadí z finále. Eva Nutilová  (č. 96) obsadila místo páté, čtvrtá byla Miroslava Mikanová. Stupně vítězů si mezi sebe rozdělily Valerie Peršina (č. 18), druhá byla Julie Wohaková (č. 52) a vítězkou se stala Veronika Szalayová (č. 72). Pokud se podíváte na oficiální stránky Svazu kulturistiky, zjistíte, že bodové rozdíly jsou tak nepatrné, že byste je z monitoru ani nepřečetli. Znamená to jediné. Buď je tato kategorie tak strašně vyrovnaná, nebo mají rozhodčí stejná měřítka jako já. :-)
Klasická kulturistika do 178 cm

Páté místo ve finále získal David Zajtler (č.3) Masivní typ s velmi solidním svalovým objemem. Ten si přenesl i do dne soutěže, ale forma mu tak úplně nevyšla. Zhruba o měsíc počítám. O třetí, resp. čtvrté místo se střetli Pavel Svinka (č. 78) a Pavol Csorba (č. 75). Oba dva zhruba stejných svalových objemů, oba dva přiměřeně stejné formy. V tomto ohledu vyrýsovanosti se zdál být přece jen o něco málo lepší Pavol C., byť v zadních pózách se jevila situace opačně. Přesto rozhodčí upřednostnili Pavola C. před Pavlem Svinkou a bronzová medaile patřila závodníkovi se zahraničním jménem. Stříbrnou medaili pro sebe uzmul Michal Křivánek (č. 43). Michal již začíná být poměrně známým jménem této kategorie a po malých krůčcích se zlepšuje. Přesto jsou tam pořád dost zásadní rezervy ve vyrýsovanosti, byť ve svalových objemech se může rovnat vítězi. Bohužel, jenom co se centimetrů týče. O srovnatelné kvalitě nemůže být řeč. Na rozhodnutí, kdo bude vítězem této kategorie, muselo úplně v klidu stačit rozhodčím takových 4-6 sekund. Tedy doba, za kterou urazí Bohumil Štěpánek (č.81) cestu ze zákulisí a zaujme základní postoj. Pak už se mohl psát diplom. Bohumil, zdá se, byl jediný, kdo měl jasnou představu, jak by měl vypadat úspěšný kulturista kategorie klasické kulturistiky. Vysekaný s vypruhovanýma nohama, tvrdý, ostrý jak úřednice na finančáku. Přitom všem symetrický a dostatečně svalnatý v rámci váhových limitů. Jasný favorit pro MČR.
Klasická kulturistika nad 178 cm
 
Šesté místo obsadil pěkně stavěný, symerický Ladislav Nový (č. 29). Neměl však ani potřebné objemy, ani vyrýsování na to, aby prorazil výše. Páté místo vybojoval Peter Lissnik (č. 24), který měl solidně osvalený a rozvinutý vršek těla s pokulhávajícím rozvojem nohou a slabším vyrýsováním.  Obdobný problém měl i Jiří Heřman (č. 39), avšak ten bodoval alespoň velmi vydařenými bočními pózami, kde působil skutečně velmi mohutně. Ale opět… to vyrýsování… To bylo naopak nejsilnější stránkou Filipa Pospíšila (č. 73) na místě třetím. Předvedl druhou nejlepší formu kategorie a první nejhorší pózování kategorie. Zejména neschopnost roztáhnout široký sval zádový ho opovážlivě limitovala v dobrém výsledku. Alespoň v dobrých bočních postojích doháněl, co se dalo. Forma Radka Maršálka (č. 7) mě donutila najít ve wikipedii nejsušší oblast na zeměkouli. Mělo by to být místo jménem Iquique, a počítám, že tam strávil Radek posledních půl roku. Radek působil neuvěřitelně vysušeným, šutrovatě tvrdým dojmem, což by bylo za jakýchkoliv podmínek jedině dobře, kdyby mu to ale neznemožňovalo pózovat, resp. závodit. Takhle jsem každou minutou očekával Radkovu smrt a rozhodčí měli pravděpodobně stejné pocity. Proto Radka raději vyvolali jenom jednou, k čemuž jim pomohlo i to, že Radek z pódia zničehonic na notnou chvíli zmizel. Přesto pořád platí, že na MČR bude Radek platit za horkého kandidáta na titul. Pokud jsme už u těch zeměpisných znalostí, měli byste také vědět, že nejdeštivější místo na zemi je Cherarapungi, což je pro změnu oblast, ze které se vrátil Petr Rychtár (č. 8). Tak strašně z něj teklo, že by to dokázal znova napodobit už jen rozbitý požární hydrant. Nicméně Petr, navzdory špatnému odvodnění působil v této kategorii vyloženě monumentálně. Jako obr bohatýr! Nadprůměrné objemy, sympaticky bojovné vystupování a symetrie postavy mu proto zajistily při jeho soutěžním debutu titul Mistra Čech.
Reportáž z váhových kategorií přineseme již zítra.