MILAN OBOŘIL: Mám rád tvrdé a těžké tréninky

MILAN OBOŘIL: Mám rád tvrdé a těžké tréninky

Pavel Vacek | . .
Milana Obořila jsem poprvé výrazněji zaregistroval až vloni. To bylo v době, kdy jsme s Extrifit Teamem navštívili Soustředění talentované mládeže 2012 v Rumburku. Tam se mi v besedě s týmem svěřil, že si dal 8 odměrek E.Noxu naráz. K téhle bláznivé myšlence ho vedla dosavadní zkušenost s jinými značkami, které mu pravila, že to s účinností doplňků nebude tak horké při doporučeném dávkování. V tomto případě se však se zlou potázal. Sice dokázal odjet dle jeho slov brutální trénink, ale následné pocity plynoucí s extrémního překročení doporučené dávky jsou jistě zážitkem, který by si rád odpustil. Jeho seznámení s naší značkou bylo tedy důkladnější než by si sám přál. Zbytek už je, jak se říká, historie. Milan pár týdnů na to zvítězil na MS juniorů v kategorii klasická kulturistika a rázem se tak zařadil mezi zajímavé mladé kulturisty s výraznou perspektivou. Letos jsem se vydal na toto soustředění též. A byl jsem doslova šokován extrémním zlepšením Milana Obořila. Je jasné, že o tomhle chasníkovi z Moravy ještě dost uslyšíme…   522100_371061239604580_522688679_n – kopie
Ahoj Milane, my jsme spolu vedli rozhovor na tomto místě přesně před rokem. Co se za tu dobu událo nového?
Určitě jsem nabral nějaké to kilo navíc. Když jsme zde před rokem dělali ten rozhovor, měl jsem tak 89-90 kg, teď jsem skončil na 97 a momentálně mám dnes 94-95 kg po 2 týdnech diety.

Ty jsi ale již ve velmi dobré formě. To znamená, že se držíš celoročně ve formě, pokud si shodil pouze 2 kila? Ano, já jsem takový plus mínus celoročně. Na soutěž shazuji tak 6-7 kilo. Pokud někdo sleduje můj videolog na Ronnie, tak v tom prvním díle jsem ještě nebyl ani v dietě. Takže si stravu hlídám tak nějak celý rok. Mě se nelíbí kulturistika praktikovaná tak, že jsi pěkný na závodech a pak po zbytek roku jak tlusté prase, u kterého nepoznáš, že cvičí. Samozřejmě, ten měsíc po závodech je to takové všelijaké, nateče do tebe voda, je to oteklé, ale to je brzy pryč. Takže se snažím nějak vypadat už jen proto, aby když se někde prezentuji jako Mistr světa, tak aby si někdo neřekl: Tohle že je jakýsi mistr světa? Jak se to pozná? IMG_0342
Minule jsi mi říkal, že vykonáváš fyzicky namáhavou práci. Ještě ji máš?
Ano, ještě pořád tam pracuji, ale po Mistrovství světa bych tam chtěl skončit. Tento celý rok jsem to dělal tak, že jsem chodil do práce a abych si vydělal na doplňky, tak jsem chodil ještě po odpolednech trénovat lidi, pak sebe atd.. Takže jsem přilétl z práce, rychle do sebe něco hodil, zároveň si udělal jídlo na druhý den, trénoval lidi ve fitku a pak už je to ve vlastním tréninku náročné. Takže má myšlenka je, domluvit se stávajícím zaměstnavatelem na externí spolupráci. Naučil jsem se kreslit technické výkresy a ty bych mohl dělat i doma. Takže bych tuto práci vykonával externě přitom mohl  i nadále trénovat mou klientelu ve fitku. Akorát v méně zběsilém životním tempu. A tím pádem bych měl více prostoru pro své tréninky a regeneraci.

Tvým trenérem je i nadále Láďa Pajič? Ano, s ním i nadále spolupracuji. K oboustranné spokojenosti doufám.

Udělali jste nějaké změny, pokud říkáš, že jsi přibral? Změn tam bylo plno. Vlastně pořád je můj trénink jedna velká změna. On mi dělá každé 2 měsíce nový trénink, takže já za ním pravidelně jezdím na konzultace a tréninky a on se na mě podívá, řekne, jo tohle je ono, tohle nesedí, tohle musí pryč, tady přidáme atd.. A na tyhle postřehy staví nové tréninkové plány. Ale snažíme se, aby to bylo pořád vyvážené. Aby nerostlo jenom něco, ale bylo to pokud možno co nejsymetričtější a nejkompletnější. IMG_0343
Viděl jsem nějaké tréninky pod vedením Vládi. Bývají často vedeny za zónu bolesti a vyčerpání. U nás na webu nedávno proběhla dlouhá diskuse o tom, zdali je přínosnější cvičit do selhání, nebo v přesně vypočítaném modelu končit před vyčerpáním svalů. Jaký máš na to názor ty?
Já jsem typ, co má rád ty hardcore tréninky vedené až do selhání, kdy to musí bolet, musím jít nadoraz až skoro do omdlení. Nevím, jestli je to dobře, ale já to mám takto rád. Kdybych věděl, že cíleně jsem neudělal 2 opakování, na které jsem v pohodě měl, bral bych to jako ošizenou sérii a dost by mě to žralo. Přirozeně cítím, že mi to takto funguje a vyhovuje mi to víc, než kdybych měl končit před selháním. Ale i v tomto má velký vliv Vláďa, který mi třeba řekne: teď to pojedeš takhle, dáme těžší váhy, méně intenzifikačních technik, aby si tělo nezvyklo a aby ty speciální techniky zase zabraly příště. Každopádně mám radši ty „pálivé“ tréninky.

Takže neděláš ty tréninky s jasně určenou váhou pro pevně daný počet opakování a sérií? Ne. Já mám každý trénink jinou váhu. V tomto se snažím naslouchat svému tělu. Teď jsem jel dřepy s 200 kg, ale není to pro mě podmínka, že musím jít nutně další trénink zase 200 kilo se stejným, nebo vyšším počtem opakování. Prostě když jsem měl náročný den v práci a ta síla tam zkrátka není, nebudu se nutit do takových vah. Myslím, že to je více o zranění, než užitku. V tomto ohledu jsem dost flexibilní. Když to nezvládnu, dám si prostě bez nějakých výčitek méně kilo a snažím se například o precizní procítění, nebo jinou techniku. Ale téměř vždy až do selhání.

A jaký je tvůj tréninkový split? Většinou cvičím 2+1 a v přípravě na závody přecházím na 4+1. Ten 2+1 dělám především proto, že mám rychlý metabolismus a při větším zatížení okamžitě pálím svaly. IMG_0345
Rozlišuješ nějak roční fázi tréninku? Takové to obligátní rozdělení na objem a rýsování?
Rozlišuji to pouze tím, že přecházím na split 4+1. Váhy ani cviky se nemění. Pořád se snažím o velké váhy a tvrdé tréninky. Určitě nepřecházím na menší váhy s více opáčkami. To ne.

Ty jsi byl, resp. jsi, Mistr světa v klasice a nyní přestupuješ do normální kulturistiky a ještě do open kategorie. Není to příliš výrazná změna? Lidi se mě ptají, jestli to není velký skok, ale já nemám moc na výběr. Přišlo mi blbé nabírat jenom 1-2 kila svalů a narvat to do 75 kg kategorie, protože loni jsem měl 74 kg a to mě musel Vláďa o 2 cm natahovat, abych se tam vešel. Takže jsem to rozjel, co to šlo a zkusil tam naplácat, co nejvíce kilo. Plán byl takový, udělat ze mě co největšího chlapa i s výhledem do budoucna. Jednou chci být velký, tak je zbytečné obětovávat kilogramy hmoty kvůli kategorii.
Jak bys chtěl na MS dopadnout, sleduješ nějak konkurenci? Já se snažím nesledovat konkurenci. Když jsem to dříve dělal, akorát mě to nervovalo. Na fotkách vypadá někdo hůř, někdo naopak super než ve skutečnosti. I já když posílám fotky ke konzultaci Vláďovi, tak mě furt stahuje cukry a pak, když k němu dojedu, tak mi řekne, jak vypadám stažený a plochý a zase to doháníme. Takže to je kolikrát na foťákovi než na postavě.  Jinak jak bych tam chtěl dopadnout…? Samozřejmě bych tam chtěl vyhrát. Každý jede na soutěž vyhrát, ale stojím nohama na zemi a nevím, kdo tam dojede. Já pro to udělám 100%. Pojedu tam s pocitem, že jsem do toho dal všechno. A buď se mi to vyplatí, nebo ne. Určitě bych rád byl ve finále a už jenom to, že loňský klasik bude v open kategorii mezi mastodonty ve finále, by byl pro mě velký úspěch. IMG_0346
MS je letos v Mongolsku. Je to pro tebe problém?
Obrovský. Je to problém. Hlavně finanční. My jsme chvíli uvažovali ještě o Arnoldu, ale přeci jenom MS má v juniorské kategorii pořád ještě mnohem větší prestiž, takže jsme se rozhodli pro start na MS. Ale pokud bych sehnal peníze na svět i Arnolda, tak pojedeme na obě soutěže, ale takhle nemám ještě ani na letenku do toho Mongolska. Tak jasné, že bych byl rád, kdyby to bylo někde jinde. Ale původně to mělo být v Koreji, takže Mongolsko je aspoň o něco blíž.

No, mohlo to být v Severní Koreji, to by byl teprve výlet… Jo, děláme si z toho srandu. Odvezou nás na koníkách do jurty a tam si to někde na poli dáme o medaile. Jako moc nechápu, jak k tomu došlo, že jim dali pořádání MS. Nechce se mi moc věřit, že tam budou mít nějaké dobré podmínky. Já moc dobrých mongolských kulturistů neznám. Zároveň mám dost velký strach z cesty. Letí se do Moskvy, tam se přesedá a letí se do Mongolska. Celkem asi 15 hodin letu. Vůbec netuším, co to udělá s formou, s vodou atd.. Navíc je tam časový posun jako prase a žádný čas na aklimatizaci. Takže z toho mám skutečně velké obavy.  Pokud za tu cestu zateču, tak nemám moc prostoru s tím něco udělat a celá ta příprava, včetně peněz jsou v háji. A výlet si tam dělat nechci. Zase tak atraktivní turistická lokalita to není.
Doma všechno dobré? Přítelkyně tě i nadále podporuje?
Ano. Jsme spolu 8,5 roku, takže ta podpora byla na začátku jenom tak kolem těch závodů. To jsem jí vždycky řekl, že končím. Ale postupem času zjistila, že to ke mně tak nějak patří a teď už pomalu pokukuje po tom, že by zkusila nějaké bodyfitness, nebo něco podobného. Takže třeba z nás bude další závodní pár.

A kolikrát si už končil? Po každých závodech. 

Komentáře: