Lukáš Roubík „Na pódiu už není moje místo!“- 1. díl

Lukáš Roubík „Na pódiu už není moje místo!“- 1. díl

Pavel Vacek | . .

Všichni víme, jak vypadá, všichni víme, kdo to je, ale jaké má názory, které pálí českou kulturistiku, to už ví málokdo. A proto jsem si pro dnešní rozhovor vybral šéfa trenérsko-metodologické komise české IFFB, bývalého závodníka a snad nejznámější tvář ronnie.cz Ing. Lukáše Roubíka. V tomto obsáhlém rozhovoru naleznete nejdůležitější odpovědi, na které jsem se mohl zeptat.

mladez     Jak ses vlastně dostal ke kulturistice?     Do posilovny jsem začal chodit v prvním ročníku na gymnáziu, kdy jsem tam utíkal z domu, kde se v tu dobu naši rozváděli. Velice rychle jsem si oblíbil, že mám něco svého vlastního, kus světa, ve kterém se mohu realizovat, zlepšovat a všechny mé pokroky zde záleží jen na mně a na mé píli. Naši se následně do roka rozvedli a já začal do roka od první návštěvy posilovny závodit. Už tehdy mi kulturistika dala mnoho cenných podnětů do života, protože jsem přímo před očima viděl, že nakolik důsledně k něčemu přistupuji, tak vypadá výsledek. A případný neúspěch zde nemohu svalovat na spoluhráče či okolnosti.   forma   Slyšel jsem, že ti dost pomáhal Petr Weinlich, vídáte se ještě dnes?   Petra v jeho nejlepší formě při zhruba 130 kg jsem potkal hned můj první sobotní večer v posilovně, nikdy na ten pohled nezapomenu, bylo to z perspektivy 60 kg vážícího kluka neuvěřitelné. Petr byl můj první a jediný trenér, nesmírně si jej vážím nejen jako sportovce, který mě hodně naučil po metodické stránce, ale i jako jednoho z nejlepších lidí, které jsem kdy poznal a mám ho opravdu moc rád. Dnes se vzhledem k tomu, že žiji v Praze a v Brně, vídáme jen 1-2x do roka, protože Petr v Karlových Varech vlastní a vede nejlepší fitness centrum v západních Čechách, Sportstudio Prima. Při každém našem setkání mám stále nostalgickou slzu v oku. Pamatuji se, že jsem vždy jako mladý kluk chtěl rychlou a dobrou radu - \"přiberu rychleji po doplňku A nebo doplňku B\"? Na takovou otázku vždy reagoval Petr 20min přednáškou o výživě, tréninku a metabolismu a já jsem si říkal, že tohle přece nechci slyšet, že chci slyšet, co si mám nyní koupit. Ale díky takovému vedení jsem se naučil už v poměrně mladém věku na vše dívat z komplexního pohledu a nepřikládat nesmyslně jakékoliv tréninkové metodě či novému suplementu převratné účinky.     Kdy začala tvoje spolupráce se serverem ronnie.cz?     Na Ronnie.cz jsem v podstatě již od začátku, tedy od roku 2002. Prožil jsem si tam nejprve svá pubertální léta jako čtenář, kdy jsem se v nějakých 16 letech často a rád v diskusích hádal s argumenty, že já jsem mistr ČR v dorostu a musím to přece vědět nejlépe :-) a během let postupně dospěl a dostal se do pozice redaktora. K tomu došlo tak, že během soustředění před mistrovstvím Evropy juniorů v Bolaticích u Opavy v roce 2007 jsem přes obrovskou únavu a dvoufázové tréninky na diskusním fóru dělal fotoreportáž, jak to na soustředění vypadá. Tehdy byl takovýhle zákulisní pohled na kulturistiku na českém internetu docela hit a nějak se ukázalo, že mám reportérského ducha a ostatní čtenáře to hodně baví. Takže když jsem pak udělal ještě několik fanouškovských reportáží např. z GP PEPA Opava či Sedlčanského strongmana s mým prastarým foťákem na tužkové baterky, které se ale ostatním čtenářům na fóru líbily, nabídl mi v létě roku 2008 majitel Ronnie.cz Martin Jebas, zda bych nechtěl dělat redaktora a rozhovory a reportáže přímo pro mainweb s kompletním vybavením. Dodnes jsem Martinovi za tuhle šanci nesmírně vděčný. Není asi tajemstvím, že jsem po zmíněném soustředění s neuvěřitelně nesmyslnými tréninky dostal poměrně vážné srdeční problémy na další rok a půl, takže mi tato šance při náhlém nuceném odchodu do kulturistického důchodu vrhla novou krev a energii do žil.   542_21_th   Co tě na práci redaktora nejvíce baví?     Zejména ten kontakt s podobně zapálenými lidmi a možnost se něco přiučit, získání nových metodických zkušeností přímo od nejlepších závodníků v ČR a tmelení českého kulturistického prostředí. Zamlada si pamatuji, že na závodech byli všichni strašně zamračení a vážní, v seniorských kategoriích se řada soupeřů, kteří spolu i několik let závodili, často osobně neznali. Dnes do zákulisí člověk vlítne s kamerou, pozdraví se s jedním, zavtipkuje s druhým, třetího nového jim představí, obecně mi přijde, že tyhle reportáže přispěly hodně k tomu, že se začali znát více závodníci mezi sebou a tím se více respektovat a současně, že se soutěžní kulturistika dostala blíže fanouškům. Od začátku, co jsem rozhovory dělal, jsem vždy dával k článkům mimosoutěžní fotografie, což se nejprve několikrát závodníkům nelíbilo, ale vždy jsem se jim snažil vysvětlit, že pro běžné lidi je odvodněný závodník natřený barvou od nich strašně daleko a hned tento rozdíl přisuzují dopingu, zatímco pokud se ke článku dají \"civilní\" fotografie a fotky z tréninku či s jídlem, hned se každý chytne za nos a řekne si \"safra, takhle nevypadám, ale ani zdaleka takhle tvrdě necvičím a kvalitně nejím\". Kulturistika je sice individuální sport, ale myslím si, že je i přesto nesmírně důležité táhnout za jeden provaz, předávat si zkušenosti, setkávat se spolu se závodníky, být zkrátka součástí jednoho hnutí. Proto jsem ještě za studií začal v Brně pořádat tzv. \"Freimen\'s training day\", ze kterých se po třech dílech s rostoucí oblibou staly \"Ronnie\'s training day\", kdy se již poměrně velká parta 30 lidí vždy sešla v nějakém hostitelském fitku, kde se pro ně udělal seminář s místní osobností a následně byla objednaná po společném tréninku dobrá steaková hospoda. To jsem měl hodně rád, bohužel na to teď není už příliš času, ale koukal jsem, že jste v tomto směru převzali otěže na Extrifitu Vy, tak jen tak dál! 2010-10-26_8goU7EzrTxzePMm_4   Tipneš si, kolik jsi už cca udělal rozhovorů?     Při pohledu do redakčního systému to zatím bylo 50 rozhovorů s českými a slovenskými závodníky. Mám velkou radost, že kromě zmíněných metodických znalostí, ke kterým jsem se díky rozhovorům již v poměrně mladém věku dostal, jsem díky těmto rozhovorům a reportážím získal i mnoho dobrých známých a přátel, kterých si velice vážím, např. Michal Sitter, Štefan Havlík, Jan Roško, Jan Kubík, Tomáš Bureš a další. Tehdy při škole to byla nádherná práce, bohužel na to nyní s prací a povinnostmi ve vedení SKFČR již není téměř čas vzít auto a vyrazit na 2 týdny za závodníky po ČR.   Kdybys měl zmínit jeden rozhovor, kterého si opravdu vážíš, jaký rozhovor by to byl?   Měl jsem asi obrovské štěstí na lidi, protože skvělé bylo poznat a mluvit se všemi sportovci.  Velice rychle jsem si na začátku reportérské kariéry všimnul, že čím úspěšnější závodník, tím byl lepší a příjemnější i jako člověk. A vzhledem k tomu, že jsem rovnou od začátku měl tu čest dělat rozhovory s nejlepšími závodníky ČR, poznal jsem rovnou i mnoho skvělých lidí, kteří mě hodně naučili a s mnohými jsme se spřátelili, jak jsem říkal již výše. Ono pokud je někdo mnohaletý závodník a mistr Evropy nebo světa, pozve Vás domů a Vy vidíte, že je to naprosto normální člověk, který má práci, rodinu, běžné starosti apod. a chová se naprosto příjemně a skromně, působí pak rozpačitě, když potkáte nějakého začínajícího závodníka s prvním titulem mistra ČR, který sice ne přímo k Vám, ale k jeho okolí mluví spatra, tak si pak říkáte, jak je to legrační. Nicméně nejvíce si vážím rozhovoru s mým dětským idolem Kevinem Levronem a mého rozhovoru se Štefanem Havlíkem v Bratislavě, protože je to neuvěřitelně příjemný a pohodový člověk, se kterým je legrace. Nejvíce jsem se pak naučil při rozhovoru s Viktorem Hellem, který na Ronnie.cz vyšel v nezkrácené podobě ve 4 dílech! Lukáš Roubík   V uplynulých dnech ti vyšla tvoje první kniha s názvem Příprava soutěže v kulturistice od A až do Z  . Co tě motivovalo knihu napsat? A myslíš si, že se díky tvojí knize více zaplní soutěžní pódia?     Metodické články o přípravě na soutěž jsem původně začal psát hned několik měsíců po tom, co jsem přestal soutěžit již v roce 2007, na tehdejších stránkách Milana Šádka kulturistika.net, které byly určené pro mládež. Během jedné sezóny se ale tento můj seriál článků o přípravě na dorostenecké a juniorské soutěže stal velice oblíbeným nejen mezi mládeží a prakticky na každé soutěži, kterou jsem jako redaktor posléze navštívil, mě vždy zastavilo několik seniorských závodníků s tím, že se chystali podle těchto článků a postupně mě přímo či nepřímo přiváděli na myšlenku, že bych měl napsat komplexní publikaci určenou pro všechny výkonnostní úrovně závodníků. Nemyslím si, že dosud chybějící podobná publikace by byla příčinou klesajícího počtu závodníků, ale na druhou stranu si myslím, že to mnoho kondičně trénujících sportovců, kteří o soutěží uvažovali, přiměje se opravdu na soutěže nachystat, protože budou v ruce mít kompletního průvodce. Zároveň je kniha ale určená i pro zkušené závodníky a rád vysvětlím na příkladu proč. Je bohužel často pravdou, že i velmi dobří závodníci, kteří se díky své genetice dostali výkonnostně velice daleko, už po letech rutiny nepřemýšlejí nad tím, jak se dále zlepšit, skrze vyzkoušení nových tréninkových metodik či výživových postupů ale tím, jakou novou kombinaci suplementů do přípravy zařadit. Když se jich následně zeptáte na trénink, a nyní mluvím např. o členovi Extrifit teamu, často zjistíte, že byl do té doby posledních 10 let beze změny. A jsme zase u komplexnosti, na jakékoliv výkonnostní úrovni od nováčka po reprezentanta se nejde zaměřovat extrémně jen na efekt tréninku (nováček) či jen na efekt suplementace (pokročilí závodníci). Je nutné hledat další impulsy ke zlepšení i v oblasti tréninku a výživy. To je ostatně důvod, proč se vždy tolik profesionálních kulturistů skokově zlepší v rukách někoho ze zkušených trenérů během několika měsíců - jejich genetika je dostala velice daleko, ale pro 100% naplnění potenciálu je důležité šokovat a stimulovat tělo nejen užíváním každého suplementu na seznamu, ale i novou periodizací a návazností tréninků, výživovými postupy apod.   Jsi předseda trenérsko-metodické komise Svazu kulturistiky a fitness České republiky. Ve svém článku s názvem Kam směřuje česká kulturistika uvádím, že dnes nacházíme negativní fenomén poklesu závodníků na soutěžích. Co proti tomu konkrétně ty budeš dělat, aby česká amatérská kulturistika povstala z popela jako bájný Fénix?     Tento trend je bohužel viditelný i ve všech ostatních příbuzných sportech a světová i naše federace se proti tomu snaží bojovat jak vznikem nových a veřejností velice dobře přijímaných kategorií a soutěží (bikiny, kondiční a klasická kulturistika), tak konkrétně já od roku 2008 pořádáním každoročních srazů závodníků a soustředění talentované mládeže i výukou v trenérské škole a konečně i touto publikací. Vzdělávání a výchova mládeže a začínajících závodníků je extrémně důležitá. Hlavním důvodem, proč soustředění už 5 let pořádám za asistence Milana Šádka je skutečnost, že když jsme my byli začínající dorostenci, víkendová soustředění pořádaná jednou za rok, které dříve dělala tehdejší předsedkyně komise mládeže Bára BenešováMartin Novotný, nám za 2 dny dala více znalostí a zkušeností, než všechny \"dobře míněné\" rady starších lidí z posiloven či článků z časopisů za celé předešlé 2 roky. Proto s Milanem cítíme velikou vnitřní povinnost předávat tyto znalosti dál tak, jak jsme je tehdy před lety sami dostali a velice nám pomohly.   13467_1

Komentáře: