Kritizovat ano, ale...

Kritizovat ano, ale...

Pavel Vacek | 11. 11. 2015

Mám rád kritiku. Myslím, že tvrdá, ostrá kritika bez servítků vás posune k cíli mnohem rychleji a lépe, než uznalé plácání po ramenou a patlání hektolitrů medu kolem úst. Anebo dokáže upozornit na nedostatky, které zbytečně kazí jinak dobrý dojem. Ostatně, pár borců už by mohlo vyprávět. Všichni do jednoho se však shodli, že slyšet napřímo řečená slova je lepší než chození kolem horké kaše se slovníkem stávajícím z ehmm, asi, možná, chtělo by, bylo by fajn a mohlo by se. Ale má to jeden háček. Pokud má kritika pomoci, musí být dobře míněná, k věci a konstruktivní. A to není vždy pravidlem.

Každoročně, když se objeví zpráva z ADV (antidopingový výbor) a následně se objeví tresty, zvedne se vlna kritiky, která poukazuje na to, že svaz je zlý, že má udělat to či ono a hlavně ochránit všechny závodníky. To ale není kritika. To je blbost. Je přece dost divné kritizovat něco, s čímž jsme víceméně souhlasili, nebo ne? V současné době se například řeší, jestli přijmout muslimské imigranty nebo ne. A většinové mínění populace v ČR, nazvěme tu populaci třeba spolkem, se vcelku oprávněně domnívá, že tito lidé, kteří bezesporu potřebují pomoc, díky své víře nebudou v budoucnu respektovat naše zvyky, obyčeje a především pravidla. Navzdory tomu, že do tohoto spolku občanů ČR vstupují zcela dobrovolně. Když tedy někoho berete mezi sebe, chcete, aby se podřídil vám a ne vy jemu. Až na politiky to chápou úplně všichni. Ale ve sportu, konkrétně v kulturistice to podle mnohých má být úplně jinak. Proč? Najednou nemám respektovat pravidla spolku, do kterého dobrovolně vstupuji?

Ani mně se nějaká pravidla nelíbí. Třeba to, že se musí jezdit po dálnici 130 km/hod. Vlastně tohle pravidlo úplně nenávidím a touto rychlostí se pokouším trávit na dálnici pouze minimum času. Většinou jen když zahlédnu blížící se Passat nebo Superb. Zbytek ostatní doby se pohybuji rychleji, a když mě to občas chytne, bodový příděl pevně spjatý s mým řidičákem páchá rituální sebevraždu. Ale ačkoliv se mi to pravidlo nelíbí, vnímám ho. Mám antiradar, mám ty vyčůrané právníky, kteří vás vysekají i z vraždy atd.. Ano, možná je to nemorální, ale zkrátka dělám vše pro to, abych tu hru na kočku a myš vyhrál. A když prohraju, vysolím pár tisíc, škrtnu body, ale hlavně mlčím a chovám se uctivě. Dokonce policistům řeknu nashledanou, což je v onu chvíli projevem čisté idiocie z mé strany. Každopádně respektuji pravidlo, respektuji prohru. Nekritizuji, neb nemám co. Chápete?   Vraťme se tedy ke kritice svazu. Staré a moudré pořekadlo praví, že není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Důvod ke kritice čehokoliv se vždycky najde. Vím, o čem mluvím. Sám jsem byl takový. Chytroprd co všechno věděl, všude byl a všechno znal. Blbeček, co si myslel, že všichni ostatní jsou neschopní hlupáci a on to umí všechno nejlíp. Těžký kritik SKFCR. Standa Pešát, coby bývalý prezident by mohl vyprávět. Kritika jakéhokoliv konání je totiž luxusem těch, kteří nedělají nic. Podle jiného přísloví - kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ale v momentě, kdy se do něčeho pustíte, získáte rázem své vlastní kritiky. Svoje hatery, jak praví moderní slang. Takže když jsme s přáteli udělali soutěž, spustili webové stránky, založili oddíl, závodili a nedejbože nevyhráli, prodávali suplementy, v tu ránu dostáváte ochutnávat své vlastní medicínky. A je úplně jedno, jestli vám 100 lidí řekne, že „to“, co děláte je skvělé, protože vždycky se najde onen chytroprd, podle kterého „to“ nestojí za nic.

A proto, když dnes kritizuji, snažím se nabízet realizovatelné alternativy. Tak třeba když kritizuje někdo ono omezující pravidlo ve vztahu k ADV, měl by říct, kde se vezmou prachy, aby se toto pravidlo mohlo zrušit. Á, už to slyším… Že je třeba najít sponzory, atd…To je pravda. Je tak jednoduché to říct. Slyšel jsem to už mockrát. Pohříchu většinou od lidí, kteří mají často problém zaplatit svůj vlastní podnájem. Takže pokud nemáte v kufříku pěkných pár mega na pár desetiletí dopředu, je tenhle nápad nereálný, takže nanic. Myslím, že Svaz dělá, co může a dělá to, jak nejlépe umí.  

O to víc je musí štvát nepodložená kritika, bez argumentů, bez alternativních řešení. Přesně taková, která zazněla v nedávno publikovaném rozhovoru jednoho našeho předního závodníka. Ten rozhovor jsem nepochopil. Resp. pochopil, ale nerozuměl jsem tomu, proč byl vyřčen a s rebelským patosem publikován a sdílen na sociální síti. V podstatě se v tom rozhovoru vykreslil Svaz kulturistiky coby pozemské filiálka pekla pod hostujícím vedením samotného Lucifera, která má poselství zadupat do země všechny kulturisty této země. Nerozumím tomu. Když se mi v nějakém spolku nelíbí, nelezu tam. To je přesně ten důvod, pro který jsem kdysi odešel závodit do federace NABBA. Vždyť je spousta jiných federací, kde se můžu realizovat. Jenže to má samozřejmě háček. Prestižní soutěže a tím pádem sláva a přitažlivost pro sponzory jsou v IFBB, marná sláva. Takže na jednu stranu jsem členem spolku, dobrovolně přijímám pravidla toho spolku a zároveň druhým dechem říkám, že ti, co ten spolek vedou, na tato pravidla dohlíží, jsou blbci. A aby to bylo ještě pikantnější, chci po těchto blbcích dobrovolnou službu a vstřícnost. Protože abyste se stali skutečně slavnými a respektovanými sportovci, musíte startovat na těch nejlepších soutěžích. A nejlepší soutěže vyžadují souhlas těch, o kterých závodník tvrdí, že jsou neschopní atd.. No jak to asi může dopadnout?

Zkrátka, kritizovat je snadné. Pravděpodobně je to ta nejjednodušší věc na světě, ale dělat něco… hmm, to už je horší. Ale netvrdím, že je vše v pořádku. Je toho spousta co zlepšit. Ale to se musí dělat reálnými skutky, nikoliv prohlášeními v elektronické podobě. Já jsem častokrát polemizoval, nebo rovnou tvrdě kritizoval výroky rozhodčích. Jedni tomu nadšeně aplaudují, jiným to samozřejmě vadí. Když jsem komentoval předloni MČR, nebyl jsem s to, ztotožnit se s verdiktem rozhodčích při vyhlašování absolutního vítěze. A dal jsem to patřičně najevo. Rozhodčí se mohli zbláznit a já letos už nekomentoval. Myslím, že je to tak v pořádku. Nechal jsem se unést a to je špatně. Přesto se mi ten výsledek nelíbí ani dnes. Mám rád kulturistiku s objemnými, plnými, žilnatými a ostře separovanými svaly. Myslím, že vítěz by měl být dechberoucí. Takovou kulturistiku mám rád. A proto jsem se rozhodl, že vstoupím mezi ty, které jsem častokrát za jejich rozhodnutí kritizoval. (pokud tedy udělám zkoušky) A samozřejmě čekám, že mi to třeba dají trochu sežrat a že i mě někdo bude za má rozhodnutí kritizovat. Nicméně pokud chcete prosadit právě tu svou vizi, toto je cesta.

Pokud si tedy myslíte, že Svaz nestojí za nic, že byste to dělali jinak a lépe, kandidujte na prezidenta. Anebo alespoň do vedení svazu. Objíždějte kluby, přesvědčujte je, že právě vy jste ti vyvolení a pak ukažte, jak se to má dělat. To je naprosto legitimní způsob, jak se zbavit toho zlého jha, jež údajně sedí na rozvoji tohoto krásného sportu. Jenže dá to práci. Mnohem větší, než napsat status na facebooku, nebo dát rozhovor do novin.

Komentáře: