Když máš maturitu díky malůvce pastelkou, nemluv mi tu o anabolikách.

Před nějakým časem proběhly maturity a jako obvykle kolem toho bylo hodně povyku. Jednou z povinných úloh, bylo napsat sloh, který by obsahoval více než 3 jednoduché věty.  Studenti si mohli vybrat asi z deseti témat, a jak se dalo čekat, stížnosti, že všechny byly blbé, staré, nemoderní jako samotný obraz od Lady, jehož popis byl jedním z témat, na sebe nenechaly dlouho čekat. Chápu, že popsat rozvernou koulovačku je skutečně zadání, se kterým by se horko těžko popasovala Rowlingová, aniž by si na pomoc nepřizvala Tolkiena, ale mě mnohem víc zaujala jiná věc. A to zkouška z významu textu. Věc se má asi takhle. V zadání se napíše úryvek z nějakého příběhu. Například, že do baru vešel John v modrém svetru, poručil si panáka whisky a kradmo pozoroval stolek v rohu, obsazeným třemi ženami s bujným poprsím. A studenti pak mají na výběr z následujících možností, co vlastně ten text obsahoval.

a) Do baru přišel chlap v kraťasech a dal si Kofolu

b) Holky na lovu čekaly na kamarádku, co šla na záchod.

c) John se přišel zmatlat, jak zákon káže, protože dostal padáka v práci

d) Chlapík v modrém svetru očumoval ženský u stolku v rohu.

Páni..., nepřijde mi to zase až tak složitý po absolvování 13-ti letého studia, ale je. Jak mě o tom utvrzují každodenní příspěvky pod nejrůznějšími články, kde se čtenáři vyjadřují a osočují autory textu z něčeho, co nikdy nebylo napsáno. Vsaďte se, že pokud najdete článek o malebných plážích Thajska, budou pod ním příspěvky lidí, co budou spílat autorovi do asociálů, který se nedokáže vcítit do kůže obyčejného občana, který nemá peníze, protože mu je vzal Kalousek. Nebo Babiš. Nebo někdo jiný, nikdy však jeho vlastní neschopnost. Co to je? Ten člověk přece píše o kokosech a o bílém písku. A já píšu o tom, že členové Extrifit Teamu užívají protein Hydro…

…a dostanu stejně za uši, jako ten romanopisec, který barvitě popisuje přírodní krásy Thajska, aby před manželkou zakamufloval výlet za veskrze městskou a divokou zábavou v Bangkoku. Vsaďte se o váš plat, že pokud kulturista napíše na zeď “ Ráno si dávám Carnitin od Extrifitu, protože mi pomáhá spálit tuk“ strhne se rázem kakofonie výčitek a nařčení ze zaprodanosti, neboť on na miliardu procent ten Carnitin neužívá, páč jede ve všech možných nelegálních spalovačích tuku, co jich jen čínská produkce dokáže vylouhovat z potu osmiletých děvčátek a ten Carnitin je jen reklamní báchorka. Porozumění textu se nekoná.  Aby bylo mezi námi jasno, nehodlám z vás dělat pitomce, nevím, co všechno bere a nebere námi sponzorovaný sportovec. Vím jen, že užívají naše výrobky a jsou s nimi spokojení. A tohle napíšou na zeď. A proč to vím? Inu, vycházím z logiky věci. Objednávají si, co sami uznají za vhodné. Proto asi těžko uslyšíte z úst Sabiny Plevákové pět ódy na gainer G15, když si ho v životě neobjednala. Ale je možné, že je uslyšíte od Petra Petráše, neboť on tu hromadu energie musí doplnit a navíc přibrat. Jenže, marná sláva, málo platný, dneska přece všechno zmůžou steroidy a každý, kdo má ruku o něco větší než je zápěstí Tomáše Kašpara přece sype, to dá rozum… Čím víc to tam pošleš, tím líp to roste, slyšíme od populárních světlonošů pravdy, otevíračů očí, kteří se dušují a mávají zkříženými prsty, že žádné steroidy nepropagují…

Ve skutečnosti jsem takovou námitku schopen přijmout. Ovšem pokud ji nepronáší malý človíček s čerstvě vyrašeným pubickým ochlupením, který zvládne za trénink vyladit playlist do sluchátek, udělat tři ostrý selfíčka, oznámit světu, že má dnes krutý legday a vymáčkout beďar. A takových je většina. Zbytek jsou fotbalisti z Ostravy. Co chvíli mají nutkání napsat cosi o Trenbolonku, i když nemají páru, o co vlastně jde. Klidně by to mohla být značka plastových židlí, nebo ručního šlehače, bylo by to jedno. A tihle znalci nás obviňují z toho, že tvrdíme, že když si vezmete Beef Amino, budete zvedat baráky i s nájemníky jak Kužel, když si letmo cucnete Hydra, pojedete na Olympii jak Vojta, když si potáhnete z Thermogelu, vysoustružíte se do siluety Sabiny Plevákové dřív než vystavíte úmrtní list Jepici. Vážně jsme to někdy někde napsali? Jste blázni? Nebo jste jen zvládli maturitní úlohu z Češtiny zručnou prací s pastelkami a souhrou náhod? Ne, nikdy nic takového jsme nenapsali a v žádném textu toto nenajdete. Píšeme, že Vojta užívá Hydro, protože to je pro něj ten nejlepší protein. Sabina cucá Thermogel, protože má pocit, že jí pomáhá při spalování tuku. Vlasta pije Flexain, protože před ním ho bolel loket a teď ho po pravidelném pití Flexainu nebolí. No a nic víc. Trnem v oku se ale zdá být to, že vy to Hydro pijete taky, ale na Olympii se v dohledné době nechystáte, že? Takže jediné, co vás odděluje od výletu do Vegas, je vagón anabolik, to dá přeci rozum...

Fitness marketing se začíná chytat do pasti dnešní doby. A dnešní doba vyznává průměrnost. Modlou je šeď a neutralita. Snažíme se nikoho neurazit, nenaštvat, se všemi chceme být kamarádi, abychom jim později mohli snáze vrazit kudlu do zad. Politik s jasným názorem je hned nějaký –ista, schopný a úspěšný boháč je zloděj, korupčík a podvodník a tak je lepší nevyčuhovat z řady. Už to tady jednou bylo a byl to jeden z důvodů, proč zvonit klíči. Teď to poptáváme sami. Chceme se nechat vodit za nos ještě víc. A tak ohrnujeme nos nad doporučením špičkových sportovců, ale vítáme rady od lidí, kteří vypadají „normálně“. Je nám jasné, že z proteinu takovéhle svaly mít profikulturista nemůže, ale profi physique už jo. Nepřijde nám divné, že takový „profiestét“, přestože by měl být čistý, nebo alespoň minimálně podpořen, je v offseason zbořený tak, že si marně lámete hlavu nad tím, co vlastně tenhle klučík dělá za sport. Lačníme po informacích z youtubu od borců, co sice umějí na sebe natočit webku, ale na podium to nějak zatím nevyšlo. Z milionu důvodů, proměnlivějších jak aprílové počasí.

Příčí se mi to. Vždycky jsem se pídil po radách od těch nejlepších. Opisoval jsem ve škole od jedničkářů, protože mi to přišlo jako lepší nápad, než vsadit na spolupráci s pětkaři. Když jsem byl nejlepší v posilovně, sedl jsem na autobus a jel do jiného města pro rady k reprezentantovi. A kdyby reprezentant řekl, že mám žrát deset deka hoven, žral bych je a s plnou hubou sraček se hádal s neúspěšným troubou z posilovny, ze které jsem na tenhle fekální výlet vyrazil, abych odrazil námitky o prospěšnosti téhle formy syrečků. A bylo by mi za mák jedno, kolik gramů čeho koluje v krvi toho reprezentanta. Ne, naši kluci nemají svaly a sílu z CFM80, ani z Aminofree, mají je z jejich dřiny, odhodlání, vůle, znalostí a obětavosti pro sport, který dělají. Kulturistika je pro Tomáše Kašpara jeho život. V plném smyslu toho slova. Vojta Koritenský, ačkoliv to tak z jeho videí absolutně nevypadá, je naprosto soustředěný na svůj cíl, čímž je opětovný start na Mr. Olympia. Má totální přehled o každém gramu bílkovin a sacharidů, které přijme a neuhne z plánu ani o milimetr. Dejte mu napít proteinu bez naprosto přesného složení, bez jasných ingrediencí a gramáže jednotlivých složek a uvidíte, co se stane. Mimochodem, v dietě je fanda do extrémního puntičkářství i taková Sabina Pleváková. To je odděluje od méně úspěšných borců. Preciznost, oddanost, soustředění na cíl, tvrdá práce a talent. Nikoliv vagón anabolik, jak se mnozí domnívají. Pokud vám tedy doporučují produkt, je to proto, že jsou s ním ztotožněni a sami ho užívají.  Ale vy radši dáte přednost průměrným tlučhubům, prodejnějším než holky v Asii. Jenom proto, že vypadají přirozeně…

Chceme pracovat s úspěšnými sportovci, máme k nim úctu, víme, že ten běh k cíli je složen z tisíce krůčků, přičemž naše produkty jsou jen některé z nich, ale pokud bude tlak veřejnosti požadovat hobbysportovce, budete je mít. Nejsme Ježíšové, abychom měnili společnost. Jsme výrobci výživy, a pokud vám je příjemnější iluze toho, že závodník Physique vlastně „nesype“ a proto je ta reklama reálnější, budete ji mít. Já ale zůstanu u starého zvyku, poslouchat doporučení od lidí, kteří ví, o čem mluví…