Katka Kyptová - Otevřená a na rovinu-2. díl
Autor: Pavel Vacek
25. 11. 2010
...pokračování z 1. dílu:PV: Jak tedy probíhal ten spor?
KK: Já jsem samozřejmě argumentovala tou lékařskou zprávou, takže mně tedy nabídli, že mě otestují znova. Že udělají průběžné vzorky u mě doma. Třikrát za mnou přijela nějaká paní, z toho dvakrát, když jsem měla menstruaci a ty hormony jsou rozlítaný, ať chceš nebo nechceš a z toho si udělali nějakou referenci pro sportovní komisi, před kterou jsem pak v Praze nastoupila.
PV: To musel být super zážitek.
KK: To bylo něco naprosto děsivého. Tam ty doktoři měli před sebou ty různé lékařské zprávy, včetně mých, tři roky starých záznamů, které jsem jim já sama dodala a pustili se tam do mě. Vyptávali se na roky staré maličkosti, kde, co a jak. Prostě věci, které si v těch lejstrech přečetli 5 minut před tím, ale ty nemáš šanci si je pamatovat. Už jenom proto, že na rozdíl od nich to nepociťuješ jako problém a neřešíš to. Zkrátka tam ze mě udělali úplnou debilku, až jsem se tam rozbrečela. Ten zapisovatel, co tam byl, se mě snažil utěšit tím, že mi říkal, že jakmile tam přijde jakákoliv sportovkyně, tak že to je vždycky stejný.
PV: Takže to nebyla komise, která chtěla přijít na ten fyziologický problém?
KK: No, já myslela, že jo.
PV: Jinými slovy, pokud bys tam přišla jako nesportovec, tak by tam ta snaha asi byla.
KK: Tak. Jenže, když tam přijde holka co něco dělá, tak na ní automaticky nahlížejí s podezřením..
PV: Takže to tedy dopadlo jak?
KK: Já mám naštěstí skvělou doktorku, která s nimi nějak komunikovala a trvala si na svém. Takže oni mi nabídli, že si můžu poslat ten vzorek moči ještě do laboratoře do Německa, kde mi zjistí, z čeho to můžu mít zvýšené. Což tady nedokážou. Jenže jsem si to musela zaplatit. S tím, že pokud to vyjde dobře, tak mi tu částku vrátí.
PV: A to jsi zaplatila?
KK: Já si byla jistá, že jsem nic nevzala, takže jsem si věřila. Jenže jsem neměla peníze a stálo to desítku. Naštěstí mi půjčila maminka Ondry (Čečetky - dlouholetý přítel Katky - pozn. red.), která za mnou stála a chtěla mi pomoci. Takže jsme to zaplatili a tři měsíce jsme čekali na výsledek. Po této době nám přišlo vyrozumění, že si máme zavolat přímo dopingovému komisaři panu RNDr. Chlumskému. Ondra mu tedy zavolal a RNDr. Chlumský, nynější šéf celé exekutivy ADV, mu sdělil, že jsme to vyhráli a že nám posílají peníze na účet.
PV: A poslali?
KK: Jo, to jo. Až na tu komisi, se kterou ale ADV neměl nic společného, se ke mně chovali korektně. Ale tohle prostě není příjemné pro nikoho. Na druhou stranu chápu, že je to jejich práce, nebo třeba i přesvědčení a dělají jen to, co považují za správné. Já pokud bych si nebyla tak jistá, tak bych do toho sporu ani nešla. PV: Víš, že já třeba tuhle story vůbec neznám? Ví o tom někdo, psalo se o tom někde?
KK: No, lidi z mého okolí o tom vědí, ale nikde se o tom nemluvilo.
PV: Já tohle slyším úplně poprvé….
KK:…. Tak, já se s tím nikde nechlubím a ani to nijak nerozšiřuji.
PV: To si ale myslím, že je obrovská chyba.
KK: Tak já nevidím důvod, proč to dál rozebírat. Ale je fakt, že na dopingové listině jsem pořád napsaná.
PV: No a proč tam jsi napsaná?
KK: No, to nevím. Je tam moje jméno a u něj uvedeno, že jsem neporušila pravidla. Přesto jsem mezi těmi „hříšníky“ zapsaná a lidi právě tohle hrozně řešej a mě to docela mrzí. Že jsem na tý listině a tak.
PV: A neuvažovala jsi o tom, že bys to nechala odstranit? Mně by to vadilo. Je to stejné, jako bych byl v registru zlodějů, pak bych dokázal, že jsem nic neukrad, ale stejně bych tam byl napsaný. Jenom s poznámkou, že jsem teda holt nic neukrad.
KK: Já už jsem byla ráda, že to mám za sebou. Ale máš pravdu, určitě nad tím ještě zauvažuju…Ještě nevím. Jak už jsem řekla, oni se ke mně chovali s respektem, tak zase nechci tolik prudit.
PV: Když se ještě vrátím k té zvýšené hladině hormonů, nemyslíš si, že to je nějaké známka talentu?
KK: No, to mi říkaj známí. Ať jsem vlastně ráda, že to tak mám. Že spousta lidí to do sebe hází uměle a já to mám od přírody.
PV: Taky si myslím, že tohle je celé takové nedořešené v tom ženském sportu. Kde jinde by měla žena uplatnit takovýhle dar, nebo řekněme přednost, než ve sportu? A to v jakémkoliv, nejenom v kulturistice. To je jako, když má nějaký chlap klíční kosti metr dvacet, tak je to od přírody v kulturistice výhoda. Má přijít nějaký úředník, který ho nacpe do svěráku, zúží ho a pak to bude hezky v normě?
KK: Přesně. Já to tak mám od přírody a v tuhle chvíli jsem za to ráda. Ale zároveň jsem si vyslechla svoje… PV: A tímhle se uzavřela ta kapitola v IFBB?
KK: Ne to ne, v roce 2005 jsem byla na Nutrendu, ale to byl jen takovej úlet. V Roce 2006 jsem šla na bodyfitness. To jsem se trochu hledala a tápala, kde a v čem budu závodit.
PV: Mimochodem, teď už sis to ujasnila, co budeš dělat?
KK: No, když vezmu bodyfitness tak…. No, je to těžký. Na tý světový úrovni profesionálek vidíš tu dřinu, tu tvrdost, ale tady? Já když se jedu podívat na Čechy, tak si myslím, že málokterá holka ví, co je to šáhnout si na dno. A já tohle neuznávám. Já je nemůžu a ani nechci odsuzovat, protože každá máme svý hranice, každá má ten práh bolesti posunutej jinde, ale já mám ráda extrém. Je to o tom, že mně se hrozně líbí vyrýsovaný tělo až na proužky, prostě nadoraz. A to soutěžení je tam o ničem, člověk do toho vrazí prachy, třikrát se převlékne do třech různých plavek, což mně příjde jako úplnej nesmysl a jde se dom.
PV: Já se přiznám, že pro mě to je úplný utrpení psát o bodyfitness. Protože, já vlastně nevím, o čem tam mám psát.
KK: No, to ti rozumím. Já být rozhodčí, tak nevím, co tam mám hodnotit.
PV: A když už jsme u těch extrémů. Co říkáš na novou kategorii bikiny?
KK: (málem padá ze židle) Tak to vůbec nepatří do sportu! To nechápu, proč to udělali. To si mohli udělat někde na nějaké pohárovce, jako rádoby zpestření pro diváky. To nepatří na soutěž s nějakým mistrovstvím v názvu. Nějaká exhibiční vložka, budiž. Vyhlašovat v tom ale pořadí, je totální úlet. To mohli zavést rovnou nějakou disciplínu „modeling fitnessek“.
PV: (smích) No neboj, není všem dnům konec.
KK: (smích) Jasně, ale neměli to vůbec spojovat s IFBB, se svazem a se cvičením. Měli si udělat jakousi sportovní Miss a je to. Jako na tom Arnoldu byli pěkný holky, hubený, vyplněný silikonem, vystajlovaný….
PV: No tak, bejt tam tlustý, ošklivý a s mastnejma vlasama, tak to by byla teprve divočina…
KK: No, oni nemaj ani minimální svaly. Je to trochu soutěž plastických chirurgů a vizážistů, jež tam prezentují ty svoje výtvory.
PV: No tak vidíš, že to má přeci jen trochu sportovní náboj a myšlenku… V příštím díle se dočtete: O uznání okolí. Co si myslí o facebooku? Kolik zvedá na bench-press? O naivitě lidí.
První díl rozhovoru
