Katka Kyptová - Otevřená a na rovinu 1. díl - začátek

zavody.jpg  
PV: Já začnu takovou originalitou. To jsi určitě ještě nikdy neslyšela. Přesto je to věc, na kterou se tě chci zeptat už strašně dlouho. Co byl ten impuls, ten určující moment, kdy sis řekla: „Teď chci mít svaly, to se mi líbí?“

KK: No jo, na to se mě ptali i v té televizi. Ale nakonec to nebylo venku, protože oni toho natočej kvanta, ale pak toho materiálu stejně nakonec dost vyhodí. Takže, no…já ani ti nevím. Určitě to nebylo po prvních ani druhých závodech, protože já na ně šla v podstatě jen na popud Jardy Cinka, který mě do toho namotal. On tenkrát chodil cvičit k nám do Boleslavi. Já tehdy nechodila do posilky s tím, že bych chtěla mít svaly, ale abych si nějak vytvarovala postavu. Chtěla jsem se zúčastnit té soutěže, jak pořádá Svět Kulturistiky.

PV: Myslíš tu, jak se tam dáváš za 3 měsíce do kupy?

KK: Jj, přesně tu. My jsme do toho šli společně s tátou, jenže táta se na to nakonec vyprd a já v tom zůstala sama. Já tam nakonec obsadila třetí místo a právě na základě těch fotek mě kontaktoval Cinkoš s tím, ať to jdu zkusit na závody. Pak nějak přitáhl ještě Tebe a splácali jsme to dohromady a…já už si to nějak nepamatuju…(smích)

PV: Jó, já si to ještě pamatuju…(smích) Ale kdy to vypuklo naplno?

KK: Pravděpodobně po té první sezóně v dorostenkách. Já tam měla nějakých 52 kg. Sice tam pár kilíček svalů bylo, ale takovejch prťavoučkejch, hubenejch. Já tu sezonu zkusila komlet dorostenky a šla ještě na juniorky na Čechy. Ale na republice už jsem nebyla, protože jsem si tam připadala nemístně.

PV: Proč myslíš? Jako že jsi měla malé svaly?

KK: No jasně! Když někde vyštracháš fotky, tak uvidíš, jak to bylo strašný. Pózování špatný, no celkově to nestálo za nic.

PV: No a v ten moment sis řekla, že nabereš svaly, abys jim to příště ukázala? Anebo jsi to chtěla vzdát?

KK: No, tak to v žádným případě! Já hned po prvních závodech věděla, že jsem si našla sport pro sebe, že to je přesně to, co chci dělat. Já posilovnu milovala, strašně ráda jsem do ní chodila. Jenže, i když  už jsem byla na nějakých těch závodech, tak jsem stejně nevěděla, co to obnáší. Vždyť já ani nedržela na tu soutěž žádnou dietu.

PV:  Ty jsi byla od přírody dost hubená, viď?

KK: Jo. Se mnou nějaký kompenzace a podobně nedělaly vůbec nic. Tam, když skončily ty závody jsem si asi řekla, že by to chtělo pro příště nabrat nějaká kila. Tam mi tenkrát pomohla Jitka Štastná a její přítel. Já jsem během půl roku nabrala na nějakých 63 kilo, což byla paradoxně váha, ze které jsem shazovala na tu soutěž s tím časopisem. Ale tentokrát to bylo v úplně jiný kvalitě. Začala jsem se věnovat více skladbě potravin, začala jíst maso, což jsem do té doby prakticky nedělala, prostě jsem se do toho pustila tak, jak by to mělo být.

začátek.jpg
PV: Kolikátá jsi vlastně skončila v těch dorostenkách?

KK: Tuším, že druhá.

PV: Tam se sešla v té tvé generaci docela pěkná parta dobrých holek, ne? Teď myslím po sportovní stránce.

KK: Ano, Míša Kohutová, Věra Mikulcová tuším, že už se tam nějak objevovala, Kamila Koutná, která vyhrála….

PV: Jj, tu si pamatuju dobře, ta měla parádní véčko.  Hodně široký ramena… Ta byla výborná. To si vybavuju dobře, protože jsem s Tebou nějak konzultoval přípravu a jel se na tu soutěž podívat. Slíbil jsem, že na skok, protože pak jel za mojí budoucí ženou na nějakou oslavu s jejími rodiči nebo tak něco a přijel  zaprasenej od barvy a ještě pozdě. To byl bezva průšvih. No, ale to jsme trochu odbočili. Takže si vlítla do juniorek už s nějakou novou představou. A co tam?

KK: V roce 2003 jsem byla na Evropě tady v Brně a tam jsem nepostoupila do finále. Pátá tam skončila Renata Hronová. Já jsem v té době pořád ještě tápala v tom závěru a spoléhala víceméně na náhodu, jestli to vyjde. Nějaké odvodnění, vyrýsování, tomu jsem vůbec nerozumněla. To bylo tenkrát o zkoušení a hledání formy.

PV: Ale to si myslím, že to je proces každého kulturisty.

KK: No jasně, to je ta cesta. Prostě se z toho neposrat, zvednout se, jít a zkoušet to dál. Podívej se, vždyť všechny ty holky se rozutekly a zůstala jsem jenom já. Jediná, co u toho zůstala, je Věrka Mikulcová. Ale to je jedna. Málokdo zvládne ty prvotní neúspěchy, to padání na hubu. Každej by chtěl dneska všechno hned.

PV: Hmm, to máš určitě pravdu. Tam pak vyvstal nějaký ten problém s tím, že tě nechtěli pustit na to Mistrovství Světa. Jak to bylo?

KK: Tehdy probíhalo normálně soustředění, kde jsem se snad poprvé v životě dostávala do solidní formy, ale stejně nakonec místo mě jela Petra Hanušová s o dost horší fazónou.

PV: Jak to?

KK: Já jim tenkrát přišla říct o zvýšených hormonech, které mi naměřili při lékařských vyšetřeních. Kdybych jim to tenkrát neřekla, navíc to byla taková moje soukromá zdravotní zpráva, tak normálně jedu. Jenže jsem nechtěla nic zastírat. Já prostě nechci nikomu nic zatajovat a ráda s lidma mluvím na rovinu.

PV: No jasně, proto se na to ptám. V tý době se začaly objevovat takový ty kecy, jak jsi nabombená apod. Jenže já vím, že tam tehdy byl nějaký zdravotní problém, říkám to dobře?

Litva.jpg  
KK: No, já ještě než jsem začala cvičit, tak jsem měla problémy se štítnou žlázou. Nic zásadního, prostě mě často pobolívalo v krku a tak. Jenže pak jsem najednou zhubla na 50 kilo a přestala jsem menstruovat. Mně to bylo celkem fuk, protože jsem byla mladá, hubená a měla v tu chvíli o starost méně. Jenže maminka do toho začala pochopitelně šťourat a začalo se to nějak řešit. Podotýkám, že v té době jsem ještě nezávodila.  Jezdila jsem do Prahy na různé testy a vyšetření. No a na základě těhlech procedůr se zjistilo, že mám vysokou hladinu Androstendionu, což je prekurzor testosteronu, což vykazovalo dost vysoké hodnoty. Takže jsem dostala kortykoidy, hormony a já nevím, co ještě… Následovaly další a další testy a trvalo to celý tři roky, až to bylo dost únavný. Nejzajímavější na tom je to, že mně to lítá v závislosti na ročním období. Tohle nikdo z těch doktorů nechápal. Já to vlastně mám doteď, jenže už na to kašlu. V tuhle chvíli to prostě neřeším. Mám na to papíry od doktorů a mám na to dokonce papíry i od dopingovky.

PV: Tak to tě to ale muselo štvát, ne? Že jsi nejela na to MS.

KK: Standa Pešát za mnou tenkrát přišel s tím, že nemůžou nic riskovat, protože jsou ve hře dotace na juniorskou repre.  Pokud by to dopingovka neuznala, tak by o ně mohli přijít. Já to zpětně chápu. Vlastně vzhledem k tomu, co následovalo a jak jsem si pak s ADV dopisovala, tak tomu i rozumím. Ale tenkrát  jsem cítila velkou křivdu.

PV: No a co tedy následovalo?

KK: Já pak vyhrála absolutku v juniorkách a hnedka mě vzali na test. To bylo hrozně bezva, já totál odvodněná, hladová, těšila jsem se na raut jako prase a zaboha jsem se nemohla vyčůrat….

PV: …před Tebou tlustá bába s chlebíčkem v hubě, šplouchá Coca-Colou…

KK: (smích) Přesně…No, ale test proběhl, z rautu samozřejmě nic nezbylo, zato mně za půl roku přišel dopis od ADV s tím, že mám pozitivní A-vzorek.

PV: Takže jsi dostala trest?

KK: No to právě ne, tam byl poté následující půlroční boj.
 
PV: Aha, to vůbec nevím. Jak to bylo?
 
 
V příštím díle se dočtete: Jak dopadl spor s ADV? Jak probíhal? Co si myslí o bodyfitness? Jaký má náhled na kategorii bikiny? Proč má ráda extrémy?