Jsem tlustá kvůli štítné žláze. Léčím to chipsy a litry coly.

Jsem tlustá kvůli štítné žláze. Léčím to chipsy a litry coly.

Pavel Vacek | 17. 07. 2017

Jsem si jistý, že každý z nás tráví čas a věnuje úsilí činnosti, o které předem ví, že je naprostou ztrátou času. Přesto to děláme opakovaně zas a znova. Politické strany píšou programy, o nichž vědí, že je nikdo nečte, protože většinou stačí jen pár hesel u fotky, případně kobliha na náměstí. A o většinu v politice jde. Automobilky typu Ferrari spotřebují stohy papíru a roky měření na zjištění oxidu dusíku, který produkují jejich výrobky, přestože ví, že to zajímá asi deset bruselských byrokratů a přesně nulu jejich zákazníků. A moje manželka investovala tolik energie, že by dokázala pět roků udržet v provozu dva bloky jaderné elektrárny jenom proto, aby ze mě udělala pořádkumilovného muže. Marně. Naprostá ztráta času. Přesto v tom zjevně hodlá pokračovat minimálně dalších 15 let. Čistokrevnou ztrátou času je i psaní tohoto článku. Ti, pro které je určen, ho totiž jistojistě číst nebudou. A navíc mám takové tušení, že mu bude chybět pointa. Věc se má totiž tak….

Minulý týden jsem vám trochu kecal, když jsem tvrdil ve článku, že jsem se vrátil právě z dovolené. Opak byl pravdou a já na ní v ten den právě vyrazil. Ne, že bych byl paranoidní a ne, že by mi bylo doma zase tak moc co ukrást a ne, že by asociace bytařů študovala zrovna Extrifit.cz, ale jeden nikdy neví a já přece jen nemám rád, když se mi někdo cizí štráduje po bytě. Každopádně na té dovolené mě zaujala jedna věc. Stravování All Inclusiv. Znáte to, dostanete nějakou pásku na zápěstí a pak můžete projevit kompletní škálu buranství, pokud budete chtít. A tak jsem viděl vystajlované štíhlé párečky, které si odnášely všelijaké saláty, sem tam proložené decentním množstvím něčeho nezdravého. Zákusečkem třeba. Na stupnici buranství úplně dole. A naopak, chodící hromady sulcu si naházely decentně listí ke karbanátkům, hranolkám, zákuskům, kilům zmrzliny a litrům sladké šťávy kamuflující se jako džus. Ólinklusív, vole, chápeš, zadarmiko, přece to tady nenecháme, cigošům. Nemám proti tomu nic a chápu, že když někdo šetří rok na dovolenou, chce si jí užít se vším všudy. Menší nesoulad nastává v okamžiku, když se přece jen trochu uťukáte, seznámíte se po večerech, kdy jako univerzální a absolutně spolehlivý zprostředkovatel funguje místní alkohol a vyslechnete si kompletní škálu důvodů, proč nemohou vypadat štíhle. Dozvíte se, že na vině jsou problémy se štítnou žlázou (velmi populární důvod u dam), omezená schopnost sportovat (oblíbené u mužů po čtyřicítce), kdy na vině je jakési zranění z minulého století, genetika (máma tlustá, já jsem po ní), moc práce-nemám čas cvičit, moc práce- sedavé zaměstnání, moc povinností, stres, nepravidelná strava atdatd… Zvláštní, že se málokdy dozvíte upřímné: Žeru jako prase, no a co? Protože tak to v drtivé většině prostě je. Sorry, jako.

Nevím jak vám, ale mně se to stává celkem často. Hodíte pokec s korpulentnějším člověkem, a když přijde na téma postavy, což na dovolených přijde vždy, najednou jakoby znejistí a začne se omlouvat, že by vlastně taky měl se sebou něco dělat. Mají pocit, že jsem nějaký fitnessfašista, který lidi posuzuje podle panděra jenom proto, že já ho nemám. Ostatně, nedivím se, lidí z branže, kteří si myslí, že jsou něco extra jenom proto, že mají sixpack, je mezi námi vyznavači fitness, víc než by bylo zdrávo. Já mezi ně ale nepatřím. Upřímně, je mi celkem jedno, jak kdo vypadá. Jasně, byl bych samozřejmě rád, aby každý cvičil a ještě radši bych byl, kdyby byl zákazníkem Extrifitu, ale zároveň jsem bytostně přesvědčen o tom, že by lidi měli trávit svůj život tím, co je baví a naplňuje. I kdyby ta jejich náplň měla znamenat čestné prezidentství v Klubu Českých tlouštíků. Ale moment…. Už mnohé z vás slyším, jak argumentujete zdravotními komplikacemi plynoucími z nadváhy, jejichž léčení musíme hradit my všichni. Ále jděte… když se vymlaskne sportovec-lyžař na svahu a letí pro něj vrtulník za statisíce, aby ho za miliony zase sešroubovali ve špitále k sobě, to už vám nevadí? Nejrůznější sportovní zranění se nepočítají? Ostatně, tlusťoch si platí zdravotní pojištění, tak proč by si ho taky nevybral, že jo. Je to taky tak trochu All inclusiv. Ostatně, občas si pro sebe říkám, jestli bych si neměl aspoň zlomit hnátu, aby se mi taky něco vrátilo z toho systému, když už jsem do něj naházel statisíce. Ale o tom ten článek není…

Takže se vrátíme k tématu a to, že si někdo před sebou valí škopek sádla, mě nechává celkem chladným. Zásadně větší problém mám ale s tím, že tuhle nezřízenost ve stravování samozřejmě aplikuje na své děti. Venoušek tak hezky papá. Hlavně, že mu šmakuje, no ne, mámo? Kluk má zdravou chuť k jídlu. Přece mu nebudeme odpírat jídlo, když mu chutná? Vždyť jsme na dovolené, tak ať si kluk dopřeje…. Bohajeho, Venouškovi je dvanáct, má metr pade, devadesát kilo, a břicho se mu ceckuje tak, že kdybych mu přimaloval čtyři bradavky do dvou řad, na pláži by si ho spletli s prasnicí. Ale Venoušek za to zase až tak moc nemůže. V tomhle věku je to na rodičích, aby si uvědomili, že důrazné NE bude po páté Snickersce pro Venouška rozhodně prospěšnější než laskavé a oblíbenější ANO. 12-ti letý kluk si bude dost těžko sám vařit, připravovat zdravé svačiny a dělat si sólo jídlo, když všichni ostatní členové rodiny právě vykoupili proviant zabijačky. Nedokážu pochopit, jak rodiče, kteří byli ve svém mládí vystaveni posměchu kvůli své váze, neprokáží alespoň elementární snahu, aby tuhle roli nepřevzaly i jejich ratolesti. Ale třeba si myslí, že šikana a posměch tvrdí charakter. Nejsem stejného názoru, protože našich 12 let u příkladu Venouška, je období, kdy už si velmi dobře uvědomuje, že není tak úplně normální, když zná svého pinďoura jenom po hmatu, protože už ho nějaký ten pátek nezahlédl. A kolektiv mu to velmi rád připomene…

Děti jsou totiž největší šampioni v metání kruté pravdy do očí, případně trefování se do slabin spolužáka. Školní věk je nejproduktivnější období pro velkovýrobu celoživotních mindráků. A proto, abych přece jen vypointoval tohle povídání, chci na závěr apelovat na všechny náctileté cvičence. Obávám se sice, že ti, kterých se to týká především, dávají přednost kázáním na You Tubu, ale přeci jen by se to k některým dostat mohlo. Pokud uvidíte kapánek (nebo víc) obézního kluka, či holku v posilovně, kterak se po třech pohybech zbrocen potem potácí od stroji ke stroji, podpořte ho. Nekomentujte jeho tloušťku, nevydávejte jeho úsilí za terč posměchu. Právě došel ke zjištění, že to rodiče trochu posrali a chce jejich chybu napravit. Smát se takovému skvělému rozhodnutí, je jako smát se nemocnému v ordinaci, že se přišel léčit… 

Komentáře: