Jsem hardgainer.

Jsem hardgainer.

Pavel Vacek | 11. 11. 2015

Občas jsem požádán, abych napsal podobný článek, jež vzbudil velký ohlas a který se zabýval dietou. Jenom obráceně. Laické povídání o tom, kterak přibrat a navýšit svou hmotnost. Přiznám se, moc se mi do toho nechtělo. Necítím se být kdovíjak povolaný k tomuto úkolu, vzhledem k tomu, že má muskulatura na soutěžních pódiích oplývala vším možným, jenom ne výraznou hmotou. Navíc si nejsem ani jist, jestli znám nějakou kouzelnou formulku. Jenže časem jsem si uvědomil, že, byť nejsem nějakým svalovým monstrem, dokázal jsem za svou několikaletou kariéru nabrat z původních 55 kilo až na soutěžních 100 kilo na soutěži Mr. Universe. A to s typově fyziologickým označením, jenž se kulturistickém žargonu uchytilo pod názvem „hardgainer“.  Následující povídání berte pouze jen jako nějaký můj názor na danou problematiku, nikoli jako do kamene vytesané dogma. Přesto věřím, že mnohým z vás některé myšlenky přijdou vhod.

Co to vlastně hardgainer je?
 Pod tímto slovem si představujeme ektomorfní stavbu těla (drobné kosti, drobné klouby, úzký pas, ale také poněkud užší kostru, svalstvo menší, leč často velmi pěkně vyrýsované, často bez zbytečných zásob tělesného tuku. Tzv. šlachovitý typ.), který má velmi rychlý metabolismus a jenž velmi obtížně přibírá na váze. Prostě sežere, co může, a není to na něm nikde vidět. Mohu zodpovědně prohlásit, že jsem takřka čítankovým příkladem.  

Mám být smutný?
 Ani ne, přesto se v první řadě rozlučte se svými iluzemi, že budete vypadat jako Jay Cutler. Nebudete. Nikdy. Ale když budete setsakrametsky dobří, můžete vypadat jako Flex Wheeler, nebo Troy Alves. To jsou typičtí superšpičkoví hardgaineři. Přesto jistě sami cítíte jisté rozdíly oproti již zmíněnému Cutlerovi, nebo Dorianu Yatesovi. Pokud zavítáme do nám bližších končin, tak ani Radka Lonce, ani Petra Březnu ba ani Tomáše Kašpara neuslyšíte nikdy naříkat nad tím, že by jim nešla váha nahoru. Spíš naopak. Takový Petr Března má velké problémy v objemové fázi uhlídat svou váhu na nějakých 136-138 kg. To je neuvěřitelné! Ovšem za povšimnutí stojí také tvrzení našeho skvělého kulturisty Tomáše Bureše o tom, že v tzv. objemovém období často váží méně než následně na soutěži. Ostatně podobně to měl i Kevin Levrone. 

Co s tím?
No možná nebudu moc originální, ale jediné řešení je žrát, žrát, žrát, a ještě jednou žrát. No a taky samozřejmě cvičit, dobře spát a vydávat málo energie.  Že už to děláte, a pořád nic? No tak prostě nevíte, o čem je řeč, nebo váš trénink stojí za starou bačkoru, anebo je to kombinace obojího a vy jenom lžete sami sobě. Věřte mi, kulturistika není zas až tak složitá věda, jak se nám snaží vsugerovat kulturistická média. Konečně, musí se pořád vymýšlet nějaké objevné a převratné myšlenky, o čem by se pak jinak pořád psalo? Každopádně kulturistika není věda rovná teorii tenzoru intenzity elektromagnetického pole či teorii superstrun. I když se zajisté objevily nové podnětné myšlenky, základ zůstává pořád stejný: kvalitní kvantum jídla, stimulující trénink a dostatek odpočinku. A pevná vůle. Bez ní nejde nic.
 

Jak teda jíst?  V první řadě hodně. Všude slýcháte, že musíte jíst minimálně 2 gramy bílkovin na kilo váhy a aspoň 6 gramů sacharidů. Teď ruku na srdce. Kdo z vás, hardgaineristů, to skutečně někdy zvážil, změřil, dodržel? Můj hardgainerový sparing tvrdí, že to dělá. Že to má tak nějak v oku. Výsledek je ten, že při běžné kontrole jídelníčku se dostal několikrát max. na cca 600 gramů masa, přestože neustále tvrdí, že jí již 2 roky kilo masa denně. Prý náhoda. O sacharidech ani nemluvě. Taková blamáž! Za dva roky je rozdíl v domnělém a skutečném příjmu masa asi tak deset krav a půlka drůbežárny. Dalším problémem pro hardgainera je soustavnost. Jestliže typický endomorf má problémy s předsoutěžní dietou, tak hardgainer má nemlich stejné trable s tzv. objemem. K naší smůle dieta trvá 3-4 měsíce, objem zbytek. Zatímco dieta pro mne často znamenalo pouze to, že si ráno přestanu sladit čaj, tak naopak objemová fáze přípravy byla často očistcem. Pro čistokrevného hardgainera představuje přibrání několika kilogramů hmoty zhruba tento postup:
Navaříte si jídlo na celý den. Ušetříte tím spoustu času, které ovšem budete potřebovat při jeho konzumaci. Nemusím snad ani dodávat, že to jídlo by mělo splňovat parametry kulturistické výživy, přesto se nebojte navýšit příjem tuků oproti běžným poučkám. A někdy i výrazně. Momentálně jsem se vymanil z osidel Muscle & Fitness a konzumuji hamburgery výrazně více, než by bylo uváděno v kulturistických poučkách. Přesto si nemyslím, že bych nějak výrazně ztučněl. Pak už jen v pravidelných časových intervalech jíte. A až nebudete moct, budete mít plný břich a bude vám často na blití, tak to zalijte ještě nějakým gainerem, popřípadě proteinem. Na noc si samozřejmě dejte ještě velkou dávku proteinů a přijměte jídlo jako nezbytnou součást vašeho já. Vaší přítelkyni to poleze stoprocentně na nervy, ale nedá se nic dělat. Společné výlety musíte plánovat ve třech. Vy, vaše holka a vaše jídlo, které musí mít svůj čas. Já to často řešil tak, že jsem slovo výlet vymazal ze slovníku. Musím přece šetřit energií. 
 

Jak cvičit?
 Tréninkových teorií je asi tak miliarda. Než vyzkoušíte všechny, abyste zjistili, která je ta pravá, tak se dřív naučíte mrskat ušima a přitom jíst párek nosem. Držte se základů a přitom cvičte tak tvrdě, jak je to jen možné. Trénujte tak, abyste strávili v posilovně co nejkratší možnou dobu, a přitom jste měli pocit, že sotva dolezete domů. Pokud nebudete k sobě tvrdí ve vašem vztahu s těžkým železem, nebudete k sobě tvrdí ani v jiných aspektech kulturistického života. Využívejte klasických vícekloubních cviků, upažování s dvoukilovkoma na balančním míči nechte teploušům z Men’s Health, netrénujte víc jak 80 minut a docházejte do posilovny tak 4x v týdnu. Aspoň z počátku.
 

Ještě něco?
 No jasně! Hlídejte si výdej energie! Před časem se v on-line poradně objevil dotaz typu: Hraju fotbal, nohejbal, do práce jezdím 25 km na kole, tam lítám jak pošuk, po práci si dám 30 bazénků a večer vlítnu na starou. Snažím se přibrat, ale nejde mi to. Nevíte, co dělám špatně? Sami vidíte, že takhle by nikdo nepřibral, ani kdyby byl intravenózně napojen na vepřín. Je důležité hlídat si výdej energie. S tím bohužel souvisí vytyčení si priorit. Pokud chcete mít nejobřejší svaly na světě, nemůžete jít na osmnáctikilometrový výšlap. Ovšem pokud chcete vypadat jako turista, hurá na Sněžku.
 

Závěr?
Tyhle odstavce nejsou návodem na zdravou výživu, nejsou ani cestou k harmonickému partnerskému vztahu a už vůbec ne k vyváženému životnímu stylu. Je to tunelové vidění světa, které jsem si sám prožil a které zaručeně vede k úspěchu. Ovšem jestli tomu také chcete něco obětovat, to už záleží čistě jenom na vás.

Komentáře: