Jindřich Popelář: Jsem zastáncem velkých, tvrdých a brutálních svalů!

Dnešní rozhovor bude s významným činovníkem české NABBY a velkým milovníkem hard core kulturistiky Jindrou Popelářem. Rozhovor nás zavede do blízké i vzdálené minulosti a také nám nastíní možnou budoucnost naší české kulturistiky.
  527699_478009868920092_587869073_n
Jak ses vůbec dostal ke kulturistice?
 
Ke cvičení, či posilování, zvedání železa, mě motivoval můj bratranec. Bylo to kolem roku 1983. On byl starší, dělal box, měl asi 40kg činku, cvičil tlaky v lehu, tlaky na ramena, bicepsy, shyby na hrazdě atd. Moc mě to motivovalo, protože jsme se často jen tak na férovku poprali a on vyhrával. Měl tvrdé bicepsy, viditelné břicho, záda, prsa. Tu 40kg činku jsem od něho vyškemral a začal cvičit doma ve stodole. V zimě v rukavicích, prostě jsem si opatřil prkno, na které jsem lehl, dělal třeba 10 sérií tlaků vleže po 35 opak., měnil úchopy, dále bicepsy, ramena a další ptákoviny. Cítil jsem, že jsem napumpovaný, že se s mým tělem něco děje a hlavně mě to naplňovalo.
Zlom nastal, když se ke mně dostaly staré ročenky kulturistiky formátu A4, kde jsem doslova hltal články o Arnoldovi, Pekovi, Holičovi, Kulovaným a jiných již dávno zapomenutých legendách. Kopíroval jsem jejich tréninky, cpal se tvarohem, vejci, masem, pangamínem, pil hodně mléka a takové ty nesmysly, ale ono to fungovalo. Zcela zásadní zlom nastal, když jsem začal chodit do železniční školy v České Třebové. Ve Třebové totiž fungovala TJ Loko. Čes. Třebová. Pořád jsem tam chodil nakukovat a s respektem sledoval, když jistý tamní mamut Pavel Hůlka dělal dřepy s 200 kg. Největší hvězdou tam byl Josef Hýbl (ostatně znal jsem ho z ročenek), Josef Švub, Václav Papírník a předseda oddílu Čestmír Rypka. Do oddílu jsem se dostal, ale musel jsem chodit na brigády, budovala se nová posilovna. 293612_206552459399169_7703505_n Byl jsem šťasten, když jsem mohl mít od posilovny klíč. Před vojnou jsem pracoval ve Třebové v depu na směny (turnusy) s Josefem Švubem. Cvičili jsme spolu, pořád dokola klábosili o kulturistice. On byl v té době předsedou silového trojboje v ČSSR. Měl přehled, nosil mně časopisy Sport Revue, žrali jsme jména jako Lee Haney, Labrada, Paddila, B.Fox, Gaspary a další. Jezdil jsem na směnu ráno na 6 hod. na kole, pak 12 hodin v práci, poté trénink a po tréninku opět 20 km jízda domů. Trénovali jsme tvrdě, dlouho, hlavně základní cviky - dřepy, benche, vesla, mrtvé tahy. Josef mě připravoval na závody v silovém trojboji, tak podle toho se odvíjel trénink.
Ano, dnes již vím, byl jsem přetrénován nadbytečností sérií, tréninků, žaludek plný tvarohu, ale zásadní bylo, že jsem tomu věřil a naplňovalo mě to. Měl jsem štěstí, protože jsem v roce 1987 nastoupil na zákl. voj. službu do Prostějova k Posádkové hudbě. Hrál jsem na lesní roh a kapelník byl velkým příznivcem sportu. Cvičil jsem tam s jedním kapitánem (klarinetista) na půdě Posádkové hudby,  kde měl kupu železa, nebo mě Dukláci (paragáni Dukla Prostějov) pouštěli do své tělocvičny, kde železo také bylo. Vycházky jsem měl každý den, chtěl jsem závodit, přihlásil se do TJ Sokol Držovice. Tam potkávám hvězdu té doby Jiřího Kubeše a hlavně Františka Porteše, který se stal předs. oddílu. Franta měl vždy rád funkce (smích), ale dokázal mě připravit na mé první závody v kulturistice. Bylo to drsný - filé, min. sacharidů, objevila se dosud neprobádaná superkompenzace (dodnes si pamatuji na kalendář s L. Minaříkem), jak to tam bylo popsáno - nasolování, draslík, stop voda atd. Sotva jsem došel vůbec na tréninky.
Kdo tě v té době nejvíce motivoval?
 
V té době mě nesmírně motivoval Pavol Jablonický, který se stal v r. 86 mistrem ČSSR, porazil J. Kuse, Holiče, stal se mistrem Evropy. V r. 87 mistrem světa, před L. Minaříkem a následně v r. 88 Džablo zase mistr světa, před mohutným Švédem Kardelem. Další borci - Dudarec, Vrábel, z juniorů L. Černý, L. Kurčík atd. Můj první závod byl oblastní na Vyškovsku v Pustiměři, závodil jsem v kategorii do 179 cm sloučeně s chlapy, já byl v té době junior. V kategorii nás bylo asi 16 závodníků a já ji vyhrál. Byl jsem vyrýsovaný, vážil asi 88 kg. Následovalo Mistr. Moravy juniorů v Blansku, kde to vedl pan Krupa, v ktg nás bylo 14 juniorů a na M. Čech postupoval jen vítěz. Měl jsem štěstí, vyhrál jsem mistrovství Čech, které proběhlo v Orlové, stál jsem vedle Iva Buřiče a nevěřil. Probojoval jsem se na Mistr. ČSSR do Lipt. Mikuláše, kde jsem se do finále již nedostal. Po vojně jsem se účastnil řadu mistr. soutěží, pohárovek Dubňany, Cena Orlických hor, atd. Snad největším zážitkem pro mě bylo, když jsem se roztahoval a pumpoval v Dubňanech s Ondrou Žembou, na podiu stál vedle Jardy Kulovaného. Takže to byla devadesátá léta a můj počin v kulturistice.
  293105_206552812732467_3509278_n
Co tě vlastně na kulturistice baví úplně nejvíc?
 
Na kulturistice mě baví a bavil vždy trénink. Tvrdý brutální trénink, překonávat sám sebe, zvítězit nad činkou, váhy, síla, napumpování svalů. Každá svalová skupina má při cvičení svůj pocit vjemu a to trvalo, než jsem se to naučil. Ze začátku jsem nenáviděl pózování, protože něco jiného je koukat a pózovat před zrcadlem, kde se vidíte, ale na podiu ten zpětný odraz chybí. To jsem se ale postupně naučil. Doma jsem dělal základní postoje bez zrcadla a měl navigátora, který mě instruoval. Sestavy jsem vždy nenáviděl, dá se to ale naučit. Nejvíce mě bavilo, když v dietě začalo vše vylézat, žíly, oddělení svalů, dokonce i síla mně šla vždy nahoru. Atmosféra v rozcvičovně, vůně barvy, adrenalin, napětí, to je nepopsatelný pocit, a když uděláte dobrý výsledek, tak to je nesmírné naplnění.
 
Jakých soutěží ses zúčastnil? Vyjmenuj ty, kterých si nejvíce vážíš a proč?
 
V IFBB jsem se zúčastnil všech mistrovských soutěží. Pohárovky jsem vynechával, protože dle mého názoru být v dietě 2x do roka je nesmysl. V IFBB jsem 5krát vyhrál Moravu, vážím si porovnávání s M. Drábem, D. Hájkem. Jinak v IFBB jsem na republice skončil 3, byl nominován na mistrovství Evropy. Pak přišla NABBA, vicemistr Čech v MEN 2, mistr Čech a republiky nad 40 let, 3. místo MEN 2 rep. za T. Burešem a S. Bednářem. Nejvíce si cením umístění z MS NABBA, kde jsem se v ktg. nad 40 let stal vicemistrem světa. Proč? Protože jsem stál vedle abs. vítěze MS z minulého roku mužů a několikanásobného Mr. Universe Brazilce Marilandia Poncheta - porazil jsem ho. Dále tam byl náš kvalitní závodník Karel Branný. Myslím, že na těchto mých posledních závodech jsem měl životní formu, při váze kolem 105 kg. 581791_475833435804402_1063988933_n
Máš nějakého oblíbeného českého a světového kulturistu? A proč právě jeho?
 
Z našich kulturistů si nejvíce cením Pavola Jablonického. Ten toho dokázal nejvíce a málokdo ho asi překoná. Pavol je legenda. Jinak v současné době vidím největší potenciál u Lukáše Osladila. Má to v hlavě srovnané, ví, co chce, nikdy nikoho nepomlouval, jde si za svým cílem, ale jak sám ví, tak na sebe při své výšce musí naházet nějaké to maso. Dále Dalibora Hájka, to je hora tvrdého masa a z výsledků v IFBB dokázal nejvíce. Důkladně dře a je pokorný. Ze zahraničních je to jednoznačně Branch Warren a Jay Cutler. Jsem zastáncem velkých, tvrdých a brutálních svalů, takže Warren a Cutler!
 
Co česká NABBA? Umřela nebo neumřela? Jsi ještě prezidentem?
 
Česká NABBA resp. na národní úrovni asi zanikne, pokud se toho někdo neujme. Není problém se účastnit závodů v zahraničí. Odmítám se již angažovat v jakékoliv funkci. Je to nevděčná role. Chtěl jsem, aby to mělo nějaký koncept osobnosti, nebo něco podobného. Nikoliv, že se sejde pár lidí a rozdá si funkce, tak to konat nelze. Za prezidenta se nepovažuji v ohledu věcí, které jsem předeslal. Na mezinárodních závodech mě tak brali, znali jsme se a NABBĚ International bylo jedno, jak si to doma řídíme. 261583_390454907699513_543644961_n
Co plánuje NABBA CZECH v budoucnu? Budou se konat nějaké závody?
 
Ta souvisí s předešlou odpovědí. Pokud se toho někdo ujme, bude mít statut, koncept, jasná pravidla, tak může fungovat. Osobně bych si to moc přál. Je potřeba mít sponzory, závodníky, ale to silně absentuje, takže NABBA CZECH je i pro mě velkým otazníkem.
 
Jaký máš názor na českou IFBB?
 
IFBB v ČR je dle mého názoru na nejistém bodě budoucna. Píši o sportovní kulturistice. Kategorie klas. kulturistů a různé pseudokategorie mě nezajímají a nikdy zajímat nebudou, i když na ty ktg. bikiny se určitě rád podívám:)). Ano je zde naděje v Arnold Classic Amateur, Olympia Amateur, a tam ty nejlepší jdou a tak nějak penzum české kulturistiky drží, takže sportovní kulturistika žije. Vedení svazu mně hodnotit nepřísluší. Je dobře, že máme už několik profesionálů, držím jim palce.
 
Jak hodnotíš kulturistiku tady u nás celkově, je v úpadku nebo ne oproti roku 1989?
 
Ta zase souvisí s tím, co jsem již napsal. Roky 80, 90, jsou již pryč. Na okr. přeborech bývalo v kategorii třeba 20 závodníků, fungovaly oddíly, vedli to schopní lidé, kteří měli respekt, např. pan Nosek atd. Kdyby dnes kulturistiku nedržely firmy jako Extrifit (který podporuje a produkuje kvalitní závodníky), Nutrend atd., tak nevím. Dnes je vše o penězích, dříve to bylo o chuti a lásce k tomuto sportu. Pamatuji přeplněné sportovní haly. Dnes je to jiné, je jiná doba, vše je v lidech a určité entitě vývoje. Snad se to zlepší, tady totiž nejde jenom o kulturistiku, ale celkově o všechny sporty a lenost lidí. 487480_477991562255256_1916966741_n
Slyšel jsem, že by ses zase rád vrátil na soutěžní pódia, je to tak nebo ne?
                  
Na žádnou soutěž se rozhodně nechystám. Mám kupu zranění a chybí mně motivace. Ano, minulý rok jsem ještě chtěl, ale to bych musel nabrat tak 4 kg masa, aby to mělo určitý posun a význam. Zdravotně bych se asi úplně odrovnal, navíc bych musel mít jiné podmínky na přípravu. Takže se nikam nechystám a o dietě nechci ani slyšet.
 
Jak často momentálně trénuješ?
 
Momentálně trénuji velice nepravidelně. Někdy 2krát týdně, někdy 4krát. Prostě jak mám chuť a jak se mi chce. Když už ale přijdu do posilovny, tak se vždy odrovnám.
 
Co se týče tvojí stravy, popiš nám svůj typický den?
 
Moment. Jím vše. Někdy jím 3krát za den, někdy 5krát. Nejím, ale žádná tučná jídla. Teď vážím asi kolem 120 kg, ráno 119 večer třeba 121 kg. Je to o plném žaludku a vodě. Něco jiného bylo, když jsem se chystal na závody. Dopoledne hodně sacharidů, maso a zase maso. Nikdy jsem ani nepoužíval moc proteiny, jen aminokyseliny, a to ve velkých dávkách, a velice hodně glutaminu. Takže rýže, maso hovězí, kuřecí, vaječné bílky, aminokyseliny a hlavně ten glutamin, prostě klasika. Ve finální dietní fázi jsem hodně omezoval sacharidy. Nikdy jsem nic nevážil, vše jsem dělal pocitově. Poslední týden před soutěží měl ale svůj pevný řád.
 
Doporučíš nám nějaký svůj kulturistický recept ze své kuchyně?
 
Recept žádný v podstatě nemám. Vždy šlo o to stravu nějak ochutit, přidat různé věci, česnek, kuřecí nebo hovězí maso rozemlet, přidat zeleninu a upéci na grilu. Možná jedinej mám, bramboráky na sucho s oves. vločkami.
 
Komu bys chtěl poděkovat?
 
Poděkovat bych chtěl lidem, s kterými jsem přišel do styku. Takže Josefu Švubovi, Františku Portešovi, všem, s kterými jsem konzultoval různé věci v přípravě, a že jich bylo. Dále manželce, protože v obecnosti jsem lenoch a v dietě obzvláště. Každé jídlo mně naservírovala až pod nos. Děkuji i Tobě, za položené otázky.
 
Děkuju Ti Jindro za rozhovor.
 
  382795_1944381708862_206515615_n