Jaký byl Extrifit Training Day XV?

Přiznám se, že se při psaní tohoto článku trochu trápím. Ostatně, mám zajímavější témata po kapsách, než psát o něčem, co se konalo už po patnácté. Třeba aktuálně první dny v nejrůznějších vzdělávacích zařízeních vás vždycky dokážou překvapit. Já jsem třeba vedl moje dítko do školky a nestačil se divit, proč někteří naši spoluobčané, kteří se o prázdninách opalovali skutečně intenzivně, používají k hygieně svých dětí místo tradičního mýdla psí hovínka. Je pak dost složité vysvětlovat mezirasové souznění dítěti, jež přijde domů s frňákem stočeným do ulity v sebezáchovném reflexu.

Ještěže tahle nová móda alternativních hygienických potřeb nezasáhla návštěvníky patnáctého Extrifit Training day, protože při počtu necelých tří stovek návštěvníků by Kladno muselo zářit na mapě biologického nebezpečí jak čerstvý beďar na čele poberty. Přece jen, my smrdíme potem, který z nás prýští v nekončící honbě po svalových objemech a vrcholných silových výkonech. A na to jsme si tak nějak zvykli a máme to rádi. Takže se oklikou vracím k tomu, co jsem psal na začátku. Máme za sebou 15-tý Extrifit Traning Day a důvod, proč text nezkopírovat z reportáží z minulých setkání mi dává hned několik milých novinek.

Tou první novinkou byla účast dvou neskutečných siláků. Abnormálních, řekl bych. Petr Petráš se představil již na Extrifit Training Day XIV, které se ale konalo na Slovensku, takže českým fanouškům se představil vůbec poprvé. A stejně tak jako na Slovensku, dokonale si je získal svým bezprostředním vyprávěním a srdečnými odpověďmi na otázky diváků. Jeho vystupování je v extrémním protikladu s jeho výkony a vizáží a milejšího 165-kilového méďu, co pozvedne a utáhne víc jak půlka návštěvníků dohromady, byste našli jenom stěží. Petr však tentokráte nezvedal. Ani netlačil a nedřepoval. A to hned z několika důvodů. Jednak se objevilo pomenší zranění v lokti, které sice nijak nezasáhne do jeho přípravy na soutěž nejsilnějších lifterů světa Big Dogs v Austrálii, ale přece jen jsme nechtěli riskovat. A jednak prostě nešlo naložit víc než 360 kg na činku, což je pro plánované Mrtvé tahy trochu nuda a ztracený trénink. Ehmm, tedy v případě Petra. Z této situace pak o to víc těžili návštěvníci Extrifit Day, neboť Petr si po mluveném semináři vzal několik fanoušků stranou a absolvoval s nimi též praktickou ukázku MT s technikou tohoto složitého cviku. A jak bylo zjevné z reakcí fanoušků, tenhle trochu neplánovaný lifterský seminář se v náplni Extrifit Training Day setkal s velkým ohlasem.

To samé lze říci o Vlastimilovi Kuželovi, který se naopak chopil benčovky sám a předvedl klasický trénink benčpressu světového rekordmana. Nevím, jestli to byl záměr, nebo zrovna nebyly jiné kotouče k dispozici, ale na základní váhu použil crossfitové kotouče. Pokud nevíte, o co jde, tak vězte, že jde o kotouče šířky pneumatik z Lamborghiny, které po nasunutí na osu tyče působí jako třistakilová hřídel náklaďáku. Leč, je to z papíru, takže to má šedesát kilo. Takže největší výzvou pro pomocníky Vlastíka bylo, naštosovat všechny potřebné kotouče a postarat se o to, aby nesjely jak prezervativ z penisu. V obou případech by to totiž byl strašný průšvih. Ale aby nedošlo k mýlce, že si Vlastík jen zahrával s optickým klamem. Pořád bylo na čince úctyhodných 230 kilo, se kterými Vlasta vymrskal pohodová dvě opakování a dal tak jasně najevo historickým rekordním tabulkám, že v nich bude zase úřadovat zmizík a v kolonkách se ubytují nové číslice.

Další novinkou byly soutěže. Tedy ne že bychom předtím žádné nedělali, ale vymysleli jsme si nové. V prvním případě to byl benč s šedesáti kily. Tedy, na tuto informaci jsme nalákali zájemce o výhry. Leč, „zapomněli“ jsme dodat, že oněch dvacet kilo po stranách jsme na dvacetikilovou osu zavěsili pomocí gumových expandérů. … A nenatočili to. Bohužel. Imaginárně si za to trhám svůj stejně imaginární vlasový porost. Teprve pak byste viděli, jaká je to zábava. Pokud už to někdo zkoušel, jistě mi dá za pravdu, že tyč s takto zavěšenou zátěží se rozvibruje mnohem víc, než ten přístroj, co si vaše máma schovává v ložnici. Neskutečná zábava. Pro přihlížející. Nikoliv tak pro soutěžící. Přesto vítěz Radek Kyzivát vytlačil 25 opakování a potvrdil, že to je skvělý doplňkový cvik pro stabilizační svaly hrudníku a ramen. Zkuste si to, lze to jen doporučit.

Další soutěž, tentokrát pro dívky, byla již mnohem tradičnější. Děvčata absolvovala relativně dlouhou trať pomocí výpadů a na čas. Ačkoliv i zde jsme měli dostatečně zadýchanou vítězku, jako správní Extrifiťáčtí gentlemani jsme se rozhodli, podarovat všechny zúčastněné.

Z dalších novinek je možné zmínit i první nasazení našich Extrifit Girls, v tomto případě Lucku a Domču, jež dotvářely příjemnou atmosféru a byly k dispozici našim návštěvníkům, které obdarovávaly dárky od společnosti Extrifit.

Pokud se vám zdá, že nějak opomínám hvězdy Extrifit Teamu, zdá se vám to správně. Další část je totiž už ohranou klasikou. Zvídavé otázky, nadšené pohledy, společné fotografie, podepsané karty, sdílené zážitky, setkání s osobnostmi tohoto sportu a společný trénink s absolutní špičkou kulturistiky a fitness. To je nedílnou součástí Extrifit Training Day, která tvoří a vždy bude tvořit páteř těchto setkání. A že „naši lidi“ skutečně splnili sen mnoha našim fandům, o tom svědčí záplava příspěvků na sociálních sítích jak s označením samotného Extrifitu, tak jednotlivých sportovců s vyjádřeným díkem za skvělou neděli.

A tady se dá říct jediné: Nápodobně. Děkujeme všem návštěvníkům Extrifit Training Day. Děkujeme, že jste vážili mnohdy velmi dalekou cestu a děkujeme za vaši přízeň, kterou nám projevujete. Vážíme si jí a budeme se i nadále snažit ji neztratit. Tak snad někdy příště na Extrifit Day. Nebo Extrifit Night? Kdoví…