IFBB Pro. Bezva kvalifikace pro pracák.

Před chvílí jsem si přečetl, že až třetina mladých lidí, studentů, si myslí, že to za komunistů bylo bůhvíjak bezva. Nedivím se tomu, když doma od rána do večera poslouchají rozverné historky z mládí od svých šedivějících rodičů. A ani jim se nedivím, že na dřívější režim vzpomínají s nostalgií a láskou. Je nadmíru jasné, že vzpomínky na dobu, kdy vám hlavu zdobily hutné kadeře vlasů místo šedivějících skrání a netrápily vás obavy z toho, zda nebudete muset trapně rolovat svůj penis do míst, kde nechal tesař díru, pokud vám selže Viagra z černého trhu, budou notně veselejší, a ještě přelakované pastelovou růžovou.  Nehledě na dobu, ze které ty vzpomínky pocházejí. Ve skutečnosti je každý podobný systém odkázán k nemilosrdnému krachu. Proč? Protože chybí konkurence. A kde chybí konkurence, tam to stojí dřív nebo později za prd. Takže když jste dříve dělali blbě svojí práci, dali vás někam, kde byl prostor dělat ji ještě blběji. Pro lenochy bezva systém. Když o tom tak přemýšlím, nemusel bych dnes psát tyhle články, stačilo by vyplodit pár nudných vět a jít si lehnout na gauč před televizi s proteinem v ruce. Jenže ten by se nedal pít, protože by se nikdo nesnažil, udělat ho fajnovoučkej. Neměl by proč. Konkurence nulová, práce zajištěná, tak co tam nasypat nějaký hnojivo, smíchat ho s Grankem a bylo by vystaráno. Stejně by si nikdo nemohl koupit nic jiného..  Jenže na tu telku by se taky nedalo dívat, protože by byl jeden program, kde by dávali od rána do večera Donutila, aby nám nebylo smutno z toho, že se nikdo nesnaží nabídnout žádnou alternativu. Možná vám už konečně dochází, proč vás máma s tátou měli ve už dvaceti…

Zkrátka, kde není konkurence, tam to jde dřív nebo později do kopru. Kulturistiku nevyjímaje. A IFBB posledních pár let žádnou zásadní konkurenci neměla. Ne, že by šla na úbytě, ale sportovcům se celkem slušně pouštělo žilou. Neměli totiž moc na výběr. To se rokem 2018 změní. Fanoušci kulturistiky zaznamenali po letošní Olympii zprávu o oddělení americké federace NPC od IFBB, včetně profesionální divize, kterou známe pod hojným označením IFBB Pro. Byl to šok rovnající se blesku z čistého nebe. Katastrofické vize na sebe nenechaly dlouho čekat a otazníků bylo více než odpovědí. Po zhruba 2 měsících se zdá, že se kulturistice stalo to nejlepší, co se jí stát mohlo. Alespoň v kontextu uplynulých let. IFBB vyrostla zdatná konkurence v podobě NPC organizace, která bude výrazně zasahovat i do dění v Evropě. Konkurence, která sice nadělala obrovské vrásky pořadatelům soutěží, ale zároveň otevřela do té doby uzavřené možnosti pro stovky evropských závodníků. 

Jakkoliv jsme byly z obou stran zasypáni emocionálními prohlášeními o velkých kulturistických rodinách, životních poutech a přátelstvích, v zásadě šlo zase jenom o prachy. Jako vždycky. Existuje jedno staré moudro o tom, že žrát můžeš, ale nesmíš u toho okatě mlaskat. A vedení IFBB, díky faktické neexistenci konkurence, mlaskalo tak, že se z té ozvěny každoročně utrhla lavina na Mont Blancu. Startovné pro závodníky povážlivě stoupalo, poplatky potřebné k uspořádání zajímavých soutěží taktéž. O provizích ze startovného nemluvě. Leč křivka odměn pro úspěšné závodníky jaksi podobnou trajektorii nenabídla a její profil byl nápadně podobný hrudníku korejské gymnastky. Tedy povážlivě plochý a blízký nule. Není tedy divu, že mnohým pořadatelům došla trpělivost a spojili se s Amíky, kteří umí obchodovat zřejmě  o něco levněji než Španělé. A ejhle, rozchod byl na světě.

A jak už to u rozvodu bývá, rodiče se začnou předhánět v tom, kdo vytáhne víc lízátek z kapsy ve snaze si koupit přízeň svých dítek. Strýček Sam z Ameriky tedy prohlásil, že mu je celkem šumák, kdo jste, co jste kdy provedl, kde jste doteď závodil a jak dlouho sedíte v trestu, ale že bude tuze rád, když si přijdete zazávodit do San Marina, zkusíte vyhrát amatérskou část a tím se dostanete mezi profíky, kteří pečou s ním. A pečou s ním proto, že Amíci mají Olympii. A Olympie je prostě nejvíc. Vrchol všeho snažení, svatý grál kulturistiky a motivace milionů cvičenců.  Žádné nominace, žádný cedník národních funkcionářů a v podstatě žádná pravidla. Přijdeš, zkusíš a když to vyjde, budeš mezi velkýma klukama. Když ne, mažeš domů. Američtější přístup už být nemůže. Hop nebo trop..

Proč Hop nebo trop? Protože když to nevyjde, máš doma, tedy ve stávající IFBB, zabouchnuté dveře a klika je vevnitř. Nic se neděje, řeknete si, budu péct s Amíky. Jenže je teď otázka, kolik těch závodů tady bude… Odpověď neznáme, ale 100% víme, že jich v Evropě bude mnohem, mnohem míň, než v IFBB. Španělský strýček Rafa totiž nemá profíky, ale má všechny amatéry. Jenže amatéři chtějí být profíky. A tak tu máme vznik nové profesionální ligy s názvem Elite Pro. Sice bez Olympie a zvučných závodů, zato s šustícími eurobankovkami. A o to tady jde. Strejda Rafa po letech hamounění musí pustit chlup, aby se mu celý ten skvěle šlapající byznys nerozpadl. Skvělá, úžasná zpráva pro všechny sportovce! Kdybych byl mladší o deset let, skákal bych radostí výš než Sergej Bubka. A je mi jasné, že teď jsem vás definitivně přesvědčil, že jsem magor. Vždyť Mr. Olympia je jen jedna a nějaké Elite Pro je jenom trapná druhá liga..

…a máte pravdu. Elite Pro je a bude druhá liga. Druhá liga, kde si mnozí kulturisté vydělají násobně víc peněz než v té první. Náramně mi to připomíná vztah NHL a KHL. Stanley Cup znají všichni. Gagarinův pohár jen pár hokejových nadšenců a kryptokomunistů. Jenže těch příkladů, kdy si dobří hokejisté ze třetí, čtvrté, ale občas i první lajny šli vydělat prachy do matičky Rusy, není zase tak málo. Však si vzpomeňte na angažmá Jardy Jágra v Omsku. Teď tu máme nemlich stejnou situaci a mnozí stávající IFBB Pro budou mít o čem přemýšlet.

Ono je totiž hezké, mít za jménem napsáno IFBB Pro, ale vypovídá to něco o vašem zaměstnání? Asi tolik, co kartička z Úřadu Práce. Když jsem byl mlád a naiva, myslel jsem si, že když budu profík, budu mít peníze za to, že budu cvičit, jíst, spát a závodit. Tak jako to je u fotbalistů, hokejistů a v mnoha dalších sportech. U některých kulturistů to tak skutečně je. Leč v Evropě se takoví dají spočítat na prstech jedné ruky zasloužilého truhláře. Drtivá většina IFBB Pro se musí setsakramentsky otáčet, aby mohla být to Pro. Chodí do práce, dělají trenéry od večera do rána a v tomhle ohledu nejsou o nic víc Profi než Franta z kanclu, co si chodí cvičit po práci. Status profesionála tedy vypovídá mnohem víc o výkonnostní úrovni, než o tom, že by měl mít dotyčný v kolonce daňového přiznání vyplněno: Profesionální sportovec. Pokud tedy nemáte za zadkem skutečně silného sponzora, připravte si na soutěžní výlety hezkých pár stotisíců a červenou fixku pro součet zisku a výdejů.

Takže jasně, Olympia je jen jedna, ale skutečným profesionálním sportovcem budete spíš v Elite Pro. Nechci nijak podceňovat kvality dosavadních držitelů medailí, ale takový Tomáš Kašpar by byl celkem slušným oříškem pro každého z nich. Takže zatímco jeho náklady na kariéru IFBB Pro jsou ve statisících, v Elite Pro by téměř jistě pobral tu 1000 euro, onde 2000, jindy by se zadařilo a bylo by i plnotučných 5000 eurošušňáků. A to už je slušná částka za 2 měsíce trvání Elite Pro k zamyšlení nad tím, jestli sen o Olympii je zajímavější než reálná dráha sportovce vydělávající ho sportem, neboť těch soutěží bude vážně dost.

Jasně, Olympia je jen jedna. Zatím. I Elite Pro totiž bude mít svůj vrchol. Svůj Gagarinův pohár. Pohár, který pro mou generaci nebude mít žádnou cenu. Ale co pro ty další generace? Bude mít Olympia pořád ještě svůj lesk? Pořadatelé Mr. Universe, nejstarší elitní soutěže, si to mysleli taky. Takže pokud dnes někdo bere vážně titul Mr. Olympia Physique a bikiny, proč by nemohl brát za pár let vážně jiný? Nevím, ale super je, že dnes mají borci na výběr a těch, kteří se skutečně můžou živit kulturistikou, bude řádově mnohem víc než doposud. A to je ta skvělá zpráva.