IFBB FIBO POWER Pro Championships 2011- Reportáž je tu!

  Včera se v německém Essenu, v rámci sportovního veletrhu FIBO 2011, konalo profesionální kulturistické klání FIBO Power Pro Championships 2011. Ve hře bylo přerozdělení celkové částky 25.000 USD a pro první trojku kvalifikace na letošní Mr. Olympia. Co se týká připravenosti, byla zde opravdu velká konkurence a tak o předních příčkách rozhodovala celková kvalita a symetrie.Níže Vám přinášíme fotografie jednotlivých závodníků a brzy se můžete těšit i na exkluzivní reportáž !


malox baner hotovy.gif
Problémem byl paradoxně volný vstup na tuto část soutěže. Avšak mimo vyhrazený prostor, který čítal nějakých 200, nutno říci že neobsazených míst, které byli přímo u podia. Právě odtud jsem si chtěl zajistit detailní přehled o aktuálních formách soutěžících. Jenže to prostě nešlo. Lítal jsem od čerta k ďáblu, v tomto případě od Hildegardy k Helmutovi a nikomu jsem nemohl za boha vysvětlit, že si chci koupit lístek. Pořád mi říkali nějaké WARUM? Atd…Jako že jsem úplně blbej, když si chci koupit lístek a přitom je to zadara. Takže ve vyhrazeném prostoru byli různí akrediťáci, vystavovatelé, funkcionáři a Vacek se tísnil za páskou. Zaplaťpánbu, že jsem tam přišel v dostatečném předstihu, zabral kloudnej flek, pokorně si počkal na začátek a nechal si funět na krk jedním z tisíců fanoušků kulturistiky, kteří to vyřešili stejně jako já. Bohužel, daní tomuto postupu bylo, že jsem neviděl kulturistky a ani fitnessky a tudíž vám o nich nemohu poreferovat ani co by se za stržený nehýtek dalo. Ještěže máme přislíbenou ještě jeden report, a to od specialistky na ženské svaly, Lady Plíhalové, kde si příznivci této části bodybuildingu určitě příjdou na své.   Zopakujme si tedy výsledky a věnujme se jednotlivým aktérům poněkud blíže.
1. Dexter Jackson2. Ronny Rockel3. Roelly Winklaar4. Johnnie Jackson5. Michael Kefalianos6. Robert Piotrkowicz7. Tarek Elsetouhi8. Essa Obaid9. Ben Pakulski10. Thomas Benagli11. Oleg Emelianov12. Alexandre Nataf13. Mario Van Steenberghe14. Cvetko Stojmenovski15. Martin Kjellström16. Dainius Barzinskas17. Jorge Barrios
1)  Dexter Jackson
Dexter Jackson se stal obětí své pověsti. Lépe řečeno své přezdívky Blade. Čekal jsem ho prostě ostrého. Ostrého jako žiletka. A to nebyl. Patrné to bylo zejména v zadních postojích, kde byl na pohled zataženější, než jeho největší soupeř Ronny Rockel. V tomto ohledu mě tedy poněkud zklamal. Na druhou stranu pózy jako biceps zepředu, břicho stehna, základní postoj, to jsou úplné delikatesy v lahůdkářství zvaném kulturistika. Nebetyčný rozdíl oproti Ronnymu Rockelovi je pak v prezentaci a vystupování na podiu. Nastoupí na podium Dexter a přišel borec s aurou vítěze, byť to místy zavání namachrovanou arogancí. Ale to k šampionům formátu vítěze soutěže Mr. Olympia tak nějak patří. Minimálně ji aspoň podvědomě tolerujete. Po něm nakráčí Ronny Rockel a vy máte pocit, že přišel jeho mladší brácha, co po Dexterovi uklízí odhozené fusekle. Takový nějaký dojem z něho máte. Ještě horší je, když si Ronny uvědomí svojí cenu, a zkusí se prezentovat po americku. To je pak úplný průšvih. Domnívám se, že právě tento rozdíl zapříčinil to, že Dexter v neskutečně vyrovnaném souboji vyhrál nad domácím Ronny Rockelem. 1. Dexter Jackson

 2)  Ronny RockelPro mě to byl vítěz. Ronny měl zcela určitě nejlepší formu bez zjevné slabiny. Obrovské, plné svaly ve špičkové formě a navíc celkem esteticky poskládané. Dobře, pas by mohl mít užší, ale jinak mu není moc co vytýkat. Jediné co mu schází, je charisma. Nějak si ho nemůžete zapamatovat, dokonce ani jako domácí závodník nedokázal rozproudit několikatisícový dav přihlížejících k nějakým mohutným ovacím. Vidíte to sami, po sportovní stránce to mě jednoznačně vyhrál, a přesto ho nedokážu popsat tak, jak by si zasloužil. 2. Ronny Rockel
  3)  Roelly Winklaar 
Zato Roelly…Pro něj bych měl slov. Po hříchu ne však pozitivních. Předně, nejsem schopen racionálně pochopit vysoká umístění tohoto závodníka. Pokud někdo nebude souhlasit s následujícími slovy, budu rád, když mi napíše své argumenty v diskusi pod článkem. Není to o tom, že bych se chtěl hádat, ale je to o tom, že bych si chtěl rozšířit náhled na tohoto borce a nepůsobit do budoucna nějakým dojmem tendenčního blba. Roelly měl totiž suverénně nejhorší formu minimálně z první osmičky. Tento nedostatek obvykle prochází u výrazně estetických typů, nebo naopak, u kulturistů abnormálně osvalených. Jenže Winklaar není ani jedno. Jeho svaly jsou samozřejmě obrovské, o tom žádná, ale ne natolik, že by své soupeře vyloženě „převážil“. Estetika? No to těžko. Brutální, obrovská masa na pažích a deltoidech ne zcela koresponduje s úzkou kosterní stavbou a vyloženě nehezkým tvarem kvadricepsu a pro mě ne moc estetickým břišním svalstvem. I když uznávám, že líbivost břišního lisu je vyloženě subjektivní záležitost. Takže co nám ještě zůstává z takových těch hlavních atributů úspěchu? Tvrdost svalů? Tento víkend si u Roellyho vzala dovolenou. Hloubka? Ano, to může být. Objem? Jak kde. Paže měl nejlepší ze všech, záda zase nejhorší. Atd atd… Prostě těch kontroverzí je příliš mnoho na to, aby jinak vyloženě sympatický Roelly Winklaar u mě obhájil alespoň to třetí místo. 3. Roelly Winklaar

 4)  Johnnie JacksonJohnie mě vyloženě překvapil. Až zaskočil. Myslel jsem, že bojuje s Dexterem o druhé až třetí místo. Nakonec skončil čtvrtý, ale jak už jsem řekl, dojem ve mně zanechal parádní. Johnie sice nedisponuje nějakým extrémně tvrdým svalstvem, zato však svalstvem neuvěřitelně hlubokým a masivním. Tedy alespoň na jeho vrchní polovině. Ramena, trapéz, prsa, to jsou jeho výstavní partie, z nichž čiší čistokrevná síla a chlapáctví. Johnie je ke své škodě všeobecně znám tím, že jeho dolní končetiny hrají trochu jinou ligu. Slabší. O dost. Ale musím říct, že naživo to zase tak strašně markantní není. Když se ale zpětně podívám na fotky, musím přiznat, že to je opravdu výrazná slabina, která ho bude trápit asi až do konce kariéry. 4. Johnnie Jackson

 5)  Michael Kefalianos 
Kde se vzal, tu se vzal. Když ho vidíte na pátém místě, tak první co si řeknete je asi tohle: „tenhle, jo?“. Ale pak si řeknete: „No, jo no, proč ne, vlastně?“ Je to přesně ten typ závodníka, co má všechno na výborné úrovni. Vyrýsování, objemy, postavu bez slabin, prostě všechno je solidní. A solidní je to správné slovo. Solidní vás totiž neurazí, ale ani nenadchne. Dát ho v umístění níže by znamenalo obrovskou křivdu, dát ho výše, pro takové rozhodnutí zase není důvod. 5. Michael Kefalianos

6) Robert Piotrkowicz Robert Piotrkowicz (startovní číslo 14) spolu s Ronnym Rockelem disponovali nejlepším vyrýsováním. Domníval jsem se, že Robert bojuje o čtvrtou příčku s Johnym Jacksonem. Bohužel nestalo se tak. V rámci objektivity je dlužno dodat, že Robert se po svalové stránce dosti zlepšuje a vršek už dosahuje úctyhodných rozměrů, avšak dolní končetiny, zejména jejich zadní část tomuto tempu nestačí a nepoměr vršku a nohou se mi zdál ještě markantnější než u Johnyho Jacksona. V tomto světle jsem schopen jeho šestou příčku pochopit.   7)  Tarek Elsetouhi Na sedmé příčce se umístil elegantní Tarek Elsetouhi (st.č. 5). Typický představitel estetického ztvárnění kulturistiky.  Hezky tvarovaný pas osázený hlubokým břiním svalem, pěkně klenutá ramena, dostatečné objemy a příjemné vystupování. Chtělo by to trochu větší objemy (samozřejmě myšleno v kontextu s danou úrovní soutěže) k prosazení na příčky nejvyšší. 
8)  Essa Obaid V podstatě totéž, co jsem zde psal o Tarekovi, bych mohl napsat i o Essa Obaidovi (st. č. 12). Akorát s tím rozdílem, že právě pas s takřka nulovou hloubkou břišního lisu je jeho největší slabinou. Zrovna tak na nohách by měl do budoucna kapánek přidat, pokud chce porážet ty nejlepší profesionály. 
9)  Ben Pakulski To Ben Pakulski (st.č.13) si od tréninku nohou může kliďánko rok odpočinout a stejně bude jejich rozvoj vysoce nadprůměrný. Ale to mluvím o kvadricepsech. Co se týče lýtek, tam jde humor stranou. Sakra, co mu to tam vyrostlo? Měl jsem možnost je pak prohlédnout z asi 20 cm vzdálenosti a já nevím, co bych o nich měl napsat. Slovo abnormální je naprosto nevýstižné. Ty lýtka jsou prostě z jiné prostorové dimenze a nad moje verbální schopnosti. Je to takové chodící lýtkové porno. Moc jsem si pošmákl. Vršek už spadá do průměru, v některých pózách dokonce do podprůměru. Myšleno do průměru profitřídy, samozřejmě. Ale jak říkám, ta lýtka, ta lýtka…. 

Ti ostatní Z ostatních účastníků soutěže mě zaujali už pouze dvě jména. Alexandre Nataf (st.č. 1) na dvanáctém místě a  Martin Kjellström (st.č.11) na místě 15. První jmenovaný byl chlap s monumentálními objemy a ten druhý byl monument sám o sobě. Prostě strašlivý chlapiska. Bohužel, ani jeden z nich nedokázal své monstr svaly dostatečně zpracovat. V případě Martina Kjellströma se vlastně o žádné formě ani moc hovořit nedalo. Nicméně, své fanoušky, které mají právě toto pojetí kulturistiky rádi, si určitě najdou.  Fotogaleri z finálového porovnávání