FIBO-trochu jiný pohled na věc.

FIBO-trochu jiný pohled na věc.

Pavel Vacek | . .
Fibo1.jpg   Tak jsme se teda vrátili z toho slavného FIBA. Sedím tady u compu, projíždím net, sbírám inspiraci, a přesto nemohu tuto událost kloudně uchopit. Zkrátka nevím jak začít, co napsat. No jasně, to je dobrej nápad, udělám to jako školáci při slohovém cvičení!
Tak teda: ve dnech 14.-17. 4. se v německém Essenu pořádal největší veletrh zaměřený na kulturistiku, fitness, silové a úpolové sporty v Evropě. No a vzhledem k tomu, že největší fanoušek této akce v Evropě se jmenuje Petr Března, kterému se nechtělo jet samotnému, tak zorganizoval zájezd pro o trochu menší fandy tohoto mejdanu. A kdybych teď nenapsal, že ho zorganizoval výtečně, tak mi upadne ruka. Jednak jsme dostali dárky od Péti a zároveň od fy Extrifit, ale hlavně… Obrovskou chválu musí sklidit především za výběr luxusního autobusu. Mám totiž ještě velmi živé vzpomínky na loňský výjezd, který jsme absolvovali v mikrobusu a cestu na FIBO jsem si interně přejmenoval na pomalé a trýznivé umučení Pavla Vacka. Tentokrát to šlo. Autobus byl dostatečně prostorný, osazený krásnými lidmi s veselou náladou a přiměřeně pokleslou filmografií. Jen ty podšálky nám chyběly ke kýčovité dokonalosti. Vyrazili jsme o půlnoci a nočním Německem jsme se dobrali po deseti hodinách cesty k cíli. Takže sláva nazdar výletu, už jsme tady už jsme tu a najednou jsme se ocitli rozespalí, umolousaní, zmačkaní v neskutečném mumraji svaloušů, kde nevíte, na co čumět dřív…A teď babo raď, co o tom napsat.  Fibo_tomeg.jpg  
 Takže jsem si přečet různý facebook příspěvky, názory na internetových fórech a všude možně abych zjistil, že FIBO je super. A tak mi teda nezbyde nic jiného, než splynout s davem a taky teda napsat, že FIBO je super. Když…

…když se rádi mačkáte. Zvládnout se prodírat několika tisícovým davem…Ne znovu! Zvládnout se prodírat desetitisícovou masou lidí, už vyžaduje určité nároky na povahu jedince. Třeba nechat do sebe šťouchat, drcat, popostrkovat tam, kam zrovna nechcete apod. Tyhle požadavky nesplňuji, neboť má nervová soustava má určité limity. Proto nemám jedinou fotku s nějakou slavnou tváří a radši jsem se šel najíst. Tenhle plán se ovšem ukázal jako naprosto brilantní, protože to je veletrh kulturistů a proto se stejně všichni sejdem u žrádla. Takže si tak sedím, žmoulám v hubě schnitzel a kolem mě si to štrádovali, Flex Lewis, Rich Gaspari, Flex Wheeler, Paco Bautista, Günter Schlierkampf (ten do mě dokonce drcnul), Martinez a Chris Cormier usnul na vedlejší židli. Dalších padesát si už nepamatuju a navíc byste mi záviděli. Ale fotku nemám. Nechtěl jsem otravovat při jídle.  Nicméně, pokud tam ještě někdy pojedu, udělám si základnu v jídelně. Ronnie Coleman.jpg
 Fibo je super, když…

…když se rádi fotíte se zatnutým bicepsem. Ten taky nemám. Takže mi zbývají už jen dvě varianty. Jedna je s ukazováčkem, mířícím na fotografovaný idol a druhá, jež je důmyslnější a vyžaduje již značnou zručnost v oblasti motorika, neboť se zakládá na ukazováčku a prostředníčku roztaženým do tvaru písmene V. Opět ve směru k slavnějšímu fotoobjektu. Varianta písmene V s rukou na úrovni hlavy (tzv. Havlovský model) již není in a vypadali byste jako blbci. Obě pózy se dají kombinovat s variantou „zatnutý biceps“. U jedinců staršího data narození jsem ještě občas zahlédl klasiku se zdviženým palcem, který ovšem nikam nemířil a proto z tohoto gesta není dostatečně patrné, zda-li jste jednička vy nebo třeba Ronnie Coleman. Proto jej opět nedoporučuji.    
 FIBO je super, když…

…když si s sebou vezmete dostatečnou zásobu jídla. Pokud jste idioti jako já, a dáte přednost sledování Top Gearu před přípravou na odjezd, tak vám poněkud zkalí radost z výletu zjištění, že máte neustále hlad, ale přitom jste už nechali v přítomných stáncích asi bambilion eurobankovek.  dennis wolf.jpg  
 FIBO je super, když…

…když si chcete nakoupit. A věřte mi, že určitě nakoupíte. Jenom není zcela jasné, jestli nakoupíte přesně to, pro co jste jeli. V nabídce je obrovský, nepřeberný výběr všeho možného od hadrů, přes doplňků výživy snad stomilionů výrobců, činky, opasky, lapy, boxovací pytle, časopisy a dalších tisíců nových vynálezů ať už důmyslných, nebo úplných kravin…Až na to, že já si jel pro poslední DVD Battle for Mr. Olympia 2010 od Mitsuru Okabeho. A to tam neměli. Tak jsem si koupil tričko. Jak říkám, něco tam určitě utratíte.
 FIBO je super, když…

…když se chcete trošilinku přitulit. Veletrh začíná na jaře a touto dobou se chce každé zvířátko trochu pomazlit. Zřejmě proto tu jsou k vidění spoře oblečené modelky, které více jak nutriční firmu, v jejichž barvách jsou minimálně oděny, reprezentují zájmy místního cechu plastických chirurgů. Ale to nevadí. Pod záminkou společné fotografie, tentokrát vaše paže nebudou demonstrovat váš svalový rozvoj, nýbrž pokradmu obejmou zmíněnou krasavici v pase a mocným přísunem učiní lidské potřebě tělesného kontaktu zadost.  normal_1_282129~56.jpg
 FIBO je super, když...

…když nechcete vidět všechno.  Za jeden den to prostě nelze. Pokud to zkusíte, skončíte s pološíleným výrazem ve tváři a pěnou u huby. Jestliže tam je 100 vystavovatelů, tak to také znamená 100 exhibic, nebo jiného poutavého programu. Jenže tam není 100 vystavovatelů. Je jich tam několikrát 100. A to je vážně problém. Jediné řešení vidím v tom, odjet na Fibo na aspoň dva dny. Jeden den si projít stánky, které mě sice zajímají, ale jen tak trochu. Spíš málo. Možná vůbec. Jako třeba Nutrend. A druhý den si po probuzení u kávy udělat harmonogram exhibic, soutěží, poutavějších stánků atd… Na druhou stranu tím přicházíte o oblíbenou část výletu, kdy se jednotliví účastníci zájezdu trumfují, kdo koho viděl a kdo koho propásl. Já často v této hře zjišťuji, že jsem neviděl skoro nic. Dokonce si občas položím otázku, jestli není ještě nějaké FIBO za rohem. normal_1_283229~51.jpg  
 Fibo je super, když…

…když chcete vidět přehršel aktuálních hvězd bodybuildingu, nebo legendárních postav tohoto sportu, kteří již svou kariéru ukončili. Čekáte zase nějaké ale? Žádné nebude. Tohle je na této akci bezesporu jedinečné. Pokud jste opravdový fanoušek tohoto sportu, neměl byste tady chybět. Tolik známých tváří pohromadě, to je neskutečný zážitek. A co víc! Všichni jsou nadmíru vstřícní a pohodoví. Nevím, jestli u akreditace vyfasují ještě nějaké lehké drogy, ale všichni ti profíci zvládají ten nekončící nápor lidí s lehkostí a úsměvem na tváři. Doživotního fanouška si ze mě udělal třeba Victor Martinez svou vstřícností, sympatičností a nehraným úsměvem. Strašně mile mě překvapilo, že bývalé hvězdy jako jsou třeba Rich Gaspari, Kevin Levrone, Chris Cormier nebo Shawn Ray, vypadají tak strašlivě dobře. Jasně, zdaleka nemají ty objemy, jako když závodili, ale mluvím o tom, že mají pěknou sportovní postavu a všichni vypadají maximálně tak na 35 let. Což je většinou o 10 let méně, než jim skutečně je. Můžete pozorovat z opravdu detailních blízkostí svalstvo absolutní špičky, jako je třeba Dennis Wolf. Můžete si třeba na vlastní uši vyposlechnout legendární hlášku „Light weight baby“ od krále kulturistiky, Ronnyho Colemana. Můžete se tam coby fanoušek vyblbnout do sytosti.  
 FIBO je natolik rozsáhlá akce, že si tam každý něco vybere. Můžete třeba jen prohodit pár frází s lidmi, se kterýma se už třeba v životě neuvidíte, a přesto sdílíte stejné hodnoty co oni. Najednou zjistíte, že se kolem vás nepohybují nagelovaní metrosexuálové s upnutými džíny, jejichž průměr nohavice jen o pár centimetrů převyšuje průměr japonských penisů. Prostě jste mezi svými. A to je na těchto setkání naprosto úžasné. 

Komentáře: