FIBO Power Report

FIBO Power Report

Pavel Vacek | 12. 11. 2015

Přinášíme vám reportáž z FIBA 2010, kterou nám poskytla Lada Plíhalová, aby se s námi podělila o zážitky z tohoto největšího evropského fitness veletrhu.
 
Naše cesta na největší veletrh fitness a kulturistiky v Evropě - FIBO Power - začala v pátek ráno. Jeli jsme vlakem přes Berlín. Vlakem je to pohodová cesta, kdy člověk nemusí řídit a starat se o cestu.


 
Další den jsme se vydali k nádraží. Systém jízdného v metru jsme totiž nechápali – protože každý automat nabízel asi 20 variant lístků - a minulý rok jsme cestu na veletrh znali jenom taxíkem. Věděli jsme, že cesta tam nás vyjde asi 10 Eur. Proto jsme přemýšleli, že stejnou variantu zvolíme i letos. Už už jsme skoro nasedali, když jsem si všimla party kluků v černých bundách a s tričky Universal, kteří mířili k metru. Jeden z nich byl opravdu hodně namakaný. Upozornila jsem na ně Dana s tím že ti „trochu namakaní“ kluci jdou asi taky na FIBO, a Dan mi se smíchem řekl, že ten největší je nikdo jiný než mladý Evan Centopani. Zavolali jsme na ně, jestli jedou na FIBO metrem a jestli by nám neporadili - kluci byli všichni moc přátelští a nabídli nám, že nám ukážou cestu. A protože dva z nich byli Němci a zřejmě místní, ukázali nám, který typ jízdného stačí a kterou trasou jet. Evan byl moc milý - tak nějak jsme se bavili o veletrhu, odkud jsme, o závodech, o rozdílech Evropa - USA, o cestě na FIBO při současné situaci.... skoro jsme nevnímali jak nám utekla cesta. U vchodu jsme se s Evanem a ostatními rozloučili, protože jsme jako návštěvníci museli jiným vchodem.
 
Čekali jsme jen chvilku a brány FIBO se otevřely. Mnoho hvězd ale ještě nebylo na svých místech a tak jsme si rychle prošli haly, abychom věděli kde co je. U stánku s oblečením jsme narazili na Dextra Jacksona a jeho doprovod. Dexe známe z Prahy, kde mu Dan překládal na soukromém semináři. Dex hned zavtipkoval, kam dal Dan pas a řekl že je vidět, že se připravuje. Mě dal hned pusu na obě tváře.... Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že jsem dostala pusu od Mr. Olympia :) . Pak jsme spěchali přes celý areál do haly 3 - kde trochu mimo od ostatních na stánku firmy Tuff Stuff byl člověk, na kterého jsem se těšila nejvíc

S Milošem jsem se seznámila před 6 lety, jako s prvním profesionálem mimo ČR. Vždycky jsem ho měla ráda. Navíc jak jsem ho poznala - je to člověk velice inteligentní a charismatický.



Miloš seděl za stolem skloněný nad nějakými materiály. Sice zestárl v obličeji a prošedivěl, ale stále to byl ten charismatický muž, jakého jsme poznali v Praze. Potichu jsme se přikradli, aby nás neslyšel a čekali jsme, jestli nás pozná. Když vzhlédl a uviděl nás, objevil se na jeho tváři široký úsměv a uvítání bylo velice vřelé. V Milošově objetí se ocitl nejdřív Dan a potom já a na Milošovi bylo vidět, že je skoro bych řekla dojatý, že nás vidí po takové době a spolu (to u Miloše v Praze jsme se s Danem vlastně poprvé potkali, a Miloš to ví). Danovi složil poklonu jak se změnil od doby co jsme se neviděl. Hned ho začal vyzpovídávat jak se připravuje a řekl, že ho chce vidět svlečeného. Pak nabídl, že mu poradí s pózováním, což Dan uvítal, protože právě pózování patřilo k Milošovým silným stránkám a jeho sestavy jsou ty nejlepší, které byly k vidění. Dan dostal řadu užitečných rad, které jsem si ráda poslechla i já. Miloš ukazoval i jak pózy správně navázat na sebe atd. a opět musím přiznat, že jsem ho doslova hltala, protože jeho pózování bylo tak lehké, elegantní a naprosto přirozené, jakoby se tak Miloš už narodil. Také jsme Milošovi dali dárek - protože víme jak moc má rád Prahu, a protože si ho oba moc vážíme, přivezli jsme mu dva talíře s motivem staré Prahy. Potěšilo ho to.
 
Miloš pak bohužel musel odejít, protože jak jsme poznali, je to velice zaměstnaný člověk, který se angažuje v tolika oblastech, že aby měl dostatek času, musel by se nejméně 3x naklonovat. Řekli jsme, že se ještě uvidíme, protože Miloš pořádal v rámci FIBO tréninky se zájemci a trénovat s ním bylo moje přání už dříve.
Pak jsme šli obejít další známé. Nebylo už moc času, protože ve 12h jsem měla sraz se členkami jednoho amerického fóra pro ženy. Chtěly jsme se vidět. Samozřejmě jsme nemohli minout stánek QNT, kde byl náš další známý Chris Cormiere. S Chrisem se ale bavil jen Dan, protože mě si odchytila moje soupeřka z MS v Košicích - tvář QNT v Maďarsku - Gabi Bankuti (6. místo Figure II) - bylo to takové malé setkání závodnic NABBA. Samozřejmě jsme probíraly kam kdo se připravuje, co kdo dělá, vyměnily jsme si vizitky, poklábosily o dalších věcech a řekly si nashledanou na závodech.
 
Vyfotila jsem se i s Chrisem a s Melvinem, Dan si naproti popovídal s Flexem a pak už jsem hnala na setkání - no přišly na něj jen tři další závodnice – Luisa Rodgers - bodyfitnesska z IFBB, Helle Nielsen  - profesionálka z Dánska a moje dobrá známá a Nicole Pfuzenreuter - německá profesionálka, která byla výborně sedřená, protože se připravuje na New York Pro. Ale nebylo moc času - jen pár fotek pro ono fórum a už jsme se rozešly každá jinam. Nicole na stánek Body Attack kde pracovala. Helle mi řekla, že za Milošem pak půjde taky, protože jí ten trénink zajímá....
 
Ještě jsme měli čas, snažili jsme se odchytit Ronnieho, který měl na FIBO také být, ale neměli jsme štěstí, teprve později jsem se dozvěděla, že Ronnie byl na expo pouze čtvrtek-pátek, kvůli exhibici. Stavili jsme se za Evanem na stánku Universalu, narazili na Kaie Greena. Co se týká Kaie - měla jsem z něj rozporuplné pocity. Je to neskutečná masa, neuvěřitelné nohy! Taková hmota je prostě ohromující. Když si ještě uvědomíte jeho pohybové kreace, je to prostě ohromující. Na druhou stranu Kai je menší postavy a to velké množství svalů dohromady s jeho výškou mi prostě (ať se na mě jeho fanoušci nezlobí) nesedí. To daleko víc se mi líbil usměvavý Gunter Schlierkamp, stojící o kousek vedle, který se snažil s každým nejprve promluvit, než se s ním vyfotil. A hned naproti jsme KONEČNĚ odchytili muže, který je pro mě skutečnou personifikací kulturistiky - Doriana Yatese. Loni jsme Doriana minuli, ale letos jsme měli štěstí. Dorian byl moc příjemný a moc si toho setkání vážím. Dokonce se s námi rozloučil česky: „Vsechno dobre“ :) . Popřáli jsme mu taky vše nej v manželství – konec konců nová paní Yatesová byla na stánku také.



Potom jsme se zastavili ještě na galerii, kde se prezentovali Češi - Bára Benešová, Jirka Borkovec a další. Ale nebylo moc času, protože začínal trénink. První trénoval s Milošem Dan. V jeho skupině vybrali ruce, což vypadalo jako jednoduchý trénink, ale zdání klame. Milošův trénink se zakládá na naprostém šokování a vyčerpání svalů. Gigantická série je cyklus za sebou BEZ PAUZY jdoucích cviků na partii - podle Miloše co je delší pauza než 10 sekund, to není gigantická série. Navíc každý cvik se liší - jsou série silové, série pomalých opakování, série s vrcholnou kontrakcí, série výbušné, počty opakování do selhání..... Dívala jsem se jak z Dana teče pot... a Miloš si extra jeho vychutnal a věnoval se mu přednostně. Dan dostal kolečko 15 cviků v první sérii a 30 cviků ve druhé. Co to bylo už si nepamatuji. Zbytek skupiny dříve či později vzdal, kromě ještě jednoho kulturisty, který měl ale jen 2x15 cviků. Když jsem to viděla, tak jsem se začala trochu bát, zda trénink zvládnu taky.
 
Pro trénink u mě Miloš vybral záda se zaměřením na hutnost, protože podle něj jsem široká, ale ne hutná. Jela jsem série 12ti cviků za sebou jdoucích.... Miloš stál většinou za Danem a říkal co mám dělat (odjel se mnou osobně jen jednu sérii, kde si mě ale taky pořádně vychutnal) a já byla vděčná, že Dan mi překládá, protože myslet navíc v AJ bych už nezvládala, jako sparinga jsem měla Dana Hilla a Helle Nielsen, která trénovala taky.


V prvním kole jsem jela:
 
stahování kladky na šikmé lavici – čelem k lavici – za krk
stahování kladky na šikmé lavici – čelem k lavici – před hlavu
stahování kladky na šikmé lavici – čelem k lavici – unilaterálně
stahování kladky na šikmé lavici – zády k lavici – za krk
stahování kladky na šikmé lavici – zády k lavici – před hlavu
přítahy těžkých jr k pasu v předklonu
přítahy na stroji
přítahy lehčích jednoruček v předklonu k hrudníku
přítahy lehkých jednoruček v předklonu na trapéz
stahování kladky před hlavu – klasické nadhmatem
stahování kladky za hlavu klasické
přítahy jr na trapéz v předklonu 


Ve druhém kole pak:
 
stahování kladky na šikmé lavici – čelem k lavici – za krk
stahování kladky na šikmé lavici – čelem k lavici – před hlavu
stahování kladky na šikmé lavici – zády k lavici – za krk
stahování kladky na šikmé lavici – zády k lavici – před hlavu
přítahy těžkých jr k pasu v předklonu
přítahy na stroji
přítahy lehčích jednoruček v předklonu k hrudníku
přítahy lehkých jednoruček v předklonu na trapéz
veslování v sedě – široká kladka – nadhmatem
veslování v sedě – široká kladka – podhmatem
přítahy jr na trapéz v předklonu
stahování provazu rovnýma rukama k pasu.
Další série dalšího cviku se jela až co v předchozím cviku došlo k selhání a někdy několika vynuceným opakováním. Vše bez pauzy mezi nimi, pouze pokud bylo nezbytné přejít od stroje ke stroji, či pokud mi někdo něco vysvětloval. Jinak okolí jsem při tomhle všem fakt nevnímala a upřímně – půlku tréninku jsem měla raději zavřené oči, abych se mohla soustředit a abych se koncentrovala na něco jiného, než na pálení a bolest.
 
Trénink byl rychlý a tvrdý ale hodně mě bavil. I když jsem si párkrát říkala že nesmím činku pustit, protože mi odcházel úchop, a nebo se rozbrečet :) . Záda jsem měla po tréninku hodně dobře napumpovaná a dobře jsem je cítila. Dokonce i v těch místech, kde jsem je nikdy v životě necítila.
 
Po tréninku už nebyl na víc čas. Haly už se zavíraly, tak jsme udělali poslední fotky a chtěli se rozloučit, ale Miloš nás pozval na společnou večeři všechny. A tak jsme se nějak natlačili do aut k nim a jeli nejdříve k Milošovi na hotel, kde se Miloš šel ještě rychle osprchovat a mezi tím si Dan od něj vybral trička a tílka s jeho logem.
 
Pak jsme šli do restaurace, kde si Dan dal hovězí steak, já jsem na doporučení ostatních zvolila také hovězí steak a salát. U večeře jsme se bavili hlavně s Helle a Danem Hillem. Miloš se věnoval hodně svým krajanům, kteří s ním také byli, ale řekl, že je moc rád, že nás má u stolu také. Pak jsme se všichni rozloučili a my s Danem (tím mým  :) ) jsme se vydali do našeho hotelu.

Další den jsme shodou okolností v metru zase stihli Evana a jeho společnost. Den samotný byl trochu víc o chození, protože jsme sháněli pár věcí a také jsme se opět stavili u známých. V noci jsme se dozvěděli, že někdy odpoledne, které jsme byli u Miloše, se v restauraci strhla potyčka mezi Chrisem a Vicem Martinezem, tak jsme se šli podívat na Chrise. Ten potvrdil co se stalo, s tím, že to byla jen eskalace starého konfliktu. Taky jsme zašli za vtipkujícím Denisem-Jamesem, který nás nejdřív označil za Maďary a pak vtipkoval na účet Dana a toho že je v dietě. Miloš dorazil později a měl hodně práce (jak jsem říkala, má hrozně moc aktivit, od trénování, přes vývoj a výrobu suplementů až po vedení vlastního fitcentra), tak jsme se už jen rozloučili - loučení bylo stejně srdečné jako přivítání. Slíbili jsme si že dál zůstaneme v kontaktu. Stejně srdečné rozloučení bylo i s Helle Nielsen, která druhý den taky věnovala nákupům, ale ještě jsem s ní stačila poklábosit u kafe. Odcházeli jsme už ve dvě hodiny, abychom včas stihli vlak do Berlína a odtud domů. V noci jsme se kolem půl jedné hodiny ranní dostali šťastně do Prahy. Tím byl náš letošní výlet, plný zážitků u konce.

S pozdravem

Lada Plíhalová

Komentáře: