EVL's 2016- reportáž

Máme za sebou pátý ročník Evl’s Prague Pro a k němu připojených amatérských soutěží. Mezi ně počítám v minulosti pořádané Olympie Amatuer, Diamond Classic a teď nově Evl’s Amateur. I zde byla možnost, zrovna tak jako na Diamond Cupu a Olympii Amateur, vybojovat si profesionální kartu IFBB a rozkopnout tak naplno dvířka na zahrádku těch nejlepších profíků planety a je jenom dobře, že se pořadatelé rozhodli budovat svou vlastní značku špičkové amatérské soutěže. Ročník 2016 se zcela jistě zapíše do myslí návštěvníků a fanoušků jako doposud ten nejnavštěvovanější, největší, nejzábavnější, nejdiskutovanější a nejpřekvapivější ze všech. Takže se na to pojďme podívat hezky pěkně popořadě. A pro trochu té zábavy si pojďme vzít k ruce ohlasy ze sociálních sítí.

Expo, fandové a potíže s matikou…

Nejsem úplně kovaný v matice, ale jedno vím jistě. Tři jsou víc než pět a deset je víc než třicet. A dokud nevyjde nějaká nová směrnice EU, která bude tvrdit, že číslovka deset se cítí diskriminovaná nadřazeností třicítky, budu tuhle pravdu o nerovnosti šířit dál. I to je důvod, proč jsem byl několikrát zaskočen tvrzením, že „na tom Expu je nějak míň stánků, nebo ne?“ Naposledy mi to řekla slečna, o níž jistojistě vím, že byla na všech předchozích ročnících. Inu, neodolal jsem pokušení, abych se jí galantně neoptal, zdali tentokráte nedostala menstruaci do mozku, než do obvyklé lokality vybavené na tenhle únik životadárné tekutiny vatou a provázkem. Tohle totiž není o subjektivním dojmu, ale o počtech, takže pokud je standardní část Expa zaplněná do posledního místa a chodby, které vloni spíš připomínali místo, kam byli někteří vystavovatelé posláni na hanbu, se zaplnily, tak je zřejmé, že víc vystavovatelů znamená prostě víc. A víc vystavovatelů znamená víc zábavy pro návštěvníky Evl’s, víc pokoukání na víc hostesek a slavných tváří a víc možností nákupů, ale i vzorků zdarma, slev a jiných nabídek. A jsem rád, že tak jako vloni, předloni a vlastně od samého počátku, byl stánek Extrifit jako obvykle v obležení fanoušků a vděčným cílem jejich cesty. Dostalo se nám, našim sportovcům, obrovské podpory. Doslova jste nás nabyli energií a vstříkli neskutečné množství motivace přímo do žil a tahle koňská dávka nadšení nám nějaký ten pátek vydrží.  Zároveň jste nám otestovali nové výrobky, jejich chuť a vaše výhrady a nápady na zlepšení budou dopřány sluchu, to mi věřte. Za pár týdnů tedy vyjdou produkty, testované přímo na vašich chuťových buňkách a upravené podle vašich představ, takže se máte na co těšit.

Mercedes za tři koruny taky nekoupíte…

Taky jsem se dočetl, jak drahé to závodění na EVL’s vlastně je, a že pořadatelé už nevědí, co by si od závodníků řekli. A vůbec, že je to šlendrián, takhle okrádat závodníky a že to není vůbec pro ně, páč na tom chce někdo jenom pěkně vydělat. No… vhledem k tomu, že vím, kdo to pořádá, napadá mě, že miliardáři mají asi lepší nápady, jak vydělat nějaký ten pětník, než pořádat závody v kulturistice. Ale drahý to je, to je pravda. Co si tak pamatuji, Mercedes je taky odjakživa dražší než Dacia. Takže pokud nechcete startovat v lokální soutěži pořádanou v hospodě U koně a psa, kde bude mít stánek Máňa, co napekla buchtu z vloček a dia másla podle receptu z fitness.ru a rozdat si to o těžítko s Pepou a Lojzou, musíte holt šáhnout do prkenice. Ono totiž, co si budeme povídat, zas tak zajímaví nejste, aby se na vás přišli podívat desetitisíce diváků a televize se přeplácely o práva na vysílání. Takže tyhle ukrutný náklady, které s sebou nese pronájem sportovní haly, zaplacení poplatků mezinárodní federaci, abyste vyhráli tu posvátnou kartu a ještě si navíc odnesli nějakou tu pětku, musí někdo zacvakat. Vy závodníci, my vystavovatelé a taky pořadatelé. A to raději nemluvím o profících, kteří si těch „pětek“ odnesou řádově mnohem, mnohem víc. Čímž se dostáváme ke vstupnému. Mimo účasti Phila Heatha jsme viděli kompletní finále Olympie, špičkové amatéry a profi bikiny. A to za pár stokorun. Nemusíte lítat do USA, cpát do sebe drogy, abyste se vypořádali s časovým posunem a následným zapojením do pracovního procesu a nemusíte krást doma, abyste měli na vstupné, které chtějí na Olympii. Máte téměř totéž doma, akorát se o krádež musíte strachovat vy…

Němci už nám zase šacujou tašky…

… čímž se dostávám k nejlegračnějšímu momentu celého EVL’s víkendu. Ke komické pasáži, srovnatelné jedině s legendární scénkou o ukradeném řetízku v jiném hrnečku. Asi tu lapálii už všichni znáte… Takže ve zkratce. Růsťák je drahej, dluhy jsou velký a Němcům český prachy nikdy nesmrděli. Zkrátka a dobře, Adolf Burghart si vyšel na čvaňháro, zmerčil bezprizorní kabelku a tak trochu ji čórnul. Doposud banální příhoda, která nestojí za povšimnutí, kdyby… Kdyby nebyl Adolf vítězem nejtěžší kategorie, kdyby nebyl odhalen, kdyby si pro něj nepřijeli policajti a tím pádem se nemohl dostavit k boji o absolutní vítězství…. No a kdyby jeho náhradníkem nebyl zrovna kontroverzní a profláknutý Pavel Beran, který nakonec, co čert nechtěl, tenhle boj o prokartu vyhrál. Celá tahle souhra náhod úplně upgradovala tuhle situaci na konspirační událost roku, srovnatelnou jedině  s 11. zářím. Takže během jediného dne vyběhlo v nejrůznějších diskusích a příspěvcích mnoho obvinění z korupce, z toho, že kabelku tam nastrčila Katka Kyptová, podivné vstřícnosti pořadatelů, „kde to nějak nehraje“, pochybovače zpochybňující Dolfíkovo přiznání a tak podobně… Taky mám jedno vysvětlení. Adolf si zkrátka nepřečetl příbalový leták od barvy, kde se jasně píše, že nežádoucím vedlejším efektem náhlého ztmavnutí pokožky je neodolatelná potřeba něco ukrást… Mohlo by být…Ale blíž k pravdě bude mít spíš fakt, že Adolf je prostě blb, jenž v sobotu dostal nejhloupější nápad od dob Juliana Assange, zakladatele wikileaks, kterého kdysi napadlo, že zavolá chlapíkům do Pentagonu, že má pár jejich mailů, co by rád zveřejnil. Od té doby sedí doma na gauči a má zaracha. Zkrátka a dobře, hbité Ádovi prstíky a výlet s Policií ČR po Praze způsobily, že by beztak nemohl nastoupit k boji o absolutku a tak dostal šanci druhý v pořadí. Smůla pro jednoho, štěstí pro druhého.

Pavel Beran je Gagarin

A štěstí bylo skutečně požehnaně. Celý kopec, řekl bych.  Cestu Pavla Berana k profi kartě lemuje taková kombinace  polozázraků a šťastných náhod, že by ji považovaly přitaženou za vlasy i v produkci nekonečných venezuelských telenovel. Počínaje vskutku neuvěřitelným zlepšením formy od nominace na ACE, pokračuje po výše uvedenou historku a konče složením porotcovského sboru, který tentokrát upřednostnil výhradně estetiku před objemy. Ale štěstí přeje připraveným a to Pavel rozhodně byl. V porovnání se svými soupeři v absolutce se sice jevil dost subtilně, ale kombinace úzkého pasu, širokých ramen a skvělé formy byla pro rozhodčí dostatečným stimulem pro to, aby udělili tomuto závodníkovi titul Absolutního vítěze EVL’s Amateur a právo na proficard IFBB. Takhle raketový start neměl ani Jurij Gagarin.

Profi je prostě profi, nemá to chybu…

…Akorát si myslím, že na profi debut Pavla si budeme muset chvilku počkat, pokud tam nechce vypadat trochu… ehmmm…, nepatřičně. Neb, 25 kilo, které mu na jeho výšku chybí, aby se mohl popasovat se špičkou, nenabere ze dne na den. Ani z 365 dní na 365 dní.. Profíci na EVl’s byli zkrátka brutální a perfektní. Neustále mě ta hmota nepřestane udivovat. Osobně jsem tipoval na vítězství Dextera Jacksona a doufal v triumf Big Ramyho. Netrefil jsem se ani jednou, neboť šek na 40 000 dolarů pobral William Bonac, což ale rozhodně nemám problém akceptovat. Will je sice trochu překvapivý vítěz, ale určitě ne nezasloužený. A můžeme si aspoň říct, že Praha sebrala dost odvahy na to, aby ocenila hmotu, připravenost a stálý progress Bonace a vystoupila ze zaběhnutých kolejí hodnocení profi  divize IFBB. Za zmínku stojí i výkon Lukáše Osladila, který se od Olympie výrazně zlepšil, předvedl perfektně separované dolní končetiny a hlavně parádní sestavu. Ta byla vážně skvělá a to říkám z pozice člověka, který nikdy tahání se za patu při Lukášově sestavě nemusel. To si sice neodpustil ani tentokrát, ale bylo to v tak překvapivém kontextu nápaditých, neotřelých a zajímavých póz v precizní choreografii, že jsem mu to milerád odpustil. Docela by mě zajímalo, jak by se v této formě umístil na Olympii. Životní formu předvedl českým fanouškům i náš Tomáš Kašpar, který nakonec obsadil deváté místo, což v této konkurenci rozhodně není špatný výsledek. Z ostatních závodníků pak sklidil velký ohlas i sympatický, neustále se křenící Roelly Winklaar s novým měřítkem pro pojem „velká paže“. To je totiž v jeho případě obvod kýty slušně vzrostlého chovného býka. No a neměli bychom zapomenout ani na hostujícího Vojtu Koritenského, který za svou exhibici a následným rozhovorem s moderátorem, sklidil od českých fanoušků obrovský potlesk.

Poděkování. A to jako vážně.

Povídat a napsat, by se toho dala ještě spousta, ale vezmu to už jenom stručně. Celým programem provázel fantastický  moderátorský profík Michal Dusík, který se zjevně vzhlédl v kulturistice a najel na těžkou objemovku. I když teď si dělám trochu legraci, protože nezbývá než smeknout před jeho moderátorským umem a obrovským přehledem a orientací v kulturistice. Stejně tak se ukázal jako skvělý tah angažování Kevina Levroneho v roli spolumoderátora večerního galaprogramu. Šlo mu to náramně a doufám, že ve stejné roli se objeví i za rok. No a tím to chci už vážně ukončit. Je za námi spektakulární  šou, která nemá v Evropě obdoby.  Pořadatelé z SHP holdingu, jmenovitě pak bratři Speychalovi, nám opět přivezli to nejlepší možné ze světa profi kulturistiky, dali obrovskou šanci splnit si kariérní sny mnoha amatérským soutěžícím a navrch přihodili ještě hodně dobře ohodnocenou soutěž v benči, za což by jim měl patřit dík od každého fanouška tohodle bláznivého sportu. Nevím, co chystají na další rok, ale prý to bude velké. A já dodám, že určitě i skvělé. A věřte, že Extrifit u toho bude na tuty zase.