EVL's Prague Pro 2015 trochu jinak

Soutěž EVL’s Prague Pro 2015 je za námi a po právu se stala horkým tématem pro mnoho rozhovorů v posilovnách a internetových debat. Pro ty samozřejmě především, protože kdo tam nebyl, o to má dle zákonitostí internetu větší touhu vyjadřovat se k výsledkům a jednotlivým formám závodníků. Ale to už tak nějak patří k folklóru současného věku a netřeba se nad tím nijak pozastavovat. Zajímavý je ovšem celý vývoj soutěže, a protože už za sebou máme 4 ročník a já měl tu čest být u všech a zároveň trochu nahlédnout pod pokličku, dovolím si tvrdit, že tento byl zdaleka nejvydařenější. A proto mi dovolte podělit se s vámi o pár postřehů z letošního EVL’s Prague Pro 2015, které mě potěšily a mnohdy doslova nadchly.

Spojení soutěží. Je fakt, že všude se teď mluví především o Evl’s Prague a soutěž Olympia Amateur, která byla vlastně plynule prolnuta s Evl’s tak trochu ztratila na glancu. Jenže díky společnému termínu obou soutěží došlo ke koncentraci diváků a skvělé atmosféře soutěže. Oproti minulým ročníkům jste letos měli skutečný pocit monstrakce, která hýbe světem kulturistiky a fitness, tentokrát i s patřičnou diváckou návštěvností (konečně, chce se mi zvolat) a dostatečně širokým podpůrným programem. Zkrátka, každý, kdo v tomhle prostředí něco znamená, nemohl chybět. A to se týká samozřejmě i Expa. Po začátcích soutěže, kdy vystavovatelé měli své expozice ve stanu před halou, jsme se dočkali ročníku, kdy na ploše bylo plno a pár vystavovatelů vypadalo, jako by si opět museli rozdělat stan před halou, protože v ní už bylo místa poskrovnu. Každá z přítomných značek měla více či méně lákadel pro návštěvníky a já mohu s hrdostí v hlase prohlásit, že značka Extrifit tradičně patřila mezi ty, která těch lákadel měla víc než více. Je pak trochu s podivem, že mnozí závodníci z Evropy i nadále dají přednost o týden dřívějšímu Arnold Classic, přičemž pražská Olympia Amateur nabídne nesrovnatelně lepší podmínky, světla, zázemí a rozhodně srovnatelnou prestiž a motivaci v podobě získání možnosti přestupu do profi tábora. Možná, že navzdory Bruselským proklamacím si ve vnímání mnoha západoevropanů pořád ještě nejsme tak docela rovni. Ale to se velmi rychle změní, protože to, co odvádí pražský pořadatelský tým, snese srovnání s jakoukoliv světově proslulou soutěží.

Organizace >Což mě ladně přivádí k organizaci celé soutěže. Jak už jsem řekl, na EVL’s Prague jsem byl přítomen po všechny 4 ročníky a vždy jsem byl také svědkem hodin pódiových zkoušek, světelných efektů, hudebních produkcí a to mnohdy do skutečně pozdních hodin, které častokrát hraničili s nastavením budíku návštěvníků. I letos tomu nebylo jinak a i letos vše šlapalo jak hodinky. Což je skutečně neuvěřitelné, zvážíte-li, kolik závodníků se prezentovalo v rozličných kategoriích. Jistě, večerní show se protáhla o více jak hodinu, ale myslím, že zrovna tohle vůbec nikomu nevadilo, protože časový posun způsobily sestavy neskutečně nabitého startovního pole profesionálů. Každopádně finálová večerní část byla opět spektakulární podívanou plnou zážitků a emocí, která jistě zanechala v srdcích fanoušků nesmazatelný zážitek. A proto bych se rád zmínil o pár jménech, které se sice v oněch diskusích neobjevují, ale jejich význam je srovnatelný s aktéry soutěže. Nemohu a neznám všechny členy realizačního teamu, takže zde zmíním především Vladimíra Matiho, coby velitele všeho, co mělo něco společného s programem. Petra Pika, který měl na starosti hosty a vystavovatele a který pravděpodobně dokáže absorbovat asi miliardu telefonních hovorů za hodinu. Famózního komentátora Michala Dusíka, jehož slovní zásoba je doslova bezbřehá. Ředitele Sportovního holdingu Praha Roberta Speychala, který všem těmhle velel a v neposlední řadě jeho bratra Petra Speychala, bez něhož by se celá tahle, mimochodem ztrátová, sranda nekonala a jenom díky jeho nadšení pro náš sport, se nemusíme trmácet do Ameriky za těmi nejlepšími kulturistickými profesionály….

Úroveň … a že jich bylo letos požehnaně. Vždyť mimo Phila Heatha, který se beztak na pódiu objevil v roli hosta, jsme mohli vidět kompletní obsazení finále Olympie 2015! A navíc u pár borců dokonce s lepší fazónou, než měli v Las Vegas. Letos to bylo vážně pohlazení po duši kulturistického fandy. A kdo mě zaujal nejvíce? Asi jste si zvykli, že o Milanovi Šádkovi se toho na stránkách Extrifitu moc nedozvíte. Dnes ho ovšem nemohu vynechat. Milan předvedl úžasnou formu a vstup mezi profesionály. Ale to, co ve mně zanechalo hluboký dojem, nemělo nic do činění s jeho formou, nebo objemy svalů. Milan byl doslova zhmotněním splněného dětského snu a tahle vnitřní aura se nesla celou jeho fantastickou prezentací. Myslím, že si toho všiml i pozdější vítěz kategorie do 212 lb Jose Raymond, jenž ve fantastickém sportovním gestu označil Milana jako toho, kdo tuto kategorii divácky „udělal“. Samotný Raymond pak potěšil všechny milovníky hustých, tvrdých a nahňácaných objemů svým prvním místem. Takže jsem měl radost a budu se těšit na diváckou podporu neméně populárního Vojty Koritenského, který plánuje start na této soutěži příští rok. V kategorii Open překvapil další český závodník Lukáš Osladil. Ne snad ani tak výběrem skladby na volnou sestavu, neboť nářez od Prodigy používá od doby, kdy tahle věc byla aktuálním hitem, což je tak dávno, že si to nelze zapamatovat, ale především svojí formou. A ta byla dokonalá. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když ji označím za nejlepší v celé soutěži. Neskutečně napruhované a husté svaly s výraznou hloubkou mu zajistily porovnávání i s mnohem těžšími soupeři, vedle kterých se díky těmto přednostem vůbec neztrácel. Samozřejmě nemohu opomenout účast našeho Extrifit zástupce Tomáše Kašpara. Inu, osobně jsem ho tipoval na umístění kolem 12 místa. Při troše štěstí do desítky, žel nestalo se tak. Přesto si myslím, že idola mých závodnických let Alexandra Fedorova dát mohl, bez ohledu na to, že ten disponoval tricepsovou pózou z jiné galaxie. A zrovna tak Michaela Kefalianose, jehož jméno jsem pro jistotu napsal kombinací ctrl+c a ctrl+v. Tom na svojí rozložitou kostru bude muset ještě přibrat, což zní poněkud zvláštně při jeho 120 kilech. Ale už ne tak zvláštně při pohledu na Big Ramyho. Při pohledu na něj rázem zjistíte, proč se mu říká Big a budete polemizovat s tím, zda to není urážka. (proč se mu říká Ramy, netuším). Každopádně při pohledu na stehna tohoto Egypťana si pohlídejte, aby vám brada nevisela dolů příliš dlouho, jako se to stalo mně. Je to zkrátka neskutečné, surreálné a nepochopitelné. Nelze popsat něco tak gigantického. O to víc, když Ramyho vidíte pózovat ze vzdálenosti 20 cm, jako se to poštěstilo mně. Big Ramy mi připravil neopakovatelný zážitek, takže až brzy uvidíte na videozáznamu Lukáše Roubíka, která plácám o sebe rukama a tlemím se jak retardovaný, může za to on, Mamdouh Elssbiay. No a na závěr tu máme hlavního aspiranta na roli v legendární sérii filmů o nesmrtelném Highlanderovi. Tím nemůže být nikdo jiný než Dexter Jackson. Dexter absolutně popírá vše, co se traduje o sportovní výkonnosti. V šestačtyřiceti letech přijde bombarďák, který zlepšil od minule objemy, má dokonalou separaci, na těle mu hraje každý svalový detail a nelze na něm najít jednu jedinou chybičku spojenou s jeho věkem. Neuvěřitelné a famózní a já jsem jenom zvědav, jak dlouho ho budeme vídat na pódiu Mr. Olympia. Osobně doufám, že to bude co nejdéle, protože alespoň pro mě, je jeho postava absolutně dokonalá.  Výsledky najdete pod článkem a nám nezbývá než doufat, že majitel Sportovního holdingu Praha najde po kapsách pro příští rok pár drobných a opět nám zadotuje takovouhle parádní podívanou. Pro nás. Pro fitness pošuky, kteří tuhle skutečnost mnohdy neumí ani pořádně ocenit. Takže příští rok se zase, doufám, sejdeme, abychom pořádně zafandili těm našim favoritům z časopisů a videí.  

Kategorie BIKINY FITNESS

 KATEGORIE DO 212 LB

  KATEGORIE OPEN