Dospívající v kulturistice

Příliš mnoho teenagerů spoléhá pouze na trénink, aby na nich vykouzlil požadovanou hmotu, tvar a sílu. Stejně důležitý jako trénink, jsou v každém kulturistickém snažení související faktory. Strava, soustředění a informovanost je to, co od sebe odděluje lidi, kteří říkají \"Eh, vypadáš celkem dobře. Cvičíš?\", od lidí, kteří volají: \" Vypadáš úžasně! Už přestaň, nebo budeš už moc!\"

Existuje bohužel mnoho mladých kluků, kteří mají ve svém snažení právě slabinu v podobě nesprávné, nebo nedostatečné stravy. Přitom to může být jenom obyčejná lenost, nebo nedůslednost způsobená vlivem vrstevníků. Ale také nedostatek vzdělání ve výživě, či nechuť pátrat po nových informacích, může být výsledkem toho, proč se své stravě nevěnují tak, jak by měli.  Zrovna tak ale může být vše v pořádku a nedostatečné vyrýsování, třeba zrovínka na závodech, může být následkem nějakých duševních rozpoložení typu: \"Když začnu dietu, budu příliš malý\" nebo \"diety jsou jen pro tučnější lidi, než jsem já\". Z druhého pole tady máme myšlenky, jako jsou např. \" Jsem genetický šílenec, můžu jíst, co chci a nikdy nepřiberu! \" 

Máme zde v on-line poradně hromadu dotazů, které mají mnoho společného. Schválně, jestli se do nějakých myšlenek, či nejasností trefím:
\"Měl jsem nějaké skvělé výsledky v prvních měsících, kdy jsem začal trénovat, ale za posledních 6 měsíců vypadám pořád stejně! Nemohu přibrat, má síla je stejná, moje hladina tělesného tuku neklesla, co dělám špatně? Mám zvýšit série, opakování, frekvenci, kardio, atd. \" Vidíte? O výživě ani slovo. Zeptám se tedy na jejich stravovací návyky. A uslyším, že… \"Já opravdu jím minimálně třikrát denně… jenom včera mi to nevyšlo, tak jsem měl rohlík s máslem, jo a vlastně předevčírem jsem zaspal do školy, tak jsem nejedl nic\"…atd. Anebo: „ Když mám hlad, sním doma všechno co je po ruce“ To všechno je samozřejmě špatně. Vaše jídlo musí mít pevný řád a jasně danou strukturu. Musíte aspoň trochu vědět, co do sebe přijímáte, kdy a proč. Musíte se aspoň u základních potravin, které budete konzumovat povětšinu vašeho sportovního životu, orientovat v základních nutričních hodnotách, jako je svatá trojice: tuk, sacharidy a bílkoviny. Pokud budete znát i kalorickou hodnotu, je to bonus pro vás. 

Mnoho doplňků, ale žádné jídlo.  
Co je tak zvláštního na doplňcích, že jsou pro mladé kluky přitažlivější než celé jídlo? Je to tvrzení, balení, chvála sportovců, kteří je také užívají…  Dospívající chtějí výsledky co nejrychleji. To chce v podstatě každý, ale dospívající mají tendenci méně analyzovat a více věřit zázrakům. Vše, co v titulu obsahuje slova jako sval, max, obrovský, drtit, hmotnost, ultra, mega, kosmický, to vše je na prodej!  Všude jsou fotografie profesionálů a top amatérů, kteří tyto značky chválí a to jim dává pocit jistoty, že pokud také budou používat tyto doplňky, budou na nejlepší cestě k titulu Mr. Olympia. Prachy nebudou problém. Jistě, můžete namítnout, že i Extrifit používá tyto postupy. Ve skutečnosti se ale Extrifit nikdy netajil tím, že vyrábí doplňky výživy, nikoliv zázraky. Zároveň ke svým doplňkům dodává i vzdělávací program v podobě Extrifit training day a on-line poradnu, kde vám  poradí, jak dosáhnout co nejlepších výsledků právě pomocí doplňků této značky. 

O to tady totiž jde. Mnoho z těch doplňků nejrůznějších značek jsou účinné s dietou a solidním vzdělávacím programem, který je na místě, když vás zasáhne ztráta víry ve vlastní cíle. Doplňky jsou prostě jen doplňky, které mají sekundovat stravě, která obsahuje skutečné potravinové zdroje, popřípadě je doplňovat ve smyslu 100% jistoty v dodání potřebných stavebních látek.

Příklad: Pokud již skutečně nedokážu pozřít více než půl kila masa, je přidání proteinového koktejlu řešením. Ovšem pokud nemám snahu o vytvoření plnohodnotného stravovacího režimu a vystačím si s chlebem a paštikou, tak vás ani ten nejlepší protejňák nespasí.  U spalovačů je to podobné. Teenager uvidí řvoucí nápis „Svalnaté břicho za 4 týdny“ a myslí si, že si vezmou pilulku a jeho problém s nadváhou je vyřešen. Není. Nejdříve si totiž musí uvědomit, že jejich strava je jedním slovem děsivá a neexistující fyzická aktivita špek také neodpáře. Teprve v momentě, kdy si srovná své stravovací návyky, upraví jídelníček a začne vyvíjet nějaké úsilí, které by se mohlo alespoň vzdáleně nazvat sportem, tak teprve poté, má hubnoucí pilulka šanci na úspěch.

Propojení svalu s myslí
Můžete provést mnoho opakování, mnoho sérií a provést nepočítaně cviků, ale přesto minete cíl. Vemte si cvik jako třeba bench press. Ten lze provést mnoha způsoby. Můžete s ním procvičit triceps, dokonce i latissimus, ale převážně vám jde o procvičení hrudníku. Stalo se vám, že ačkoli jste použili velkou váhu, cvičili jste intenzivně, tak přesto všechno jste daný sval vůbec necítili? A zkoušeli jste se propojit myslí k procvičené partii? Soustřeďte se, jak nejlépe můžete, na propojení svého svalu s vaší myslí. U bench pressu se soustřeďte na prsa (vlastní), provádějte jedno opakování po druhém s tím, že si budete vědomi každého centimetru pohnutí váhy a garantuji vám, že takto jste danou partii ještě neprocítili. Také velmi záleží, na vaší odvaze změnit zažitá dogmata. Všude se píše, že nejlepší cviky jsou bench, dřepy, mrtvý tah apod. Ale co když zrovna pro vás ne? Budete ztrácet čas a chuť u něčeho, co vám nepřináší výsledky? Proč? Jenom proto, že jste to četli v časopise? Ne, každý jsme jiný a každý reaguje na stejné tréningy jinak. Pokud nejste schopni daný cvik procítit, pokud vás v dráze cviku něco omezuje, jděte od něj. Já jsem třeba nikdy nejel benchpress hlavou dolů. Asi třikrát jsem to zkusil a jediné, co se mi podařilo napumpovat, byly tricepsy. Ale já tím chtěl odrovnat prsa, kde byla odezva mizivá. Nemá cenu se zabývat něčím, čemu nevěříte. Ovšem pozor! Nezaměňujte tyto slova s leností! Neznamená to, že když budete cítit u dřepů nohy o něco méně než u předkopávání, že je zcela zavrhnete. To ne. Ale třeba je již nemusíte považovat za ten „hlavní“ cvik a můžete ho zařadit třeba až na konec tréningu. 

Diskotéky, párty a podobné kratochvíle
To je docela běžné. Když jste teenager, máte vždy pokušení jít ven s přáteli, užít si, relaxovat, dát si pivo, čvaňháka, nebo jíst nějaké nezdravé fast foodové potraviny. Uznávám, že to je někdy tak lákavé, že vás to dokáže vykolejit z vašich předsevzetí a cílů vypadat co nejsvalnatěji, co nejlépe. Někteří jistě pochopili, že účast na různých párty není to pravé ořechové pro růst vašich svalů, ale pořád se najde dost těch, kteří si myslí, že nějaká ta kalbička jim jenom prospěje. Bohužel, není to tak. Vemte si, že přes týden tvrdě pracujete na svém pokroku a pak se dostaví pátek… Hnáni svou touhou po společnosti a nezřídka také svým libidem se jako omámení vzdáte všeho, na čem jste přes týden tak lpěli. V hloupém domnění, že budete před svými spolužáky za blbce, vylemtáte několik pohárů alkoholu a veškerá regenerace je v čudu. Druhý den, v tom lepším případě, vyspáváte neadekvátně dlouho, přičemž jste sžíráni katabolismem, neboť dost vážně pochybuji, že si na několik panáků rumu dopřejete i nějakou další suplementaci v podobě nočního proteinu. V tom horším vám bude jednoduše blbě a na stravu, natož trénink, nebudete mít ani pomyšlení. A tak to půjde pořád dokola. Přes týden kulturista, přes víkend zábavný ožrala. To prostě nejde dohromady. Výsledkem tohoto chování je pouze frustrace z toho, že se nezlepšujete tak, jako ostatní spolucvičenci ve vaší posilovně. Dokážu si představit, kolik úsilí vkládáte do svého snažení, aby vás malý kousek týdne hodil zase zpět. A to je obrovská škoda. Buďte společenští, ale vyhýbejte se alkoholu a přijďte domů dřív než s první ranní tramvají.

Nechte si poradit.
Jedna z největších chyb, kterou může teen kulturista udělat, je, že nebere tipy a rady od zkušenějších borců, kteří ve sportu dosáhli vynikajících výsledků.

Scénář: Junior ve věku 19-20 let, který má už velice solidně vypracovanou postavu, úžasné prsní svaly, nadprůměrné paže a dobrá ramena. Vyniká solidní silou a pro spolužáky je pánem bohem se spoustou ctitelek. Mladší kluci k němu chodí pro rady, jak si vypracovat bicepsy, protože on je má v posilovně nejlepší. Ve svém okruhu přátel a vrstevníků je považován za borce.
Pocítí nutkání zúčastnit se juniorského mistrovství. Začne držet dietu, objeví se první náznaky vyrýsovaných svalů a jeho popularita ještě značně stoupne. Nejednou má kolem sebe tolik porameních plácačů, kteří ho neustále přesvědčují o jeho kvalitách, že nabyde lehce přesvědčení o svém nezpochybnitelném vítězství. Případné kritiky ledabyle odbyde. Ostatně, nerozumí tomu a žárlí na jeho popularitu. 

Nastane den soutěže. 4 místo. Mladík je roztrpčen a nevěřícně kroutí hlavou. Ještě většího rozčarování se mu dostane u reportáže z dané soutěže, kde se u svého jména dozví, že: „měl nevýrazné vyrýsování, měkký gluteus a slabé nohy“ Junior rozrušeně řve: „ Do p*dele, to snad není možný. Já tam byl nejlepší, já mám nejhezčí postavu, já mám největší potenciál. Já měl vyhrát a v porotě byli samí slepí blbci. A ten co to píše, je de*il“.
Bude soutěžit ještě dalších 5 let, ale nikdy se pořádně neumístí. Ano, má nejhezčí postavu, má největší potenciál, ale také má největší sklony naslouchat pouze chvále od svých laických přátel. Rady a kritické připomínky od lidí, kteří by mu mohli pomoci, nebere v potaz.
 
Vidím to tak:
Pokud by dokázal přijmout kritiku, pokud by se dokázal zamyslet nad těmito verdikty a komentáři, dokázal by pak také přijmout opatření, které ho v konečném soudu posunou vpřed. Pokud toho ve své zahleděnosti do sebe není schopen, bude postupovat neustále stejně, se stejnými chybami a s neustále stejnými výsledky. Jeho chyba. Moudrá definice pošetilosti zní: „Jenom blázen očekává lepší výsledky při neustále stejném snažení“ Pamatujte, že kritika, jakkoli bolestná a nepříjemná, vás vždy dokáže posunout více, než nemístná chvála.
Musíte pokládat otázky, musíte kontaktovat ty nejlepší možné borce ve vašem okolí. Čerpejte z nich vědomosti, trénujte s nimi. Nechte si od nich poradit. To čím vy teď procházíte nově, oni už si prošli 100x.