Dopingové aféry budoucnosti.

Součástí olympijské vlajky je i heslo Citius, Altius, Fortius (Rychleji, výše, silněji), které vyjadřuje cíl olympijského hnutí, úsilí o neustálý pokrok. Pierre de Coubertin toto heslo převzal od svého přítele, abbé Didona. Jenže aby se toto heslo naplnilo, jsou někteří sportovci ochotní udělat cokoliv. A jsou v tom stále vynalézavější… Podívejme se vpřed: jak se bude dopovat v budoucnosti a které látky už to mají za sebou?

Anabolika   Jak udělat z muže chlapa a z ženy mužatku? Stačí jim podávat anabolické steroidy – látky založené na mužském pohlavním hormonu testosteronu. Tento doping je tím vůbec nejstarším, poprvé ho použili Rusové už v 50. letech. Nejvíc zaplevelil kulturistku; nejtvrdší kritici tohoto sportu uvádějí, že nějakou formu anabolik užívá až 90 procent profesionálních kulturistů a kulturistek.  

Proč? Anabolika mají několik vlastností. Jednak podporují tvorbu mužských sekundárních pohlavních znaků, ale především po nich narůstá svalová hmota. Kromě toho také podporují duševní stavy potřebné pro vítězství v řadě sportů: zvyšují agresivitu, snižují únavu, a dokonce navozují příjemné stavy.

Jak? Anabolika mají za úkol podporovat růst svalové hmoty.  

Budoucnost? Anabolika už mají nejlepší léta za sebou. Sporty, kde se masově užívají, mají špatnou pověst a výrazně se od nich odvracejí sponzoři; klasickou ukázkou je ženská kulturistika. Protože je užívání anabolik na sportovcích příliš vidět, nejsou tolik atraktivní pro média, a ženy s výraznými mužskými pohlavními rysy se stávají dokonce terčem výsměchu.

Krevní doping   Krevní doping je extrémně těžko odhalitelná forma zvyšování výkonu. Používal se už dávno, oficiálně byl zakázán roku 1985. Nové metody jsou však mnohem rafinovanější a hlavně hůř odhalitelné.

Proč? Výkony zejména ve vytrvalostních sportech jsou závislé na množství červených krvinek v krvi. Jde hlavně o sporty jako triatlon, plavání nebo běh na lyžích. Čím více má sportovec v těle krvinek, tím účinnější je výměna dýchacích plynů. Čím více kyslíku se dostane do svalu, tím efektivněji sval pracuje. Klinické studie ukázaly, že jde o neobyčejně účinnou metodu. Například u EPO (Erythropoetin) se uvádí, že doba vyčerpání se při jeho užití zvedá o celých 17 procent.

Jak? Existují dvě metody krevního dopingu. Ta starší spočívala v odebrání krve asi dva měsíce před závodem – šlo o relativně velké množství, celkem až jeden litr krve. Do krve se pak sportovci vrací jen plazma; červené krvinky se zmrazí. Atlet pokračuje normálně v tréninku a do závodu si krvinky doplní na normální stav. Ale asi týden před závodem si vpraví do těla zmrazení červené krvinky, čímž se výrazně zvýší jeho výkon. Někdy se také používal krev dárců, ale ta se dala snadněji odhalit. V laboratořích se dá přijít také na mikroskopické zbytky plastů, v nichž se zmražené červené krvinky ukládají.  

Druhá metoda je mnohem modernější – je založená na látce erytropoetin neboli EPO. Jde o protein, který vyrábí ledviny. Tato látka reguluje tvorbu červených krvinek; a to se ve sportu z výše uvedených důvodů moc hodí. Od roku 1987, kdy byla tato metoda poprvé vyzkoušena, bylo přichyceno s dopingem pomocí EPO několik stovek sportovců, často těch špičkových. Sportovci a jejich lékaři přišli s mnoha dalšími metodami krevního dopingu, většinou jsou založené na derivátech EPO – nejznámější látkou je darbopoetin. Problém EPO spočívá v tom, že jeho užívání je pro lidský organismus značně rizikové: zvyšuje tlak a může vést až ke vzniku smrtícího hyperviskózního syndromu.  

Budoucnost? Klasický krevní doping má už zřejmě odzvoněno. Bude a zřejmě už je nahrazen mnohem nenápadnějšími a účinnějšími metodami – například genetickým dopingem.

Genetický doping   Právě tato metoda je asi největším trhákem současnosti. Odhaluje se jen těžko, zatím nejsou vypracované přesné metody, jak ji spolehlivě rozeznat. Je nesmírně lákavý: Kdo by nechtěl, aby jeho tělo bylo silnější, rychlejší a odolnější? A stačit by na to měla jen pouhá úprava genů… První zprávy o použití genového dopingu pocházejí už z roku 2001, ale pro jeho neodhalitelnost se stále ještě pohybujeme ve sféře spekulací…  

Proč? Když začínaly olympijské hry v Athénách roku 2004, experti na dopingovou problematiku varovali, že jde o poslední hry bez genetického dopingu. Má jednu obrovskou výhodu – pokud je vpraven přímo do svalu, nedá se odhalit jinak, než přímým odebráním vzorku ze svalové tkáně. A představa, že by každý medailista odešel ze stupňů vítězů na operaci, je příliš šílená i na moderní olympijské hry… Potenciální využití genetického dopingu je velmi široké – může zlepšit prakticky libovolnou vlastnost organismu: od zvětšení svalové hmoty, přes lepší prokrvování, až po výrazně rychlejší hojení zranění nebo utlumování svalové bolesti.  

Jak? Princip je relativně prostý, ale provedení je náročné. Do těla sportovce se vpraví gen, který zvýší některou z vlastností využitelných ve sportu. Gen se přepravuje pomocí virového nosiče. Díky úspěchu EPO se nejčastěji spekuluje právě o genech, které zvyšují tvorbu červených krvinek. Jedním z horkých kandidátů na genetický doping je růstový faktor IGF-I. Při testech na zvířatech se ukázalo, že svaly testovacích subjektů rostou až o 30 procent. Proběhly už dokonce testy na myších, jimž byla látka vpravená do těla ještě před narozením – v takovém případě se jejich svalová hmota zvětšila dokonce až o polovinu.  

Budoucnost? Genetické inženýrství prožívá svůj zlatý věk. Jde většinou o bohulibou činnost, která pomáhá nemocným a hendikepovaným lidem, aby mohli žít naplno. Svalovými manipulacemi by se daly navrátit ochabující svaly seniorům nebo lidem se svalovou distrofií, ale také by se tak dala výrazně zvětšit svalová hmota v důležitých partiích – například stehna pro cyklisty, paže pro koulaře… Téměř jisté je, že podle vhodných genů se budou děti vybírat pro různé sporty. Týká se to zejména zemí jako je Čína, kde je úspěchu podřízeno všechno. Jestliže genetické testy ukážou už v raném věku genetickou predispozici pro vzpírání, bude tréninkový režim zaměřen právě na tento sport. Je možné, že první generace takto vybíraných dětí už v Asii dorůstá…  

Z hlediska kulturistiky jsou z oboru genetiky nejzajímavější informace o Myostaninu.  

Myostatin a jeho související gen byl objeven roku 1997 genetiky Alexandrem McPherronem a Se-Jin Leem., kteří také nepřirozeně zmutovali myši, které měly málo myostatinu a asi dvakrát tolik svalstva než normální myši. Tyto myši byly následně pojmenovány jako \"mocné myši\" (\"mighty mice\"). Tento gen je pozorován u lidí, myší, několika dalších savců a u mnoha druhů ryb. 

Genetik Lee a další zjistili v roce 1997, že u mohutně osvalených plemen dobytka Belgian Blue a Piedmontese jsou vadné geny myostatinu (toto mohutné osvalení je označováno anglickým termínem \"double muscling\" - dvojité osvalení). Tyto mutace byly způsobeny šlechtěním nových plemen. Genetické mutace myostatinu byly pozorovány i u rasy závodních psů úzce příbuzné chrtům (whippet). Jednotlivci s mutací byli daleko lepšími běžci a vyznačovali se i jinou stavbou těla. Podle vědců to u chrtů není tak patrné, protože běhají třikrát delší tratě než již zmiňovaná rasa. V roce 2004 byla u německého chlapce zjištěna mutace obou kopií genů myostatinu a to ho dělá daleko silnějším, než jsou jeho vrstevníci. Chlapec roste a stále své vrstevníky silově převyšuje. Nedostatek myostatinu se doposud nijak nepodepsal na jeho zdravotním stavu. Lékaři na něho budou dále dávat pozor pro případ, že by se nějak zásadně začaly zvětšovat jeho životně důležité orgány např. jeho srdce. Jeho matka, bývalá sprinterka, má mutaci jen v jedné kopii genu. V roce 2005 se narodil v Americe chlapec, který byl diagnostikován se stejným stavem. Lidský myostatin je složený ze dvou samostatných podjednotek. Každá se skládá ze 100 aminokyselinových zbytků. Mohou ho produkovat geneticky upravené bakterie escherichia coli nebo eukariotické buňky a tento geneticky vytvořený protein z obou zdrojů je pak dále k dispozici. Nicméně díky unikátnímu způsobu, jakým je tvořen konečný protein, zde existují pochybnosti o účinnosti myostatinu tvořeného bakteriemi E. coli.  

V současnosti probíhají různé výzkumy a zkoušky v oblasti léčby svalové dystrofie pomocí myostatinu a jeho genu. Snaží se najít inhibitor myostatinu, který by tento problém řešil. Otázkou zůstává, jaký vliv by měla dlouhodobá léčba. Dosud nebyl na trh uveden žádný lék pro lidi, který by působil jako inhibitor. Ale farmaceutickou firmou Wyeth z New Jersey byla geneticky vyvinuta protilátka, která neutralizuje myostatin. Provádí se pokusy, výsledky však zatím veřejnosti zveřejněny nebyly. Někteří sportovci toužící po podobných látkách již surfují po internetu, kde se prodávají falešné myostatinové blokátory.  

Jiné triky   Sportovci jsou nesmírně vynalézaví a ve sportu se pohybuje obrovské množství peněz. Výsledek této rovnice je jasný – budou se hledat stále nové cesty, jak vyzrát na dopingové komisaře. Jedna z cest se objevila už na olympiádě v Pekingu, na olympijských hrách v Londýně ji začali atleti využívat výrazně více. Jistě jste si už všimli, že mnoho plavců poslouchá do posledních vteřin před startem hudbu do sluchátek. Nedělají to proto, že jsou tak v pohodě, ale proto, aby zvedli svůj výkon. Je vědecky prokázáno, že poslech hudby před sportovním výkonem zlepšuje okysličování tkání zvýšením saturace hemoglobinu kyslíkem, zvyšuje fyzickou výkonnost i snížením spotřeby kyslíku těsně před sportovním výkonem v důsledku relaxačních a obecně zklidňujících účinků.  V situaci, kdy o vítězi rozhodují desetiny sekundy, se hodí sebemenší výhoda…