Doping? To je oč tu běží!

Doping? To je oč tu běží!

Pavel Vacek | . .

Hned na začátku chci všechny naše čtenáře upozornit, že tento článek se nemusí slučovat s názorem celé naší redakce, jedná se pouze o osobní názor jednoho z autorů. V tomto případě je autor Pavel Korčok. Doping
Doping a Armstrong
 
Doping, doping a zase doping. V posledních dnech dosti přetřásané téma všech možných medií, a to zejména z důvodu přiznání cyklisty Armstronga k užívání anabolických steroidů. Zbožňovaný sportovec je najednou podvodník, a to podvodník nejhoršího zrna.
Pojďme ho ukamenovat. Jak nám to mohl udělat? Ptají se zarputilí odpůrci dopingu. Člověk, který na kole jezdil jako Bůh, a navíc sám porazil nejhorší chorobu současnosti – rakovinu. To je hodně.
Za zmínění jistě stojí to, že Armstrong založil nadaci, která pomáhala a pomáhá lidem, kterým život nadělil stejně hroznou chorobu, nad kterou on měl tu sílu a štěstí sám vyhrát.
 
Udělal mnoho dobrého!
 
Jako by ta skutečnost, že „sypal“ byla tak strašná, že média jaksi zapomínají, že toho Lance Armstrong v životě udělal mnoho dobrého. Přednášky a financování vědeckých výzkumů jako by nikdy nebyly, ale ony byly a pomohly mnoha a mnoha lidem, kteří  procházejí životním peklem, kterým rakovina bezesporu je.
Toť konec konkrétního příkladu posledních dnů. Vlastně to byl pro mě impulz, abych se s vámi podělil o svůj názor na doping ve sportu. Všechno je mnohem složitější než se nám jeví, pojďme se teda zamyslet nad tímto ožehavým tématem. Lance.Armstrong.7.Fingers
Jaká je naše bytostná podstata?
 
Kam lidstvo směřuje? Co lidstvo žene dopředu? Ano, to je ta správná otázka. Všechno jde dopředu. Technika jde dopředu, věda jde dopředu, všechno jde dopředu.  To je v naší bytostné podstatě, je to v nás, něco naše lidstvo žene dopředu se zlepšovat. A my s tím nic neuděláme. Nemůžeme proti tomu bojovat. Protože to bychom museli bojovat sami proti sobě. S touto potřebou se již rodíme, neseme ji v sobě a nic proti touze se zdokonalovat neuděláme. Je to v nás.
Sport jde dopředu, výkony se zvyšují!
 
Výkony sportovců se zvyšují. Zvyšují se proto, že široká veřejnost chce lepší a lepší výkony. Představme si, že najednou budou mít všichni atleti deset let stejně vyrovnané výsledky. Co si asi společnost řekne? No co asi? Berou miliony za nic, nesnaží se, jejich výkony budou negativně kritizovány a všechno spadne na jejich hlavu. Oni za to budou moci. Sportovci budou v očích médií špatní, protože nepodávají dostatečné výkony ve sportu. Připustit si, že už dál výkonnost nepůjde, je nemyslitelné! Lidé budou říkat, to chce více trénování, to chce více sebezapření, to chce víc peněz, ale připustit si, že už další zvyšování výkonnosti není možné, si už raději nikdo neuvědomí. To by přece jenom nešlo. To je ve sportu tabu. Nemyslíte si?
Co zbývá sportovcům?
 
Sportovci a chudinky!
 
Nechci ze sportovců dělat nějaké chudinky, že jako nemohou nic jiného udělat, než sáhnout po dopingu. To rozhodně ne, to by bylo zásadní nepochopení mojí myšlenky. Já chci jen nastínit situaci, která tady existuje, a budu rád, když se se mnou zamyslíte nad touto skutečností.
Spíše chci tu zodpovědnost z části přesunout na veřejnost, která třeba nám absolutně neschválila anabolika, i když v 60. letech si mnozí naši starší kolegové mysleli, že nám je veřejnost promine, ale veřejnost byla rezolutně proti. Sportovec nesmí dopovat, když dopuje, podvádí, a sportovec nesmí podvádět, protože sportovec má být čestný, hrdinský a musí vzbuzovat obdiv. A to, že už jakýsi pra pra doping byl už v antice, kdy si olympionici dopřávali býčí varlata, je dnes asi každému jedno. Jsem rád, že nežiju v období Antiky.
Co z toho všeho vyplývá?
 
Právě to, že to padá na hlavu oné veřejnosti, která chce mít lepší a lepší výsledky a sportovci se jenom přizpůsobují poptávce po těchto fenomenálních výsledcích. Sportovec nese zodpovědnost, ale příčina je někde více hluboko. Je uložena právě v oné naší bytostné podstatě, kterou jako lidstvo disponujeme, a kterou máme geneticky určenou. Kdybychom ji chtěli změnit, museli bychom změnit lidský genotyp na úrovni jednotlivých genů, což by mělo asi katastrofální následek, který si nikdo z nás ani neumí představit. 21. století bude období genetiky, tak ještě uvidíme, co bude a nebude vymyšleno k naší ještě lepší dokonalosti.
 
Je Armstrong podvodník?
 
Touha po zlepšování je v nás samotných, vše jde dopředu, vše se mění a vše směřuje k dokonalosti. Proč tomu tak je, nevím. Prostě to tak je. A my se s tím můžeme jenom smířit, můžeme se jenom přizpůsobit. Nic jiného nám ani nezbývá. Ale možná jedno udělat můžeme. Pojďme věci nazývat pravými jmény. Takže neříkejme podvodník Armstrong, ale zamysleme se nad tím, co způsobuje, že sportovci dopujou. Jaká je ta nejhlubší podstata, proč sportovec sáhne po zakázané látce? Co ho k tomu vede? Vnímat život tím nejjednodušším způsobem je vždy nejsnazší, ale to nahráváme již zmiňovaným médiím, která nás masírujou takovými nesmysly, že jsem velice rád, že jsem měl možnost tento článek napsat, protože je potřeba, aby toto téma bylo nastíněno i jiným způsobem, než to dělají v televizi a na internetu.
  Lance Armstrong points_AFP

Komentáře: