DALIBOR HÁJEK: Soustředil jsem se hlavně na souboj s Tomášem

DALIBOR HÁJEK: Soustředil jsem se hlavně na souboj s Tomášem

Pavel Vacek | . .
IMG_6011
Dalibore, nejdříve mi dovol, abych ti pogratuloval k pěknému výsledku na profi soutěži EVL’s Prague. Hned zkraje ti však musím říct, že když jsem tě viděl 14 dní před soutěží na focení pro Extrifit, zdál ses mi měkký, nevyrýsovaný a říkal jsem si, že to v životě nemůžeš stihnout. Nakonec si vylezl na pódium EVL’S tvrdý, ostrý, v super formě a přichystal jsi mi osobně jedno z největších překvapení soutěže. Jak si to proboha mohl stihnout?

To je ale standardní postup u mě. Já jsem měl na jaře právě naopak problém s tím, že jsem měl formu příliš brzo a ztrácel jsem hmotu. Vždyť já měl v New Yorku nějakých 123 kilo, což je na mě málo. Teď jsem měl kolem 130 kilo a jsem rád, že to vyšlo. Takhle to dělají všichni. Se podívej na fotky Cutlera týden, 14 dní před soutěží, a on je normálně hladkej jak jánevímco… Takže tentokrát jsem to držel do poslední chvíle, co to šlo a pak to tvrdě zařízl, aby to bylo co nejtěžší.
No dobře, ale jak si věděl, že to takhle dorýsuješ přesně na den?

Tak věřil jsem… A hlavně už jsem to jednou takhle dělal. Všichni mi po Arnoldovi vykládali, že jsem byl vysušenej až moc, tak jsem to nechtěl opakovat. Takže jsem se to snažil udržet co nejtěžší.

Myslím, že se to projevilo hodně na těch nohách, ty se mi zdály mnohem lepší než na jaře.

Ono to bylo také hodně tím, že jsem se zbavil těch obtíží, co mě pronásledovaly na jaře, kdy jsem ty nohy nemohl pořádně zatížit a defacto jsem 3 měsíce jenom předkopával a zakopával. Ale po závodech ty šlachy povolily a já mohl dělat těžké leg-pressy, dřepy, hackeny, prostě všechny těžké cviky, abych s tím trochu pohnul.
 
Hodně lidí už po tolika letech tréninku přestává dřepovat. Jak jsi na tom ty?

Před soutěží už taky nedřepuju, protože se obávám zranění, ale jinak dřepuju pořád v tréninku. Možná to už s ohledem na zranění není s tak těžkými zátěžemi, ale dřepuju. Přece jenom ale víc spoléhám na těžké leg-pressy a různé intenzifikační techniky použitelné při předkopech atd.. Ale nohy se stejně musí jezdit těžce, to je jasný. IMG_6008
Dalibore, vraťme se k soutěži. Jak sis zazávodil a jak si ti to líbilo?

Jó. Dobrý to bylo. Dobrý. U nás to bylo hodně o souboji s Tomášem. Hodně lidí na to bylo nachystaných, hodně lidí se mě na to ptalo a jak sem tak sledoval i na různých webech, tak se tenhle souboj prezentoval jako jeden z taháků na soutěž. Takže abych byl upřímný, já se hodně soustředil hlavně na ten souboj s Tomášem a ani jsem moc nevěnoval pozornost tomu, jak vypadám vedle ostatních. I když jsem byl až překvapenej, když jsem se potom díval na fotky a myslím, že jsem se mezi moc neztratil.

Tak to vůbec ne. Vršek byl rozhodně srovnatelný s těmi nejlepšími a ta tvoje výška, která je sice trochu hendikepem při rozvoji nohou zase zaručila, že tě určitě nikdo nepřehlédl. Ty jsi vlastně stál vedle Greena a Jacksona. Jaký je to pocit stát vedle jedné z největších postav současné kulturistiky z jedné strany a držitelem titulu Mr. Olympia ze strany druhé?

Tak samozřejmě, když jsem vyfasoval osmičku a tím jak to brali podle abecedy na mě „zbyl“ Green a Jackson po každé straně, tak jsem si říkal, že je to v pytli, že mám zase smůlu jako v New Yorku, když jsem stál vedle toho šíleného Ramyho. Ale myslím si, že nakonec to tentokrát hrálo i pro mě, protože na ně se samozřejmě všichni dívali a já neměl pocit, že by tam byl nějaký strašný kosmický rozdíl mezi mnou a třeba Jacksonem. Takže jsem byl nakonec rád. Ale jako když to vidíš zblízka, jak jsou strašně namlácení, hustí, tak to je pěkné, no. IMG_5953
Já jsem zaslechl takové zprávy, že spousta těch profíků byla napíchaná syntholem, nebo něčím podobným. Ty jsi měl možnost to vidět hodně zblízka. Zpozoroval jsi tam něco takového?


Ne, to je blbost. Podívej, já si dokonce myslím, že profíci už ten synthol ani nepoužívají. To je věc, která je hrozně moc vidět a sval je potom hrozně moc měkký, to je normální bublina. Jestli to něčím napouštějí, to nevím, ale rozhodně to podle mě není syntholem. Já si je prohlížel hodně zblízka a nic takového jsem u žádného neviděl.

Musím říct, že na mě, coby diváka, ta soutěž působila fakt hodně dobře. To finále je monumentální. Jak to vidíš ty, jako závodník a aktér soutěže? Můžeš to srovnat s tou americkou soutěží?
Byly i chvilky, kdy tam byl trochu chaos, kdy se máme řadit a kdy nemáme, s těmi časy se taky trochu hýbalo, ale to se děje snad na každých závodech. To je normální a každý s tím trochu počítá. Oproti tomu New Yorku se to ale nedá srovnávat. Tady to bylo mnohem, mnohem lepší, to 100%. Ten New York mě přišel úplně, no… Já si tam připadal, jako bych se někomu vnucoval. A navíc, já jsem sice neměl takovou formu, jakou bych si u sebe představoval, ale zase jsem nebyl tak špatný, aby mě úplně odsunuli někam dozadu. Oni když mě viděli vedle toho Ramyho, tak si mě jednoduše přestali všímat, jenom jsem tam stál a ani jsem si v podstatě nezazávodil. Prostě to na mě působilo, jako kdyby mě úplně vyfakovali, když to tak musím říct.

Ale i tady se trochu potvrdilo to, co jsi v jednom z rozhovorů říkal, že domácí prostředí není automaticky výhodou. Rozhodně tě tady v Čechách výsledkovou listinou netlačili nahoru, spíš naopak, nemyslíš?

Přesně tak, ano, to jsi řekl dobře. Já mám takovou zkušenost po MS v Ostravě, když všichni předem říkali, jak je to u nás doma a jak mě všichni podpoří. Pak z toho samozřejmě nebylo nic. I tady měli zahraniční závodníci mnohem větší diváckou podporu, než ti domácí a za druhé, mezi rozhodčími nebyl jediný Čech. Takže od Lukáše Osladila, po Honzu Kubíka, Tomáše a koneckonců i mě, my všichni jsme podle všeobecných ohlasů mohli být o něco výš. IMG_6007
Ano, souhlasím. Můj osobní dojem je ten, že třeba Freemana bych dal s klidným svědomím až za tebe. Nicméně chápu, že to je Freeman, velké jméno a to se pak rozhoduje těžce.

Jo, je to prostě jméno a já tohle tak nějak respektuji. Přitom Freeman je můj velký oblíbenec, já ho mám hodně rád. Je mi sympatické, že je taky dost vysoký jako já, takže to má taky dost těžký tam něco naplácat, má podobnou stavbu, ale je fakt, že tam byl už dost z formy. Trochu tlustý a hladký.

Jak to probíhá v zákulisí mezi profesionály. Je tam nějaká rivalita, nebo jsou vstřícní, berou tě mezi sebe? Nebo kdo tě tam zaujal jako osobnost?

Všichni. Jsou to lidi, které obdivuješ, na které koukáš v časopisech a sleduješ je na soutěžích. Nikdy by tě nenapadlo, že budeš jednou vedle nich stát a závodit s nima. Ale v podstatě jsi pro ně neznámá tvář, takže ne že by tam byla nějaká rivalita, ale oni tě prostě neznají. Green sice vůbec nekomunikuje, ale jinak tam probíhali nějaké srandičky. Ale většinou tam panovalo soustředění na závod.
Ale stejně na tebe museli koukat, ne? 130 kilo trochu respektu musí vzbudit.

Ale tak to víš, že se občas koukli, ale myslím, že strach jsem jim moc nenaháněl. (smích)

Jak sis to užil po závodech? Co sis dal dobrého k jídlu?

No já ani v té dietě nějak netrpěl nějakými chutěmi. Byl jsem na rautu, tam jsem si něco dal, ale žádný přežrávání se nekonalo. Celou dobu závodu jsem měl akorát chuť na studené pivo. Tak to jsem si pak jedno dal.

Ty jsi nakonec tu sezónu zakončil takovým neoficiálním titulem nejlepšího českého kulturisty, čímž se tedy vracím k tomu tvému očekávanému souboji s Tomášem, což je fajn, ne?

Určitě jo. Přiznám se, že tohle mi udělalo velkou radost. Spousta lidí mě celou dobu přehlíželo a podceňovalo s hlediska těch českých profesionálů. Víš co, já vždycky říkám, že jsme tady dva těžcí profíci, já Dalibor Hájek a Tomáš Bureš, ale vždycky a všude padalo jméno jenom Tomáše. Tomáš Bureš nejlepší český profesionál, vždyť i když jsme nastupovali na pódium… 16828_957_1 Promiň, že ti do toho skočím, ale to máš pravdu. To jsem se hodně ošíval i já. Jednak z pozice zástupce Extrifitu coby tvého sponzora a jednak z obyčejného fanouškovství, kdy ta oslavná řeč při nástupu Tomáše byla až trochu znevažující vůči tobě. Bral jsem to tak, že Leoš Mareš není od fochu a situaci nezná, nicméně někdo mu musel připravit ty podklady a tam malinko přestřelil. A to nic nemění na faktu, že mám Toma rád a považuji ho za prvotřídního kulturistu.

Jo a s tímhle já jsem se pral už delší dobu. Aby bylo jasno, já to absolutně nedávám za vinu Tomášovi, já jsem s ním kamarád, mám ho rád a stejně tak jako jsem si přál vyhrát, jsem to přál i Tomášovi. Ale oni tam vyjmenovali snad všechny jeho úspěchy v Nabbě, navrch přihodili věty o nejlepším českém profíkovi současnosti a kdesi cosi a u mě řekli akorát: Absolutní vítěz Arnold Classic. Což samozřejmě posrali, protože to za mnou pro změnu přišel Štefan Havlík a smál se mi. Každopádně žádná zmínka o tom, že mám titul Mistra světa v nejtěžší kategorii jako jediný z momentálně aktivních profíků, protože Tomáš je především Nabbista. A s tímhle já se pral každý rozhovor. Tomáš Bureš- nejlepší náš kulturista, profesionál. Vždycky jsem si pak říkal, sakra, vždyť jsem tady dva, to to nikoho nezajímá? Já bych třeba tohle nikdy neřekl. Pokud by se mě někdo zeptal, asi bych řekl, že nevím, jestli jsem nejlepší, protože jsme spolu nezávodili 10 let a jsme tady dva. Mě to tedy vždycky hodně mrzelo, když jsem na to někde narazil. A bohužel jsem na to narážel dost často a před EVL’s takřka furt.
Tak touhle soutěžní konfrontací, kterou vám zahraniční rozhodčí dopřáli, se to alespoň na nějaký ten pátek vyřešilo, že?
 
Mě je ale trochu líto Tomáše, protože si myslím, že ho dali zbytečně nízko. Těžko soudit z pódia, ale formu měl mnohem lepší než mnoho závodníků před ním.

Co teď bude dál?

Teď si trochu odpočinu a pak budu chtít určitě nabrat. Myslím si, že jsem ještě neřekl poslední slovo.
  16482_2 fotografie: Jana Wirsigová a Ronnie.cz

Komentáře: