Cvičit, nebo necvičit o Vánocích?

Tak se přiznejte, kdo z vás teď chodí cvičit? A kdo si dal maličkou pauzičku, zakončenou hromadným předsevzetím, že od nového roku na to zase vlítne? Hmm?

tumblr_mfjx70jOBL1qeow5po1_500

Já makám. Ale s plným vědomím zbytečnosti mého počínání a totálního kolapsu jakýchkoliv stravovacích zásad. Přesně v duchu některých dotazů v on-line poradně typu: Nevím, co dělám špatně, ráno si dám džus s bábovkou, ke svačině rohlík s gothajem, k obědu co máma uvaří…. Mám to teď nějak podobně. Akorát rohlíky vystřídaly rohlíčky, bábovku ostatní formy cukroví a gothaj kolaboruje se zbylými ingrediencemi bramborového salátu, přičemž vůdčí osobou téhle zákeřné guerilly je bezesporu majonéza od Hellman’s.

382091_10200226960902939_1983904120_n

Moje útroby jsou z této stravy momentálně v natolik zuboženém stavu, že se mnou ostatní živí tvorové naší domácnosti odmítají sdílet společný prostor, přičemž mě vykazují do vyhnanství našeho balkonu a já sám bych se musel hanbou propadnout, pokud bych vám teď tady cpal nějaký odborný článek, nebo snad dokonce kázání o tom, jak byste měli o svátcích jíst pouze sushi, péct cukroví z ovesných vloček a připíjet si neperlivou vodou, nejlépe z nějakého Alpského ledovce. Anebo z ledovce ze severního pólu, abychom se drželi santaclausovské mytologie.

Ale stravováním to samozřejmě nekončí. V kulturistice je neméně důležitý také mentální přínos k celé věci. Tak tedy místo Třech oříšků pro Popelku, jejíž přítomnost v TV budete náležitě ignorovat, by se měl stát vaším informačním kanálem hlavně server You Tube, kde si sjedete všechny kulturistické klipy a jako sváteční přídavek si šoupnete Blood and Guts od Doriana Yatese pro doplnění romantického nádechu večera. Když budete mít patřičně sofistikovaná vánoční světýlka v oknech, samozřejmě vytvarovaná do tvaru jednoručky, můžete docílit rytmického souznění s radostně povzbuzujícími pokřiky Dorianova sparing partnera. Pokud čirou náhodou nevíte, o čem mluvím, tak byste si rovnou měli přidat k novoročním předsevzetím také povinné studium tohoto legendárního tréninkového videa.  

Ale jak říkám. Bez uzardění vám tohle říkat nemohu. Ne o Vánocích. To vám může kázat třeba takový Milan Šádek, protože jak jsem si vyšmíroval na fejsbůku, ten tohle všechno teď momentálně dělá. Jednak je ještě mlád a jednak má za pár dní, asi tak 80, závody. Arnold Classic. Takže to se nepočítá.

Ale ani u mě to nebylo vždycky tak. Když jsem byl mlád, řekněme ve věku právě Milana, tak jsem byl mnohem, mnohem zapálenější. Zlí jazykové by řekli fanatičtější. Něco jako pauza o Vánocích prostě nedávalo smysl. Nerozuměl jsem tomu, proč bych zrovna o Vánocích měl jíst salát? Bramborovej salát. Matka, protože si myslela, že jsem se dočista pomátl, tak se mě snažit ošálit jakousi substituční náhražkou. Dietní formou salátu s jogurtem, čímž naprosto spolehlivě zničila Vánoce mému otci a nenávratně jej utvrdila v přesvědčení, že jeho syn je magor. Ale mohl něco nekalého tušit. Prvním znepokojivým příznakem byl totiž znenadálý výskyt podivných kokosek z ovesných vloček, infiltrovaných jakoby nic do běžného cukroví. Jenže to si zřejmě ještě myslel, že tato ďábelské racioinovace nepochází z jeho domu, nýbrž je to jakýsi import jeho syna-magora, jež byl obdarován vánoční výslužkou od jiného kolegy kulturisty-magora.

protein-christmas-man

Takže jsem o Vánocích zakusoval ovesné kokosky, jedl jogurtový salát, hnusnej jogurtovej salát a k tomu konzumoval vařené filé, což byl skutečně vrcholná nabídka štědrovečerního hnusu. Teď si možná říkáte, že jsem si mohl dát to sushi, o kterém jsem už mluvil. Nebo třeba lososa, nebo něco jiného, fakt dobrého a dietního. Jenže zapomínáte, především vy, kterým nebylo ještě ani 30 na jednu věc. Pokud mluvím o svém ultra zapáleném (fanatickém) období, tak mluvím o letech cca 4-6 let po revoluci a pokud nás dnes komouši oblbují tvrzením, jak jsme byli ve všem soběstační, a bylo všechno príma, tak ve výsledku to bylo asi tak, že na krámě měli leda tak velký hovno. O nějakém sushi, lososovi, svíčkové atd.. jste si mohli leda tak zdát, pokud jste neměli za souseda dobrého řezníka. Ale mně to nevadilo. Protože k mé víře patřilo i přesvědčení, že čím hnusnější to jídlo bude, tím více mi to poroste. Takže jsem měl to hnusný filé s tím hnusným jogurtovým salátem a těšil se, jak ráno vlítnu do posilovny a odpolko oberu babičky o prašule za zásluhy jménem Návštěva o Vánocích.

Takže jsme se 25. sešli tři né králové, ale kulturisti, abychom si pěkně mákli. A když už jsem mluvil o tom rozmanitém potravinovém sortimentu, tak to samý platí i o posilovně, která byla v Liberci v tý době jedna. Teda oni byli dvě, ale v tý druhý měli všech pět pohromadě a zavřeli, kdežto v tý první taky, ale já měl klíče. Klíče jsem sice měl, ale ne od kotelny, takže jsme tam benčovali ve vaťácích (dobový výraz pro pracovní bundu), pára nám šla od huby, přičemž jsme se chvilku potili, abychom hned vzápětí klepali kosu.

tumblr_mfkhv9xuRw1qkkdrbo1_400

Odpoledne to šlo podle scénáře. Já se usmíval, držel se stranou od cukroví, kdežto od přísunu bankovek již nikoliv. Ty jsem posléze směnil za první kulturistické výdobytky typu sušeného vaječného bílku, který smrděl jak tři koše, a jehož chuť by se dala nazvat jakkoliv, jenom ne dobrou či alespoň poživatelnou. Bez narkózy. Ale o původu nemohlo být pochyb. Na pytli, ve kterém se tento suplementační zázrak skladoval, byl nesčetněkrát nalezen originální kuřinec, takže dojem přírodního zdroje byl navozen dokonale. Lepší než razítko původu. Nějaké směšné malichernosti typu zdravotní nezávadnosti nikdo neřešil.

Silvestr už byla brnkačka. Přes den povinná řachanda (ta vás bude čekat i letos na Extrifit.cz, protože kolega Pavel Korčok má pro vás vtipy), navečer obskurní pořad Na Silvestra budem veselí i kdyby nám amputovali hlavu, pak si trochu dáchnout, nařídit budíka na za pět minut dvanáct, včas se probrat abych nevypadal u přípitku jak zmačkaný retard, chvilku čumět z okna na rachejtle a prskavky a zase jít chrápat.

Jak říkám, já to strašně žral. A když se mě ptal před třemi dny Filip Vaško, jaký jsem byl v jeho letech, tak teď si klidně může přečíst, že přesně takovýhle. Kulturista, který na rozdíl od zmíněného Milana jako kulturista moc nevypadal, ale strašně moc, nejvíc na světě, jím chtěl být. Pomohl mi k tomu tenhle přístup? Nóó, tím si po letech už nejsem tak jistý.

A tím se dostávám k pointě tohohle příběhu. Je zcela bez diskusí, že musíte dřít jak koně, musíte dbát na výživu, být poctivý ve své životosprávě, ale musíte to dělat 365 dní v roce? To už si nemyslím. Někdy je dobré, vyčistit si hlavu, nechat tělo odpočinout, vyskočit ze zaběhnuté rutiny. Však to není na dlouho. Psychicky si odfrknete a budete se víc do posilovny těšit. Bojíte se, že ztratíte za ten týden svaly? Ale prd. Nestane se vůbec nic. Jediné, co se stane, je to, že na chvilku nebudete prudit rodiče svým životním stylem. Aspoň v nich vyvoláte pocit viny, že to musíte zase dohnat a zkásnete je o prachy na doplňky. Ale pssst, ode mě to nemáte.